Článek
30. září 1941. Do úřadovny olomouckého gestapa dobrovolně přichází třiadvacetiletý Ferdinand Čihánek. Je to československý parašutista poslaný do protektorátu ze Sovětského svazu, aby bojoval proti nacistům. Jenže před dvěma dny se zastupujícím říšským protektorem stal Reinhard Heydrich. Vyhlásil stanné právo a zahájil masové popravy. Po celém protektorátu visí červené plakáty s rozsudky smrti.
Čihánek dostal strach. A rozhodl se zradit. Nabízí jména spolubojovníků a pomocníků z domácího odboje i adresy tajných úkrytů.Výměnou za vlastní život.
Cesta do protektorátu
Na území protektorátu se Čihánek objevil teprve před měsícem. V noci z 30. na 31. srpna 1941 startovalo z letiště u Kyjeva sovětské letadlo s devíti muži na palubě. Byli to bývalí českoslovenští vojáci, kteří se po ústupu z Polska v roce 1939 dostali na území SSSR.
Všichni se dobrovolně dali k dispozici sovětským orgánům. Zájem o ně projevila sovětská tajná policie (NKVD) a vycvičila je ve střelbě, v zacházení s výbušninami a ve špionáži. Po skončení výcviku se měli vrátit do vlasti a zde sbírat zpravodajské informace a provádět sabotáže proti německým okupantům.
Jejich mise se zkomplikovala už během letu – u Varšavy letadlo zasáhla protiletadlová palba a parašutisté museli předčasně vyskočit. Na území protektorátu pokračovali pěšky. Tři z nich gestapo chytilo ještě před hranicemi, ostatní dorazili na Moravu.
Během září si vybudovali síť spolupracovníků v okolí Přerova a chystali sabotáže. Ovšem pak se to zvrtlo. V protektorátu začal tvrdou rukou vládnout Heydrich. A Čihánek se začal bát a rozhodl se spolupracovat s gestapem.
Smrt před očima nevlastního bratra
Ráno 1. října 1941 vyjíždějí z Olomouce dvě auta gestapa. Velitelem akce je vrchní komisař Rimkus. Na zadním sedadle jednoho z aut sedí Čihánek – jako „živý klíč“. Jako první si jedou pro Karla Hovůrku, velitele Čihánkovy skupiny parašutistů. Ten spí v domě své matky v Přerově. Čihánek zaklepe smluveným heslem. Otevírá nic netušící Hovůrkův nevlastní třináctiletý bratr Oldřich.
Gestapáci se okamžitě nahrnou do bytu a směřují k pokoji, kde spí Hovůrka. Komisař Rauner vykopne dveře pokoje a křikne na něj, ať se vzdá. Zaskočený parašutista stihne dvakrát vystřelit. Raunera zasáhne do ruky. Ostatní gestapáci odpovídají palbou. Smrtelně zraněný Hovůrka padá na podlahu. Velitel zásahu se rozzuřil, protože ho chtěl živého, aby z něj mohl dostat jména dalších spolupracovníků, které Čihánek neznal. Jediným „úlovkem“ v bytě tak zůstalo sto tisíc korun v hotovosti, které parašutisté dostali na cestu v Moskvě.
Karel Hovůrka (1914-1941), velitel parašutistů vycvičených sovětskou tajnou policií. Při přepadení v Přerově se pokusil bránit, ale byl zastřelen.
Gestapo řádilo celý den
V tu stejnou chvíli prochází Hovůrkova matka, Františka Ticháčková, zrovna městem kousek od klášterní školy. Šla synovi koupit novou aktovku, aby se mohl bezpečněji pohybovat v ilegalitě. Netuší, že v jejím pokoji právě vychladlo tělo jejího dítěte. Gestapo ji zatýká přímo na ulici.
Ihned poté vyrážejí gestapáci na další adresy v Přerově, kde zatýkají Hovůrkovy spolupracovníky. Sochař František Mádle byl okolo poledne zatčen, když se vracel z oběda. Četnický strážmistr Jan Procházka byl dopaden při úřední obchůzce na železniční trati u Věžek. Na přerovskou služebnu gestapa byly odvlečeny i Růžena Hanzlíková a Anna Řezníčková.
Zrádce likviduje spolubojovníky
Následující den vylákal Čihánek do pasti své spolubojovníky Jana Restla a Eduarda Janošce. Vypravil se za nimi do jejich úkrytu u mlynáře v Malínkách na Vyškovsku. Tvrdil jim, že s ním musí jet na schůzku do Přerova. Jeli tam společně vlakem. Na přerovském nádraží se na ně sesypali gestapáci a zatkli je.
Zbýval Josef Procházka, poslední parašutista z jejich skupiny. Čihánek ho vylákal na schůzku do mlýna v Malínkách. Nic netušící parašutista padl do rukou gestapa na rozcestí nedaleko mlýna. Jeho zatčením skončila činnost výsadku NKVD. Díky Čihánkovým informacím gestapo v dalších týdnech postupně pozatýkalo desítky Hovůrkových spolupracovníků v okolí Přerova, Kroměříže a na Hodonínsku.
