Článek
O víkendu jsem si četla aktuální výsledky zajímavého šetření „Finanční situace domácností“ vydané statistickým úřadem. Cílem šetření je zmapovat finanční a majetkové poměry v Česku skrze čisté jmění domácnosti (a moct výsledky porovnat se zbytkem EU). Výsledky tohoto šetření byly zveřejněné dne 15. 12. 2023 a zveřejňují se u nás vůbec poprvé a vztahují se k letům 2021 a 2022.
Co je to čisté jmění domácnosti?
Pro zjištění hodnoty čistého jmění domácnosti je třeba od celkového majetku (finančního i hmotného) odečíst případné dluhy. Mezi dluhy se počítají hypotéky, úvěry a různé druhy bankovních a nebankovních půjček, nesplacené částky na kreditních kartách i půjčky od příbuzných.
Shrnutí hlavních zjištění pro Českou republiku
České domácnosti měly průměrné čisté jmění přibližně 3,5 milionu Kč a medián (střední hodnota) čistého jmění 2,5 milionu Kč.
Převážná většina majetku domácností (88 %) byla v nefinančních aktivech, především v nemovitostech.
Více než tři čtvrtiny domácností neměly žádný dluh, zatímco u těch, co měly dluhy, byl medián dluhu 400 tisíc Kč v roce 2022. Dluh tedy přiznala více než pětina domácností, přičemž zhruba 11 % mělo hypotéku na hlavní bydlení.
Tři čtvrtiny domácností bydlely ve vlastním domě či bytě. Z nich přibližně 16 % mělo své hlavní bydlení zatížené hypotékou nebo jiným úvěrem. Další nemovitost vlastnilo zhruba 23 % domácností.
V mezinárodním srovnání se Česká republika řadila k zemím s nižším čistým jměním.
[Zdroj: TZ]
Moje myšlenky
Tak si to shrňme: průměrné čisté jmění české domácnosti bylo 3,5 milionu Kč. Přijde vám to hodně, nebo málo?
Co mě překvapilo
Já se nemohu zbavit dojmu, že to je málo, když:
- většina rodin bydlí ve vlastním a
- hypotéku má jen 11 % lidí [zdroj: FSD]
V tomto článku se zaměřím hlavně na své důvody a zkusím si i vysvětlit, proč mám asi „zkreslený pohled na svět“.
Co mě naopak nepřekvapilo
To, že valná většina hodnoty čistého jmění tvoří nemovitosti, mě naopak v ČR vůbec nepřekvapuje. Nemovitosti tu nejsou levné. A investování do finančních aktiv ve velkém je u nás, na rozdíl od jiných zemí, stále v plenkách.
Fakt, že je medián čistého jmění české domácnosti výrazně menší než průměr, mě také nepřekvapuje, protože poukazuje na nerovnoměrné rozložení jmění.
Proč mi průměrné čisté jmění české domácnosti ve výši 3,5 milionu Kč přijde málo?
Vysoké ceny nemovitostí
Největší rozpor vidím mezi vysokými cenami nemovitostí a dle mého pocitu nižším čistým jměním, které vyšlo v šetření (průměr 3,5 milionu korun).
K domům se data zjišťují hůře, a tak se v úvaze zaměřuji hlavně na byty. V bytech bydlí více než polovina obyvatel ČR, a tak považuji ceny bytů za dostatečně reprezentativní. Myslím, že zahrnutí domů by mnou očekávané hodnoty čistého jmění ještě zvětšilo. Vezmu-li průměrnou velikost bytu 70 metrů čtverečních [zdroj: průměr z ČSÚ, dle SR by to bylo ještě více] a průměrnou prodejní cenu za jeden metr čtvereční prodaného bytu 91 tisíc korun [zdroj: DEL], průměrná cena bytu by tak byla skoro 6,5 milionu! Kdybych brala jen střízlivější odhad kolem 65 tisíc korun za metr čtvereční, tak i nadále je to výrazně více (4,5 milionu korun), než čisté jmění (které je v ČR hlavně tvořeno hodnotou nemovitostí). A kdybych si měla tipnout, tak průměrná cena domu bude ještě vyšší. Za mě tedy velký kontrast s 3,5 miliony čistého jmění.
Hypotéku má málo Čechů
Hypotéku má nyní 16 procent Čechů. Na 70 procent lidí má sjednanou hypotéku jen do dvou milionů korun [zdroj: E15], takže jen u 16 procent Čechů by pro účely výpočtu čistého jmění hodnota jejich nemovitosti byla snižována o nesplacenou výši úvěru, ale i tak to bude jen o malou část hodnoty nemovitosti. I majitelé průměrného bytu za 6 milionů by tedy měli průměrně čisté jmění vyšší než těch 3,5 milionu dle statistiky.
Automobily
Většina (70 %) českých domácností vlastní alespoň jedno auto, což představuje důležitý prvek jejich majetku. Automobily, ač nejsou tak hodnotné jako nemovitosti, přispívají ke zvýšení celkové hodnoty majetku domácnosti a tedy i k jejímu čistému jmění. Tento faktor může mít významný vliv na celkovou hodnotu majetku domácností, zejména pokud jsou vozidla novější nebo vyšší třídy. Vlastnictví automobilů tak může být dalším důvodem, proč by čisté jmění mohlo být vyšší, než naznačují statistiky, zvlášť když (dle metodiky šetření) leasingové splácení neovlivňuje výpočet čistého jmění.
15 % lidí v ČR má chaty
V České republice vlastní rekreační nemovitost, jako jsou chaty a chalupy, přibližně 15 % lidí. [zdroj: BN] Tento faktor by měl být zohledněn při hodnocení čistého jmění domácností, protože vlastnictví těchto nemovitostí přispívá k celkové hodnotě majetku domácnosti.
