Článek
Hongkong, nebo Saigon? Rok 1939, 1941 či 1946? Sama Amanda Lear si po desetiletí pečlivě střežila tajemství svého narození. Na veřejnost pouštěla rozporuplné informace – a možná záměrně.
Její životopis jako by psal sám surrealista: mlhavé dětství bez ověřených záznamů, exotické kořeny zahalené rouškou mystifikace. Podle jedné verze přišla na svět ve válečné Asii v rodině francouzsko-anglického páru. Jiná vyprávění zmiňují dokonce Transylvánii či prozaickou Provenci. Jisté není nic – ani jméno v rodném listě, ani datum, dokonce ani původní pohlaví novorozeněte.
Od konce 60. let se šeptanda rozrůstala: Amandu Lear mnozí podezírali, že se nenarodila jako žena, nýbrž jako muž, který podstoupil změnu pohlaví. Transsexuální modelka April Ashley ve své autobiografii vzpomíná na pařížský kabaret Le Carrousel, kde v 50. letech údajně tančila po boku mladičkého Alaina Tappa, vystupujícího pod pseudonymem „Peki d’Oslo“.
Tento Alain měl být onou budoucí Amandou. Podle legendy se nechal v Casablance chirurgicky přetvořit v ženu – a to za štědrého přispění slavného malíře Salvadora Dalího. Právě Dalí prý krásce později vymyslel umělecké jméno jako slovní hříčku „L’amant de Dalí“ – milenec či milenka Dalího.
Nikdo však dodnes nepředložil průkazný důkaz. Sama Amanda všechny stopy po svém případném mužském původu zahladila. Svět bulváru tak zůstává odkázán jen na zrnité fotografie, domnělé výpisy z matrik a výpovědi svědků. O to vytrvalejší spekulace ale byly – a Lear je ráda přiživovala.
Múza surrealisty
Ve svém oficiálním příběhu Amanda vstupuje na scénu až v polovině 60. let. Jako vysoká štíhlá modelka s pronikavým pohledem se pohybuje v bohémské smetánce Londýna. Fotografové Helmut Newton či Charles Wilp zachycují její androgynní půvab pro módní magazíny. V Paříži i Londýně ji vídáme po boku hudebních hvězd – s Twiggy, s Beatles, s Brianem Jonesem z Rolling Stones.
Zásadní zlom ale nastává roku 1965, kdy se Amanda setkává s excentrickým géniem Salvádorem Dalím. Slavný surrealista je okouzlen jejím neobvyklým zjevem. Při prvním setkání jí místo lichotky k líčení pronese něco podivného: „Máte nádhernou lebku. Nejhezčí kostru na světě,“ šeptá starší muž mladé ženě s rozpustilým úsměvem. Pro Dalího, známého bizarním vkusem, je to nejvyšší kompliment.
Amanda v něm nachází fascinujícího mentora a „duchovního manžela“, jak ho sama nazve. Stává se na 15 let jeho múzou, společnicí a možná i uměleckým experimentem.
Dalí Amandu vtahuje do svého světa performancí a dekadence. Tráví s ním letní měsíce ve španělské Catalunyi, pózuje mu pro obrazy a asistuje při výstředních projektech. Být múzou pro Dalího znamená okusit adoraci i manipulaci zároveň. Malíř ji teatrálně opěvuje coby ztělesnění nadpozemského ideálu – v jeho očích je „hermafrodit, božská bytost“, dokonalá kombinace ženského a mužského prvku.
Myšlenka androgyna ho fascinuje. „Nebudeš ani dívka, ani chlapec. Budeš anděl, archetyp,“ nabádá mladou múzu. Za těchto okolností se začíná rodit legenda o Amandě – sfinze popkultury, jejíž skutečná identita je záhadou.
Dalí neváhá její osud řídit svéráznými radami. „Chceš-li, aby si tě lidé pamatovali, šokuj je,“ připomíná jí často jeho slova. Sám mistr provokace chodíval na veřejnost ve skafandru nebo se bavil obscénnostmi, a stejnou lekci z nonkonformity udílí své chráněnce. Amanda jeho školu přijímá – ví, že odlišnost a skandál mohou být mocnou zbraní.
Přesto ji umělec dokáže i shazovat: „Talent sídlí ve varlatech. Bez nich nic velkého nevytvoříš,“ prohlašuje prý Dalí, když se mu Amanda svěří se svými malířskými ambicemi. Krutá slova od milovaného učitele mladou ženu zabolí.
