Článek
Duben 1916. K městu Chotin se blíží dvoumístný Albatros B.I. Dole je v plném proudu přehlídka ruské armády v čele se samotným carem. Rakouský pilot se svým pozorovatelem mají v úmyslu podpořit slavnostní okamžik svým vlastním „ohňostrojem“. Po zakroužení nad městem vrhají mezi překvapené vojáky sedm bomb. Car jen bezmocně přihlíží – a zuří.
Od děl k obloze
Otto Jindra se narodil roku 1886 v Majdaleně u Třeboně. Už od mládí miloval techniku – fotografoval, řídil automobily i lokomotivy. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a láska k technice jej potom zavedla do armády. Začal studovat kadetní školu pro dělostřelce ve Vídni. Školu úspěšně absolvoval a v hodnosti poručíka byl přidělen k dělostřeleckému pluku.
Byl důstojníkem, jakého by si monarchie mohla malovat na plakát – katolík, dokonale ovládal češtinu i němčinu, domluvil se i italsky, polsky a francouzsky. Sport mu byl druhou přirozeností: jezdectví, plavání, lyžování, cyklistika, motorismus. A když zrovna nesportoval, věnoval se své neobvyklé zálibě – řízení lokomotiv.
Kapitán Otto Jindra na fotografii z roku 1918.
Když vypukla I. světová válka, velel baterii u dělostřeleckého horského pluku a byl odvelen na ruskou frontu. V prvních měsících zde prodělal několik bitev a vedl si velmi dobře. Za zásluhy mu byla udělena bronzová Vojenská záslužná medaile.
Ale jeho pozornost už mezitím poutala nová zbraň – letadla. V září 1914 si vyžádal přeložení k letectvu a stal se pozorovatelem u 1. letecké roty (Fliegerkompanie 1 neboli Flik 1), létal ve dvoumístném pozorovacím letounu Albatros B. I.
Velitelem letecké roty
Letadla tehdy bojovala zřídka mezi sebou, ale ruská protiletadlová palba byla nemilosrdná. Jindra to společně se svým pilotem poručíkem Hessem poznal 14. listopadu 1914, kdy jejich Albatros sestřelila kulometná palba ruské jezdecké jednotky. Její vojáci mířili velmi dobře, rakousko-uherský letoun provrtali 180 zásahy! Nezbývalo nic jiného než jít na nouzové přistání. Oba letci několik dnů unikali ruským vojákům, než se jim podařilo přejít frontovou linii a dostat se k vlastním jednotkám.
V lednu 1915 se ze svého letu nevrátil dosavadní velitel Fliku 1. Novým velitelem jednotky byl jmenován Jindra. Bylo to poněkud překvapivé rozhodnutí jeho nadřízených, protože velitelem Fliku býval vždy pilot ne pozorovatel. Bylo to ovšem správné rozhodnutí, protože Jindra pořizoval kvalitní letecké snímky bojiště a byl specialistou na rádiové řízení dělostřelecké palby, což jeho jmenování odůvodňovalo.
Puškou proti letadlům
Rusové si brzy uvědomili, jakou škodu jim páchá dělostřelba naváděná rakouskými letadly. Začali proto posílat do vzduchu vlastní letouny, aby těm rakousko-uherským bránily v pozorování ruských linií. Začalo docházet k prvním leteckým soubojům. Obě strany se pokoušely protivníka sestřelit jen pomocí pěchotních zbraní – pistolí nebo pušek.
Jindra se do podobného leteckého souboje dostal v červnu 1915. Během pravidelného průzkumného letu bylo jeho letadlo, které pilotoval četař Libano, napadeno dvojicí ruských letadel. Nadporučík Jindra okamžitě zahájil palbu z pušky, jeho pilot z pistole. Přestože letadla ve vzduchu divoce manévrovala, měli rakousko-uherští piloti vynikající mušku. Oba ruské letouny přinutili k ústupu. První lehce poškozený, v kokpitu s mrtvým pozorovatelem, přistál nouzově za ruskými liniemi. Druhý těžce havaroval při pokusu o nouzové přistání. Oba jeho letci byli vážně zraněni.
Letecký souboj pilotů dvojplošníků pomocí pistolí, jak si jej představuje umělá inteligence.
Další sestřel přidal Jindra v srpnu. Kulka z jeho zbraně zasáhla ruského pilota tak těžce, že havaroval při pokusu o přistání. Tři vítězství mu vynesly povýšení na setníka a řadu rakousko-uherských i pruských vyznamenání.
