Článek
Rodina a dospívání
František Truhlář se narodil 19. listopadu 1917 v Lomnici nad Popelkou jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Jeho otec Josef pracoval jako soustružník kovů a se svou manželkou Marií (rozenou Krejčovou) vychovávali ještě syna Oldřicha (nar. 1909) a dcery Vlastu (nar. 1907) a Boženu (nar. 1905).
V Lomnici nad Popelkou František navštěvoval obecnou školu a v roce 1928 vstoupil do měšťanské školy. František byl velice sportovně založený a byl členem lomnického Sokola. Ač byl mezi kamarády oblíbený, povahou byl spíš samotář a snílek. Už od dětství se zajímal o letectví, zřejmě i proto mu spolužáci přezdívali „letec“.
Na přání rodičů vystudoval pedagogické gymnázium. Po maturitě v roce 1936 marně sháněl pracovní místo. Rozhodl se proto nastoupit vojenskou prezenční službu a 1. října 1936 narukoval k 22. pěšímu pluku v Čáslavi. O rok později mu byl pro jeho dobré předpoklady umožněn vstup na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.
V roce 1938 byl jmenovaný poručíkem letectva a po krátké službě u náhradní letky Leteckého pluku 1 TGM v Hradci Králové odešel do letecké školy v Prostějově, kde absolvoval praktický výcvik.
Okupace a odchod z vlasti
I Františka Truhláře se dotkl 15. březen 1939, kdy musel odejít do civilu. Nehodlal se však smířit s tím, že by jen nečinně přihlížel situaci doma a rozhodl se pro odchod za hranice. K tomu došlo 24. ledna 1940. Jeho strastiplná cesta vedla přes jihovýchodní Evropu až do Francie. Ve Francii byl v březnu presentován u čs. branné moci a přidělen k letecké skupině.
Před pádem Francie začal přesun naši letců do Velké Británie. V té době již poručík František Truhlář odletěl 17. června 1940 britským dopravním letounem Armstron Whitworth AW-27 Ensign.
Po příletu a pobytu v campu Inswort Lane přešel do letecké školy RAF v Cosfordu. 29. července 1940 byl přiřazen k výcviku u 311. československé bombardovací perutě. O čtyři dny později byl zařazen do Britského královského letectva v hodnosti P/O (Pilot/Officer) a na podzim už začal svou operační činnost u bombardovací perutě na letounu Vickers-Armstrongs Wellington Mk. Ic. jako zadní střelec.
Přežil jen František
Velký zlom přišel 16. října 1940. Tento den byl tragický nejen pro Františka, ale celou 311. čs. bombardovací peruť. V tu noc vzlétly ze základny East Wretham postupně čtyři bombardéry. Cílem bylo bombardování olejových skladů nedaleko Brém. Zřejmě i v důsledku špatného počasí se z této akce vrátil v pořádku na základu pouze jeden bombardér. Bombardér, ve kterém letěl František Truhlář sice úspěšně zasáhl cíl a unikl i nepřátelským letounům, ale při návratu se dostal do magnetické bouře, což způsobilo vyřazení přístrojů a ztrátu kurzu. Vzhledem ke špatnému počasí byla snaha o nouzové přistání složitá. Bombardér bohužel v husté mlze naletěl přímo do houfu protiletadlových baráží nedaleko Londýna a jedno z lan balonu doslova odřízlo jedno křídlo. Bombardér se zřítil nedaleko Velitelství stíhacího letectva RAF (HQ Fighter Command).
V troskách zahynuli – kapitán Jan Veselý, navigátor Jaroslav Slabý, radiotelegrafista Jaroslav Matoušek, střelec Josef Albrecht a pilot František Zapletal. Přežil jen František Truhlář. Ale i jeho přežití bylo dílem velkého štěstí. Jak v dokumentu Nepřítelem osudu popsal pilot RAF Michael Stapleton: „Když letoun tohoto typu padá z nebe proud vzduchu nad letadlem z něj udělá hořící pochodeň a moc šancí na přežití není a pokud ano, je velmi těžce popálen“.
Obrovská bolest, oči bez řas a obočí, rukavice nasáklé krví přiškvařené na rukou, letecké boty prohořelé tak, že bylo vidět živé maso. Z posledních sil se František dostal z rozpálených trosek letadla.

