Článek
Že se v období Protektorátu zrodil odboj víme všichni. Víme o konfidentech, kteří se, někdy z vlastní iniciativy a někdy pod nátlakem přidali k nacistickému aparátu. Tak tomu ostatně bylo ve většině obsazených zemí. Tak to bylo, je a bude. Každá doba přináší své hrdiny a zrádce. Kromě nich je však velká část populace, která se snaží zůstat „neviditelná“.
Ne jinak tomu bylo i v období Protektorátu. Část společnosti se snažila nevyčnívat, nesnižovat k nepoctivosti, prostě chtěla žít svůj obyčejný život tak, jako před válkou. I přes tuto snahu však existovala spousta změn, nařízení a omezení, která se dotkla každého občana Protektorátu ať chtěl, nebo ne. Válka změnila mnohé.
Jediné, co válka určitě nezměnila byl smysl pro humor. Může se to zdát „morbidní“, ale ani v této hrůzné době lidé nepřestali mít smysl pro humor. Mnohdy to bylo to jediné, co jim pomáhalo tuto dobu přežít. V souvislosti s tématy, které v článku zazní se objeví i tehdejší vtipy a „glosy“, které se k nim vztahovaly (jsou uvedeny tučnou kurzívou). Koneckonců známe to i z dneška. Stane se nějaká událost a hned se najdou vtipálci, kteří ji přetvoří v humor a sociální sítě jedou na plné obrátky. Tehdy sice internet nebyl, ale pokud vznikl nějaký vtip, můžete si být jistí, že během pár dní se rozšířil po celé Praze a do týdne už ho znali i na venkově. Nutno ovšem dodat, že i za šíření „nevhodného“ vtipu Vás mohl čekat pobyt v koncentračním táboře, nebo dokonce trest smrti.
Nepohoršujte se proto nad některými vtipy a mějte na mysli, že všechny vtipy vznikaly v té době a vymysleli je lidé, kteří všechny ty hrůzy zažívali. Nám nepřísluší je hodnotit!
První velké změny pár dní po okupaci
Okupace začala 15. března 1939. Některé změny proběhly během pár dní. Některé během několika měsíců nebo i let. Hlavním důvodem byl průběh války a to jak se Německu „dařilo“. Když byl něčeho nedostatek na frontě, zásadně to pocítili i obyvatelé Protektorátu.
Jako první změnu tak můžeme vnímat to, když z republiky vznikl Protektorát Čechy a Morava a to výnosem z 16. března 1939, tedy hned druhý den okupace.
Už ze samotného označení Protektorát se stal „Protentokrát“. Došlo k tomu vlastně náhodou a to v jednom časopise v roce 1942. Místo slova „TENTOKRÁT“ byla omylem otištěná tisková chyba „TEKTORÁT“. A od toho už byl jen krůček k tomu, aby si lidé toto slovo spojili s označením PROTEKTORÁT a tak se všeobecně vžilo užívání slova PROTENTOKRÁT. Toto „nové označení“ mělo evokovat lepší budoucnost (že Protektorát je jen dočasná záležitost a zase bude líp)
Téměř okamžitě došlo ještě k jedné velké změně a to v dopravě. 26. března 1939 ve 3h ráno se začalo jezdit vpravo. Opět vznikl vtip s podobnou pointou jako ProTENTOKRÁT.
Malá holčička se ptá maminky:„Maminko, a proč teď musíme všichni jezdit vpravo? “Maminka odpoví: „To proto, holčičko, že nás teď obsadili Němci a ti to tak mají zařízené.“ Holčička se zamyslí a říká: „Aha… a až ti Němci zase odejdou, tak budeme jezdit zase vlevo?“
Další výraznou změnou bylo zavedení němčiny. Čeština byla nahrazována němčinou, respektive měla před zní přednost, takže nápisy např. na obchodech, vyhláškách atd. byly nejprve psané v němčině a potom v češtině.
