Článek
Ještě toho pondělního večera 7. července bylo v Troubkách vše zdánlivě normální. Lidé se chystali na letní hody – tradiční pouťovou slavnost, která měla být v následujících dnech. Do dědiny právě dorazili kolotočáři a začali stavět atrakce, děti se těšily na cukrovou vatu a řetízkové kolotoče.
Východ republiky sice bičovaly vytrvalé deště už několik dní, ale v rovinaté Hané nebylo na první pohled nic zvláštního. Řeka Bečva se od nepaměti občas vylévala do okolních luk a polí, a když místní viděli odpoledne vodu v polích za vesnicí, nevěnovali tomu velkou pozornost.
Večerní předpověď počasí varovala před vydatnými srážkami a možným rozvodněním toků, jenže to neznělo mimořádně – lidé byli na menší záplavy zvyklí. Nikdo netušil, že tentokrát jde o něco mnohem horšího.
Kritický signál přišel pozdě. Až kolem deváté hodiny večerní se troubským rozhlasem ozval starosta s naléhavým hlášením: „Že voda může Troubky zaplavit“ a varoval obyvatele, aby se připravili.
Jenže v té době už na horním toku Bečvy řádila „stoletá voda“ – obrovská povodňová vlna, posílená přívalovými dešti v Beskydech. Do Troubek, ležících u soutoku Bečvy a Moravy, se blížila masa vody, jakou tahle obec nepamatovala. Varování přišlo v noci a příliš pozdě. Mnozí lidé zůstali v klidu; po desáté večer už většina vesnice spala, aniž by tušila, že je z postelí co nevidět vyžene velká voda.
Velká voda udeřila
Krátce před půl jedenáctou se to stalo. Napůl spící vesnici náhle obklopil hukot a temná, valící se masa vody. Živel udeřil v Troubkách ve 22:30 v noci ze 7. na 8. července. Během minut byla celá obec zaplavena – voda se nahrnula ulicemi a okamžitě strhla kolem dvě stě stavení. Obyvatelé se probouzeli do noční můry. „Když jsme se podívali vikýřkem, začalo to tak zvláštně šustit,“ líčí paní Jana Brázdová moment, kdy zpozorovala z podkroví první nápor vody.
„Vyhlédla jsem z okna a spadl jeden dům. A pak druhý a třetí. Ten zvláštní zvuk si dodnes pamatuji,“ vzpomíná žena, která při záplavách přišla o oba rodiče. Oním zvláštním zvukem byly rány hroutících se budov.
Nepálené cihly – vepřovice – byly postrachem téhle noci. Více než polovina domů v obci byla postavena z takzvaných vepřovic neboli „vepřáků“, které při dlouhém nasáknutí vodou ztratily pevnost. Stěny se rozmáčely a stavby se zhroutily jako domečky z karet.
Sousedé slyšeli jen onen tajuplný šustot a vzápětí dutou ránu, jak se zřítil další a další dům do kalné vody. Domy padaly a osudy lidí se lámaly. Voda rychle vystoupala až ke stropům přízemí; kdo mohl, prchal na půdu či na střechu.
„Hrozné bylo to čekání na denní světlo, v noci jsme toho moc neviděli. Elektrika nešla, všude tma,“ líčí tehdejší mladý zastupitel (a dnešní starosta) Radek Brázda, kterému bylo tehdy 25 let. V naprosté tmě se Troubky topily ve zmatku, zatímco velká voda nemilosrdně postupovala každou ulicí.
Domy se hroutí, osudy se lámou
Během prvních hodin po průniku povodně zažilo mnoho rodin ta nejtěžší životní rozhodnutí. Někdy měla o bytí a nebytí rozhodnout zdánlivá náhoda. Manželé Vojtkovi například opustili svůj dům hned zpočátku – báli se, že spadne, věděli, že je postaven z vepřovic. Utekli se schovat k sousedům do zdánlivě bezpečnějšího zděného domu.
Jejich vlastní dům nakonec tu noc vydržel, ale ten, do něhož se ukryli, se zřítil. Vojtkovi zahynuli pod troskami domu, v němž hledali záchranu. Takových tragických paradoxů přinesla noc z 7. na 8. července víc. Z některých se dodnes tají dech.