Stíhací eso
V prosinci 1915 Otto Jindra úspěšně absolvoval letecký výcvik a byl jmenován polním pilotem. Současně patřil mezi nejlepší a nejuznávanější velitele Fliků a byl dáván za vzor pro výkon této funkce. Flik 1 pod jeho velením získával stále větší reputaci a brzy byl považován za vůbec nejlepší rakousko-uherskou leteckou jednotku na ruské frontě.
Brzy i jeho velitel okusil, jaké to je být sestřelen – kulka mu prostřelila nádrž, další ho poranila, přesto dokázal přistát. Ani tento zážitek mu nevzal odvahu, pokračoval v létání a do počátku dubna 1916 sestřelil další dva ruské letouny a stal se stíhacím esem se pěti uznanými sestřely.
Nejdrzejší nálet války
Nejvíc slávy Jindrovi získala akce, kterou provedl 12. dubna 1916. Společně se svým pozorovatelem Godwinem Brumowskim (pozdější nejúspěšnější rakousko-uherský stíhač) letěl nad město Chotin. Od zpravodajců získal informaci, že se zde bude konat slavnostní přehlídka za účasti samotného ruského cara Mikuláše II.
Pečlivě naplánovaný scénář carského vojenského ceremoniálu se jim podařilo úplně rozvrátit. Mezi pochodující vojáky svrhli sedm malých bomb a tím pevně semknuté oddíly rozehnaly na všechny strany. Na drzého útočníka vzápětí zaútočily čtyři ruské letouny, které měly hladký průběh přehlídky hlídat ze vzduchu. Rozpoutala se zuřivá letecká bitva doprovázená štěkotem kulometů. Ruští sokoli si s jediným vetřelcem nedokázali poradit a dva z nich šli k zemi! Hned nato rakousko-uherský Albatros zmizel.
Godwin Brumowski (muž vlevo) stojí před svým letounem Albatros na letišti v Torreselle na italské frontě.
Ruský generál Brusilov údajně na adresu nepřátelských letců uznale prohlásil: „Mimořádně smělý a statečný čin austrijáckých ljotčiků.“
Do konce roku 1916 dosáhl Jindra devět sestřelů (8 letadel a 1 pozorovací balón). Byl na vrcholu své slávy, stala se z něj absolutní hvězda rakousko-uherského letectva. Doslova na něj pršely další řády a vyznamenání.
Italská fronta
V roce 1917 Jindra už žádný další sestřel nepřidal, naopak sám byl v září potřetí sestřelen. Tentokrát jeho letoun těžce poškodila protiletadlová palba. Rusko v té době začínalo jednat o příměří, takže velká část rakousko-uherských jednotek mohla být odeslána na italskou frontu.
Setník Otto Jindra měl své bohaté zkušenosti s bombardováním zúročit jako velitel bombardovací skupiny označované jako Fliegergruppe G. Stal se velitelem pěti leteckých rot (Fliků). Vysokou vojenskou funkci dlouho nezastával, protože už 4. května 1918 utrpěl těžké zranění při havárii po návratu z nočního bojového letu. Zranění byla natolik vážná, že se až do konce války léčil v sanatoriu v Praze-Podolí.
Zakladatel československého letectva
V listopadu 1918 se Otto Jindra přihlásil ke vznikajícímu československému vojenskému letectvu, kde sloužil v hodnosti kapitána. Následující rok absolvoval ve Francii stíhací kurz na moderním letounu Spad. Bohužel měl v jeho průběhu těžkou leteckou havárii, což předznamenalo jeho konec v armádě.
V březnu roku 1923 byl z armády propuštěn ze zdravotních důvodů. Díky tomu se mohl naplno zapojit do budování československého letectva. Stal se z něj jeden z nejdůležitějších leteckých funkcionářů. Věnoval se sportovnímu létání, pořádal aerosalóny a letecké soutěže. Zemřel v Praze už v roce 1932 ve věku pouhých 46 let.
Jméno Otto Jindry není dnes příliš známé, přestože patřilo člověku, který se významně zapsal do dějin naší aviatiky. Nejprve jako letec prokázal mimořádnou odvahu, když několikrát úspěšně čelil nepřátelské převaze pouze s puškou v ruce. Po válce uplatnil svůj organizační talent a zásadně se podílel na budování československého letectva, které díky jeho zkušenostem získalo pevný základ pro budoucí generace. Jeho život je připomínkou, že odvaha a schopnosti jednotlivce mohou výrazně ovlivnit dějiny – a že hrdinové někdy zůstávají ve stínu dějin, přestože jejich činy byly mimořádné.
Zdroje:
Jindra Otto
Jak Jindra bombardoval ruského generála a ten ho za to ještě pochválil
Husarský kousek českého leteckého esa
Pohled experta na historii vojenského letectví na působení českých aviatiků na frontách Světové války si vyslechli účastníci další přednášky v Armádním muzeu