Kdosi na zeď napsal nápis „Hitler je vůl“. Hitler vzteky bez sebe, přivede ke zdi Háchu a ptá se „Co to má znamenat?“ Hácha si nasadí brýle a skloní se k nápisu a povídá: „To snad není možné a říkám jim to pořád… Nejdřív to má být německy.“
I názvy ulic dostály změn. Některé názvy se poněmčily, některé změnily název úplně. I to samozřejmě vedlo k dalším vtipům. Zde, jak si lidé vtipně „poněmčily“ ulice a pražské části
Tylovo náměstí - Organtinplatz
Podbaba - Untergrossmutter
Myslíkova - Spekuliergasse
Kobyliská - Goringsstadt
Strašnice - Bu-bu-bustadt
Hrdlořezy - Gestapodorf
Křižovnická - Krucifixgasse
Nařízeno bylo zatemnění a zákaz vycházení od 21:00 do 6:00 (v období stanného práva i zpřísněné)
Státní symboly
Změna nastala, nařízením z 19. září 1939, i u státních symbolů. Státní hymna „Kde domov můj“ sice zůstala zachována, ale byla doprovázena Říšskou hymnou „Deutschland, Deutschland über alles“. Neoficiální hymnou NSDAP se pak stala lidová píseň se slovy nacisty Hörsta Wessela, která začínala slovy „Die Fahne hoch!“ ("Vlajku vzhůru“). Ta byla ale převážná používaná jako pochodová píseň složek SA. Ve státním znaku zůstal lev, ale bez slovenského štítku a vlajka byla nahrazena Protektorátní vlajkou, která se skládá ze tří vodorovných pruhů.
Změna se dotkla i měny. V Protektorátu platila Koruna (K) a Říšská marka (RM). Platné byly obě měny, ovšem pro Korunu byl nastaven nevýhodný kurz. Oficiálně bylo určeno, že 10K je 1RM.
Protektorátní měna
Novinkou bylo i zavedení Oberlandrátů, což byly úřady německé okupační správy a podléhaly protektorovi. Pro zajímavost si uveďme, jak to bylo s politickým uspořádáním. Ač měl Protektorát svého státního prezidenta a vládu, jejich pravomoci nebyly.… zkrátka vše řídil nacistický aparát. Jediná povolená politická strana bylo tzv. Národní souručenství.
V čem se shoduje Národní souručenství se hřbitovem? Musíme tam všichni.
A ještě jeden vtip, který odkazuje na pravomoci státního prezidenta.
Šel starý Hácha po ulici a ztratil kapesník. Chodec jej zvedl a presidentovi podal. Hácha mu dlouho a dlouho děkoval. až to bylo občanovi trapné.
„Ale pane presidente. - Taková maličkost, to nestojí za řeč!“
„Mýlíte se příteli!“ - řekl starý pán, „to není žádná maličkost. Kapesník je totiž jediná věc, do které smím strkat nos!“
Změna nastala i u státních svátků. Některé nacistům nevadily, ale ty které odkazovaly na vlastenectví a češství byly samozřejmě zakázány. Jako vznik republiky 28. října. Ani zákazy ale Čechy neodradily a konaly se různé demonstrace, jako například ta, při které byl smrtelné zraněn student medicíny Jan Opletal. Jeho pohřeb se stal další příležitostí k demonstraci proti okupaci a nacisté na ni zareagovali uzavřením vysokých škol. Dá se říci, že tím vyřešili dvě zásadní věci. Uzavření škol znamenalo snížení příslušníků české inteligence a naopak zvýšení dělníků, kteří měli pracovat pro Říši.
Naopak svátek sv. Václava nechali, ale využili ho pro svou propagandu. Vrcholem toho pak bylo předáno klíčů od korunovačních klenotů z rukou prezidenta Háchy do rukou Reinharda Heydricha. Naopak novým svátkem se stal den vzniku Protektorátu. Další kapitolou pak byly oslavy narozenin Hitlera (které ale neměly podobu státního svátku).
Doklady
Byla zavedena povinná občanská legitimace. Později byla zavedena ještě Kennkarta ("poznávací karta"). Kontrola dokladů Vás mohla zastihnout kdykoliv a kdekoliv. Zaváděla se důkladná evidence obyvatelstva.
Občanská legitimace a Kennkarta
Kromě „osobních dokladů“ byla zavedena i pracovní knížka. Pracovat museli všichni. V rámci totálního nasazení byli pracovníci přidělování jak na práci v Protektorátu tak v Říši. V důsledku toho byla minimální nezaměstnanost. Výjimku měly vdané a těhotné ženy. Ženy se proto snažily co nejdříve otěhotnět. I proto se rok 1944 řadí mezi generačně silné ročníky.