Možná právě touha dokázat svou vlastní kreativitu pak Amandu přiměje vymanit se z role pouhé ozdoby v Dalího stínu. Koncem 70. let se rozhodne vybudovat si vlastní hvězdnou kariéru – byť za cenu toho, že ze sebe učiní živé umělecké dílo a fámu.
Diskotéková královna
Je rok 1975 a Amanda Lear se chce stát zpěvačkou. Rockové a diskotékové publikum zatím neví, co od ní čekat – její hluboký hlas a exotická image ale slibují něco zvláštního. Povzbuzená přítelem Davidem Bowiem, který v ní slyší potenciál, nahrává první písně. Do světa pop music ovšem vstupuje s neobvyklým marketingovým plánem: využít svou kontroverzní pověst jako lákadlo.
V zákulisí prý vzpomíná na Dalího slova – ta o božském hermafroditovi, i cynické poučky o tom, že „je v tom kus umění, nechat lidi na pochybách“. A skutečně, již její debutové album nese příznačný název I Am a Photograph (Jsem fotografie) – jako by naznačovala, že realita Amandy je jen povrchní obrázek, za kterým se skrývá něco víc.
Když se v roce 1977 objevuje na titulní straně magazínu Playboy, způsobí to senzaci. Amanda pózuje zcela nahá, odhodlaná dokázat světu své ženské křivky. Pokud chtěla umlčet řeči o „mužském těle“, efekt je jen částečný. Jedni šokovaně uznají, že atraktivní blond bohyně z plakátu musí být žena. Druzí však dál pochybují – v éře bez digitálních triků sice odvážné foto leccos ukazuje, ale fantazie bulváru pracuje dál.
Mohla to být jen promyšlená kamufláž? V kuloárech se dokonce spekuluje, že onen chirurg v Casablance odvedl prostě jen „dokonalou práci“. Amanda si z toho těžkou hlavu nedělá. Potřebuje, aby se o ní mluvilo – a to se daří. Její singl „Enigma (Give a Bit of Mmh to Me)“ dobývá hitparády a mnozí fanoušci ho vnímají jako žertovný komentář k vlastní pověsti.
Koncem 70. let už má status mezinárodní disco-divy. Vystupuje v lesklých kostýmech, tančí bosá, svůdně blýská očima. Její písně znějí z tanečních parketů od Paříže po Moskvu a prodávají se miliony desek. Zpěvaččin podmanivý kontraalt – hluboký, zastřený hlas s náznakem chrapláku – působí pro jedny neobyčejně eroticky, pro jiné znepokojivě „mužsky“.
Ona sama se rozhodla udělat z tohoto paradoxu svou přednost. Na obalu druhého alba Sweet Revenge pózuje jako svůdná hadí žena; třetí desku Never Trust a Pretty Face (Nevěř pěkné tváři) doprovází surrealistický obraz sfingy s Amandinou tváří – půl žena, půl mýtická kreatura, které nelze pohlédnout do duše.
Za touto promyšlenou image se skrývá bystrá obchodnice se skandálem. „Na skandálu je skvělé to, že prodává desky,“ prohlašuje Amanda už roku 1976 v jednom rozhovoru, kde bez obalu přiznává, že pověsti kolem ní využívá s chladnou hlavou. „Hrála jsem hru dvojznačnosti. Možná jsem muž, možná žena – a kariéře mi to ohromně pomohlo,“ reflektuje o pár let později s odzbrojující upřímností. Bulvár té doby lační po jakékoliv pikantní informaci a Amanda mu ochotně poskytuje palivo.
Sama občas do novin podsouvá drby ze života slavných, včetně sebe samé. „Fanoušky nejvíc přitahují popové hvězdy, které jsou tak trochu úchylné. Podivná sexualita frčí,“ vysvětluje bez obalu svou strategii. V její džungli zrcadel není nic svaté – a tak se čas od času nebrání ani provokativním narážkám na vlastní účet.
„Jsem žena – alespoň déle, než jsem byla muž,“ utrousí s mírným úsměvem v jednom televizním interview a moderátor neví, jak reagovat. Jindy si vypomůže citátem feministické ikony Simone de Beauvoir: „Ženou se člověk nerodí, ženou se stává,“ pronáší významně, čímž své publikum dokonale zmate.
