Článek
Mládí a studia
Vilém Göth se narodil v Brně. Jeho rodina však pocházela z Dačic. Po narození Viléma se přestěhovala do Jihlavy. V Dačicích měla rodina domovskou příslušnost a malý Vilém tam také strávil značnou část dětství u svých prarodičů.
Vilém studoval reálné gymnázium v Telči, kde byl také známý jako zdatný atlet a nadaný klavírista. Po vzoru svého otce se toužil stát vojákem a proto se po složení maturitní zkoušky 15. června 1934 přihlásil k vojenské službě.
Vojenská kariéra
Základní vojenský výcvik absolvoval v Olomouci. Po jeho ukončení v roce 1935 byl poslán do vojenského leteckého učiliště v Prostějově, kde se účastnil výcviku leteckého pozorovatele. Po ukončení výcviku byl v hodnosti desátníka zařazen k 5. peruti 2. pluku v Brně.
Vilém Göth
Zde se školil na letounu Avia-11. 25. června 1935 se letadlo při cvičném letu zřítilo. Zraněn byl kromě Viléma i pilot Bohuslav Czakon. Tato nehoda si vyžádala jejich osmitýdenní hospitalizaci ve vojenské nemocnici a Vilémovi jako připomínka zůstala na tváři malá jizva.
I přes tuto negativní zkušenost se Vilém Göth toužil stát pilotem a po svém vyléčení, v říjnu 1935, zažádal o zařazení do pilotního výcviku ve vojenské letecké akademii v Hranicích na Moravě. I během tohoto výcviku však došlo ke kolizi, kdy se jeho letadlo střetlo s druhým. Vilém Göth letadlo padákem opustil a utrpěl pouze drobná zranění. Pilot druhého letounu však nehodu nepřežil.
V listopadu 1937 ukončil výcvik stíhacího pilota a byl povýšen do hodnosti poručíka. Následně nastoupil službu na letecké základně v Piešťanech, kde působil až do okupace.
Okupace a odchod do exilu
Po začátku okupace se vrátil do Jihlavy. Nehodlal se však smířit se situací v Protektorátu a toužil bojovat za svobodu své země. V Jihlavě proto navázal kontakt s plk. Karlem Bláhou, který byl napojený na podzemní vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa, která zajišťovala odchod vojáků do exilu. Vilém spolu s dalšími přáteli (Karlem Pertlem a Adolfem Zeleným) měli odcestovat do Ostravy a tam přejít hranice. Na stopu této únikové cesty se však dostalo gestapo (naštěstí ještě před tím, než se Vilém s kamarády vydali na cestu).
Další pokus o překročení hranic byl naplánovaný na červen. Měl se uskutečnit opět v blízkosti Ostravy. K výše uvedenému „trojlístku“ se přidali ještě Zdeněk Skořepa a Leopold Havlík. Přechod hranic měl být proveden po železnici. V malé vesnici nedaleko Ostravy se nacházelo nákladní železniční skladiště, ze kterého byly vypravovány do Polska vlaky s uhlím. Zaměstnanci železnice uprchlíky zavřeli do vagonů a upozornili je na kontroly, které Němci provádí. Přesně jedna taková kontrola proběhla i v noci z 12. na 13. červen, kdy už byl ve vlaku i Vilém a ostatní. Němci měli nad vagony umístěna světla, kterými vagony prosvěcovali. Uprchlíci se tak museli ukrýt na jedné straně vagonu, kde byl stín a Němci je naštěstí neodhalili.
Za hranicemi Protektorátu
Při dalším zastavení vlaku už zaslechli polštinu a mohli si tak oddechnout. Bylo jasné, že útěk za hranice Protektorátu se podařil. Vystoupili v Szumbarku a k jejich překvapení vyšlo z vagonů dalších 25 uprchlíků. V Szumbarku se přihlásili na policejní stanici, kde se setkali s ostatními krajany a čekali na zorganizování jejich přepravy do Krakowa.
V Krakowě na Československém konzulátu zjistili, že Polsko nedovoluje organizování československých jednotek na svém území. Poláci československým letcům nabídli, že mohou vstoupit do polského letectva. Vilém a jeho přátelé se však rozhodli pokračovat do Francie. Do 30. června 1939 byli umístěni v Malých Bronowicích, kde se nacházel tábor pro uprchlé příslušníky československé armády. Z Malých Bronowic se vydalo na 188 čs. letců a 190 čs. vojáků na cestu do Francie. Odjeli vlakem do Gdyně a následně nastoupili na parník „Kastellholm“, který odplul do Calais.