Tvář Františka Truhláře po letecké nehodě
Boj o život
V nemocnici začal Františkův boj o život a bohužel ne poslední. Popálené měl celé tělo a o obličej v podstatě přišel úplně. Nejprve byl František v nemocnici Margaret. Nesnesitelné bolesti a tříhodinové intervaly převazů ve dne v noci. V únoru 1941 byl převezen do nemocnice East Grinstead, kde se dostal do péče lékaře Archibalda McIndoea. Později věhlasný plastický chirurg, v té době však lékař, který se specializoval na kožní nemoci a experimentoval s novými metodami přenosů kůže na postižená místa. Právě popálení letci se stali jeho novými pacienty, kteří byli označování jako „pokusná morčata“ („Guinea pig club“).
Sestry, které v nemocnici působily byly většinou dobrovolnice z řad Červeného kříže. Popáleným letcům pomáhaly svým laskavým přístupem zvládat těžkou léčbu. Léčba byla náročná po fyzické, ale i duševní stránce. Tak například první pohled do zrcadla. I Františkovi tento pohled dlouho odpírali. František ale našel v jedné ze zdravotních sester oporu a velkou lásku. Zdravotní sestra jménem Pamela ve Františkovi opět probudila veselého a život milujícího muže.
Léčba trvala několik měsíců a po ní byl ještě František poslán do lázní. Během této cesty navštívil i Londýn. Obával se, jak ho lidé na ulici přijmou, ale s úlevou zjistil, že se po něm nikdo neohlíží. Jeho obavy zřejmě úplně opadly poté, co majitelka hotelu, kde byl ubytovaný odmítla přijmout peníze s tím, že jeho vlast mu nikdy nezapomene, jakou oběť pro ni přinesl.
Splněný sen opět zadusily plameny
Rok od havárie byl František opět uznán zdravotně způsobilým a mohl se vrátit zpět do služby. Absolvoval pilotní výcvik a 13. dubna 1942 byl přidělen k základnímu leteckému výcviku pro stíhací piloty, po jehož absolvování byl zařazen k 312. čs. stíhací peruti. Splnil si tak svůj sen. Létal teď jako stíhací pilot na Spitfiru a vykonal několik desítek operačních letů.
Při návratu z operačního letu 11. června 1944 ale letce zastihla hustá mlha. Rozdělili se proto na dvojice. František velel letadlu F/Sgt Vladimíra J. Soukupa, kterého bezpečně dovedl až k pevnině. Bohužel Františkovi došlo palivo a jeho stíhač se zřítil k zemi. Havaroval na letištní ploše v Portsmouthu. Spitfire okamžitě pohltily plameny. Jen díky dvěma odvážným mužům, kteří pracovali nedaleko a Františka z hořícího vraku vytáhli, přežil. Opět ale přišel o svůj „nový obličej“. Navíc utrpěl i zlomeniny. Byl proto okamžitě převezen do nemocnice, kde následovaly další náročné operace a dlouhé léčení.
Opět se o Františka staral plastický chirurg Archibald McIndoe a jeho věrná Pamela. Františkův stav byl velmi vážný, pohyboval se na hranici života a smrti. Všichni se báli, jak František přijme to, že se tato tragédie znovu opakuje. Obavy byly namístě. František, po tom, co znovu nabyl vědomí, žádal dobrovolně o ukončení utrpení. Kromě Pamely ho podpořil i kolega z RAF Josef Koukal. Sám před několika lety prošel stejnou nemocnicí, kde skončil s popáleninami, které utrpěl při bitvě nad Londýnem. Důležité se v jeho životě stalo přátelství s jednadvacetiletým Jimmy Wrightem, který přišel při havárii o zrak i tvář.
Konec války
Mezitím co František podstupoval náročnou léčbu válka skončila. Dlouhá léčba mu nedovolila, aby zažil slavnostní návrat hrdinů zpět do vlasti. František si na návrat musel počkat až do prosince 1945. To, čeho se obával v Anglii po svém prvním propuštění z nemocnice se bohužel stalo skutečností a to právě v jeho vlasti. Tam, kde ho měli lidé oslavovat a děkovat mu za to, jak bojoval za jejich svobodu. Během jedné cesty vlakem k němu do kupé přisedla žena s malým dítětem. To začalo po chvilce plakat. Žena se na Františka hrubě obořila. Vykázala ho z kupé se slovy: „Takový jako Vy, by neměli chodit mezi lidi, jen je strašíte.“
Sám František tuto smutnou historku svěřil svému kolegovi Františkovi Fajtlovi: „Nejsem už k ničemu, jenom abych strašil malé děti.“ Není se čemu divit, že se František uzavřel a tato událost a podobné neurvalé chování některých lidí ho negativně poznamenaly.
