Článek
Vážený pane řediteli Šímo,
musím se přiznat, že jsem jedním z občanů, kteří apriori nemají rádi úředníky, a to jsem jím také kdysi byl. Ale tím spíše je pro mě důležité, napsat vám pár vět. Stal jste se nepřekonatelným hrdinou posledních měsíců v celém tom odporném mediálním bahnu, do kterého magistrát zatáhl sám jeho ředitel Martin Kubelka, a to svými činy a výroky.
Když jsem byl mladý a neměl tolik zkušeností, přikláněl jsem se k tomu, že Čechoslováci neporazili komunistický režim, ale že se pod svou vlastní prohnilostí sám zřítil. Šeredně jsem se mýlil a za své tvrzení, které bagatelizovalo celoživotní a každodenní boje mnoha běžných občanů ať už u nás nebo v exilu, se v duchu denně omlouvám. Vzepřít se moci a otěžím zla je boj možná těžší, než jaký ho svádí vojáci v krvavých bitvách. Je to krutý vnitřní boj, o kterým nemusí mít nikdo ve vašem okolí ani tušení.
Neznáme se osobně, ale soudě podle toho, co psal Prokop Vodrážka v DeníkuN, jste dlouholetým, poctivým úředníkem a věřte, že si umím představit, jak těžké bylo vykročit ze své ulity a vyložit novinám, čeho se pan ředitel ve vašem konkrétním případě a v případě parkovacích karet dopustil. Když jsem ten článek viděl, věděl jsem, že bude následovat pomsta, protože tyto osobnosti jsou velice pomstychtivé a již mnohokrát tento pán prokázal, že mu jde pouze o jeho vlastní osobu. Nikoliv o primátora, o zastupitele, ani o vlastní úředníky a už vůbec ne o rozvoj Prahy. Vy jste však nehleděl na vlastní pohodlí, ale rozhodl se uchránit své morální hodnoty a potažmo i hodnoty, ke kterým se hlásí celá Česká republika, obdobně jak jste to činil v případě parkovacích karet a sdělení informací panu zastupiteli Zelenkovi. A to s plným vědomím, kdo proti vám stojí a že jeho pomsta nemusí skončit u vaší osoby. Víte dobře, že když se panu řediteli zlíbí, namíří ji proti vašim podřízeným, kolegům, zastupitelům, kteří se vás zastávali, ale také proti vaší rodině, případně proti zaměstnavatelům, pro které vaši rodinní příslušníci pracují, pakliže spadají do jeho sféry vlivu.
Milý pane ředitel, pro zachování demokratických hodnot v matce měst jste vykonal svou odvahou strašně moc. Budiž vaše konání příkladem všem zaměstnancům, kteří se, řízeni strachem, nechávají ukolébat obecně platnými hesly jako „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, případně „sám nic nezmůžu“, „je to boj s větrnými mlýny“, „hřbitovy jsou plné hrdinů“, aby i oni dokázali vystoupit ze svých stínů než navždy zmizí za těžkými dubovými vraty magistrátu na lépe placených pozicích v korporátech v modernějších kancelářích.
Ačkoliv se může na první pohled zdát, že jste vaší odvahou situaci příliš nepomohl, a naopak sobě velmi ublížil, není tomu tak. Podobně jako komunismus sám nevyhnil, ani v tomto případě se Boží mlýn nedá sám do pohybu (ačkoliv na tom pan ředitel úspěšně pracuje pokaždé, když otevře pusu). Každý podobný akt hrdinství přispěje k tomu, že se změní výše uvedené narativy a tím pádem i obecný diskurz ve společnosti.
Vím, že to není mnoho, ale za všechny občany, kteří si přejí, aby naše země zůstala svobodná a demokratická, vám tímto uděluji fiktivní řád hrdiny Šímy. Ačkoliv jsem ho vymyslel jen já sám, věřím, že celá řada zaměstnanců, zastupitelů, i běžných občanů, kteří jen z povzdálí tuto kauzu sledují, by připojili své podpisy, kdyby mohli. Kritérium pro jeho udělení je takové, že když se na sebe podíváte do zrcadla, můžete s naprosto čistým svědomím říct, že jste na sebe hrdý, protože jednáte s rovnou páteří a v souladu se svým svědomím.
Hluboce před vámi smekám a jsem připraven vám dát veškerou podporu, které budu schopen, abyste vytrval.
S úctou,
Jan Novák
(alias Pražský pozorovatel a jeden z vězňů tajemníka Špicla v „Tajemství tajemníka“)
