Marie a Oldřich Navarovi - manželé, kterým tragicky změnila život válka

Marie Navarová

Marie, rozená Strážnická se narodila 5. června 1898 v malé obci Tovačov u Přerova. Podle pamětníků měla přátelskou a dobrosrdečnou povahu. Byla vždy ochotna poskytnout pomoc ostatním a zřejmě i díky tomu, se stala zdravotní sestrou. O Marii Navarové jste již možná někdy slyšeli. Je často zmiňována v souvislosti s atentátem na Reinharda Heydricha, protože to byla právě ona, která zraněnému protektorovi poskytla první pomoc. Co ale možná nevíte, že i její manžel Oldřich Navara pracoval v lékařském oboru. Když se s ním v roce 1927 seznámila, měla již za sebou (stejně jako on) jedno manželství, které skončilo rozvodem.

Oldřich Navara

Oldřich se narodil 31. května 1889 v obci Vrapice. Vystudoval gymnázium a poté pokračoval ve studiu na univerzitě na fakultě medicíny. Studium úspěšně dokončil v roce 1914 a našel uplatnění ve svém oboru. Mimo to působil také jako dobrovolník u 27. pěšího pluku jako asistent lékaře. S plukem byl po vypuknutí první světové války poslán na frontu, kde na podzim téhož roku padl do ruského zajetí.

O dva roky později se přihlásil k československým legiím. Tam nejprve působil měsíc jako lékař v nemocničním vlaku a následně ve vojenské legionářské nemocnici ve Vladivostoku. Tam se seznámil se svou budoucí manželkou, zdravotní sestrou Sofií Chuďjakovskou. Manželům se 6. října 1919 narodila dcera Taťána. Všichni tři se po skončení první světové války vrátili do Československé republiky, ale manželství v roce 1925 skončilo rozvodem. V roce 1927 Oldřich potkal svou druhou manželku Marii, která byla (stejně jako Sofie) zdravotní sestrou.

Oldřich Navara od roku 1930 zastával funkci vrchního vězeňského lékaře v pankrácké věznici. Přesně v té věznici, kde během okupace nacisté věznili nepřátele říše.

Pomoc druhým jako životní poselství

Pomoc manželů se neodrážela pouze v jejich profesi ale i mimo ní. Oba byli vlastenci a tak se od roku 1943 zapojili do odboje. Oldřich Navara se staral (nad své lékařské povinnosti) o vězně v pankrácké věznici a vynášel ven důležité zprávy. Jedním z „významných“ vězňů o které se staral byl i pplk. Josef Mašín, který byl ztýraný z brutálních výslechů. I jemu zprostředkoval Navara kontakt s vnějším světem.

Zprávy o Mašínovi se tak dostali nejen ke škpt. Václavu Morávkovi, ale především k jeho ženě Zdeně. Navarová také pomáhala zajišťovat kontakt s rodinami a navíc poskytovala vězňům jídlo. Manželé totiž bydleli ve služebním bytě, který se nacházel přímo v areálu věznice. Kvůli odvedení pozornosti od své odbojové činnosti, ale i získávání informací udržovali manželé „na oko“ přátelství s velitelem pankrácké věznice Paulem Soppou. 

Zlomové momenty

První zásadní rok byl v životě Navarových rok 1942. Konkrétně 27. květen. Den, dnes v kalendáři označovaný jako Den národního vzdoru, kdy byl Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem proveden atentát na Reinharda Heydricha. Toto datum významně zasáhlo do jejich života. Když v 10 dopoledne Marie Navarová nastoupila do tramvaje č. 3 a jela na návštěvu ke svému strýci, netušila, že se v 10:35 v Praze-Libni stane svědkem atentátu.

Byla to právě Marie, která jako bývalá zdravotní sestra poskytla Heydrichovi první pomoc a zastavila projíždějící nákladní automobil firmy Holan a spol. Vozidlo řídil František Šitta, který spolu se svým závozníkem Theodorem Šulcem právě zásobovali obchody v okolí libeňské zatáčky. Marie je zastavila a oni zraněného Heydricha odvezli do nejbližší nemocnice na Bulovce. Marie se z místa v tichosti vytratila, ale Heydrich ještě v nemocnici uvedl, že mu pomohla jistá blondýna v plášti, která by mohla být i důležitým svědkem.