Dostal ještě dopis od doktora McIndoea ve kterém stálo: „Drahý Františku, psal jsem Ti, že bych potřeboval, aby ses do Anglie vrátil k dalším plastickým operacím, takže snad Tě tato informace dostihne včas. Chybí nám Tvoje ošklivá tvář a samozřejmě budeme rádi, když Tě opět uvidíme. S laskavými pozdravy Tvůj Archibald McIndoe.“
Nevysvětlená havárie Spitfiru
Definitivně se z Anglie po léčení vrátil v červenci 1946. Ihned po návratu nastoupil k leteckému pluku 12 v Praze-Kbelích. V té době velel 12. pluku plk. František Vancl, který také prožil své dětství v Lomnici nad Popelkou.
Smrt Františka Truhláře je dodnes předmětem diskusí. Jednalo se o nešťastnou nehodu, nebo snad sebevraždu? Několik týdnů před svou smrtí se ještě stihl setkat se svým nevidomým přítelem Jimmy Wrightem, který za ním přicestoval. Jeho kamarádi vzpomínali, že se František v Lomnici dokonce seznámil s dívkou. Mnozí ale mysleli, že dívka byla s Františkem především proto, že byl zajímavou osobou a v Lomnici hrdinou. Někteří mu však naznačovali, že ještě větším hrdinou je pro ně, již zmíněný František Vancl.
A co se tehdy vlastně stalo? 3. prosince 1946 letěl František Truhlář z Brna do Prahy se svým strojem Supermarine Spitfire LF Mk.IXe OX-1. Během letu však František změnil směr a letěl nad svou rodnou Lomnici. Jaký důvod k tomu měl, se dnes už nedozvíme. Chtěl se předvést doma a vyrovnat se Vanclovi? Nebo si sám připouštěl myšlenku, že láska jeho dívky nebyla skutečná?
František proletěl nízko nad kopcem Babylon a zachytil křídlem o střechu domu. Letadlo se zřítilo a jeho trosky byly rozmetány po okolí. František při této tragické nehodě zahynul. Na místo se seběhli místní, kteří uslyšeli obrovskou ránu a v prvních chvílích nevěděli, co se stalo. Na místo dorazila i Františkova sestra, která podle boty se speciální vložkou poznala, že v troskách právě zahynul její bratr. (František měl totiž po prodělaných nehodách jednu nohu kratší). Spekulacím o sebevraždě nahrávala skutečnost, že nedaleko místa havárie bydlela právě Františkova dívka. Jeho rodina však spekulace o sebevraždě odmítala.
Františkovi byl uspořádán pohřeb s nevyššími poctami a rakev byla přepravována na letounu. Trup letounu byl tažen za lafetou a něm byla umístěna rakev.
V roce 1991 byl František Truhlář povýšen na plukovníka in memoriam. V jeho rodné Lomnici nad Popelkou mu v roce 2006 udělili čestné občanství.
Vyznamenání
František Truhlář za svou statečnost a válečnou činnost obdržel několik československých a britských vyznamenání.
československá vyznamenání
2× československý Válečný kříž 1939
2× československou medaili Za chrabrost
československou medaili Za zásluhy I. st.
československou pamětní medaili se štítkem Francie a Velké Británie
britská vyznamenání
The 1939-1945 Star
The Air Crew Europe Star
The Defence Medal
The War Medal
Jeho památka žije dodnes
V rodné Lomnici nad Popelkou je František Truhlář skutečnou legendou. Za svůj krátký život prokázal neuvěřitelnou statečnost, ale i vůli žít. Jeho památku připomíná pamětní deska na učitelském ústavu v Jičíně, kde studoval. Odhalena byla v roce 1947. Během komunistického režimu byla odstraněna a na místo opět vrácena v roce 1990. U lomnického zámku byl v roce 1971 odhalen památník Františka Truhláře.
Jeho osud inspiroval i Filipa Jánského (vlastním jménem Richarda Husmana), který napsal známý román Nebeští jezdci.
Zdroje:
Dokument o Františkovi Truhlářovi – Nepřítelem osudu, dostupné online https://www.youtube.com/watch?v=ReDSwfacHA0





