Článek
Napětí, které v současné době cítíme v Praze, je zachytitelné i na jiných místech České republiky, i v Evropě a troufám si říct, že i na jiných kontinentech. Celosvětová politická, ale i společenská situace je však natolik komplexní, že je pro lidskou mysl ve svých měřítkách jen stěží uchopitelná. Rád si povídám s kolegy jiných národností. Konkrétně o rozpolcenosti a stále větší vyhraněnosti mezi různými skupinami v obyvatelstvu napříč politickým spektrem, si povídám jen namátkou s Francouzi, Němci, Rakušany, Slováky, Američany. To, co se děje ve společnosti se propisuje do komunální politiky, i do té velké a naopak. Témata, která nás rozděluji se mohou nevýznamně lišit, ale míra napětí dosahuje již té velikosti, že se nebojím vyslovit obavu, že se nacházíme na prahu velkého celosvětového konfliktu. Vlastně, kdybychom přijali, že vytváření napětí ve společnosti celosvětově pomocí prokremelských trollích farem je součást hybridní války, tak už tam patrně dávno jsme.
Stejně jako mé kolegy z Berlína mě vystrašil Musk na konferenci AFD. A že by se mi chtělo otevřít okno a vykřičet do celého světa, aby se to zastavilo, aby se lidi probrali, aby to, co se děje nepřijímali, neotupěli vůči tomu, co se pravděpodobně na nás řítí. Přeji si, aby si každý z nás dokázal zachovat jasnou mysli a ukázat stopku neoprávněným zásahům do našich práv a svobod. A proto dobře chápu a hluboce rezonuji s ministrem zahraničních věcí, Janem Lipavským, který si vzal za svůj úkol, velice jasně formulovat postoje České republiky, ke kterým se zavázala mimo jiné svým členstvím v Evropské unii (není to jen „Lipánkův“ rozmar). Dezinformační scéna se vysmívá ministrovi, že „náš blbounek Lipánek“, který zřejmě nepochopil, že je ministr, si přece nemůže dovolit, dupnout si a říct, že se s tím či oním prostě bavit nebude. Krmeni řetězovými maily a fakovými videi, tvořených převážně umělou inteligencí nebo naprosto vytržených z kontextu, se oběti „fake news“ z Kremlem placených trollích farem učí velice účinně zpochybňovat historické souvislosti, případně i vlastní zkušenosti s dobou minulou a přehlížet podstatu problému. Obecně vžitá představa, že diplomacie spočívá v tom, že nasadím poker face a budu schopen slušně a mile konverzovat s úplně každým na libovolná témata a případně s úsměvem na rtech silnějšímu přenechám teritoriální statky své země, je zcela lichá a vychází z naprosté neznalosti toho, co práce diplomata obnáší.
Velice jasné signály a naprosto konkrétní slova našeho ministra zahraničních věcí představují pro mě v dnešní době záruku, že netrpím vážnou duševní poruchou, že není můj vnitřní kompas zcela vychýlený a dává mi naději, že jako občan této země mám oporu i v našich politických představitelích.
Na lokální úrovni k těmto věcem přistupuje naprosto shodně bývalý primátor města Prahy, Zdeněk Hřib. Jakkoliv může být pro někoho jeho způsob komunikace iritující, zavádějící a třeba pro Europoslance Turka „divný“, jeho rozhodnutí, se veřejně zásadně vymezit proti tomu, co způsobilo druhou světovou válku, je darem pro Pražany a minimálně signálem, že alespoň jedna politická strana by naší zemi nepodstoupila dobrovolně nějakému pomatenému cizímu diktátorovi. Je to zárukou, že představitelé alespoň jedné politické strany pochopili lekci z druhé světové války, že appeasement nefunguje.
Můžeme diskutovat nad formou, kterou současný náměstek pro dopravu v Praze ve svých příspěvcích a veřejných videích využívá, je to však naprostá ztráta času a je to zcela zbytečné. Smiřme se s tím, že má pan Hřib svůj styl, svůj vlastní smysl pro humor a nadsázku. K jeho smůle se trefí do vkusu jen naprostým fajnšmekrům, ale daleko důležitější je přece rozebrat obsah jeho sdělení. Věřím, že kdyby se o tom diskutovalo a chvilku by posluchač opravdu vydržel soustředit se a poslouchat, musí mu dát za pravdu jak v otázce nezpochybnitelné zvrácenosti využívání nacistických gest a symbolů, tak v otázkách na konkrétních číslech postavených argumentech o městském okruhu.
Po posledním rozhovoru pánů Turka a Hřiba na televizi Prima, mohu předsedovi motoristů jen vzkázat: „Ševče, drž se svého kopyta!“, kterým je patrně jízda rychlým autem.