Z temných proudů vody vyvstali i první hrdinové. V kritickou chvíli neváhali riskovat život pro druhé. Pamětníci později vyprávěli třeba o mladém muži, který v náručí vynesl z jednoho zatopeného domku starou sousedku. Podařilo se mu dopravit ji do bezpečí na vyšším místě – a pak se ihned vrátil, aby zachránil něco nebo někoho dalšího.
Dovnitř však už nestačil vběhnout. Uvolněný krov se zřítil a mladíka pohřbil. V záplavové tmě tak zhasl jeden statečný život ve chvíli, kdy zachraňoval jiný. Do rána se ukázalo, že podobně nevyhnutelných tragédií se odehrálo hned několik.
Celou noc zněly Troubkami zoufalé výkřiky. Lidé, kteří se dostali na střechy, volali o pomoc do černé prázdnoty – jenže v okolním zmatku nebylo nikoho, kdo by je slyšel. Všichni byli odkázáni sami na sebe. Spojení s okolním světem nefungovalo - elektrický proud vypadl, telefonní linky oněměly.
Vesnice byla v tu chvíli zcela odříznutá, uvězněná mezi rozlitými řekami. Na tragédii, která se tu odehrávala, neměli lidé v jiných částech republiky zatím ani tušení. Troubečtí obyvatelé prožívali dlouhé hodiny bez jistoty, zda je vůbec někdo přijde zachránit.
Například Věra Butorová, tehdy 43letá obyvatelka jedné z nižších ulic, stihla i s rodinou utéct na střechu svého domu v poslední chvíli. „Vylezli jsme všichni na střechu. Baráky kolem padaly jako krabičky od sirek,“ líčí tu děsivou noc. Butorovou i její sousedy nakonec z rozvodněné tmy zachraňoval vrtulník – hasiči je vyzvedávali na laně z mokrých střech.
Jen okamžik poté, co ji vrtulník dopravil do bezpečí, se její dům zřítil a zmizel pod vodou. „Nezůstalo nám vůbec nic. V ruce jsem držela akorát klíče od domu. A ten spadl,“ vzpomíná paní Věra hořce.
Ráno poté: vesnice v troskách
Když nad ránem 8. července začalo vycházet slunce, vynořil se z vody obraz zkázy, na který nikdo nebyl připraven. Troubky jako by během jediné noci zmizely z mapy. Tam, kde stály desítky domů, zůstaly jen rozvaliny, prázdné podlahy bez zdí nebo úplné nic.
Zemřelo devět obyvatel Troubek – osm starousedlíků zahynulo přímo tu hrůznou noc a devátá oběť podlehla zraněním o pár dnů později. Mnozí museli celou noc prosedět na komíně či na kousku krovu, aby je voda nestrhla. Až za úsvitu se do trosek začaly dostávat první záchranné týmy.
Teprve s denním světlem přiletěly další vrtulníky a záchranáři uviděli děsivý obraz: zoufalé lidi volající ze střech uprostřed rozlehlého jezera, mávající prostěradly o pomoc.
Následovaly hodiny improvizovaných záchranných akcí. Jiná možnost než letecky nebyla – lidé byli z odříznutých domů vytahováni do vrtulníků pomocí lan. Na čluny už bylo pozdě. Žádné ostatně v Troubkách v noci k dispozici nebyly.
Česká veřejnost viděla tyto otřesné záběry zdevastované obce už krátce poté v televizi a novinách. Zprávy a fotografie z Troubek zapůsobily na všechny: bláto pokrývající vše včetně ikonické fotografie stařenky, která se snaží uklidit svou domácnost zanesenou bahnem a rozbitým nábytkem. V ulicích stály jen torza zdí, vyvrácené stromy, na drátech visely cáry oděvů a záclon.
Celkem voda smetla 160 domů přímo a dalších 175 jich muselo být kvůli narušené statice strženo. Jinými slovy – povodeň tehdy zničila více než polovinu ze zhruba 700 domů v obci. Polovina z dvou tisíc troubeckých obyvatel tak přišla o střechu nad hlavou. Škody byly vyčísleny na astronomických 700 milionů korun. Do té doby málo známá poklidná vesnice Troubky se přes noc stala symbolem ničivých záplav, které Česko zasáhly. Její jméno rázem znal v zemi každý.
