Článek
Ještě pár měsíců před onou slavnou loupeží století by si Františka Procházky v davu nikdo nevšiml. Byl to třiatřicetiletý nenápadný muž z České Lípy, drobnější postavy a s nevýrazným vystupováním. Když v srpnu 2007 nastoupil do pražské pobočky bezpečnostní agentury G4S Cash Services, působil jako obyčejný uchazeč o práci nočního strážného.
Moc toho nenamluvil, s kolegy se nijak zvlášť nepřátelil. Chodil v čas, plnil úkoly svědomitě. Rychle si získal pověst spolehlivého zaměstnance. Nikdo netušil, že si tento tichý hlídač už v hlavě spřádá plán, jak firmu nevídaným způsobem okrást.
František Procházka však nebyl tak docela obyčejný člověk, za jakého se vydával. Měl za sebou pestrou minulost. Jako mladík nějaký čas žil v Británii a svět ho lákal. V Maďarsku se dostal do hledáčku policie kvůli převádění lidí přes hranice a kuplířství.
A co víc – v Izraeli dokonce prodělal intenzivní výcvik přežití. Možná hledal životní vzrušení, nebo snad trénoval pro situaci, kdy bude muset sám dlouho unikat a skrývat se. Tyto zkušenosti z něj udělaly muže, který se uměl otáčet ve světě i v extrémních podmínkách. Jeho nový zaměstnavatel G4S ovšem o těchto detailech minulosti zřejmě nevěděl – a právě to se mělo ukázat jako fatální chyba.
G4S Cash Services byla a dodnes je mezinárodní firma specializovaná na převoz hotovosti a cenností. V její žižkovské centrále v Českobratrské ulici se denně přehazovaly stovky milionů korun – peníze svážené z obchodů, bank a supermarketů, které se přepočítaly a dál putovaly do bank či bankomatů.
Přísná bezpečnostní opatření tu byla samozřejmostí. Každý trezor měl být přístupný pouze pod dohledem několika klíčníků najednou, areál střežili ozbrojení strážní a kamerový systém zaznamenával veškerý pohyb. Procházka tato opatření studoval nenápadnýma očima zasvěceného. A trpělivě čekal na svou příležitost.
Ta přišla o prvním prosincovém víkendu roku 2007. V předvánočním období ležely v trezorech G4S hotovostní tržby z celé Prahy – a ačkoliv část mířila rovnou do bank, v pátek večer tu zůstalo uloženo přes půl miliardy korun v bankovkách. Procházka věděl, že o víkendu mívá firma personální nouzi a bezpečnostní rutina se trochu uvolňuje. 1. prosince 2007 připadla služba klíčníka právě jemu – a on přijal směnu s klidem, jako by šlo o obyčejnou sobotu. V nitru ale cítil, že nadešla jeho chvíle.
Den, kdy zmizely miliony
Sobota ráno, 1. prosince 2007, Praha–Žižkov. Šedivé mraky se táhly nad skoro prázdným areálem G4S. U brány postával zachumlaný vrátný, uvnitř budovy seděl dispečer a kontroloval systémy. František Procházka vešel dovnitř krátce před sedmou a vyměnil kolegu končícího noční službu. Navenek působil ospale, možná trochu nervózně – ale kdo by v sobotu nebyl unavený? Nikdo netušil, že má v kapse nachystané falešné plomby na bezpečnostní kufry a v hlavě připravený plán.
Jak minuty ubíhaly, Procházka opatrně zakryl bezpečnostní kameru v trezorové místnosti (jedinou, která na něj mohla vidět přímo). Pak otevřel masivní dveře trezoru, uvnitř napěchovaného bankovkami různých hodnot. Zhluboka se nadechl a pustil se do práce, o které dopředu věděl, že nesmí vzbudit nejmenší podezření. Mezi 7:17 a 8:49 systematicky přebíral balíky peněz z uzamčených kufrů do připravených pytlů a tašek.
