Článek
Legenda o Pérákovi se začala v Čechách a na Moravě hojně šířit v období Protektorátu. Kdo to vůbec byl a kde se vzal? To nikdo přesně nevěděl. Jisté ale je, že se příběhy a svědectví o něm dochovala a mnozí pamětníci byli přesvědčeni, že ho skutečně spatřili. S některými z nich mluvil badatel Stanislav Motl a jejich výpovědi zaznamenal pro svůj pořad Stopy, fakta, tajemství.
Jak podle svědků Pérák vypadal? Mělo se jednat o velkou tajemnou postavu, která na sobě měla dlouhý černý plášť a na nohou pružiny (resp. péra – odtud jeho jméno). I dnes se toto označení používá, ale v období Protektorátu ho tak nazývaly především děti. Dospělí o něm mluvili jako o Pérovém muži. Jeho jméno se ale lišilo i v závislosti na místě, kde byl spatřen. Například na Kolínsku a Nymbursku byl označován jako Franta Pérák. Na Vysočině mu zase obyvatelé říkali Skákavej.
To je zároveň i odpověď na otázku, kde bylo možné Péráka potkat. Zpočátku se o něm mluvilo hlavně v Praze. Postupně se s ním ale bylo možné setkat téměř kdekoliv. Nešlo jen o velká města jako Pardubice, Brno, Plzeň apod. Vyprávění o něm se tradovala i v menších městech, například na Roudnicku, či Lounsku. A dokonce se pak vyprávění o Pérákovi dostalo i mimo města a bylo možné ho vidět v polích, na okrajích vesnic apod. Ve většině případech se však objevoval hlavně v noci.
Dnes je představa o Pérákovi taková, že jde o kladného hrdinu, který se postavil okupantům a dělal jim ze života peklo. Údajně měl přepadnout skupinu esesmanů na Žižkově. Prováděl sabotáže, ničil nacistickou výzbroj, poškozoval stroje, strhával hákové kříže a zanechával nápisy na zdech. Stal se postrachem. Mimo toho se díky pérům pohyboval neobyčejně rychle. Díky dlouhým skokům (údajně zvládl přeskočit celé náměstí, vysoké ploty, vlaky, apod.) byl jednoduše nepolapitelný. V době Protektorátu ho vnímali jako postrach nejen nacisté, ale i obyčejní lidé. Spíše než za hrdinu ho považovali za „strašidlo“ nebo fantoma, ze kterého šel strach. Historky o něm sloužily i ke strašení dětí. Do roku 1945 byl Pérák vnímaný jako negativní postava, která vás může přepadnout a okrást, případně Vám jinak ublížit.
Když se ale při pátrání po Pérákovi ponoříme hlouběji do historie, zjistíme, že se nejedná o ryze českou legendu. Nejvíce se postavou Péráka zabýval folklorista Petr Janeček, který veškeré poznatky ze svého bádání zpracoval do knihy Mýtus o pérákovi : městská legenda mezi folklorem a populární kulturou.
Dozvíme se tak, že jako městská legenda se Pérák objevoval už ve 30. letech devatenáctého století ve viktoriánské Anglii. Tohoto skákajícího fantoma Angličané označovali jako Spring-heeled Jack - skákající Jack. Podobné postavy se v průběhu let a v různých podobách objevovaly i v dalších zemích. Například v Německu, kde se tato postava objevovala po druhé světové válce, nebo v Rusku především během občanské války. Podobnou děsivou postavu můžeme najít i na Slovensku, konkrétně v Bratislavě. Ve 40. letech dvacátého století obcházela temné ulice tajemná postava v dlouhém kabátu. Tento přízrak však neměl pružinové boty. Jeho podstata byla děsivější: pod kabátem skrýval na těle fosforeskující barvou namalovaná žebra, takže vypadal jako živý kostlivec. Odtud pochází jeho jméno - Fosforák. Když pak Fosforák rozevřel kabát před svými „oběťmi“, ty ze strachu omdlely a on je mohl okrást.
Vraťme se ještě zpět do Čech. S označením pérák se mohli lidé setkat ještě před válkou a to hlavně v severozápadních Čechách. Po první světové válce, především na Mostecku, Ústecku a Karlovarsku (tedy v oblasti s převážně Německým obyvatelstvem) se tato legenda začala postupně dostávat z pohraničí do vnitrozemí. Jako péráci byli označováni maskovaní kostelníci a jiní příslušníci římskokatolické církve. Jejich cílem bylo nahnat lidem strach a odradit je od vystoupení z církve, které tehdy sílilo.
Péráka jako hrdinu poprvé vykreslil animovaný film s názvem „Pérák a SS“ už v roce 1946. Jedná se o čtrnácti minutový snímek, který na námět Oty Šafránka vytvořil Jiří Brdečka a Jiří Trnka. Pérák je v něm vyobrazen jako kominík, který při své práci shora pozoruje řádění SS. Nasadí si na hlavu místo kukly děravou ponožku, na nohy přidělá pružiny a začne nacistům a kolaborantům škodit.
Dalším důležitým milníkem v pojetí Péráka jako hrdiny se stal rok 1989, kdy vyšel komiks Ondřeje Neffa. Jednalo se o první komiks, kde byl Pérák jako hlavní superhrdina. V posledních letech se tohle pojetí nezměnilo a vychází tak nové a nové příběhy s tímto „hrdinou“.
Zdroje:
Kniha: Mýtus o pérákovi: městská legenda mezi folklorem a populární kulturou, Petr Janeček, Argo, 2017
Týdeník Československé obce legionářské, rok vydání 1972, online dostupné na: https://digitalnistudovna.army.cz/view/uuid:e1315e7e-27ea-43f2-adb2-1bf1d305c3f6?page=uuid:350929a5-d702-11e9-a1f0-005056b73ae5