Propaganda plná strachu
Nacisté likvidaci spolupracovníků Karla Hovůrky využili k promyšlené propagandistické akci. Její hlavní myšlenkou bylo, že strach ze smrti bude nejlepším „lékem“ na snahu obyvatel protektorátu pomáhat „nepřátelům Říše.“
Proto už necelý měsíc po Čihánkově zradě soudil šest přerovských odbojářů stanný soud v brněnských Kounicových kolejích. Rozsudek? Smrt. Zatčené ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrück. Kromě Anny Řezníčkové válku přežily.
Dva dny po popravě vyšel v Českém slově článek „Smrt sabotážníkům“. Útočil na strach a ziskuchtivost, vyzval k udávání parašutistů za odměnu. V závěru jeho autor sliboval, že kdo se ke spolupráci s padákovými agenty přizná, dostane milost.
Konfident a vrah
Čihánek zůstal aktivním konfidentem gestapa i po zneškodnění jeho druhů. Hrál roli parašutisty, který hledá spojení s jinými výsadky i s příslušníky domácího odboje. Podařilo se mu získat důvěru parašutistů z výsadku S-1, který do protektorátu poslala československá vojenská mise v Moskvě pod velením plukovníka Heliodora Píky. Výsledek? Všichni parašutisté i jejich domácí spolupracovníci byli zatčeni a skončili v koncentračním táboře Mauthausen, kde většina z nich zahynula.
Apelplatz v koncentračním táboře Mauthausen. Právě tady skončila většina parašutistů a jejich spolupracovníků, které udal Ferdinand Čihánek. Téměř nikdo z nich se domů už nevrátil.
Kromě udavače se z Čihánka stal i vrah. V hostinci ve Stupavě se dal do řeči s jistým Weisskopfem a přemluvil jej, aby s ním šel do Střílek vyzvednout ukryté zbraně. Když tam dorazili, Čihánek zničehonic vytáhl pistoli a muže zezadu střelil do hlavy.
Výslech ve mlýně
V lednu 1942 se Čihánkova legenda o sovětském parašutistovi málem zhroutila.
Z věznice v Brně utekl učitel Jan Beneš, který se za mřížemi od parašutistů dozvěděl o Čihánkově zradě. Na svobodě vše řekl odbojářům v obci Malínky. Ti si na Čihánka, který tam často chodil, počkali. Odzbrojili ho a 6. ledna 1942 ho přivedli do mlýna k výslechu. Vedl ho Vladimír Mařík, vedoucí moravského zemského vedení ilegální KSČ. Někteří odbojáři zuřili a chtěli Čihánka na místě zabít – vhodit ho do mlýnského kola.
Ale Čihánek se dokázal vykroutit i z téhle pasti. Označil Beneše za konfidenta, kterého gestapo záměrně nechalo utéct. Odbojáři mu uvěřili a propustili ho. Nastala šílená situace. Čihánek dál udával a z Beneše se stala lovná zvěř, protože ho odbojáři považovali za agenta provokatéra a musel se skrývat.
Nejasný konec
Na podzim roku 1942 už Čihánkovi v protektorátu hořela půda pod nohama, protože jeho identita zrádce byla prozrazena. Pokusil se proto tajně dostat do Turecka. Na Balkáně byl zatčen a s pouty na rukou dopraven zpět do protektorátu. Odtud ho gestapo poslalo do Německa, kde jej využívalo k udávání českých lidí nasazených na nucené práce.
Poslední informace o něm pocházejí z února 1945, kdy v Přerově navštívil svou sestřenici. Potom se mu podařilo zmizet.
Spravedlnost zůstala na božích mlýnech
Podle nepotvrzených svědectví působil Ferdinand Čihánek po válce ve francouzské cizinecké legii a později žil v Marseille. Po roce 1989 se prý dokonce objevil ve Střílkách, aby navštívil své příbuzné. Pravděpodobně navštívil i místa, kde zradil tolik lidí. Co může být lepším dokladem jeho bezcitné povahy?
Symbolem zrady je pro nás jméno Karla Čurdy, který zradil Kubiše a Gabčíka a byl za to v roce 1947 popraven. Čihánek také zradil své spolubojovníky, zůstaly po něm desítky popravených a mrtvých v koncentračních táborech a přesto spravedlnosti unikl. Zemřel 19. července 2005. Bylo mu 87 let.
Zdroje:
Pavel Kopeček: Národní odbojové hnutí na Přerovsku v období let 1939–1942. Olomouc 2011. Univerzity Palackého v Olomouci. Disertační práce.
Zrada přišla z Východu. Český parašutista udával i vraždil jako agent gestapa
RICHTER, Karel. … a v zádech měli smrt