Vlna solidarity
Tragédie v Troubkách a na celé Moravě vyvolala obrovskou vlnu solidarity a pomoci. Sotva voda opadla, dorazily do postižených oblastí stovky dobrovolníků: sousedé z okolních vesnic, skauti, studenti a dobrovolní hasiči. Do terénu nastoupila armáda – stovky vojáků pomáhaly s evakuací a odklízením trosek. Ze všech koutů republiky proudila materiální pomoc.
Během povodní se spustily velké humanitární sbírky: charitativní organizace i média vybraly od lidí stovky milionů korun na pomoc postiženým. Například veřejná sbírka „SOS Povodně 97“ shromáždila během roku 269 milionů Kč, které putovaly přímo rodinám na obnovu zničených domovů. Do malé vesnice na Přerovsku mířily kamiony s balenou vodou, trvanlivými potravinami, oblečením a dezinfekčními prostředky.
Pomoc nepřicházela jen od jednotlivců, ale i od institucí a vzdálených komunit. Vláda uvolnila na okamžitou pomoc a obnovu postižených oblastí 11,4 miliardy korun už v roce 1997 a další finance zajistila v následujících letech vydáním speciálních povodňových dluhopisů. Do Troubek přijížděli představitelé státu, tehdejší prezident Václav Havel i premiér, aby vyjádřili účast a přislíbili podporu. Vlna soucitu spojila celou zemi.
S obrovským úsilím a za přispění všech možných zdrojů začala obnova Troubek. Místní obyvatelé, ač zničení žalem i fyzicky vyčerpání, se vrhli do odklízení trosek hned, jak voda opadla. Uklízeli bahno ze svých domovů – těch několika, které zůstaly stát – a snažili se zachránit aspoň něco z toho, co jim voda nevzala. Statikové zatím nemilosrdně označovali poškozené domy k demolici; mnozí lidé zjistili, že se na jejich pozemku bude muset začínat úplně od nuly.
Na dočasná nouzová obydlí se proměnily školy, sokolovny i místní ubytovna, kam se nastěhovaly rodiny bez přístřeší. V té době provizorní domov poskytly i stany a obytné buňky zapůjčené armádou. Do zimy roku 1997 stálo v Troubkách už na 200 nových domů, z velké části financovaných z darů, pojištění a státních dotací. Drtivá většina obyvatel, kteří katastrofu zažili, zůstala – jen málokdo se odstěhoval jinam.
„Všichni jsme tady nakonec zůstali a postavili domy nové. Těžko se odchází. Říká se: kde se zrodíš, tam se hodíš,“ vysvětluje rozhodnutí obnovit život v Troubkách Věra Butorová. I ona si vzala půjčku a pustila se do stavby náhradního domu na stejném místě. Nebyla sama – mnozí Troubečtí se zadlužili na dlouhých 15 či 17 let, aby mohli začít znovu.
Troubky povstaly z bahna zcela přestavěné. Kdo by vesnici navštívil o pár let později, možná by ani nepoznal, co se tu stalo: ulice lemovaly moderní rodinné domky s novými střechami a barevnými fasádami. Vesnice se úplně změnila, vypadá spíš jako nové satelitní městečko, komentoval po letech starosta Brázda.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Troubky
https://www.e15.cz/domaci/symbol-povodni-roku-1997-troubky-se-stale-vyrovnavaji-s-nasledky-777520
https://cnn.iprima.cz/emilku-a-drahusku-pohrbily-domy-z-veprovic-vzpomina-zena-na-sousedky-z-troubek-112554
https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-cechova-povodne-roku-1997-soucit-i-hrdinstvi-ale-take-zavist-famy-a-rabovani-85614
https://www.portalobce.cz/povodnovy-plan/tro_prirozena-povoden
https://www.sumperk.cz/cs/obcan/periodicky-tisk/tiskove-zpravy/letos-si-pripominame-20-let-od-nicivych-povodni.html
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/vyroci-povodni-v-troubkach.A120703_1799847_olomouc-zpravy_stk
https://ustecky.denik.cz/zpravy-z-ceska/troubky-povoden-1997-vyroci-20230706.html
https://wave.rozhlas.cz/povodne-1997-zadna-evakuace-jen-tma-a-krik-vesnice-troubky-se-z-pohromy-8081194
