Článek
Některým čtenářům při mých slovech jistě naskočí asociace s vyjádřením pana Ondřeje Prokopa, že se pod Hřibem a Svobodou ocitla Praha v klinické smrti. Je pozoruhodné, že i on může mít někdy pravdu, ale je potřeba trochu napomoci interpretaci a objasnit širší souvislosti. Do toho stavu ji uvedl již výsledek komunálních voleb v roce 2022. A neumím se zbavit té trpkosti vyvěrající z toho, že to možná zavinila senátorka, bývalá radní a národem oblíbená politička, která zazářila ještě v Tošovského vládě. Vyhrála uskupení SPOLU totiž volby, načež byla vyloučena z klubu a dnes figuruje tato stálice na české politické scéně jako „nezařazená zastupitelka“. Pražani tím dali jasně najevo, koho by si přáli ve vedení Prahy. Je otázka, zda by se uskupení SPOLU povedlo získat primátora nebýt téměř devadesáti sedm tisíc hlasů, které získala Hana Kordová Marvanová. Ta však již po vyhlášení výsledku voleb odmítla, že by přijala pro Prahu nějakou funkci, pokud bude zároveň senátorkou. Jsou to jen spekulace, ale kdyby se byla rozhodla před komunálními volbami, své jméno uvést na kandidátku STAN, možná by byl dnes primátorem pan Hlaváček. Pokud by byla uvedena na kandidátce Pirátů, možná by byl bývalý primátor získal možnost pokračovat ve své započaté práci v dalším období a Praha by tak zažívala možná o něco méně rozruchu na zasedáních zastupitelstva. Práce politického vedení Prahy by tak byla o něco podobnější jiným Evropským metropolím, kde má velmi často vláda možnost působit i po dobu několika po sobě jdoucích volebních období. Umím si představit, že i tak vysoce kontroverzně vnímaný politik, jakým je Zdeněk Hřib, by byl schopen přesvědčit Pražský elektorát o tom, že svou práci bere vážně a je schopen dotahovat věci do zdárného konce. Rozložení hlasů, které ale skutečně nastalo výsledkem voleb uvádí viditelně zastupitelstvo do stavu určité paralýzy, kterou prolomí snad jen touha zastupitelů ukončit jednání alespoň několik hodin po půlnoci a odebrat se domů. Tato paralýza se v plné nahotě ukázala znovu i na posledním jednání, kde je pro kohokoliv opravdu velmi těžké, prohlasovat svůj návrh a já bych se chtěl věnovat především bodu, který byl projednávám tak od sedmi hodin do jedenácté večer.
Všem vřele doporučuji, k dispozici je záznam na adrese https://praha.eu/zasedani-zastupitelstva#/detail/3941. Bod, který zmiňuji, začíná na stopáži 9:25. Na úvod vystoupil pan Kramář, ředitel odboru právní podpory, aby poučil zastupitele o ochraně osobních údajů a o faktu, že již bylo město kontaktováno v této věci úřadem na ochranu osobních údajů a upozorňuje na to, že v případě porušení, může být úřad pokutován pěti miliony korun až deseti miliony EUR za uvedení údajů, které mohou vést k jednoznačné identifikaci konkrétní osoby, s tím, že může v případě trestného činu dojít i k odnětí osobní svobody. Netrvalo dlouho a sám pan ředitel se takového přestupku a možná trestného činu dopustil v přímém přenosu tím, že ve své obhajobě uvedl jméno konkrétní bývalé zaměstnankyně v kanceláři primátora, když se pokoušel hanit její pověst v souvislosti s tím, že si údajně dlouho vybírala byt vhodný pro své potřeby. Ještě zajímavější ovšem bylo, že přesto, že to slyšeli všichni přítomní v sále a všichni, co sledují jednání zastupitelstva u svých počítačů, nepovedlo se prohlasovat konstatování do usnesení, že pan ředitel tak učinil. Záznam, který lze nyní přehrát, byl dodatečně anonymizován. Na skutkové podstatě to však vůbec nic nemění.
Pan Scheinherr uvedl, že si sám přál zařazení tohoto bodu na jednání, protože si nepamatuje v historii úřadu, že by byly odměny takto zneužívány a nepoměr, kde asistentka pobírá mnohonásobně vyšší odměny než vedoucí oddělení a ředitele odborů nebo specialisté bere jako neúctu k celému úřadu. A v tom bylo už vlastně řečeno vše, co se honí hlavou čtenářům i zaměstnancům, kteří se nachází právě v nezáviděníhodné situaci, že svou práci mají rádi, obětují se pro ni, mnohdy pokračují s prací do večerních hodin i doma po návratu z práce a za celý rok si i při svých kompetencích, vysokých školách a mnohdy mnohaletých zkušenostech s veškerými příplatky a odměnami za rok nepřijdou na částku, kterou získala slečna jen na odměnách a jsou k tomu nuceni platit tržní nájem protože nemají nadstandardní vztahy s tím, kdo na celém úřadu jako jediný o odměnách rozhoduje. A položme si otázku, koho se tedy zastává pan primátor, když nechce propírat odměny zaměstnanců. Pana ředitele, nebo zaměstnanců?
