Článek
Kdo byli Tři králové
Tři králové aneb pplk. Josef Mašín, pplk. Josef Balabán a škpt. Václav Morávek. Jak se vůbec tito muži dali dohromady? Balabán s Mašínem byli vrstevníci a oba také legionáři z první světové války. Znali se tedy již před okupací. Václav Morávek byl nejmladší z nich. Všichni tři byli příslušníky československé armády a dohromady je svedly události po demobilizaci. Hned v prvních dnech po mnichovské dohodě se začal Josef Balabán scházet se svými přáteli z legií (mezi kterými byl i Josef Mašín) a začaly vznikat první myšlenky odbojové činnosti.
Když se pak krátce po okupaci, v březnu 1939, začala formovat odbojová organizace Obrana národa, Balabán s Mašínem se podíleli na organizování její struktury v Praze. Morávek se původně snažil o odchod do exilu ale neúspěšně a v druhé polovině roku 1939 se přesunul z rodného Kolína do Prahy, kde se zapojil do Obrany národa. Tam se pak přidal k Balabánovi s Mašínem a vzniklo již zmíněné trio. Skupina se zabývala zpravodajskou a diverzní činností.
Nejasnosti s označením
Dnes je trojlístek známý jako Tři králové. Podle historiků se ale oni sami tak nenazývali. Když už na to přišlo, sami se označovali spíše jako tři mušketýři. A depeše, které odesílali do Londýna podepisovali jako tři muzikanti (tak se označovali příslušníci armády v rámci odbojové organizace Obrana národa) Každý si utvořil síť svých spolupracovníků, které ostatní dva neznali, z důvodu zachování konspirace. Každý z nich používal vlastní krycí jméno. Balabán používal krycí jméno Kopp, Morávek byl známý pod jmény Leon, Vojta, nebo Mladej a Maším používal krycí jméno Pobera (podle postavy z historického románu Aloise Jiráska Bratrstvo).
Traduje se, že jako „Heilige Drei Konige“ (tedy Tři králové) je označovalo samo gestapo. Z dostupných pramenů se zdá, že za pravděpodobného autora tohoto označení můžete považovat Paula Thümmela, tedy dvojitého agenta abwehru, známého též jako agent A-54. Především v poválečné době pak se toto označení vžilo a dnes se běžně používá, je tomu tak proto i v tomto článku.
Společné odhodlání i smysl pro humor
Nebyli jen pouhými spolupracovníky, ale skutečnými přáteli. Ačkoliv měli rozdílné povahy nechyběla jim přirozená inteligence a smysl pro humor. Všichni tři byli velice odvážní, vlastenecky založení, se smyslem pro humor. U každého z nich však dominovala vlastnost, která pro ně byla charakteristická. Balabán byl rozený diplomat a skvělý organizátor. Mašín byl ctižádostivý, někdy však poněkud prudké povahy. Nejmladší Morávek byl odvážný s velkým smyslem pro humor. Občas jeho bláznivá odvaha šokovala i jeho spolupracovníky.
Odbojová činnosti s podpisem tří králů
Jak již bylo zmíněno, skupina se zabývala zpravodajskou činností. Nejprve Tři králové využívali pro spojení s Londýnem vysílačku SPARTA, kterou obsluhoval Vladimír Krajina. Později však nabyli dojmu, že dochází k úpravě znění jejich depeší a tak si zřídili vlastní vysílačku s označením SPARTA II, kterou obsluhoval radista František Peltán.
Měli na starost zajišťování kontaktu s agentem A-54. Ve spojení s ním byl hlavně Václav Morávek, zřejmě díky své výborné němčině. Rozporuplná postava agenta A-54 se z dnešního pohledu může zdát přeceňovanou, avšak exilová vláda si informací od něj velice cenila.
