Článek
Na počátku 15. století přitahoval Blaník pozornost z úplně jiného důvodu než dnes. V okolí hory kázal laik, že je hora posvátná, protože v ní leží těla svatých apoštolů Petra a Pavla. Kázání mělo úspěch a k Blaníku přitahovalo zástupy poutníků. Církev ovšem nechtěla, aby si lidé zakládali vlastní poutní místa jen proto, že někdo tvrdil, že v nitru hory leží věrozvěsti křesťanské víry.
Celou věc přezkoumala v roce 1404 zvláštní komise, jejímž členem byl i tehdejší kazatel Jan Hus. Zvěsti spojené s Blaníkem byly označeny za nevěrohodné a arcibiskup následně poutě zakázal.
Jedna z nejstarších zpráv spojených s blanickou tradicí je tedy zprávou o zákazu poutí. Žádní rytíři.
Do hory se stěhují husité
Hora znovu upoutala pozornost v polovině 15. století díky negramotnému lidovému kazateli Mikuláši z Vlásenice, který působil v jižních Čechách. Byl to přesvědčený stoupenec utrakvismu, přijímal pod obojí, tedy chléb i víno z kalicha. Vydal proroctví, které mělo obyvatelstvo varovat před mravním úpadkem.
Uvádělo se v něm, že do země vtrhnou ze čtyř stran nepřátelé, aby vyhladili věrné stoupence kalicha. Rozhodující bitva se měla odehrát u Blaníka. Krev v ní měla téct jako voda a pomoc měla přijít z nitra hory, kde čekalo boží vojsko. Záchrana ale nebyla pro každého. Spoléhat na ni mohli jen ti, kteří stejně jako Mikuláš přijímali pod obojí.
V proroctví toto vojsko velitele nemělo. Dostalo ho až v 16. století v českém reformačním prostředí. Stal se jím slavný husitský vojevůdce Jan Žižka, který byl pro nekatolíky přirozeným symbolem boží spravedlnosti i obrany země.
Žižku střídá svatý Václav
Po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře roku 1620 začal v českých zemích intenzivní proces obracení obyvatelstva zpět na katolickou víru (rekatolizace). Pro katolíky byl Žižka kacíř, který nemohl plnit roli ideálního zachránce země.
Významnou roli v pobělohorské rekatolizaci hráli jezuité a právě v jejich prostředí získala blanická tradice novou podobu. V této katolické podobě se velitelem spícího vojska stal patron české země svatý Václav. K upevnění této interpretace blanické legendy využili jezuité i takzvané Rožmberkovo vidění. To se hlásilo k roku 1417, ale dochovaly se jen rukopisy ze sedmnáctého století. Vidění popisuje, jak měl významný velmož Oldřich z Rožmberka spatřit Kristovo utrpení, Jana Husa i svatého Václava a také „velikého a hrozného muže“, který na hoře Blaníku zapálil velikou kupu slámy. To ho mělo přesvědčit, aby opustil husitskou stranu a přiklonil se ke katolickému králi Zikmundovi Lucemburskému.
Starší kališnická tradice spojená s Blaníkem tak postupně získávala katolickou podobu.
Rytíři přicházejí
První doložené spojení rytířů s Blaníkem máme z roku 1798. Tehdy vydal svůj napínavý rytířský román německy píšící literát Josef Schiffner, který působil v Praze. Jeho dílo bylo ostře protihusitské. V románu husité v čele se Žižkou zničí hrad na vrcholu Blaníku. Všichni obránci v tomto boji padnou. Poté jsou však tajemně uvedeni do nitra Blaníku, kde měli dřímat až do chvíle nejvyšší nouze. K nim se později připojil vlastenecky a katolicky smýšlející rytíř Zdeněk ze Zásmuk.
Blaník tvoří dva kopce, Velký a Malý. Ten vyšší dosahuje 638 metrů a rozhledna na vrcholu patří k nejnavštěvovanějším v okolí.
Mezi české obyvatelstvo se Schiffnerovo pojetí blanické legendy dostalo po roce 1799, kdy byla jeho kniha přeložena do češtiny. Román si získal značnou oblibu. Inspiroval i řadu českých obrozenců. Patřil mezi ně i mladý dramatik Václav Kliment Klicpera, jehož hru Blaník v roce 1816 uvedlo Stavovské divadlo v Praze. V ní rytíř Zdeněk bojuje proti husitům pod svatováclavskou korouhví. Krátce nato látku převzal také loutkář Matěj Kopecký a prostřednictvím loutkového divadla ji šířil mezi venkovským publikem. Nová verze blanické pověsti si postupně získala velkou oblibu.
Husité se vracejí
V roce 1848 zachvátila rakouské císařství revoluční vlna. Obyvatelé monarchie požadovali politické svobody, jednotlivá národní hnutí pak širší práva pro své národy. V červnu vypuklo v Praze povstání a proti povstalcům zasáhla vojska generála Alfreda Windischgrätze.
V této těžké situaci svolával básník Hynek Veselý v básni Blanická na pomoc vojsko ukryté v hoře. Aby sjednotil národ, postavil do jednoho šiku pozoruhodnou alianci národních hrdinů. Spící vojsko mělo v jeho podání tři velitele: svatého Václava, Jana Žižku i Mistra Jana Husa. V jeho verších jede svatý Václav na koni a nese zářící prapor, husitský vojevůdce Žižka staví boží bojovníky do šiků a Jan Hus žehná vojsku k posvátné seči.
Už o rok později si z čekání na zázrak v podobě spícího vojska začal utahovat Josef Kajetán Tyl, který napsal divadelní frašku Jiříkovo vidění. V ní chudý čeledín Jiřík vstoupí do blanické jeskyně a podivuje se nad spícím vojskem, že spí tak tiše, jako by se už nikdy nechtělo pohnout.
Blaníku se bojí ve Vídni
V roce 1867 došlo k takzvanému rakousko-uherskému vyrovnání. Vídeň vyšla vstříc maďarským požadavkům a vznikla dualistická monarchie, která české státoprávní nároky zcela ignorovala. V české společnosti to vyvolalo obrovskou vlnu zklamání. České národní hnutí reagovalo pořádáním táborů lidu.
Na těchto protestních shromážděních se scházely desítky tisíc lidí. Blaník se díky své symbolice stal přirozeným místem podobných akcí. Dvakrát se tábor konal přímo na vrcholu hory. Napotřetí už ho úřady na tomto místě nepovolily, a tak se asi dvacet tisíc lidí sešlo na louce pod ním. Úřady se začaly bát nepokojů. Proto až do konce roku horu ve dne i v noci hlídaly a zakázaly i pochod z Blaníku na Bílou horu plánovaný k výročí bitvy, která se tam odehrála v roce 1620.
Význam Blaníku pro český národ v té době dokládá fakt, že jeden kámen z hory se ocitl i v základech Národního divadla. Při velkolepé slavnosti na něj osobně poklepal skladatel Bedřich Smetana. Zástupy lidí tehdy znovu vzývaly blanické vojsko a veřejně se modlily za to, aby se rytíři v hoře konečně probudili a navrátili českému národu jeho starou slávu.
Jiráskova verze zvítězila
Na konci 19. století přišel se svou knihou Staré pověsti české Alois Jirásek. V ní pověst o blanických rytířích výrazně zjednodušil a z jeho verze husité definitivně zmizeli. Zůstali jen rytíři, které vede svatý Václav na bílém koni. Knížeti má v rozhodující bitvě pomáhat i další patron české země svatý Prokop. Vojsko uvnitř hory čeká na chvíli, kdy se na vlast sesype tolik nepřátel, že by zemi roznesli na kopytech svých koní.
Alois Jirásek (1851-1930) byl dlouho učitelem dějepisu. Staré pověsti české psal jako vyprávění pro děti i dospělé a patří k nejčtenějším českým knihám.
Jirásek tak starou legendu s mnoha variantami proměnil v sevřený národní příběh. Jeho kniha se dostala k několika generacím čtenářů a silně se prosadila také ve školním prostředí. Většina z nás proto zná právě Jiráskovu podobu blanické legendy.
A kdy vlastně bude „nejhůř“?
Jirásek podmínku pro vyjetí rytířů formuloval jasně: až bude národu nejhůř. Je to vlastně geniální formulace, protože když rytíři nevyjedou, tak to znamená, že nejhůř ještě nebylo.
Platilo to i v tragickém roce 1968, kdy v srpnu do Československa vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy. Co jiného by mělo blanické rytíře probudit a přimět je k vyjetí z hory? Hora se však neotevřela a rytíři nevyjeli.
Z podmínky, za níž mají blaničtí rytíři vyjet, si později utahovali také Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák ve hře Blaník. Jejich fiktivní český génius Jára Cimrman vytýká Jiráskovi, že ji formuloval tak, aby rytířům umožňovala nevyjet vlastně nikdy. A to národ jen deprimuje.
Skutečná síla poselství blanické legendy tak nakonec možná spočívá právě v tom, že rytíři nikdy nevyjeli. Jen pasivně čekat na zachránce nestačí. Pokud se lidé chtějí zbavit útlaku, nakonec si musejí pomoci sami.
Text vznikl na základě těchto zdrojů:
HLAVÁČEK, Petr: Blanický mýtus v soukolí českých dějin. In: Václav Cílek, Lubomír Hanel, Václav Zemek a kol. O památné hoře Blaníku a jejím kraji Příběhy posvátných hor. Praha 2022, s. 131-138.
MILOTOVÁ Nina: Krajina jako národní symbol. Říp – Blaník – Vltava - Labe a jejich význam při utváření národní identity v závěrečné fázi českého národního hnutí. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum. Praha: Národní muzeum, 2019, roč. 64, č. 3–4, s. 33–44.
ŠŤASTNÁ Markéta: Odraz českého mýtu v divadelní hře Divadla Járy Cimrmana. Olomouc 2022. Univerzita Palackého. Bakalářská práce.
Existovali blaničtí rytíři? Je to krásný mýtus a dodnes přitahuje svou magičností, odpovídá historička Doležalová.