Pracovní knížka
Občanský život
Se začátkem okupace si lidé začali dělat zásoby všeho. Tento systém byl ale dlouhodobě neudržitelný. Kvůli válce vázlo zásobování a byl nedostatek. Proto byl 1. října 1939 vyhlášený přídělový systém na vybrané potraviny. Tzv. Potravinové lístky byly přidělovány podle několika kritérií. Ať už to byla národnost (Němci byli samozřejmě zvýhodnění), pohlaví, pokud jste pracovali tak náročnost vykonávané práce, věk ale i náboženská příslušnost. Přídělové lístky byly vždy vydávány na týden nebo měsíc. Na týden jste měli například nárok na 2,9kg chleba, 0,5kg masa nebo 1,75l mléka. Poukázky na chleba šlo použít i na další pečivo, případně strouhanku.
„Za Beneše řízky, za Hitlera lístky“
Potravinové lístky na mléko
Základní potravinové lístky byly vydávány na poživatiny (těstoviny, mouky), maso, tuky (máslo, sádlo, jedlé oleje), chléb (chléb a pečivo, strouhanka), na vejce, na mléko, na cukr a brambory. Nemyslete si ale, že pokud jste měli lístky měli jste vyhráno. Byla válka, důležité bylo obstarat nejprve armádu a i zásobování vázlo.
Některé potraviny nebyly dostupné vůbec například rozinky, ořechy, čokoláda, káva. Nedostatek se týkal i alkoholu. Naopak volně prodejné bylo základní koření a sůl.
Zahoďte, lidičky,
nože a vidličky,
stejně už není co žrát …
Všechno nám sebrali,
jenom nám nechali
Háchu a protektorát…
Pokud jste pracovali mimo bydliště dostali jste lístky na veřejné stravování. Jídelní lístek v restauraci neobsahoval ceny, ale počet lístků (bylo přesně určeno, kolik bylo použito masa, tuku, atd.) Z úsporných důvodu byl dokonce později vyhlášen pátek bezmasým dnem.
To co nebylo k dostání se nahrazovalo. Místo kávy se pila melta nebo cikorka. Místo čajů se vařily bylinné směsi. Limonády nahrazovali prášky na bázi šumáků.
Určitě si řeknete, že měli výhodu lidé, kteří bydleli na vesnici. Spoustu potravin si mohli vypěstovat, nebo získat od domácích zvířat. Velký omyl. Kromě ohlašovací povinnosti při výrobě potravin (která byla zavedena proto aby nedocházelo k úniku potravin na černý trh) byly zavedeny i odvody potravin. Menší odvody měli opět Němci, zatímco český zemědělec mnohdy musel ještě část nakoupit, aby odvod vůbec splnil. Což dokládá opět následující vtip.
„Hitler prodával obrazy. Přišel k českému sedlákovi a ukázal obraz Goebbelse.“
„Toho nepotřebuji toho slyšíme v rádiu a leze nám krkem.“ Odmítl koupit Goebbelse. Nabídl tlustého Heřmana. Ale ani toho sedlák nechtěl a Hitler se už těšil že prodá aspoň sebe.
„Jo toho potřebuju. Zrovna se mi hodí.“ Souhlasí. „A hned ho pověsíme - pojďte“ vzal obraz a vedl agenta do síně, na dvůr a podél zdi - do chléva ke kravám.
„Hej Stračeno a Kopčeno“, povídá jim, když přitloukl obraz na zeď, „tak to je ten vůl, co chce, abyste mu dávali třicet litrů mlíka denně.“
Třeba „obyčejné“ máslo. Dneska ho sežene v každém supermarketu ale ke konci války nebylo už téměř k dostání. Nebylo proto výjimkou, že stejně tak, jak se dříve přátelé zvali na skleničku drahého koňaku se nyní zvali na chléb s máslem.
Lidé si poradili v každé situaci, vznikaly tak příklady jídelníčky, nebo sbírky receptů, které měly pomoci hospodyňkám co nejlépe využít potravinové lístky a nasytit tak rodinu.
Na příděl nebyly ale pouze potraviny. V průběhu roku 1939 byl zaveden nejprve příděl na potraviny, potom na pohonné hmoty, mýdlo a oděv. Od roku 1941 pak na tabák a od roku 1943 i na krmiva pro zvířata.
Lístky na pohonné hmoty nebyly pro každého. Dostával je ten, kdo používal automobil k práci.
Soukromá vozidla byla odstavena, protože benzín byl potřeba na frontě. Jak jste se tedy mohli přesunout z místa A do místa B? Pokud to nebylo daleko, tak nejjednodušší byla chůze. Případně jste mohli použít veřejnou dopravu a nebo bicykl. Ovšem z důvodu velké poptávky jejich cena rostla. Použité jízdní kolo stálo přibližně tisíc pět set korun (což odpovídalo průměrnému měsíčnímu platu). Na venkově se využívalo spřežení. A protože byly omezené cesty ven z Protektorátu, tak byla zastavená i veškerá civilní letecká doprava.