Co se týče diverzních akcí, tak zásadou Tří králů bylo, že sabotáže nesmí vést k represím Čechů. Proto akce prováděli i mimo území protektorátu. Jejich specialitou byly výbušniny (v odbojové hantýrce označované jako cukroví). Ty pro ně zajišťoval, především Josef Líkař, který se svou manželkou bydlel na Bílé Hoře a právě v jeho dílně vznikala řada „pekelných strojů“. Zvlášť výbušniny maskované jako brikety, které byly vynálezem Josefa Mašína. Když pak s takovouto briketou nic netušící obsluha přiložila v lokomotivě, která směřovala mimo území Protektorátu, došlo k výbuchu a dohledat „pachatele“ bylo obtížné. Práce Tří králů byl i výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně, kam přijížděl i salonní vlak Heinricha Himmlera. Atentát sice nebyl úspěšný, ale určitě musel nacisty značně znervóznět.
Všechny tyto informace jsou známé proto, že s distribucí a umístěním těchto výbušnin pomáhal třem králům Ctibor Novák, švagr Josefa Mašína, který o nich po válce dal svědectví.
Tři králové se také podíleli na vydávání a distribuci časopisu V-BOJ. Zde můžeme vidět první znaky humoru Tří králů. O ilegální časopis se samozřejmě zajímali i Němci a proto začali Tři králové zasílat jeden výtisk přímo do Petschkova paláce, kde gestapo sídlilo a označovali ho jako „povinný výtisk“. Zdůvodňovali to tím, aby gestapo nemělo moc práce se sháněním nového čísla po Praze a zamezilo tak perzekuci občanů. Podobné to bylo i s distribucí. Balíky s časopisy byly označeny adresou Petschkova paláce s tím, že pokud by hlídka dotyčného s časopisy zastavila měl říci, že jako uvědomělý občan nese časopis do Petschkova paláce. Dokonce měli jedno číslo vydat i v němčině, aby gestapo nemělo práci s jeho překladem.
O Morávkovi je známo, že byl velmi duchovně založený. Ve spojitosti s jeho odbojovou činností a skutečností, že spával s biblí na nočním stolku a svými dvě pistolemi pod polštářem, je označován jako pobožný pistolník. Sám se pravděpodobně tak nenazýval, je to zřejmě další konstrukt poválečné doby a snaha o vykreslení jeho osoby jako skutečné legendy (tím však nesnižujeme jeho skutečné hrdinství). Dochovaný je ale jeho výrok, který měl pronést směrem k Mašínovi, že věří v Boha a své dvě pistole.
Vladimír Krajina ve svých pamětech zase uvedl, že ho při jedné schůzce Václav Morávek zdravil zahvízdáním na hlavně svých pistolí které narychlo tasil za bílého dne na ulici. Krajina byl tímto jeho kouskem šokován.
Jsou i další příhody, které se dle poválečných výpovědí skutečně přihodily. Třeba když kriminálnímu komisaři Oskaru Fleischerovi (který po Třech králích intenzivně pátral a ze kterého si Morávek dělal největší legraci) přišel pohled z Bělehradu, kde mu Tři králové psali že opustili Protektorát, protože se pod ochranou říše necítili bezpečně. Ovšem druhý den na Petschkově paláci visel protiněmecký leták podepsaný M+B+M. Ještě větší potupu Fleischerovi připravil Morávek, když se vsadil s Mašínem a Balabánem o 1 000 korun, že si od něj nechá připálit cigaretu. Sázku vyhrál a aby se Oskarova ostuda neututlala poslal dopis do Petschkova paláce a adresoval ho nadřízenému šéfovi pražského gestapa Hansi Ulrichu Geschkemu.
Znění dopisu:
„Oskare, ty bídáku!
Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o 1000 korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde drahou. Víme o tobě a pomstě neujdeš. Na to nezapomeň.“
Je tak patrné, že Václav Morávek (ale i Josef Mašín) měli oblibu v převlecích za německé důstojníky. V tom jim pomáhal Krejčí Cabicar, který pro ně převleky šil.
Oskar Fleischer
Fleischer se je snažil všemožně dopadnout. Jeho snahy však končili neúspěchem a leckdy se otočili proti němu. Jako když gestapo vpadlo do jednoho z konspiračních bytů, který někdo prozradil při výslechu. Byt byl už ale prázdný a jediné co v něm zůstalo byl zimník, který ve vzteku zabavil. Později měl Morávek napsat správci toho domu dopis, ve kterém o žádal o zaslání zanechaných věcí z bytu do Brna jistému plukovníkovi. Pátráním v Brně ovšem bylo zjištěno, že na zmíněné adrese žije loajální německý občan, který Morávka vůbec nezná.
Konec Tří králů
S neustále se zvyšujícím tlakem na jejich dopadení bohužel i Tři krále začalo „opouštět štěstí“. Jako první byl zatčen Josef Balabán, který byl dopaden během jedné z konspiračních schůzek. Gestapo již mělo v řadách spolupracovníků dosazeného konfidenta. Josef Balabán byl zatčený 22. dubna 1941. Byl brutálně vyslýchán a vězněn v Pankrácké věznici. Zastřelen byl v říjnu roku 1941, kdy bezprostředně po příchodu do Prahy nechal Reinhard Heydrich popravit vysoké československé důstojníky, mezi nimi Josefa Balabána.
O necelý měsíc později došlo k zatčení i Josefa Mašína. Stalo se tak 13. května 1941. V konspiračním bytě, o kterém se gestapo dozvědělo, v ten okamžik vysílal s radistou Františkem Peltánem a Václavem Morávkem depeše do Londýna. Rozhodl se krýt útěk svých přátel, ale byl gestapem přemožen. Jeho život vyhasl 30. června 1942 na Kobyliské střelnici.
Od té doby byl Morávek bez svých dvou hlavních spolupracovníků. Tlak na jeho dopadení sílil. Neustále měnil místa odkud vysílal a přespával. Zřejmě k zásadnímu střetnutí z gestapem pak došlo na konci roku 1941, když se téměř zázrakem prostřílel z bytu, ve kterém ho překvapilo gestapo. Přišel však o veškeré věci. Ani přesto jeho činnost v rámci odboje nepolevovala. Dokonce se měl ještě na jaře roku 1942 setkat s parašutisty z Anglie. Jeho poslední hrdinný boj skončil první jarní den, 21. března 1942 na Prašném mostě.
Podrobnější informace o životě Morávka, Balabána a Mašína předchozích článcích na tomto profilu.
S jeho smrtí tak skončila „éra“ této neuvěřitelné odbojové skupiny. Pro odboj odvedli velký kus práce a zaplatili za to svými životy. Myslím si, že je škoda, že se jim a jejich spolupracovníkům nevěnuje tolik pozornosti jako například známým výsadkům. Upřímně obdivuji badatelé a historiky, co všechno do dnešní doby vypátrali v archivech či získali různá svědectví příbuzných nebo pamětníků, kterých bohužel ubývá.
Doslov
Někomu se může zdát, že jde o známou skupinu. Setkávám se ale s tím, že lidé, kteří nejsou takovými nadšenci do historie jako já o Třech králích nikdy neslyšeli. Já se obdobím druhé světové války zabývám hodně a obklopuji se proto i lidmi s podobnými zájmy. Pro velkou část společnosti když se řekne Protektorát Čechy a Morava, to znamená vypálení Lidic a atentát na Heydricha, přičemž mnohdy dají stěží dohromady jména Josefa Gabčíka a Jana Kubiše.
Zvláštně v dnešní době, kdy knihy nejsou tak „populární“ bych přála Třem králům a jejich spolupracovníkům třeba filmové zpracování. Pro film je populární především operace Anthropoid. O Třech králích vznikl seriál, který ale není tak známý. Je pravda, že ne vždy film odpovídá realitě. K některým filmovým zpracování mám sama výhrady. Na druhou stranu si myslím, že každá taková příležitost, která vzdá hold těmto hrdinům a dostane je ještě více do povědomí, zvláště mladých lidí, je dobrá. Stejně tak jako komiksy, které na tohle téma vznikají, nebo písničky.
Zdroje:
Kniha: Podplukovník Josef Balabán: Život a smrt velitele legendární odbojové skupiny
„Tři králové“, Petr Koura, Rybka publishers, 2003
Kniha: Muž proti okupaci, portrét štábního kapitána Václava Morávka, Vilém Čermák, Nava, 2007
Kniha: Škpt. Václav Morávek a lidé kolem něj, Pavel Černý, vydáno vlastním nákladem, 2026