Marie se s celou událostí svěřila pouze manželovi doma. Společně se rozhodli o tom nikomu neříkat, avšak poté, co po neznámé ženě začalo pátrat samo gestapo, byla Marie nucena se přihlásit. Gestapo ji vyslýchalo tři dny, ona však neposkytla žádné důležité informace. Marie to sváděla na špatný zrak. Byla dokonce přizvána k identifikaci těl parašutistů z kostela, ani tady dle svých slov nikoho nepoznala. Gestapo ji přesto dalo odměnu 1 000 říšských marek za poskytnutou první pomoc Heydrichovi a dalších 20 000 říšských marek, které představovaly část z původních dvou milionů, které nacisté slíbili za dopadení atentátníků (svůj podíl dostal i Karel Čurda). Navarová si peníze od nacistů nehodlala nechat, aby nebyla obviněna z kolaborace, a tak část věnovala na charitu a z části chtěla vybudovat ozdravovnu pro děti.

Dalším zlomovým rokem byl rok 1944. I přes veškerou snahu manželů a udržování dobrých vztahů se Soppou byla jejich odbojová činnost prozrazena. Oba byli zadrženi a 19. září 1944 transportováni do Terezína. Ani tady Marie nepřestala pečovat o ostatní a snažila se léčit spoluvězně. Nakonec oba manželé věznění přežili. Marie opustila Terezín 5. května 1945 a její manžel o dva dny později. 

Tady bychom mohli příběh ukončit, protože už tak by toho na jeden lidský život bylo dost. Bohužel jejich tragický osud pokračuje dál…

Život po válce

Ani po válce nemělo jejich štěstí dlouhého trvání. Oldřich se po osvobození vrátil zpět ke své práci vězeňského lékaře a byl přítomný u poprav konaných v rámci mimořádných lidových soudů. Účastnil se tak např. popravy K. H. Franka, Karla Čurdy, Viliama Gerika, protektora Kurta Daluegeho nebo svého „přítele“ Paula Soppa.

Velmi krátké období klidu přerušilo zatčení. Za mřížemi neskončil pouze Oldřich, ale i jeho manželky a jediná dcera. Bývalá manželka s dcerou byly obviněné z ukrývání Igora Moravce, syna největšího kolaboranta Emanuela Moravce. Igor Moravec byl odsouzen k smrti, Sofie s Taťánou nakonec osvobozeny.

Jeho druhá žena Marie takové štěstí neměla. 2 července 1946 byla obviněná z kolaborace, které se měla dopustit tím, že identifikovala těla parašutistů, ale také že pomohla Heydrichovi a přijala finanční odměnu od gestapa. Marie se obhajovala, že jako školená zdravotnice nemohla odmítnout pomoc zraněnému. Přestože pro její nevinu hovořilo několik svědků, byla odsouzena k 8 rokům vězení. 

Oldřich Navara čelil žalobě za spolupráci s gestapem v pankrácké věznici. 27. září 1948 byl obviněn ze zločinu proti státu a odsouzen k 7 rokům vězení. Několikrát podal žádost o obnovu procesu, které bylo roce 1951 vyhověno. Přestože velké množství svědků hovořilo v jeho prospěch, on stále zůstával ve vazbě. V té době mu ale byla zjištěna srdeční choroba, na základě které měl být z vězení propuštěn. Toho se dočkal v dubnu následujícího roku, ale vyšetřování probíhalo i na svobodě. Výsledku retribučního soudu se již nedožil, zemřel o rok později v únoru 1953 ve věku 64 let.

Jeho žena měla během věznění také zdravotní potíže. Trpěla žaludečními vředy, které ji komunisté odmítli nechat operovat. Zamítnuté jí bylo i podmínečné propuštění. Nakonec si ale z původních osmi let odseděla „pouze“ šest. Z vězení však vyšla jako zlomená žena s podlomeným zdravím. Zbytek života strávila s novým druhem, se kterým se seznámila během pobytu ve vězení. Jmenoval se Stanislav Pánek a byl odsouzen lidovým soudem na 20 let. V rámci amnestie byl v roce 1955, dva roky po propuštění Marie, omilostněn i on.

Marie Navarová zemřela v roce 1966 ve věku 68. 

Zdroje:

https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/mp-navara-oldrich

https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/mp-navarova-marie

https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:f4970dcf-4e29-4e10-8a14-16486893451b?page=uuid:a04c7207-7286-11ea-97b5-001b63bd97ba

Kniha Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha, Stanislav Berton, Heinz Panwitz, BVD, 2016

Kniha Smrt boha smrti, Jaroslav Andrejs, JOTA, 2022