Lístky na tabák byly určeny pouze pro muže. Ať už byli kuřáky, co nikoliv. Nekuřáci tak byli ve výhodě a mohli své lístky „směnit“ za jiné.
Lístky na oděv
Nedostatek materiálů vedl i k přídělovému systému na oděvy. Například byl velký nedostatek vlny, která se používala na vojenské stejnokroje, kůže na holínky a hedvábí na padáky. Ovšem i zde se projevily „zlaté české ručičky“. Hojně používaným materiálem začalo být dřevo. Nejenom pro Baťovy dřeváky, které byly novinkou a daly se pořídit za 55-75K. Měly dřevěný základ a textilní vršek a prý byly velmi pohodlné.
Začalo se vyrábět umělé hedvábí jehož základem byla buničina nebo celulóza (ta se vyrábí z bukového nebo smrkového dřeva)
"Přišel Neurath na Hrad a chlubil se „Podívej se Hácho, jaký mám fungl nový krásný šaty.“
„Hmm a od čeho máš tu díru na kalhotách?“
„A hrome, to mě vypadl suk“
Zlaté české ručičky se nezapřou ani v tomto případě. Když jste nemohli mít nové šaty, prostě jste vzali staré a přešili je. Stejně jako u receptů na vaření vznikaly různé návody na úpravy oblečení. Ty dokonce bývaly i součástí filmového týdeníku vysílaném v biografech.
K výrobě se používalo vše co vás napadne. Od papíru, slámy až po peří a chlupů z domácích mazlíčků. Když už jsme u zvířat, tak k výrobě rukavic se využívala kůže z ryb, psů, nebo dokonce hovězí žaludky. Ano, čtete správně. Protože taková „dršťková kabelka“ které navíc „dršťky“ zajistily zajímavou strukturu povrchu, to bylo opravdu něco. Nedostatek punčoch zase vyřešilo otevření jejich správkáren.
Černý trh
O přes veškerou snahu nacistů, zabránit obchodování na černém trhu nešlo. Co se lístků na oblečení týká, tak bez pomoci rodiny a černého trhu bylo nemožné vyjít. Stejné to bylo u jídla. Na černém trhu se dalo sehnat téměř cokoli, ovšem za velmi vysoké ceny.
„Víte proč byli zavedeny potravinové lístky?“
???
„Abychom neumřeli hlady až nám selže černý trh.“
Tak například káva se prodávala jen na gramy. Za kilo kávy by člověk na černém trhu musel zaplatit 9000K (předtím stála 30K). Nebo kilo sádla jste na černém trhu mohli koupit za 1800K.
Vzdělávání
Změny se netýkaly jen pracujícího obyvatelstva, jak už bylo zmíněno výše (od speciálně vydávaných lístků pro těžce pracující, pracovních knížek až po totálního nasazení).
Změna se dotkla i mladší generace. Ministrem školství a národní osvěty se stal asi nejznámější kolaborant Emanuel Moravec. Zapojil do výuky interaktivní prvky, jako bylo promítání diapozitivů s úspěchy Wehrmachtu, nebo Hitlerovy projevy. Učebnice byly cenzurované. Bylo zavedeno více hodin německého jazyka. Kvůli úsporám nebylo výjimkou ani 60 studentů v jedné třídě. Navíc byly zavedeny limity pro počty studentů na gymnáziích. Od práce v Říši byly osvobozeny dívky vdané před 1. 9. 1943.
Když už jsme u dětí, tak jeden vtip s Hurvínkem, který souvisí se sběrem kovů, papíru a dalších materiálů ve prospěch Říše.
V protektorátu se chystá sbírka kovů pro vůdce. Hurvínek se divá na hromadu olova a ptá se Spejbla. „To je volovo?“ A Spejbl mu odpoví „Co tě nemá chlapče, to je vůdcovo.“
V příštím článku se podíváme na média a kulturní život v Protektorátu.
Zdroje:
Kniha: Protektorát aneb česká každodennost 1939-1945, Marie Michlová, ČAS, 2012
Kniha: Protektorát 1939-1945, Okupace, odboj, denní život, Andrea Poláčková, Václav Kaška eds., Extra Publishing, s.r.o., 2018
Kniha: Válečné anekdoty 1939-1945 Smích v bodláčí, Edvard Cenek, Vlastimil Ziegner, Jaroslav Weiss, nakl. Václav Bluma v Hořovicích, 1945
