Článek
Calogero Vizzini, starý boss z Villalby
Calogero Vizzini, kterému se říkalo Don Calò, se narodil roku 1877 ve Villalbě, chudé vsi uprostřed Sicílie. Nedokončil ani obecnou školu a začal se živit jako muž, který vozil sedlákům obilí po cestách, kde se dalo snadno přijít o náklad i o život.
Když Sicílii v létě 1943 obsadili Spojenci, dosadili ho za starostu rodné vsi. O pár let později, to mu bylo přes sedmdesát, patřil k nejmocnějším postavám sicilské mafie Cosa Nostra.
Lucky Luciano, kumpán z USA
Obchodního partnera našel Calogero Vizzini v Lucky Lucianovi, jednom z nejznámějších gangsterů amerického podsvětí. Spojené státy ho po válce vyhostily do Itálie. Usadil se v Neapoli, kde ho podle deníku Il Mattino místní policie hlídala a často předvolávala k výslechu. Od roku 1949 se jeho jméno objevovalo ve vyšetřovacích spisech o obchodu s kokainem a heroinem.
Lucky Luciano na policejním snímku z roku 1936
Vizzini a Luciano byli na první pohled nesourodá dvojice. Pologramotný boss z vnitrozemí a gangster, který udělal kariéru za oceánem. Jeden měl vliv na Sicílii, druhý známosti tam, kam se dalo vyvážet.
Bonbony do celého světa
V roce 1949 společně otevřeli továrnu na cukrovinky v Palermu. Papírově patřila Lucianovu příbuznému, podle amerického historika Alfreda McCoye ji ale řídil sám Vizzini. Dražé z Palerma se vyvážela po Evropě i do Spojených států. Policie měla podezření, že sladkosti jsou jen zástěrka.
Týž historik jde ve své knize o dějinách obchodu s heroinem dál. Továrnu řadí mezi tajné laboratoře, kde se z morfinové báze vyráběl heroin. Surovinu pro výrobu drog podle něj přebíraly rybářské lodě na otevřeném moři od nákladních lodí z Blízkého východu. Do země ji pak dopravovaly přes rybářské vesnice na pobřeží.
Místo mandle droga
Pět let si továrny nikdo veřejně nevšímal. Jedenáctého dubna 1954 ale římský deník Avanti! otiskl její fotografii. Titulek v překladu zněl „Textil a sladkosti na drogové stezce“.
Článek naznačil, co by se mohlo skrývat v cukrové skořápce. „Místo mandle v ní mohly být dva nebo tři gramy heroinu,“ stálo v něm podle volného přepisu, který uvádí web Crono Cosa Nostra. Bylo to obvinění novin, ne verdikt soudu. Věci přesto dostaly spád.
Noc, po které nezbylo nic
Co se s továrnou stalo dál, vyprávějí prameny třemi způsoby. Podle webu Crono Cosa Nostra ji ještě téhož dne po setmění zavřela policie a stroje rozmontovala. Podle sicilského webu Il Piccone je v noci naopak někdo odvezl a po továrně nezůstala jediná stopa. Třetí verzi přináší historik, který laboratoř popsal. Chemiky, kteří v ní pracovali, prý propašovali ze země.
Prameny se tedy neshodnou, kdo továrnu zavřel ani kam zmizely stroje. Shodují se jen v tom, že podnik, který pět let vyvážel do půlky světa, přestal existovat za jedinou noc.
Poslední stopu překryla malba
Poslední stopou po továrně měl být nápis na domě na náměstí San Francesco d'Assisi. Po čase ho ale překryla výrazná nástěnná malba. Z podniku, který pět let posílal sladkosti do půlky světa, tak nezbylo nic, na co by se dalo ukázat.
Calogero Vizzini zemřel 10. července 1954, necelé tři měsíce po článku v Avanti! Rodina mu věnovala slova, která dodnes citují historici mafie. Jeho mafie prý „nebyla zločinem, ale úctou k zákonu, obranou každého práva a velikostí ducha“. A na konci stálo: „Byla láskou.“