Když nějaký kufr vyprázdnil, pečlivě ho znovu zapečetil falešnou plombou, aby vypadal netknutě. Po necelých dvou hodinách namáhavé práce ležely u dveří trezoru pytle plné hotovosti. Stovky milionů korun v bankovkách – svazky tisícovek a pětistovek, ale i pětitisícových bankovek, zabalené v neprůhledných vacích. Stovky kilogramů bankovek. A Procházka byl připraven svůj lup převézt do neznáma.
Krátce po půl deváté ráno se areálem rozlehla ozvěna kroků. Procházka zvedl hlavu: k trezorům mířil dispečer na obhlídku. Strážný rychle zavřel mříž i dveře trezoru a vyšel mu naproti s trpělivým úsměvem. Vše v pořádku, žádný poplach. Prohodili spolu pár slov – bylo potřeba uklidnit případné pochybnosti. Když dispečer odešel, František zkontroloval hodinky. 8:55. Přesně v tu chvíli venku u brány zastavila bílá dodávka Volkswagen Transporter s logem G4S.
Procházka dal vrátnému echo, že přijelo firemní auto pro peníze. Vrátný, znající dobře zaběhnuté zvyklosti, jen kývl a z vrátnice zmáčkl tlačítko otvírající bránu. Bílá dodávka pomalu projela dovnitř. Žádný strážný ji blíže nekontroloval – proč také, když měla správné logo a barvu?
Nikdo si nevšiml jediné drobnosti: poznávací značka vozu neodpovídala žádnému ze služebních aut G4S. Dodávka, kterou Procházka ještě v listopadu koupil v bazaru, byla pečlivě polepena falešnými logy firmy. Na místě řidiče seděl Milan Čermák, Procházkův známý a jediný tehdy známý komplic.
Procházka stiskl tlačítko a rolovací vrata vedoucí na nakládací rampu se zvedla. Vůz zacouval k rampě, přesně jako oficiální firemní auta nesčetněkrát předtím. Trezorová místnost byla od rampy jen pár metrů – ideální podmínky. Strážný a jeho pomocník začali nakládat pytle plné peněz do dodávky. Pracovali rychle: za pouhé čtyři minuty měli hotovo. V 8:59 Volkswagen opustil areál stejnou bránou, kudy přijel. Žádný alarm se nespustil, nikdo si ničeho podezřelého nevšiml. V tichosti se právě odehrála největší krádež peněz v moderní historii České republiky.
Přesto František Procházka zachovával chladnou hlavu. Neodjel s dodávkou – to by bylo příliš nápadné, kdyby se klíčník během služby vytratil. Naopak, spustil zase bezpečnostní vrata a pokračoval ve své směně až do večera, jako by se nic nestalo. V 19 hodin předal službu dalšímu pracovníkovi a klidně opustil objekt. Noc z 1. na 2. prosince 2007 pak uplynula v G4S poklidně, ovšem ticho před bouří nemělo trvat dlouho.
V neděli ráno nastoupil ke službě jiný klíčník a při rutinní kontrole s hrůzou zjistil, že několik trezorových kufrů je prázdných. Chybělo přes 540 milionů korun v hotovosti. Okamžitě nastal poplach. Zaměstnanci nechápavě zírali na vyluxované trezorové kóje – tak ohromnou krádež si neuměli vysvětlit. Ještě ten den se rozjelo vyšetřování, které si nikdo u G4S nepřál: vyšetřování vlastního zaměstnance.
Útěk beze stopy
Na místo dorazili kriminalisté z pražské policie. Rychle vyhodnotili situaci: nebyly žádné známky vloupání zvenčí, žádní maskovaní lupiči, žádná přestřelka. Vše ukazovalo na pečlivou vnitřní práci. Podezření okamžitě padlo na Františka Procházku – posledního člověka, kdo měl trezory na starost.
