Článek
Mládí a rodina
Václav Modrák se narodil 31. března v Lounech. Jeho otec Václav pracoval jako strojvedoucí u ČSD. Matka Marie (rozená Svobodová) byla v domácnosti. Modrákovi měli celkem 8 dětí (pět dcer – Libuši, Marii, Zdenku, Boženu a Růženu a tři syny – Oldřicha, Jaroslava a Václava, který byl druhým nejmladším dítětem). Rodina byla evangelického vyznání.
Václav Modrák vystudoval 5 tříd obecné a 1 třídu měšťanské školy. Dál pokračoval studiem na reálce. Po čtyřech letech však studium opustil a vyučil se elektrotechnikem v Elektropodniku města Loun. Od roku 1919 byl aktivním členem Sokola. V říjnu 1929 nastoupil vojenskou službu u leteckého pluku 6 Kbely-Praha, kde byl vycvičen jako vojenský letecký radiotelegrafista. V roce 1931 složil mezinárodní radiotelegrafickou zkoušku. Vojenskou službu skončil v hodnosti desátníka.
Kariéra
V letech 1931-1939 sloužil u Československé dopravní společnosti nejprve jako letištní radista a od roku 1934 jako palubní letecký radiotelegrafista. V tomto období si ho také zřejmě všiml důstojník na ministerstvu národní obrany Josef Balabán. Václav Modrák pro něj tajně fotografoval z civilního letadla německé území, přes které československé linky přelétávaly.
Odchod do zahraničí
Josef Balabán byl také ten, kdo zajistil odchod Václava Modráka do zahraničí. Nebylo to ale jen rozhodnutí Josefa Balabána, i když o jeho schopnostech věděl a mohl sehrát roli v jeho doporučení. Exilová vláda si sama „objednávala“, jaké osoby mají odejít za hranice.
Veškerou přepravu osob do exilu, která se v odbojové hantýrce označovala jako „export“ zabezpečoval jakožto čelní představitel Obrany národa právě Josef Balabán. Odchod osob do exilu byl důležitý pro budování zahraniční armády.
Hlavním cílem „exportu“ bylo nejprve Polsko. Po jeho padnutí se dalším cílem stala Jugoslávie, což ale znamenalo nutnost cestovat přes Slovensko a Maďarsko. Takto vybudované přechodové trasy se mimo jiné používaly i k útěku lidí, kterým hrozilo zatčení.
Osoby, které byly vybírány k „exportu“ byly především odborníci vojenských profesí (např. letci, dělostřelci,…) nebo specialisté z oboru zbrojního průmyslu. K Josefu Balabánovi se tak přes Balkán dostal seznam osob určených k „exportu“.
Jedno ze jmen na seznamu bylo právě Václava Modráka. 31. července 1939 byl vyslán do zahraničí. Nejprve přes Beskydy do Polska. V srpnu odjel lodí do Calais a následně vlakem do Paříže, kde působil u Československé mise. V říjnu byl poslán k Československým jednotkám do Adge a v prosinci zpět do Paříže. V lednu roku 1940 odletěl do Londýna.
Woldingham a Vojenská radiová ústředna
Od ledna 1940 do ledna 1945 působil jako radista Vojenské radiové ústředny ve Woldinghamu. Byl prvním radistou, který uslyšel českou ilegální vysílačku. Byl jedním z těch, kdo přijímali zprávy z Protektorátu. Nebyl ale zdaleka jediným. Vojenská radiová ústředna měla svůj vlastní personál, který kromě velitele čítal i několik dalších radistů, ale i mechaniků a ladičů. Prošli zde výcvikem i radisté budoucích výsadků.
Václav Modrák ve Woldinghamu
Operace MORTAR-KAFKA
V srpnu roku 1942 prodělal Václav Modrák výcvik v seskoku padákem s výhledem pro budoucí práci v okupované vlasti. Tato příležitost nastala v roce 1945. Už koncem roku 1944 začala příprava na výsadek Mortar, jejímž velitelem se měl stát právě Václav Modrák. Znovu v rámci přípravy absolvoval seskoky padákem a prodělal výcvik ve zpravodajské a spojovací instruktáži.
Operace Mortar měla směřovat do východních Čech. Vybráno bylo několik doskokových ploch v okolí Žamberka. Paravýsadek měl být složen z velitele Václava Modráka, jeho zástupce – rotného Aloise Horáčka a radisty - rotného Jana Sekery. Příjem Mortaru mělo částečně zajistit Barium, na jehož zpravodajské a organizační úspěchy měl výsadek navázat a z části domácí odbojovou skupinou Diamant. Po seskoku se měla skupina Mortar podřídit domácí ilegální organizaci.
Začátkem roku 1945 ale bylo spojení s Bariem ztraceno. Na jeho stopu se bohužel dostalo gestapo a díky konfidentům se podařilo skupinu zlikvidovat. Po osudu tak začali pátrat i ostatní, především skupina Calcium.
Kromě výbavy (civilní oděv, falešné Kenkarty a pracovní knížky,…), kterou byly vybaveny všechny výsadky měla skupina Mortar i technickou výbavu, která patřila mezi jednu z největších ze všech známých výsadků. Technická výbava obsahovala 4 lehké kulomety Bren, 36 samopalů Sten, 20 US karabin M-14, 30 pistolí Colt ráže 9 mm, 120 ručních granátů, 200kg plastické trhaviny a příslušných komponentů, zásobu munice, včetně 20 kulometných pásů, 3 rádiové soupravy MK-15, velký akumulátor, generátor, radiomaják Eureka, dva náhradní zdroje, 20 párů bot, ponožek, zásoby potravin, cigaret, šifrovací knihu a spojovací plán.
Jedním z hlavních úkolů kromě dodání zbraní a všeobecného zpravodajství bylo též navázání nových rádiových směrů na Londýn a Košice.
Od ledna do března 1945 probíhal výcvik operace Mortar. Mezitím se do Londýna dostala informace o tragickém konci skupiny Barium. V dubnu byla skupina Mortar přesunuta letecky do Neapole a dále do Rosignana, kde byla dokončena kompletace materiálu a výzbroje. Po celou dobu příprav a pobytu v Itálii byla operace Mortar kryta názvem Kafka. Od 16. dubna byla skupina v pohotovosti. Původně měl výsadek odstartovat 18. dubna, ale start i odletová základna byly několikrát změněny. 23. dubna byla skupina přesunuta do Brindisi. V noci z 4. na 5. května skupina odstartovala spolu s výsadkem Chromium. Letadlo několikrát zakroužilo nad seskokovou oblastí, ale z důvodu špatného počasí se letoun vrátil zpět do Itálie. Další výsadek se měl uskutečnit 7. května, ale let byl odvolán. Blížil se konec války, operace byla zrušena a její příslušníci se vrátili zpět do Anglie.
Po válce
Zpět do Československa se vrátil Václav Modrák 5. června 1945, kdy dorazil letadlem do Plzně a následně vlakem do Prahy. V únoru 1946 odešel do civilu a až do roku 1950, kdy byl propuštěn, pracoval jako palubní radista u československých aerolinií. Poté byl zaměstnán v podniku Bituna v obci Středokluky. Do svých rodných Loun se již nevrátil a zbytek života strávil v Tuchoměřicích. Zemřel v roce 2003 ve věku 94 let. Během svého života získal Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy II. třídy a byl povýšen do hodnosti majora letectva v záloze.
Zdroje:
Kruté století Jiřího Padevěta: https://www.youtube.com/watch?v=KxMlpNlkpA4
