Článek
Před více než čtvrtstoletím skutečně vznikl model nacistického koncentračního tábora z kostiček Lego. Jeho autorem byl polský konceptuální umělec Zbigniew Libera, který dílo vytvořil v roce 1996. Libera, narozený 1959, byl už tehdy známý svými pobuřujícími projekty, jež často komentovaly společnost a politiku.
Dokonce si vysloužil pověst „otce kritického umění“ v Polsku. V 80. letech bojoval proti komunistickému režimu a za šíření protivládních materiálů si odseděl 18 měsíců ve vězení. Tento rebelský duch ho neopustil ani v další tvorbě – a právě koncentrační tábor z Lega se stal jeho nejkontroverznějším dílem.
Když Lego „sponzoruje“ tábor smrti
Libera se rozhodl vyrobit model koncentračního tábora z obrázkové stavebnice, kterou si většina z nás spojuje s dětstvím a nevinnou hrou. K tomu však potřeboval dostatek kostiček. Na jaře 1996 proto oslovil polskou pobočku společnosti Lego Group s prosbou o darování stavebnicových dílků pro „umělecký projekt“.
Firma tehdy často podporovala komunitní akce a umění v rámci budování pozitivní image, takže Libera uspěl – Lego mu zdarma poskytlo krabice svých kostiček. Podle pozdějšího vyjádření firmy neměli tušení, k jakému účelu díly využije. Prý uvedl, že plánuje postavit dům nebo nemocnici. V souladu s tehdejší firemní politikou nikdo detailně neprověřoval, co přesně hodlá umělec stavět. Lego tak vlastně mimoděk „zasponzorovalo“ vznik díla, které by jinak nikdy neschválilo.
Z barevných lego kostek Libera sestavil scénu připomínající koncentrační tábor do nejmenších detailů. Na základní desce vyrostly dřevěné baráky, krematorium, brána s ostnatým drátem a strážní věže. Všude kolem se povalovaly drobné kostičky představující hromady zavazadel a šatstva – věci, které si vězni museli nechat odebrat při příchodu do lágru.
V koutě modelu zela jáma na mrtvoly, vedle které ležely miniaturní pece připravené ke „spalování“. Strážci v uniformách (ve skutečnosti jen lehce upravené figurky lego policistů) s kamennými výrazy hlídkovali se zbraněmi v rukou. A kolem nich se potácely postavičky kostlivců – ti měli představovat vyhladovělé vězně v táboře.
Libera použil běžné Lego figurky kostlivců z pirátských sad a zasadil je do role obětí holokaustu. Některým „vězňům“ dokonce nakreslil na těla drobné tmavé skvrny, aby naznačil jejich zbědované, pohublé postavy.
Libera však nezůstal jen u samotného modelu tábora. Vytvořil sedm originálních krabic Lego, které na první pohled nerozeznáte od pravých: červené logo Lego v rohu, fotografie sestaveného modelu na přední straně, dokonce i vymyšlené sériové číslo stavebnice. Na každé krabici byl vytištěn nápis „LEGO Concentration Camp“ a jedna z nich nesla popisek „This work of Zbigniew Libera has been sponsored by LEGO“ – tedy „Toto dílo Zbigniewa Libery bylo sponzorováno společností Lego“.
Provokace tak byla dokonána: na první pohled vypadala Liberova práce jako skutečný produkt Lega, který by se snad mohl objevit v hračkářství. Umělec poté svůj model pečlivě nafotil, fotografie rozstříhal na puzzle a to vše zabalil do oněch krabic. Hotové dílo nazval jednoduše „Lego. Koncentrační tábor“ (anglicky Lego Concentration Camp).
Na první pohled se může zdát, že šlo jen o lacinou snahu šokovat. Libera ale trval na tom, že jeho cílem nebyla senzace pro skandál samotný. Smyslem projektu bylo přimět lidi zamyslet se nad propastným rozdílem mezi skutečnými hrůzami světa a tím, jak je dětem podává dokonalý, „hodný“ svět hraček. „Nikdy jsem nechtěl dát dětem do ruky koncentrační tábor jako hračku – šlo mi čistě o umělecký záměr,“ vysvětloval umělec opakovaně kritikům.
Jeho koncept byl promyšlený: Dospělý divák si měl zkusit „hrát jako dítě“ – pomyslně stavět kostlivé vězně a panáčky dozorců do scén a uvědomit si, jak absurdní a děsivé pocity tato hra vyvolává. Libera se inspiroval heslem Lega, že „z kostiček lze postavit cokoli“. V jeho pojetí to znamenalo, že z Lega lze sestavit nejen idylický svět plný radosti, ale i svět tyranů a obětí, kde vládne zlo. Jak sám poznamenal, holokaust byl lidským výtvorem stejně jako všechny jiné věci – „vždyť i tyto hrůzy byly poskládané z kostiček reality“.