Bezpečnostní kamery v objektu potvrdily, že právě on nakládal ve firmě peníze na vozík a odvážel je směrem k rampě. Nebylo pochyb, že hlavním pachatelem je tichý strážný Procházka. Z hrdého zaměstnance se přes noc stal nejhledanější zloděj v zemi.
Policie zahájila masivní pátrací akci. „Okamžitě se to muselo dostat do systému, ke všem policistům v republice,“ popsal později jeden z vyšetřovatelů ten spěch. Bylo jasné, že každá hodina náskoku pachatele dramaticky snižuje šanci na jeho zadržení. Popis a jméno Františka Procházky letěly do všech hlídek. Stejně tak evidenční údaje všech vozidel napsaných na jeho jméno. Policisté obratem zjistili, že Procházka vlastnil nejen malý osobní automobil, ale i bílou dodávku shodnou s tou na záznamech z G4S.
Jenže nastal problém: Procházka zmizel už v noci a nikdo netušil kam. Zatímco detektivové v Praze zjišťovali totožnost pachatele, on už byl dávno za bůhvíkde. A skutečně – brzy přišly první nálezy, které potvrdily promyšlenost jeho útěku. Nejprve objevil policejní tým opuštěnou dodávku v pražské Libni. Stála v postranní ulici nedaleko Vltavy. Uvnitř – žádné peníze, jen prázdné pytle.
Procházka a Čermák očividně přesedli do jiného auta, které měli připravené, a pokračovali v jízdě. Krátce poté přišla zpráva z ciziny: v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem, bylo nalezeno opuštěné osobní auto, které Procházka používal. Českým policistům se zatajil dech. Znamenalo to jediné: jejich „lupič století“ stihl opustit Českou republiku během pár hodin od činu. A s největší pravděpodobností mířil ještě dál.
Vyšetřovatelé se dostali k poslední známé fotografii svého uprchlíka. Německé kamery zachytily Františka Procházku, jak řídí svůj vůz po dálnici směr Frankfurt. Zrekonstruovali tak časovou osu útěku: Procházka se stačil dostat do Německa během sobotní noci a v neděli dopoledne – právě ve chvíli, kdy v Praze jeho kolegové odhalili krádež – už byl patrně na obrovském frankfurtském letišti. Dost možná seděl v letadle mířícím za oceán, když se v Česku spustila policejní akce. Šance dostihnout ho se ten den rozplynula jako pára nad hrncem.
Hon na „zloděje století“ začíná
V následujících dnech a týdnech se Procházkův čin stal senzací médií. Novinové titulky ho překřtily na „zloděje století“. Nejen kvůli výši částky – přes 540 891 700 korun – ale také pro troufalost a jednoduchost provedení. Vždyť k odcizení takového bohatství stačila v podstatě jedna nálepka s firemním logem a pár minut času.
Česká veřejnost byla v šoku. Do té doby se za největší lup označovalo ozbrojené přepadení z roku 2002, kdy lupiči přepadli dodávku jiné agentury a ukradli 153 milionů korun. Teď však jediný neozbrojený muž tiše odnesl více než trojnásobek. Bez násilí, bez rukojmích, bez krve. Mnozí se ptali: jak to mohl dokázat? A jak je možné, že mu to tak snadno prošlo?
Česká policie samozřejmě nemínila dát zloději volnost na dlouho. Ihned vyhlásila po Františku Procházkovi celostátní i mezinárodní pátrání. Do akce se zapojil speciální tým lovců uprchlíků známý jako „lovci lebek“. Společnost G4S se snažila zachránit svou reputaci – nabídla za informace vedoucí k dopadení pachatele a nalezení peněz odměnu 2 miliony eur (tehdy kolem 50 milionů Kč). Jenže dohnat Procházku se ukázalo jako mnohem těžší úkol, než kdokoli čekal.
Vyšetřovatelé záhy pochopili, že hlavní cesta k nalezení půlmiliardy vede přes odhalení kompliců a zázemí, které si pachatel vybudoval. Takovou sumu peněz totiž nelze jen tak schovat pod postel a později pohodlně užívat – obzvlášť pokud jde o české bankovky. Nebyla na nich žádná speciální označení ani záznam sérií a jejich vystopování v oběhu by bylo prakticky nemožné. Peníze tedy mohly zmizet kdekoli. Pokud je chtěl Procházka využít, musel mít plán, jak je bezpečně uložit či vyprat. V tom mohl těžko jednat sám.
Stopy rychle vedly ke jménu Milan Čermák – podnikatel z Mladoboleslavska, známý recidivista a někdejší vekslák, který se v minulosti chlubil, že kradené peníze zakopával v lese. Právě Čermák řídil onen bílý vůz. Díky pachovým stopám zajištěným v dodávce, elektronické komunikaci a dalším důkazům se policii podařilo Čermáka dostat před soud.
Zatkli ho v březnu 2008 v jeho domě, mimochodem za dramatických okolností – zásahová jednotka URNA vtrhla dovnitř, našla u něj zbraň a také mačetu s podezřelými skvrnami krve. Už tehdy se rojily zvěsti: čí byla ta krev? Nezlikvidoval Čermák svého kumpána, aby se nemusel dělit o kořist?
Média začala spekulovat o nejhorším. Zprávy TV Prima naznačovaly, že krvavé stopy patřily Procházkovi a že ten je možná po smrti. Tyto temné teorie však brzy vyvrátili státní zástupci – testy potvrdily, že nalezená krev Františku Procházkovi nepatří.
Milan Čermák tak stanul před soudem „jen“ za spolupachatelství krádeže století, nikoli za vraždu. Zpočátku však „mlčel jako hrob“, jak popsal jeho advokát. Policistům tvrdil, že o místě pobytu Procházky nic neví a že nemá tušení, kde peníze skončily.
Vyšetřovatelé mu pochopitelně nevěřili – u Čermáka doma při domovní prohlídce přece jen našli více než 3 miliony korun v hotovosti, o nichž obviněný tvrdil, že jsou to úspory. Také v jeho počítači odhalili návrhy falešných log G4S. Bylo tedy zřejmé, že se na zločinu podílel. Ale kam zmizel zbytek peněz? To zůstávalo tajemstvím.
Soudní proces v Procházkově nepřítomnosti začal v roce 2009 a táhl se přes tři roky. Teprve v lednu 2012 padly rozsudky: František Procházka i Milan Čermák byli shledáni vinnými a odsouzeni k 9 letům vězení. Soud zároveň oběma nařídil uhradit odcizených 540 milionů solidárně jako náhradu škody G4S.
Jenže za mříže putoval pouze Čermák – Procházka byl souzen jako uprchlý, „v nepřítomnosti“. Čermák se sice odvolal, ale odvolací Vrchní soud v dubnu 2012 tresty potvrdil. Pár dní před tím dokonce policie Čermáka znovu preventivně zadržela, neboť se obávala, že po prodeji svého domu plánuje útěk do zahraničí.
Po neúspěšném dovolání k Nejvyššímu soudu Čermák nakonec nastoupil výkon trestu. Odseděl si necelých šest let a v červnu 2016 byl podmíněně propuštěn (s pětiletou zkušební dobou). Od té doby žije opět na svobodě. Po Františku Procházkovi a ukradených penězích však mezitím stále nebylo ani stopy.
Dva životy: uprchlík, nebo oběť?
Kam se František Procházka po svém zmizení poděl? Tato otázka dráždí představivost snad všech, kdo o případu slyšeli. Postupem času se vyprofilovaly dvě hlavní verze jeho dalšího osudu. První je prozaická: Procházka se někde usadil pod falešnou identitou a dodnes si užívá luxusu, jaký mu nakradené miliony umožnily.
Druhá je podstatně temnější: Procházka byl ve skutečnosti jen malým pěšákem ve hře organizovaného zločinu, a ti, kdo celou akci zosnovali v pozadí, ho po činu zlikvidovali, aby se s ním nemuseli dělit.
První teorie – o šťastném uprchlíkovi – se opírá o několik indicií. Předně, peníze se dodnes nenašly – a půl miliardy korun v hotovosti člověku zajistí velmi pohodlný život kdekoli na světě, pokud s nimi umí naložit. Brzy po krádeži byl navíc Procházka zachycen bezpečnostními kamerami v Německu a vše nasvědčuje tomu, že hned zamířil na západ.
Byl zmiňován Frankfurt či rovnou lety do zámoří, tedy odlet do zemí, kde by se s takovým obnosem dalo ukrýt v anonymitě. V roce 2010 pronikly do médií zprávy, že se snad skrývá na americkém kontinentu. A konečně o dva roky později, v říjnu 2012, byla česká policie opravdu blízko jeho dopadení v Karibiku.
Společně s mezinárodními jednotkami tam vypátrali skupinu hledaných Čechů v Dominikánské republice – a mezi nimi podle informací deníku Právo figuroval i Procházka. Přišla však nečekaná komplikace: oblast zasáhl hurikán Sandy, který celou operaci překazil a pomohl hledaným osobám zmizet. Procházka tak unikl doslova o vlásek. Tato epizoda – pokud je pravdivá – napovídá, že žil v Karibiku už pět let po činu a měl se tam k světu.
Druhá teorie – o zrazeném pěšákovi – pracuje s temnou možností, že Procházka byl součástí většího plánu. Někteří kriminalisté si dodnes lámou hlavu nad tím, zda tak dokonalou krádež mohl zorganizovat skutečně jen on s Čermákem. Zmizení půlmiliardy beze stopy by vyžadovalo kontakty na podsvětí, a to nejlépe mezinárodní.
Pokud by do akce byla zapojená organizovaná skupina, mohl prý být Procházka jen „užitečný idiot“ – figurka, kterou ti mocnější nakonec odstraní ze hry. A jisté náznaky tu byly: vzpomeňme ony krvavé stopy nalezené u Čermáka doma. Byť se ukázalo, že nepatřily Procházkovi, samotný nález mačety a krve vyvolal mrazivé spekulace.
Mohlo dojít na hádku o podíl? Mohla mafie Procházku zranit či zavraždit brzy po činu, aby si lup celý přivlastnila? A mohla pak jeho tělo zmizet beze svědků? Těžko říct. Pravdou je, že od 2. prosince 2007 nikdo zcela důvěryhodně Františka Procházku nespatřil. Jako by se po něm slehla zem – což by v případě úmrtí smutně dávalo smysl.
Policie samozřejmě variantu Procházkovy smrti nevylučuje, ale nemá pro ni žádný přímý důkaz. Tělo se nenašlo, nikdo se s přesvědčivými informacemi o zavraždění nepřihlásil. Pokud by byl skutečně odstraněn mafií, šlo by nejspíš o dokonale utajený čin. Zůstává tedy pouze spekulací, která nemá odpověď.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1de%C5%BE_p%C5%AFl_miliardy_korun
https://www.lidovky.cz/domov/lovci-lebek-byli-jen-krok-od-zatceni-frantiska-prochazky.A121031_081906_ln_domov_kh
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-frantisek-prochazka-prcha-s-pulmiliardou-uz-10-let-40053174
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/87229/nalezena-krev-nepatrila-prochazkovi.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/policie-byla-v-karibiku-krok-od-zatceni-zlodeje-stoleti-prochazky-289077
https://cnn.iprima.cz/clanek-15-let-od-loupeze-stoleti-prochazka-dokazal-zmizet-i-s-pul-miliardou-kde-se-skryva-194457
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dalsi-prochazka-uz-pul-miliardy-neukradne-snad.A080802_141323_domaci_abr