Pan Čižinský si klade otázku, jak důvěryhodná je osoba ředitele pana Martina Kubelky a shrnuje stesky celé řady zaměstnanců a firem napojených na město. Totiž zneužívání veřejných prostředků k posilování jeho vlastní moci, pan Čižinský vyjmenovává, že svým věrným rozděluje odměny a přiděluje byty, své odpůrce špehuje, nadává jim a vyhrožuje údajnými kompromitujícími materiály. Také zmiňuje placené inzeráty v celostátních i Pražských médiích, které oslavují Martina Kubelku. Ale především, že přímá finanční podpora magistrátu firmám a institucím udělujících různá ocenění přímo koreluje právě s oslavujícími články na jeho osobu.
Velice zajímavé je také, jak samotný pan ředitel střílí do vlastní branky. Aby zdůvodnil excesivní odměny své asistentce, postěžoval si, že „vypadlo naráz několik zaměstnanců“ zřejmě v oddělení zahraničních vztahů, a to od 1.9. do 31.12. 2023, zdůraznil, že zaměstnanců bylo více. Později kontruje pan náměstek Hřib, že se konal Polis Leadership Summit s významnou zahraniční účastí, jehož organizace ale spočinula celá na bedrech odboru dopravy, a tak by náležely stejně odměny i zaměstnancům odboru dopravy, protože tyto aktivity dříve běžně zabezpečovalo právě zmíněné oddělení zahraničních vztahů. Mimo institucí, které hospodaří s veřejnými prostředky, existují firmy, které si musí na své přežití samy vydělat a tam, pokud manažerovi skončí NĚKOLIK zaměstnanců, se z toho zpovídá pochopitelně jejich vedoucí a měl by opravdu velký problém vysvětlit, jak je něco takové možné a složitě by musel prokazovat okolnosti, za kterých k něčemu takovému došlo. V tomto případě by to však byl pan ředitel sám. Řešit by to musela jeho přímá podřízená, ředitelka personálního odboru, které rozděluje odměny opět jen on sám. Magistrát disponuje organizačním schématem, které z ředitele úřadu dělá absolutního vládce. I pro vyspělé osobnosti s vysokým morálním kreditem je za takových okolností těžké si uchovat svou vlastní integritu. A zde je potřeba mít na paměti, že i kdyby si byla Praha sobě svá obvinění vymyslela, aby třebas za tiché podpory Pirátské strany zdiskreditovala toho nejvlídnějšího, nejlepšího a nejspravedlivějšího pana ředitele, z čiré pomstychtivosti, jako důsledek oné „politické šarvátky“, jsou zde k dispozici všechny nástroje, aby hadovi v obleku umožnila všechno to, co mu Praha sobě předhazuje. Nicméně disciplinárně, nepřidělením odměn nebo dokonce odvoláním ho může řešit jedině pan primátor, v případě hlavního města Prahy to však, jak dokazuje případ odvolané ředitelky Děvěrové, nemusí být vždy poslední tečkou za celým případem.