Ve spárech médií: útoky, otazníky a mlžení
Novinové titulky konce 70. let křičí: „Amanda, přiznej, jsi muž, nebo žena?“ – „Amanda Lear je ve skutečnosti muž!“ Západoevropský bulvár se předhání v senzačních „odhaleních“. Italské deníky otiskují zvětšeniny prastarých snímků z mládí, spekulují nad jmény a razítky.
V roce 1978 vychází ve Francii článek s údajným rodným listem Amandy Lear: stojí v něm jméno Alain Maurice Tap, narozen 18. června 1939 v Saigonu. Připojená fotografie zachycuje krátkovlasého androgynního mladíka – má jít o Amandu před proměnou. Podobné „důkazy“ se znovu objeví i o desítky let později. Ještě roku 2011 otiskne italská La Stampa údajný výpis z britského pasu na jméno Alain Tap a rozpoutá tím další kolo spekulací.
Amanda reaguje po svém: klidně a sarkasticky. Na přímé dotazy odpovídá střídavě humorem, popřením či paradoxními výroky – podle toho, co se jí zrovna hodí. V jednom rozhovoru unaveně mávne rukou: „To je celý nesmysl, výplod jednoho novináře,“ odbyde téma jako otravnou banalitu. Jindy naopak s pobavením pronese: „Tyhle řeči kdysi rozšířil Dalí. Anebo já sama, kdo ví…“.
Tato strategická hra na schovávanou se jí daří neuvěřitelně dlouho. V 80. letech, kdy už by skandál z dávné diskotékové éry možná utichl, Lear překvapivě vystupuje v celostátní italské televizi jako moderátorka a bavička. Stává se hvězdou populárních varietních show, kde svůj půvab a vtip uplatňuje před masovým publikem.
A přestože se tehdy italská společnost považuje za konzervativní, přítomnost legendární disco-divy s „tajemstvím“ na obrazovce nikomu nevadí – naopak, diváci ji milují pro její nadhled a osobitost. Amanda si na pódiu z legrace pohrává s vilnými kolegy, jako kočka s myší, a dvojsmyslnými špílci udržuje svou pověst živou.
S železnou elegancí ale nikdy nepřekročí vlastní pravidla: ať ji média dráždí sebevíc, ona sama nikdy na kameru neztrácí nervy ani tvář. Žádná otázka ji nevyvede z míry – Amanda Lear se naučila mistrovsky ovládat svůj příběh i veřejný obraz.
Život Amandy Lear ovšem netvoří jen pozlátko slávy a hry s médii. Přicházejí i temnější kapitoly, které ji prověří po lidské stránce. V roce 1986 havaruje na mokré vozovce v jižní Francii její auto – Amanda utrpí vážná zranění a jen o vlásek unikne smrti. Následuje dlouhá rekonvalescence, která ji na čas vyřadí z kariéry. Diskotéková horečka mezitím dávno opadla a hudební vkus publika se mění.
Lear však odmítá zmizet v propadlišti hitparád: s nezdolnou vůlí se vrací na scénu. Experimentuje s novými žánry – od new wave po rock – a zkouší štěstí i jako herečka. Ačkoli svět angloamerické pop music k ní zůstává chladný, v Evropě její hvězda svítí dál. V 90. letech se postupně stává renesanční umělkyní: hraje v divadle, moderuje talk show, píše knihy a především znovu nachází cestu ke své první lásce – malování.
Další rána osudu přichází v roce 2000. Amandin manžel, francouzský aristokrat Alain-Philippe Malagnac, umírá tragicky při požáru jejich venkovského sídla. Lear ztrácí životní lásku a stahuje se z veřejného života do soukromí.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Amanda_Lear
https://dangerousminds.net/pop-culture/dalis-muse-amanda-lear-in-her-first-tv-commercial/
https://g.cz/muz-nebo-zena-mysteriozni-amanda-lear-byla-muzou-salvadora-daliho-spekuluje-se-ale-i-o-jejim-datu-a-miste-narozeni/
https://www.vogue.cz/clanek/society/romana-schutzova/muzi-drogy-zpev-prvni-trans-umelkyne-amanda-lear-vydava-novou-desku
https://people.com/new-documentary-explores-gender-identity-legacy-amanda-lear-april-ashley-11752890
https://www.washingtonpost.com/entertainment/movies/2025/06/26/amanda-lear-documentary-enigma/
https://www.theguardian.com/music/2022/jun/01/amanda-lear-the-androgynous-muse-to-dali-who-made-disco-intellectual
