Článek
Historie mě nikdy moc nezajímala a věnovala jsem jí jen minimum pozornosti. Postupně si však uvědomuji její význam pro každého z nás. Někdy jsem proto překvapena historickou informací, která může být pro jiné dobře známá.
Přesto jsem byla nedávno doslova šokována, když jsem narazila na informace o eugenických sterilizačních praktikách, které probíhaly až do 70. let 20. století (!) ve skandinávských zemích. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového bylo součástí nedávné historie vyspělých demokratických společností. To mě přimělo zamyslet se nad komplexností a mnohdy i bolestivostí minulosti, kterou jsme možná až příliš ochotni nechat za sebou. Rozhodla jsem se tedy svůj nedávný děsivý „objev“ sdílet i s vámi, protože věřím, že i takováto témata by se měla dostat k co nejvíce lidem. Zdroje, ze kterých jsem při psaní článku čerpala, jsou uvedeny na konci článku.
Eugenika ve zkratce
Eugenika je směr v nauce o dědičnosti. Ve své době byla brána jako legitimní vědní disciplína zabývající se vylepšením genetické kvality lidské populace.
Koncept „zlepšení“ genetického složení lidské populace prostřednictvím selektivního rozmnožování, byl poprvé formulován sirem Francisem Galtonem v 19. století. Ten byl ovlivněn pracemi jeho bratrance Charlese Darwina, a to zejména teorií evoluce a přirozeného výběru. Zatímco Darwinovy teorie se týkaly přirozených procesů, Galtonovy návrhy představovaly aplikaci těchto principů ve společenském a lidském kontextu.
Tato idea získala později značnou podporu a vyvinula se v hnutí, které ovlivnilo sociální politiku a veřejné zdravotnictví na mnoha místech světa. Eugeniku přijaly a aplikovaly ve velmi extrémní formě severské země a později i nacistické Německo.
Tato kapitola historie je ve Švédsku často opomíjena nebo nedostatečně zdůrazněna, ačkoliv měla hluboké a někdy tragické důsledky pro mnohé lidi.
Sterilizace
Sterilizace je lékařský zákrok, který člověka trvale zbavuje schopnosti reprodukce. Provádí se odstraněním nebo poškozením reprodukčních orgánů.
Severské země a eugenie
Eugenické politiky severských zemí byly často založeny na tehdy populárních vědeckých teoriích a měly širokou podporu veřejnosti. Mnohdy byly ospravedlňovány jako cesta ke zlepšení zdraví národa a snížení nákladů na péči o sociálně a zdravotně znevýhodněné. Avšak, stejně jako v jiných zemích, tyto praktiky byly postupně zpochybňovány a nakonec zavrženy jako neetické a neslučitelné s moderními lidskými právy.
Eugenické zákony ve všech severských zemích byly považovány za nástroje sociálního inženýrství a způsoby, jak snížit náklady na sociální programy. Získaly širokou podporu a až do roku 1945 nevyvolaly téměř žádnou etickou nebo morální debatu.
Všechny tyto zákony byly zrušeny v polovině 70. let, po téměř čtyřech desetiletích platnosti, a mohly vést k až 170 tisícům sterilizacím. Tyto praktiky jsou stále předmětem kritiky. Teprve v 90. letech bylo zjištěno, že byly prováděny tisíce nedobrovolných sterilizací. Následně byla přijata opatření k finanční kompenzaci obětí (dle mého názoru se jednalo o velmi malé částky), které se přihlásily a podaly nároky.
Švédsko
Začátek již ve 20. letech
Eugenika byla propagována jednotlivci a organizacemi a už v roce 1922 byl ve Švédsku založen Švédský státní ústav pro rasovou biologii v Uppsale, který byl začleněn do Uppsalského univerzitního Institutu lékařské genetiky.
Sterilizace nežádoucích
Ve Švédsku byl eugenický program zaveden v roce 1934 a byl jedním z nejrozsáhlejších v Evropě. Zahrnoval nejen povzbuzování lidí s „žádoucími“ genetickými vlastnostmi, aby měli více dětí, ale také drastické opatření jako je sterilizace bez souhlasu.
Vyčíslení obětí
Odhaduje se, že mezi lety 1935 a 1976 bylo ve Švédsku sterilizováno asi 63 tisíc lidí, z 90 % to byly ženy, často z chudých skupin populace. Často se také jednalo o osoby s mentálním postižením nebo dalšími zdravotními problémy. To vše se souhlasem státu za účelem zlepšení švédské „rasové čistoty“ jako součásti politiky „etnické hygieny“.
Sterilizace jako v tu dobu legální nástroj sociální kontroly
Došlo k případům, kdy byla sterilizace použita jako nástroj sociální kontroly a zaměřila se na chudé, sociálně marginalizované skupiny nebo jedince považované za „nevhodné“ či nedostatečně hodné míti potomky. Tyto zásahy byly často odůvodněny touhou redukovat počet lidí, kteří by mohli být závislí na sociální pomoci nebo byli považováni za břemeno pro společnost.
Ve všech severských zemích, ale zejména ve Švédsku, byly zákony umožňující sterilizaci často aplikovány diskriminačně, přičemž se dotkly zejména žen, chudých, lidí s mentálním nebo fyzickým postižením, a také etnických menšin, jako byli Sámové a Romové. Sterilizace byly prováděny pod různými záminkami, včetně sociálního zlepšení, genetické hygieny nebo dokonce „ochrany“ jedince před údajnými důsledky „nevhodného“ rozmnožování.
Sterilizace se nevyhnula ani náctiletým. Někteří byli sterilizováni bez souhlasu rodičů, a to pro nedostatky dnes považované za banální, jako je krátkozrakost, nebo proto, že údajně postrádali úsudek.
V některých případech byla sterilizace podmíněna udělením sociálních dávek nebo byla prováděna bez plného informovaného souhlasu, což bylo později odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Tyto praktiky byly postupně zavrženy a severské země začaly v 70. letech 20. století s jejich ukončením a rehabilitací obětí.
Závěr
Objevení těchto faktů je pro mě skutečně šokující, zvláště když jsou dnes severské země často vnímány jako vzory v oblasti sociální spravedlnosti a lidských práv. Otevírá to diskuzi o tom, jak se veřejná a vědecká mínění mění s časem, a jak je důležité, aby se historické lekce nezapomínaly, abychom se jim v budoucnosti mohli vyhnout.
Zdroje:
