Článek
Mládí
Josef Mašín se narodil 26. srpna 1896 v Lošanech. Byl jediným dítětem Aloise Mašína (místního sedláka, narozeného 1860) a jeho ženy Marie (rozené Zourkové v roce 1866).
Statek č. 1 v Lošanech, kde se narodil Josef Mašín, dnes se zde nachází Památník tří odbojů
Přestože byl Josef jedináček, rozhodně nebyl svými rodiči rozmazlován. Především od otce se mu dostalo tvrdé výchovy. Když bylo Josefovi 13 let jeho otec zemřel. Jeho matka se po smrti svého manžela již podruhé neprovdala a žila jen pro svého syna.
V letech 1907-19011 vystudoval Josef české reálné gymnázium v Kutné Hoře a pokračoval ve studiu na Královské české zemské střední škole hospodářské, protože bylo jasné, že péče o rodinný statek zůstane na něm. Jeho však po dokončení střední školy lákala armáda a tak v roce 1914 nastoupil na důstojnickou akademii.
Muž prudké povahy s pevnými morálními zásadami
Již od dětství se Josef projevoval jako vůdčí typ. Jeho charakter lze těžko vyjádřit jedním výstižným slovem, protože ačkoliv měl pevné morální zásady, jeho povaha byla místy prudká, až vzdorovitá. Jeho složitá povaha měla za důsledek i odchod z důstojnické akademie, kterou po roce opustil, protože ho nudily teoretické přednášky a měl neshody s vyučujícím důstojníkem.
Vojenská kariéra
V době, kdy opustil akademii již probíhala první světová válka. Josef byl odveden a přiřazen k 36. pěšímu pluku, se kterým odjel v dubnu 1915 na ruskou frontu. O měsíc později přeběhl do ruského zajetí a v lednu 1916 vstoupil do československých legií. V době působení v československých legiích přistoupil Josef na pravoslaví a přijal jméno Vladimír (v rodných Lošanech byl pokřtěn v místním kostele jako Josef František, nyní tedy Josef Vladimír).
Josef se jako legionář účastnil téměř všech velkých bitev - u Zborova, Bachmače nebo na Transsibiřské magistrále. Během bojů byl několikrát zraněn. Jednou dokonce velmi vážně v oblasti břicha, které bylo naštěstí z nepravidelného stravování na frontě prázdné, díky čemuž měl šanci na zotavení.
Z východu se do vlasti vrátil až v roce 1920 ověnčen mnoha řády a vyznamenáními a stal se příslušníkem československé armády. Během působení v československé armádě zastával několik funkcí a do roku 1938 byl povýšen až do hodnosti podplukovníka.
Jeho nadřízení z československé armády ho hodnotili následovně:
„Vyhraněný typ řadového důstojníka výtečných kvalit. Velmi energický a iniciativní, velmi bystrý, v rozhodování rychlý a správný.“
„Zvláštní znalosti – dobrý cyklista a plavec.“
„Záliba v tělesných cvičení, jezdí na koni, automobilista, horlivý lovec.“
Osobní život
Důležitým momentem v jeho životě bylo přeřazení k dělostřeleckému útvaru v Olomouci. Tam se poprvé setkal se svou budoucí ženou Zdenou (rozenou Novákovou). Nejprve ji vůbec neoslovil, ačkoliv se mu modrooká blondýnka velmi líbila. Až po nějaké době, když byl přeložen zpět do Prahy, se odhodlal jí napsat dopis s prosbou o schůzku. Přestože k tomu měli rodiče Zdeny výhrady, aby se dívka z dobré rodiny scházela s nějakým důstojníčkem, i tak se nakonec setkali. Josef přijel za Zdenou do Olomouce a když se jí představil rovnou se zeptal: „Slečno, nemá zájem o žádné dlouhé známosti, chcete si mě vzít?“
Zdena Mašínová
15. června 1929 si Josef vzal Zdenu za ženu a postupně se jim narodily tři děti. Nejstarší Ctirad (1930), prostřední Josef (1932) a nejmladší dcera Zdena (1933), přezdívaná Nenuška.
Období mnichovské dohody a okupace
Mnichovské události nesl Josef, jako příslušník armády ale také velký vlastenec, velmi těžce.
V dopise své ženě napsal: „Zbabělí vůdcové vydali nás na milost a nemilost. Tolik zbabělosti a podlosti v našich dějinách ještě nebylo. Vždyť morálně stojíme níže, než takoví ubozí Habešané.“
Ihned v prvních dnech nacistické okupace se Josef Mašín zapojil do odboje. Jelikož působil jako zástupce velitele dělostřeleckého pluku v ruzyňských kasárnách, chtěl je bránit a odmítnout kapitulační rozkaz. V tom mu však zabránili jeho nadřízení. Stihl tak alespoň odvézt 5 nákladních automobilů plných zbraní a střeliva pro odboj.
Josef Mašín odešel do ilegality a byl součástí největší odbojové organizace Obrana národa, která vycházela z vojenského uspořádání. Její členové ale nebyli jen bývalí příslušníci armády, kteří byli v rámci konspirace označováni jako muzikanti, ale i civilisté, kterým se říkalo zpěváci. V rámci Obrany národa vybudoval spolu s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem vlastní, velmi úspěšnou, sabotážní a zpravodajskou skupinu, kterou dnes známe pod názvem Tři králové. (Více o tomto neuvěřitelném trojlístku a jejich kouscích, kterými přiváděli gestapo k šílenství v jednom z dalších článků).
Svou rodinu chránil tak, že své ženě nechával přes své spolupracovníky z odboje (vlakové kurýry) posílat pohlednice adresované z Istanbulu, nebo Bělehradu. A když už svou ženu tajně navštívil, své děti vídal jen z dálky, nebo ve spánku, protože rodinu hlídalo gestapo a děti by se mohly prořeknout.
Marie Mašínová, matka Josefa Mašína
Jeho matka mu při odchodu do ilegality řekla: „Ať tě Pepo, živého nedostanou….“
I ona byla pod dohledem a z 3. na 4. května 1940 podniklo gestapo razii u ní doma, s cílem dopadnout jejího syna. On však těsně před příchodem gestapa unikl. Jeho matku však gestapo podrobilo drsným výslechům v důsledku nich zanedlouho zemřela. Její pohřeb gestapo považovalo za další skvělou příležitost k Mašínovu dopadení.
Václav Řehák zvaný „Fešák“
Josef však na pohřeb poslal jako spojku spolupracovníka Václava Řeháka přezdívaného „Fešák“. Ten zanechal na automobilu gestapa vzkaz od Josefa Mašína: „Mě sem nedostanete!“
Nezlomný hrdina
Osudným se stal 13. květen 1941. V ten den vysílal depeše do Londýna (spolu s Václavem Morávkem a radistou Františkem Peltánem) z bytu, o kterém již bohužel gestapo vědělo. Josef Mašín se rozhodl krýt útěk svých kolegů. Zatímco Morávek s Peltánem prchali z domovu po anténě od vysílačky, on sváděl boj s gestapem. Ačkoliv jednoho gestapáka postřelil, sám byl také postřelen a těžce zraněn. Snadno se však nevzdal. Gestapo mu dokonce muselo prostřelit ruku, aby pustil zbraň. V tu dobu ani nacisté nevěděli, že chytili Mašína, po jehož dopadení tak dlouho prahli. Nakonec jeho identitu však zjistili.
Ulice Pod Terebkou, dnes Čiklova, dům ve kterém byl zatčen Josef Mašín a okno odkud prchal Václav Morávek s radistou Peltánem
Mašín byl kvůli zraněním způsobeným během zatýkání převezen do lazaretu SS v Praze Podolí, kde byl operován. I tady se ukazuje jeho neskutečná bojovná povaha. I po operaci se totiž pokusil zneškodnit strážného, který ho hlídal, ale protože byl zesláblý, nepodařilo se mu to a byl převezen do Pankrácké věznice. Odtud ho vozili do Petschkova palce, kde ho podrobili opravdu nepředstavitelně krutým výslechům.
Josef Mašín výslechy vydržel a nikoho neprozradil a pokud mluvil, tak jen o tom, co už gestapo vědělo. Nezlomilo ho ani to, když gestapo zatklo jeho manželku a on se na ní musel dívat do cely kukátkem. Neustále napadal strážné, takže byl nakonec převážen na výslechy ve svěrací kazajce.
Mučený nebyl pouze v „pečkárně“ ale i ve své cele na Pankráci. Když se to dozvěděl Morávek plánoval s odbojovou skupinou „Věrný pes“ Mašínovo osvobození během převozu k výslechu, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo.
Během roku, kdy byl vězněn a podrobován nelidskému mučení se změnil k nepoznaní. Přišel o vlasy a na těle měl hnisavé rány. Dokonce se několikrát pokusil o sebevraždu. Naběhl plnou silou do radiátoru a roztříštil si lebku, nebo si pokusil podřezat žíly.
Gestapo zkoušelo do jeho cely nasadit konfidenty s cílem získat alespoň nějaké informace. Prvním byl Gustav Seidl. Mašín však tuto hru prohlédl. Tak gestapo nasadilo ještě Vojtěcha Vrňatu. Gestapo ale netušilo, že se s Mašínem velmi dobře zná a konfidentem je jen „na oko“. Takže nejen že, ani od něj, se gestapo nic nedozvědělo, ale navíc Vrňata zprostředkoval Mašínovi kontakt s vnějším světem. Josef stihl napsat před popravou dva motáky své ženě a dětem. Jeden se podařilo vynést ven Vrňatově ženě a druhý byl ukryl v ostění dveřích cely.
Zde je jejich citace:
„Milovaná ženo a drahé moje děti! Naskytla se mi poslední možnost poslati Vám poslední pozdrav na věčné rozloučení. Tebe, moje milovaná ženo, prosím, abys mi odpustila, provinil-li jsem se na Tobě. Vím dnes, že jsem byl k tobě zbytečně tvrdý a snad nespravedlivý. Odpusť a nevzpomínej na mne ve zlém! Zanechávám Tě zde, moje drahá, s velikým úkolem. Vychovat naše děti. Vím, že je to úkol nesnadný, ale věřím, že jej splníš a že se Ti to zdaří. Vychovej z nich lidi čestné, uvědomělé Čechy…
Ať žije vlast a národ, ať žije svobodné Československo!
…a vlastence! Byl bych rád, kdyby některý z hochů se ujal našeho rodného statku – A vy, mé drahé děti, nezapomeňte na svého nešťastného otce, který bojoval za to, aby naše drahá vlast byla opět svobodná a volná. Pamatujte, že pro vlast a národ nutno obětovat i život. Pamatujte, že Vašeho otce ubili nelidským způsobem Germáni, největší naši nepřátelé. Nezapomeňte nikdy na to! – Buďte hodní, poslouchejte a milujte svoji matku a mějte se vzájemně rádi. Pomáhejte si vždy navzájem! – Učte se pilně, buďte v životě vždy čestní a poctiví! Pozdravujte též maminku a prosím ji, aby mi i ona odpustila, provinil-li jsem se proti ní. Též i strýce B. Doufám, že ten se snad vrátí. Buďte všichni šťastni! Líbám Vás všechny v duchu naposled. Váš otec.“
Moták č. 2
„Drahé moje děti!
Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčili její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radku, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný chlapec. Buď oporou a rádcem Pepovi a Nenušce. Ty musíš zastupovat mne. Spoléhám se na Tebe! Ty, Pepíčku musíš pomáhat mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušku a nikdy ji neopusťte. Mějte se vzájemně rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním! Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní!… Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni! Váš milující otec. Vlasti zdar!“
Josef Mašín byl odsouzen k trestu smrti během druhého stanného práva. 30. června 1942 byl popraven na kobyliské střelnici spolu s dalšími spolupracovníky. Ten den bylo popraveno 71 osob.
A pokud si myslíte, že tady končí vzdor Josefa Mašína, tak se mýlíte. Mašín byl jedním z posledních popravených ten den. Před popravčí četu byl předveden jako jediný s pouty i na nohou. Nacisté se báli, že i v této bezvýchodné situaci by se pokusil o vzdor a rozběhl se proti popravčí četě, čímž by ji znervóznil.
Když na něj zamířili pušky, hrdě vypnul prsa a zvolal: „Ať žije Československo!“
Jeho odvahu „ocenilo“ i samotné gestapo. V poválečné výpovědi uvedl gestapák Willi Abendschön: „Mašín byl jedním z nejudatnějších rytířských protivníků, se kterými jsem se v životě vůbec setkal.“
Kobyliská střelnice a jména popravených osob. Kromě Josefa Mašína zde najdeme i jména jeho spolupracovníků např. Václava Řeháka nebo Josefa Líkaře, atd.
Po druhé světové válce byl Josef Mašín in memoriam povýšen do hodnosti brigádního generála a v roce 2005 do hodnosti generálmajora in memoriam.
Zdroj:
Kniha Škpt. Václav Morávek a lidé kolem něj, Pavel Černý, Vydáno vlastním nákladem, 2026
Dokumentární seriál Temná doba Jiřího Padevěta: https://www.youtube.com/watch?v=0_GieIoUY8I