Kromě toho rekreační nemovitosti už dávno nemají hodnotu desetitisíců, ale nezřídka to jde do milionu. Kolem Prahy (a čekala bych, že i v turistických oblastech) se ceny pohybují i kolem pěti milionů. I víc, když jde na pozemku postavit něco, co by se dalo využít jako rodinný dům (i kdyby to oficiálně byl rekreační objekt). Navíc polovina lidí chatu zdědila [zdroj: BN], a tak k nim nemají žádný výrazný dluh, a tudíž hodnota jejich chaty by měla vstoupit do čistého jmění.
Dědictví
Dědictví může také vysvětlovat, proč by mohlo být čisté jmění vyšší. Děděné nemovitosti často přechází na nové vlastníky bez dluhů, což zvyšuje čisté jmění nových vlastníků. Myslím, že dědictví vysvětluje celkem nízkou výši hypotečních úvěrů, čekala bych ale větší průměrné čisté jmění.
Tento faktor může být ve statistikách podceněn, zejména pokud je dědění běžné a nemovitosti jsou předávány mezi generacemi. Významný podíl nemovitostí získaných dědictvím by tedy mohl vést k vyššímu čistému jmění, než jaké je zaznamenáno v průměrných statistikách.
Institucionální nájemní bydlení v ČR je minimální
V Praze je nyní pouhých 2326 nájemních bytů v institucionálně spravovaných novostavbách [zdroj: MOO]. V celé ČR jich tedy bude naprosto zanedbatelné množství, a tyto tedy nemohou data moc zkreslovat. Celkově bytů, které vlastní firmy a které je tak pronajímají, bude málo. S tím souvisí následující bod.
Pronajímaný byt přeci také vlastní nějaká domácnost
Představte si situaci, kdy jeden člověk vlastní dva totožné byty: v jednom bytě bydlí (a má tam svou domácnost) a druhý byt pronajímá někomu, kdo vlastní byt nemá a kdo v něm tak má svou domácnost. Zvolíme-li předpoklad, že hypotéku nemá (už) žádnou, tak průměr čistého majetku těchto dvou domácností bude stále odpovídat hodnotě jednoho bytu.
Proč je asi můj „pocit“ špatně?
Podceňuji průměry
Můj předpoklad o vysokém čistém jmění je asi ovlivněn zkreslením průměrných hodnot. Vliv mají domácnosti v nájmu, jejichž nižší majetek může významně snižovat průměr, a to ještě více než si uvědomuji. Toto zkreslení asi vede k nesouladu mezi mým vnímáním a skutečnými statistikami. Toto nejvíce podporuje Tabulka 9 z šetření FSD ukazující, že průměrné čisté jmění domácností bydlících ve vlastním bydlení dosáhlo 4,8 milionu Kč, což již více odpovídá mé představě.
Demografické faktory
Mladší generace mají nejspíše nižší čisté jmění kvůli nedávným nákupům nemovitostí a nižším úsporám (neměly zatím dostatek doby na to ušetřit si, mají malé děti a s tím spojený pokles příjmů a úspor apod.) nebo z důvodu bydlení v nájmu.
Asi si taky jako průměrnou domácnost představuji rodinu se staršími dětmi nebo seniory, kteří budou mít spíše vyšší čisté jmění oproti mladším rodinám, domácnostem samoživitelů apod.
Má sociální bublina: Nadprůměrné výdělky
Ano, žiju ve své sociální bublině, kde snad každý můj blízký má nadprůměrnou mzdu a majetek domácnosti jen z nemovitosti vyšší než 6 milionů. To by i odpovídalo tomu, co je zmíněno v tiskové zprávě: „Čisté jmění přitom dosahuje vyšších mediánových i průměrných hodnot u domácností s vyššími příjmy“
Sekce 2.4 dokumentu FSD se zabývá rozložením čistého jmění mezi české domácnosti. Analýza ukazuje, že 20 % domácností s nejvyššími příjmy má výrazně vyšší hodnoty průměrného čistého jmění, a to 6,8 milionů, což naznačuje významný rozdíl v bohatství.
Naznačuje to, že moje vnímání průměrné finanční situace může být ovlivněno tímto zkresleným pohledem, jelikož většina společnosti spadá do nižších kvantilů s menším jměním.
Jsem Pražák a podceňuji regionální rozdíly
Také mám asi zkreslené představy vlivem toho, že jsem rodilý Pražák. V Praze jsou nemovitosti opravdu extrémně drahé a za 3,5 milionu tu teď člověk snad nekoupí ani garsonku ve sklepě, a tak vnitřně nechápu ani to číslo 3,5 milionu ani to, jak může mít většina lidí nulové dluhy, když tolik lidí bydlí ve svém, které je tak drahé.
Podle Tabulky 10 studie FSD je zřejmé, že čisté jmění domácností roste s velikostí obce. V obcích s více než 50 tisíci obyvateli je průměrné čisté jmění výrazně vyšší (4,8 milionu) než v menších obcích. Tento trend naznačuje, že život ve větších městech souvisí s vyšším majetkem domácností. Život v Praze tak asi způsobuje zkreslení mého pohledu na zbytek ČR. Rozdíly mezi Prahou a ostatními regiony (a menšími městy) tak asi mohou významně ovlivnit mé vnímání, co je průměrné čisté jmění.
Zdroj:
Autorský text, zdroj dat:
TZ: Tisková zpráva k FSD:
FSD: Publikace šetření „Finanční situace domácností - 2021 a 2022“
MOO:
E15:
BN:
DEL:
SR: tabulka 33-1 Statistické ročenky České republiky - 2023 uvádí průměrnou plochu bytu 87,6 čtverečních metrů
