Článek
John Adam Belushi se narodil 24. ledna 1949 v chicagské čtvrti Humboldt Park do rodiny albánských přistěhovalců. Vyrostl ve Wheatonu ve státě Illinois jako nejstarší syn a od mládí tíhl k herectví a humoru – na střední škole vynikal jako třídní bavič a s přáteli založil malou improvizační skupinu.
Jeho energický talent brzy mířil výš: roku 1971 zaujal producenty věhlasného chicagského divadla The Second City, líhně improvizačních komiků. Právě tam se poprvé potkal s blízkou spřízněnou duší – kanadským komikem Danem Aykroydem, který se stal jeho partnerem na jevišti i mimo něj.
V roce 1972 se Belushi s příslibem nové kariéry přesouvá do New Yorku. Tři roky se živí psaním a účinkováním v pořadech National Lampoon (podílel se mimo jiné na satirickém radiovém pořadu National Lampoon Radio Hour) a spolupracuje s budoucími kolegy, jako byl Chevy Chase či Bill Murray.
Zlom přichází roku 1975: producent Lorne Michaels jej coby neklidné bouřlivé eso improvizace obsazuje do nového, riskantního projektu – noční komediální show Saturday Night Live na stanici NBC.
Živé vysílání SNL představuje revoluci v televizní zábavě – a Belushi se záhy stává jednou z jejích nejvýraznějších tváří. Byl jako neřízená střela. V jednom skeči hrál zuřivého řeckého kuchaře vykřikujícího „Cheeseburger, cheeseburger!“, jindy beze slov ztělesnil samuraje Futabu v kimonu a s mečem, který v šílené pantomimě porcuje jídlo za doprovodu nesrozumitelných výkřiků.
Fyzická komika plná chaosu a nepředvídatelnosti se stala jeho poznávacím znamením – diváci nikdy netušili, co Belushi provede příště, věděli jen, že jeho energii zkrotí snad jen dávka sloního sedativa. Jak vzpomínal jeho mladší bratr Jim, John věřil, že na pódium se musí vběhnout jako rozzuřený býk – a přesně tak působil.
Za maskou nebojácného showmana se však už tehdy skrývaly pochybnosti a nejistoty. Belushi těžce nesl, když v první sezóně SNL vystřelila ke slávě jiná hvězda – pohledný Chevy Chase. Cítil se odstrčený a žárlil na jeho úspěch, a třebaže spolupracovali už před SNL, jejich přátelství už se nikdy nevrátilo do starých kolejí.
Tato zranitelnost byla v ostrém kontrastu s Belushiho image nespoutaného komického „zvířete“. V soukromí psal dlouhé, něžné dopisy své lásce Judy a vyléval si srdce z obav, že není dost dobrý – zatímco na obrazovce mezitím řádil jako tornádo.
Výš a dál: Sláva, rock’n’roll a nezřízený život
Koncem 70. let jeho kariéra nabrala závratné tempo. Z televizního komika se bleskově proměnil ve filmovou senzaci. Debutoval v celovečerním snímku National Lampoon’s Animal House (1978) a jeho ztřeštěná role pivo milujícího flákače Bluta se stala kultovní.
Snímek se navzdory malému rozpočtu stal jednou z nejvýdělečnějších komedií všech dob a z Belushiho udělal přes noc miláčka Hollywoodu. Následovala smršť dalších nabídek: během pár let si zahrál v půltuctu filmů.
S Danem Aykroydem, s nímž vytvořili na SNL populární bluesové duo Jake a Elwood Blues, dokonce založili skutečnou kapelu The Blues Brothers. Jejich černé obleky, sluneční brýle a soulový repertoár si získaly obrovské publikum – a tak se dvojice „bratří Bluesových“ dočkala i vlastního celovečerního filmu.
Film The Blues Brothers (1980) stál sice hříšné peníze a při premiéře vydělal jen průměrně, časem se z něj ale stala klasika. Belushi s Aykroydem v něm vzdali hold americkému R&B a rock’n’rollu a John tak propojil svět komedie s divokou energií hudebního vystoupení.
Součástí toho všeho však byla i bouřlivá životospráva v rytmu tehdejší doby. Koncem 70. let se v hollywoodských kruzích kokain šňupal málem tak běžně, jako se popíjelo šampaňské – byl vnímán jako „běžná“ droga pro úspěšné, na rozdíl od opovrhovaného heroinu.
„Mysleli jsme si, že jsme nesmrtelní. Všichni brali drogy,“ vzpomínala herečka Carrie Fisherová na dekadentní atmosféru oné éry. Belushi nebyl výjimkou. Měl nenasytnou povahu – do všeho šel po hlavě a beze zbytku – a stejný přístup uplatňoval i mimo jeviště: ať šlo o jídlo, pití nebo omamné látky.
Kokain zprvu bral pro povzbuzení při vyčerpávajícím nočním natáčení – a zpočátku to nebylo nic neobvyklého. Během filmování Blues Brothers dokonce produkce vyčlenila rozpočet na drogy pro štáb, aby všichni zvládli natáčet noční scény.
„Dělali to všichni, včetně mě,“ připustil Dan Aykroyd. „Nikdy ne nijak excesivně… Ale John? Ten miloval, co mu to dělalo. V noci ho to úplně probudilo k životu – měl pocit neskutečné síly, začal mluvit, diskutovat a připadalo mu, že dokáže vyřešit všechny problémy světa.“
Belushi brzy nedokázal odolat tomu, co mu kokain dodával: energii, sebevědomí, euforii. Stával se díky němu tím nespoutaným Belushim, kterého všichni čekali – nekonečně zábavným rebelem. Lidé v jeho okolí to bohužel věděli a často mu sami drogy vnucovali. Režisérka Penny Marshallová vzpomínala: „Šli jste s ním po ulici a lidi mu cpali drogy. A on je všechny vzal – a hned byl jako postava, kterou hrál ve skečích nebo ve Zvířecím domě.“
Belushi tak živil svou pověst pařmena a baviče na plný plyn a okolí jej v tom nevědomky podporovalo. Mladý komik s nakřivo nasazenou kravatou se stal ikonou bezmezné zábavy sedmdesátek, něco jako rocková hvězda komedie – a začal žít také rockerským tempem.
V roce 1976 se sice v coloradském Aspenu oženil se svou středoškolskou láskou Judy (rozenou Jacklinovou), ale manželský život brzy převálcovala zběsilá jízda showbyznysem.
Cena za úspěch
Zpočátku se zdálo, že Belushi zvládne všechno – natáčení, živé televizní show, koncerty s kapelou, večírky do úsvitu. Jenže hvězdná jízda si vybírala daň na těle i na duši. Nekonečné hodiny práce a tlak, aby byl za všech okolností vtipný a energický, v něm prohlubovaly staré nejistoty.
Dokonce došlo k tomu, že producent Michaels na čas Belushimu zakázal vstup na natáčení SNL, když se jeho drogové hýření vymklo kontrole. Sám John o tom věděl – v jednom černohumorném skeči Don’t Look Back in Anger (1978) dokonce hraje sám sebe jako jediného přeživšího člena party SNL, který všechny ostatní přežil, protože „jako jedinej žil zdravej život“. Ironie, již tehdy všichni chápali. Varování, že šlape po tenkém ledě, se však míjela účinkem.
Po ohromném úspěchu Blues Brothers se Belushi snažil vymanit ze škatulky potrhlých komiků. Toužil být uznáván i jako vážný herec. V roce 1981 zkusil změnu žánru ve filmu Continental Divide, kde překvapil umírněnou romantickou rolí. Kritiky nepropadl, ale ani nezazářil. Poté natočil černou komedii Neighbors (Sousedé) – a výsledek byl vlažný.
Poprvé v životě John zakusil umělecké neúspěchy a těžce to nesl. Byl zvyklý vítězit a publikum mu leželo u nohou; teď najednou jeho projekty paběrkovaly. Netrpělivý a zklamaný, opět našel úlevu v drogách. Podle svědectví přátel tehdy ještě několikrát zkusil brzdit a drogy vysadit, ale jeho závislost se postupně jen stupňovala.
Kokain mu poskytoval iluzi síly a sebedůvěry, kterou v hloubi duše postrádal. A jako všechno v Johnově životě, i braní drog dělal naplno.
Jeho žena Judy stále stála při něm, ale viděla, jak se jí manžel vzdaluje před očima. Po šesti letech manželství už s ním nechtěla sdílet nekonečnou jízdu na horské dráze. Začátkem roku 1982, když se John chystal pracovně do Los Angeles, rozhodla se zůstat raději v New Yorku.
„Zas začal brát koks a to ovlivnilo úplně všechno v našem životě,“ napsala později. „Měli jsme přitom všechno, co jsme si přáli – a kvůli těm zpropadeným drogám se nám to všechno vymklo z rukou.“ Judy sama začala docházet na terapie a lékaři jí radili, ať se soustředí na vlastní zdraví – Johna už nemohla spasit.
Belushi se tak vydal do Kalifornie sám, ve stavu fyzického i duševního vyčerpání. Kamarád a spoluautor Zvířecího domu Harold Ramis jej tehdy navštívil a byl zděšen: John byl podle něj „naprosto vyčerpaný“ a upadl do „hlubokého zoufalství“ – což Ramis přičítal hlavně kokainu.
V Los Angeles měl Belushi jednat o nových projektech, ale místo toho jej pohltil vír večírků a drog. Záminka se však vždy našla – dokonce sám sobě namlouval, že zkouší heroin jen proto, že možná natočí film o nastupující punkové scéně, tak aby byl v obraze. Ve skutečnosti už nad svými návyky ztratil kontrolu.
Lidé kolem si všímali, že zhubl a zešedl. Bývalý atletický bouřlivák působil najednou sešle – byl bledý, rozpumpovaný drogami a zároveň unavený, s kruhy pod očima. „Byl jako časovaná bomba… zpocený, pobledlý, rozklepaný, nepořádný – ve 33 letech úplně sedřený na troud,“ popsal Belushiho stav spisovatel Shawn Levy.
Johnův blízký přítel Dan Aykroyd už tehdy tušil nejhorší. Když mu John z LA volal nesouvislým hlasem, Dan zneklidněl natolik, že se chystal sednout na letadlo a odvézt kamaráda domů – bohužel svůj výlet o pár dní odložil. Bylo pozdě. Belushi mezitím nezadržitelně spěl ke svému finále.
Poslední noc v Chateau Marmont
Belushi dorazil do Los Angeles koncem února 1982. Ubytoval se v bungalovu číslo 3 legendárního hotelu Chateau Marmont na Sunset Strip. Tenhle starosvětský hotel ve stylu francouzského zámečku byl pověstný jako diskrétní útočiště celebrit, které tu mohly řádit daleko od očí veřejnosti.
Belushi toto nepsané motto naplnil vrchovatě. Jeho pronajatý bungalov za hlavní budovou se během pár dnů proměnil v pekelný brloh. Podle svědků připomínal interiér spíš squat: všude se vršily krabice od pizzy, prázdné lahve, špinavé oblečení a poházené stříkačky.
Každou noc vyrážel na tah po hollywoodských klubech a barech. Přejížděl od večírku k večírku, z podniku do podniku. Viděli ho v proslulém klubu Roxy, v hospodě Rainbow Bar & Grill, v restauraci Dan Tana’s či v dalších populárních hnízdech neřesti na Sunset Strip. Po zavíračce ve 2 ráno často tah pokračoval u něj v bungalovu, který se stal zastávkou pro nejrůznější známé i pochybné existence z losangeleského drogového podsvětí.
Mezi hosty se mihlo i několik známých přátel, kteří o Johna měli starost. Ve čtvrtek 4. března 1982 večer se Belushimu opakovaně pokoušel dovolat herec Robert De Niro, který bydlel ve stejném hotelu. John to nebral, a tak ho De Niro s dalším hercem Harry Deanem Stantonem šli zkontrolovat osobně. To, co uviděli, je znepokojilo.
Na stole ležel volně kokain, pokoje byly vzhůru nohama, všude haldy odpadků a zbytků jídla. Kromě Belushiho tam byla i drobná tmavovlasá žena – Cathy Smithová, kanadská „groupie“ a dealerka, která trávila s Johnem hodně času. De Niro se necítil dobře a raději rychle zmizel. Spolu se Stantonem zamířili do nedalekého klubu On The Rox, aby na chvíli unikli z dusné atmosféry Belushiho doupěte.
Později té noci se u Belushiho zastavil ještě jeden známý – komik Robin Williams, který zrovna vystupoval v LA. Chvíli s Johnem prohodil pár vět, dal si s ním trochu kokainu a brzy odešel.
Ráno 5. března 1982 bylo zprvu klidné. Kolem osmé přinesla hotelová obsluha snídani, kterou objednala Cathy Smithová. John ležel v posteli a hlasitě chrápal; ze snídaně – topinek s džemem a konvice kávy – se netkl. Několik hodin nato, krátce před polednem, přišel do bungalowu Belushiho osobní trenér a bodyguard Bill Wallace. Nesl Johnovi psací stroj a magnetofon, protože se Belushi chtěl pustit do psaní nového filmového scénáře.
Wallace hned po příchodu cítil, že něco není v pořádku: jeho klient neodpovídal. Vešel do ložnice a tam našel Johna bez známek života. Okamžitě se ho pokusil probrat, třásl s ním, zkusil masáž srdce, ale Belushi nedýchal. John Belushi byl na místě prohlášen za mrtvého.
Z poklidného rána se stal mediální cirkus. Zpráva o náhlé smrti proslulého komika se bleskově rozkřikla a k Chateau Marmont se seběhli novináři a fotografové. Policie ohledala místo činu – v pokoji našla spousty prázdných lahví, použité jehly, vzkazy na lístcích a rozházené oblečení. Když poté do pokoje směl vejít manažer Brillstein, zůstal v šoku.
„Ten pohled byl nejen depresivní,“ líčil později zdrceně, „byl přímo zvrácený. Nemohl jsem uvěřit, že John v tomhle žil.“ Ještě ten den odhalil koroner příčinu smrti: akutní otrava kokainem a heroinem.
Když se kriminalisté dozvěděli o přítomnosti Cathy Smithové, zaměřilo se vyšetřování na ni. Smithová nejprve zapírala, ale brzy v bulvárním rozhovoru přiznala, že Johnovi osudnou dávku píchla ona. O čtyři roky později byla Smithová obviněna z neúmyslného zabití a odsouzena k 15 měsícům vězení.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Belushi
https://www.biography.com/actors/john-belushi-death-final-days
https://allthatsinteresting.com/john-belushi-death
https://people.com/revisiting-john-belushi-death-11919430
https://dhinckley.medium.com/okay-belushi-was-a-self-destructive-addict-here-are-the-asterisks-136d917b4d9e
https://www.utterlyinteresting.com/post/what-happened-during-john-belushi-s-final-hours-at-the-chateau-marmont
https://www.irishtimes.com/culture/film/john-belushi-it-s-hard-to-watch-him-and-not-smell-the-alcohol-and-drugs-1.4419104