Ale vraťme se ještě k panu řediteli a jeho vystoupení v přímém přenosu. Sám tvrdí, že nikdo jiný, než přímý nadřízený nemá přehled o způsobu a výsledcích práce svých podřízených, a proto nikdo jiný nemůže rozhodovat o jejich odměnách. A i zde si střelil další vlastní gól. Pan ředitel schvaluje veškeré odměny sám a neexistuje kontrolní nástroj, jestli se drží návrhů vedoucích, pakliže nemá vedoucí se svými podřízenými nastavenou maximálně transparentní komunikaci. Osobně však znám případy, kdy se právě díky této zpětné vazbě odhalilo, že se těmito návrhy právě někdy neřídí. Zřejmě jedná opět zcela v intencích zákona, protože přidělování odměn je přesto zcela jen v jeho kompetenci. V tu chvíli, kdy se konalo jednání zastupitelstva ještě však nebyl zveřejněn článek Deníku N o řediteli odboru dopravy, který získal ve srovnatelném období ani ne desetinu na odměnách, jako asistentka pana ředitele. A to po dlouhých letech tvrdé, vytrvalé a poctivé práce pro Magistrát hlavního města Prahy. Zde je ovšem ve struktuře pan ředitel Kubelka také přímým nadřízeným. Jestli má však dokonalý přehled o kvalitě a výsledcích práce odboru dopravy, o tom si troufám vzhledem na šíři agendy pana ředitele Kubelky, pochybovat. Daleko větší přehled o práci dopravního odboru má naopak gesční radní Hřib, v minulém období pan Scheinherr, kteří mají zcela opačný názor než pan ředitel Kubelka. Vzhledem na postoje pánů Hřiba a Scheinherra se nabízí vysvětlení, že se ředitel odboru dopravy, pan Šíma stal pouhým nástrojem pomsty, splněním výhrůžek pana ředitele. Bylo by jistě velice zajímavé, kdyby se investigativním novinářům povedlo vypátrat těch několik bývalých zaměstnanců, za které zřejmě asistentka pobírala odměny a zjistit, za jakých okolností tedy svá místa opustili. Když má pan ředitel v ruce všechny nástroje, které mu umožňují absolutní vládu, by jistě našel celou řadu způsobů, jak s plánovaným odchodem hned několika zaměstnanců najednou naložit. Vzhledem na praktiky pana ředitele mám však důvodnou obavu, že se najde velmi málo současných a bývalých zaměstnanců, vypovědět v této věci pro média. Také vzhledem na gesční příslušnost pana primátora, by neměl být problém, aby se v případě zájmu on sám spojil s bývalými zaměstnanci a zjistil, co se stalo, to by ale musel chtít něco na úřadě řešit a musel by mít skutečný zájem o zaměstnance, nikoliv jen o osobu pana ředitele. Nicméně bych rád na tomto místě všechny současné a bývalé zaměstnance podpořil, aby se spojili s jakýmkoliv autorem článků o Magistrátu hlavního města Prahy a třebas pod příslibem zachování anonymity, své zkušenosti s panem ředitelem popsali, jistě to může pomoci, vyvrátit nebo potvrdit vykreslení situace na Magistrátu hlavního města Prahy.
Každopádně je zábavné sledovat, jak se u tohoto typu osobnosti mění příčina v důsledek a lež v pravdu. Kdyby byl sériovým vrahem, asi by podal trestní oznámení na vyšetřovatele, protože poškozují jeho dobré jméno. Podle stejné logiky argumentuje, že bytová komise schválila dosud všechny návrhy na přidělení bytů, kde zaměstnanci splňovali požadované podmínky. Další vlastní gól, vůbec mu nedochází, že tím naopak podpořil argument pana Zábranského, že za přidělení zodpovídá ředitel, coby předkladatel a rada schvaluje víceméně proforma, protože nemůže, ani nemá k dispozici veškeré informace o všech žadatelích. Také by se tak dopouštěla mikromanagementu, který opět narušuje důvěru a dobrou spolupráci mezi úřadem a politickým aparátem. Pan ředitel Kubelka je hluboce přesvědčen o tom, že žádný předpis neporušil, jenže si zřejmě nevšiml, že nikdo z přítomných, ani v novinách ho z porušování předpisů vůbec nenařknul. „Nelze bez důkazů kohokoliv pranýřovat, lhát a pomlouvat“ říká sám pan ředitel, a já se ptám, proč to občas neřekne sám sobě.
Tvrdí, že nezaznamenal žádnou snahu mediálních aktérů o vysvětlení situace. Opět nepravda. Všichni novináři, kteří převzali původní článek Radiožurnálu, si jeho stanovisko vyžádali, ať už úspěšně či neúspěšně. A zde bravurně přebírá rétoriku našeho slavného souseda Roberta Fica o tom, jak média rozsévají nenávist pouze v zájmu vlastního prospěchu, aniž by si přiznal, jaká semínka nerovným zacházením se zaměstnanci zasévá on sám.
Při obhajobě přidělení asi tak devadesátimetrového bytu v centru Prahy argumentoval, že o byty v centru Prahy není zájem. Zaradoval jsem se, že se tedy mohu z předražené okrajové částí Prahy přestěhovat do centra a ještě ušetřit, nabídky na veřejných serverech ale slova pana ředitele negují. Nájmy bytů v okolí 500 metrů od Rybné ulice se pohybují od 350 do 850 korun za metr čtvereční, slečně tak vzniká další nefinanční benefit ve výši zhruba 30 000 měsíčně při velikosti jejího bytu, o nějž údajně moc zájem není.
Ale proč vlastně odkazuji v názvu článku na známou pohádku o neviditelných šatech pana krále. V politice ani na úřadě nejsou děti, které by se postavily, ukázaly na něj prstem a smály se, že je nahý. Bohužel tam jsou osobnosti zkoušené ještě praktiky minulého režimu a jejich potomci a všichni vědí, že jakkoliv v dobré víře by upozornili na jeho nahotu, bude to mít neblahé důsledky nejen pro ně samotné a jejich vlastní kariéry, ale může to mít dopad na jejich kolegy, blízké a rodinné příslušníky.
Děkuji všem, kdo se nebojí.