V Calais parník zakotvil 31. července. Podrobili se lékařské prohlídce a byli zařazeni do legií ve výcvikové základně v Sidi Bel Abbés v Alžírsku. Do přijímací procedury však zasáhl začátek 2. světové války. Vilém byl 7. října propuštěn z legií a stal se příslušníkem francouzského vojenského letectva. O dva dny později nastoupil do výcvikového střediska na letecké základně Chártres na přeškolení na pilota stíhacího letounu. (Mezi jeho kolegy zde patřil např. Václav Bergman, František Hradil, Karel Vykoukal a další, kteří se v budoucnu spolu s ním účastnili bitvy o Británii).
V době německé invaze do Francie v květnu 1940 bylo školení ukončeno a po kapitulaci Francie byli českoslovenští letci propuštěni z francouzského letectva a odesláni do Bordeaux, kde 19. června 1940 nastoupili na loď „Karanan“ do Británie.
Britské královské letectvo
Loď doplula 21. června do přístavu Falmouth. Odtud byli posláni do Cholmondeley. Vilém Göth byl přijat do RAF VR tedy záloh dobrovolníků Britského královského letectva v hodnosti P/O (pilot officer) Zařazen byl k nově formující se 310. československé stíhací peruti, která byla vybavena letouny Hurricane MK.
Po rychlém přeškolení a základní výuce anglického jazyka byla letka 310. čs. perutě 17. srpna 1940 prohlášena za boje schopnou. Vilém svůj první, třicetiminutový operační let vykonal 19. srpna. jako vedoucí hlídky.
7. září dosáhl svého bojového úspěchu. Několik perutí RAF, včetně 310., byla vyslána na obranu Londýna proti Lufftwafe. Vilém úspěšně sestřelil dva letouny Messerschmitt Bf-110. Během toho sám schytal několik zásahů, ale dokázal nouzově přistát na břicho a vyvázl bez zranění. 18. října 1940 byl přeřazen k 501. stíhací peruti.
Tragický střet
25. října letěl Vilém spolu s P/O Kenem Mackenziem operační let nedaleko Tenterdenu. Při útoku na skupinu Messerschmittů provedl Mackenzie ostrý manévr, při kterém jeho letoun narazil do letounu Viléma. Mackenzie dokázal svůj letoun opustit padákem a vyvázl nezraněn. Vilém bohužel svůj letoun neopustil. Mohlo se jednat o technickou poruchu, nebo ztrátu vědomí v důsledku srážky. Jedinou jistotou tak zůstává fakt, že během nárazu letounu do země Vilém Göth umírá.
Pro jeho kolegu Mackenzieho, se jednalo o tragickou událost, přestože byl ve stejný den vyznamenán Záslužným leteckým křížem (DFC). Vilém byl 31. října pohřben na hřbitově Old Ground Sittingbourne v Kentu.
Velitel 310. čs. perutě, S/Ld Alexander Hess DFC o Vilémovi řekl, že to byl vynikající důstojník tiché, ale přátelské povahy. Měl dobrou pověst a byl statečný, disciplinovaný a spolehlivý.
Vyznamenání
Vilém Göth byl vyznamenán 3× Československým válečným křížem 1939. 25. ledna 1945 byl povýšen in memoriam do hodnosti štábního kapitána československého letectva. Po roce 1989 byla v Dačicích přejmenována ulice Švermova na Göthovu ulici. V Dačicích byla rovněž umístěna pamětní deska a jeho jméno nese i místní letecké muzeum. 13. září 1991 během rehabilitace příslušníků RAF byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka československého letectva.
V roce 2022 byla nově umístěna pamětní deska i na domě v Jihlavě, kde žil Vilém se svými rodiči před odchodem do exilu.
Pamětní deska v Jihlavě
Začátkem letošního roku získalo muzeum Vysočiny v Jihlavě cenný soubor pozůstalosti Viléma Götha. Sbírka obsahuje mimo osobního deníku i vzácné fotografie, kovovou identifikační známku příslušníka RAF, vyznamenání, ale i pramínek vlasů.
Zdroje:
