Článek
Tři roky jsem byla ve vztahu, bydleli jsme s přítelem v menším bytě na okraji města a já měla pocit, že se konečně nějak usazuju. Moje nejlepší kamarádka k nám často chodila na víno, znali se už ze střední, takže mi to připadalo normální. Seděli jsme u nás v kuchyni, bavili se, já měla radost, že se moje „bubliny“ propojují. Máma bydlela v jiném městě, takže jsem ji vídala hlavně o víkendech, ale volaly jsme si skoro každý den. Měla jsem dojem, že mám kolem sebe tři nejbližší lidi, o které se můžu opřít a kteří mě znají nejlíp.
Když mobil prozradí víc, než čekáš
Jednou večer přítel usnul na gauči a já mu chtěla jen zkontrolovat budík v telefonu, protože ráno vstával dřív a několikrát ho zaspal. Odemkla jsem mobil a vyskočila na mě rozjetá konverzace. Nejdřív jsem ani nechápala, co čtu. Psali si s mojí nejlepší kamarádkou o tom, jak „včera nemohl usnout, jak na ni musel myslet“, a narážel na to, jaké to s ní bylo v posteli. Chvíli jsem na to jen koukala, jako kdyby to byl cizí život. Pak jsem s ním začala třást, vzbudila ho a položila telefon před něj. Nejdřív mě shodil, že jsem hysterka, že je to „sranda“ a že přeháním. Jak jsem se ale nepřestávala ptát, po pár minutách přiznal, že spolu pár týdnů spí.
Ještě ten večer jsem mu řekla, ať se sbalí a na čas se odstěhuje k rodičům nebo ke kamarádovi. Měla jsem pocit, že bych se zhroutila, kdybych s ním měla dál sdílet stejný prostor. Byl překvapený, trochu dotčený, ale nakonec si naházel věci do tašky a odešel. Kamarádce jsem napsala dlouhou zprávu, jak mě zradila, jak nechápu, že tohle mohla udělat zrovna ona. Odpověděla jen: „My jsme se k sobě prostě dostali. Stejně jsi to mezi námi musela cítit.“ Další dny jsem skoro nejedla, v práci jsem brečela na záchodě a dělala, že mám alergii, když se mě někdo ptal. Večer jsem volala mámě, která mě hned zvala k sobě, říkala mi, ať to pustím z hlavy, že takový chlap za to nestojí. Já se jí do telefonu vyplakala jako malá holka.
Utíkám k mámě, netuším druhou zradu
O víkendu jsem k ní opravdu jela. Posadila mě v obýváku, uvařila čaj a nechala mě mluvit několik hodin. Říkala, jak je hrozné, že si dovolil mě zradit zrovna s mojí kamarádkou, že by mu nejradši jednu vrazila. Bylo pro mě úlevné, že na jeho straně nestojí nikdo. Začala jsem u ní trávit víc času – hlavně o víkendech a když jsem nemusela druhý den brzy do práce. Najednou jsem neměla ani partnera, ani kamarádku, a nechtělo se mi být sama v bytě, kde bylo všechno „naše“. Netušila jsem, že si mezitím on s mámou začali psát častěji. Jen jednou mezi řečí zmínila, že jí od něj přišla zpráva, ale že mu neodepsala a že mě jen lituje. Neřešila jsem to, věřila jsem jí.
Asi za dva týdny jsem měla k mámě zase jet na víkend. Domluvené bylo, že přijedu až večer po práci. Ten den jsem se ale pohádala s kolegyní, byla jsem rozhozená a rozhodla se prostě se sebrat a odjet dřív. K mámě jsem dojela už dopoledne, aniž bych to předem hlásila. Když jsem přijela k baráku, všimla jsem si před domem auta svého bývalého. Úplně mi ztuhlo tělo. Zazvonila jsem. Máma mi otevřela, byla nějak nervózní, a řekla: „Jen přijel vrátit nějaké tvoje věci, už odjíždí.“ V předsíni za ní stál on s taškou. Pozdravili jsme se, bylo to trapné a divné. V hlavě mi pořád běželo, že je něco špatně, ale zároveň jsem si to omluvila tím, že aspoň ty věci dotáhnou do konce a já to nebudu muset řešit.
Nejhorší zpráva v životě a co pak
O pár dní později mi od něj přišla série hnusných zpráv. Psala jsem mu předtím kvůli nějakým papírům a on se rozjel. Že jsem ho zradila, že jsem mu nedala šanci, že jsem ho vyhodila z bytu. A nakonec tam byla věta: „Aspoň tvoje máma ví, jak si mě vážit v posteli.“ Nejprve jsem si říkala, že to je jen ubohý výkřik, aby mě co nejvíc ranil. Ale tak mě to vyděsilo, že jsem mámě okamžitě volala. Hned to popřela, že je to nesmysl, že to říká jen proto, aby mi ublížil. Jenže jak jsem se ptala dál a připomínala jí ten víkend, kdy jsem tam přijela dřív, začala se zamotávat. Nakonec potichu přiznala, že jednou, právě ten večer, kdy k ní přijel vrátit moje věci, spolu seděli dlouho v kuchyni, pili víno a „nějak se to stalo“. Vysvětlovala to tím, že je sama, že jí lichotilo, že o ni někdo stojí, a že mě v tu chvíli hloupě vytěsnila z hlavy. Já jsem seděla na posteli s mobilem v ruce a dělalo se mi fyzicky špatně.
Ten večer jsem na ni do telefonu začala křičet, že ji nenávidím, že je stejná jako on, že oba dva jsou pro mě mrtví. Ona brečela, prosila mě, ať ji vyslechnu, ale já jsem hovor utnula. Hned potom jsem si zablokovala čísla jak jeho, tak její. Celou noc jsem nespala, třásla jsem se a měla pocit, že na světě nemám ani jednoho člověka, kterému můžu věřit. Další dny jsem fungovala jako robot. Chodila jsem do práce, něco jsem jedla, ale nevím pořádně co. Jen jsem věděla, že to sama nedám, a tak jsem si našla psycholožku. Dneska se s mámou, bývalým ani s kamarádkou nestýkám. V sobě mám pořád „nesnáším je všechny“, ale zároveň pomalu zjišťuju, že i když mi zničili důvěru, nechci kvůli nim zničit celý svůj život.