Skandál, cenzura a šokovaní pamětníci
Když bylo dílo hotové, Libera ho v létě 1996 poprvé představil na vlastní výstavě ve Varšavě. Překvapivě tehdy nevyvolalo větší pozdvižení – výstava proběhla bez zájmu širších médií. To se změnilo o rok později, kdy Libera plánoval prezentovat svůj kontroverzní model na mezinárodní scéně. Dostal nabídku vystavit svá díla na prestižním Benátském bienále 1997, v rámci polského pavilonu.
Kurátor polské expozice Jan Stanisław Wojciechowski však dostal strach z mezinárodního skandálu – a Liberův Lego koncentrák zakázal. „Řekl mi, že nemůže vzít odpovědnost za vystavení Lega v národním pavilonu. Prý by toho mohly využít určité kruhy v New Yorku k obvinění Polska z antisemitismu,“ líčil Libera důvod, proč mu kurátor na poslední chvíli odmítl dílo zařadit. Pro umělce to byla rána. Odmítl se Bienále účastnit, pokud měl svůj nejdůležitější kus cenzurovat, a z prestižní akce raději odstoupil.
Tím ale paradoxně zajistil, že se o jeho díle začalo mluvit – a to hodně nahlas. Zpráva o „zakázaném Legu“ se rychle rozšířila médii. Fotografie Liberova modelu i realisticky vyhlížejících krabic brzy obletěly svět. Mnohé novinové články přitom situaci nepochopily nebo záměrně zveličily: čtenáři mohli nabýt dojmu, že firma Lego skutečně chystá na trh stavebnici koncentračního tábora.
Vypadalo to jako katastrofální selhání slavné značky, která do té doby měla pověst jednoho z nejetičtějších výrobců hraček. Následoval výbuch pobouření. Mezinárodní tisk plnil rozhořčené titulky. Náboženské organizace – zejména židovské – vyzývaly k bojkotu Lega, pokud by se zpráva o „táborové“ stavebnici ukázala byť jen zčásti pravdivá.
Organizace na ochranu lidských práv se přidaly s kritikou, že taková trivializace holokaustu je nepřípustná. Dokonce i telefonáty s výhrůžkami a nadávkami mířily na centrálu Lega v Polsku. V židovské komunitě zpráva otevřela staré rány: pro pamětníky a jejich rodiny byla představa dětské hračky zobrazující jejich utrpení hluboce urážlivá.
„Co může znamenat koncentrační tábor z Lega, než že zabíjení je dětská hra?“ napsal rozhořčeně Menachem Rosensaft, syn dvou přeživších Auschwitz. Varoval, že vystavení podobných děl bude „požehnáním pro neonacisty“, protože „zlehčují a pošlapávají památku holokaustu a utrpení jeho obětí“. Řada přeživších a jejich potomků sdílela tento pocit svatého hněvu: podle nich Libera zašel příliš daleko.
Některé věci jsou zkrátka příliš hrůzné, než aby se staly námětem k takto odvážné hře. „Tohle je jako pomalovat Tóru pornografickými obrázky a vystavit to jako umění. Může to být umění, ale je to i urážka mnoha lidí,“ prohlásil Rosensaft v jedné debatě. Veřejné emoce planuly naplno.
Lego pod palbou
Společnost Lego Group se ocitla ve středu nechtěné kauzy a musela jednat rychle, aby zachránila svou pověst. Ještě v únoru 1997 vydala Lego Group oficiální tiskové prohlášení, v němž se od Liberova díla důrazně distancovala. Označila jeho lego koncentrační tábor za „znepokojivý a pohrdlivý počin“, který firma absolutně nehodlá zaštítit.
Mluvčí Lega vysvětlovali novinářům, že skutečně poskytli umělci stavebnici, ale netušili, co z ní hodlá postavit. Kdyby prý věděli, že jejich výrobky budou použity k vytvoření modelu nacistických táborů, nikdy by mu je nedali. Lego rovněž prohlásilo, že Libera úmyslně zneužil dobré jméno značky, aby na sebe strhl pozornost. Nikdy mu prý nedali svolení použít logo k takto kontroverznímu dílu a nesouhlasí s tím, jak se snaží „přiživit“ na jejich ochranné známce.
Firma se původně chystala bránit soudně – zvažovala žalobu za porušení ochranné známky a poškození reputace. Její právníci připravovali argument, že Libera svým falešným označením „Sponsored by LEGO“ uvádí veřejnost v omyl a poškozuje obchodní zájmy společnosti. Jenže jakmile vyšly najevo detaily (že šlo o umělecký projekt, nikoli komerční produkt), obrátil se hněv veřejnosti částečně i proti samotnému Legu.
Byť nevinně, Lego se ocitlo v nechvalné pozici firmy spojené s „hrubě nevkusnou hračkou“. Vedení společnosti pochopilo, že soudní bitva by přitáhla ještě více publicity a možná udělala z rebelského umělce mučedníka svobody projevu. Interně vyčíslili, že už tak je skandál přišel draho – bojkot ze strany zákazníků v některých zemích a počáteční výdaje na právníky stály firmu miliony. Nakonec se Lego rozhodlo couvnout a stáhnout žalobu dřív, než skutečně došlo na soud.
Z nepříjemné zkušenosti si však Lego odneslo ponaučení. Manažeři přehodnotili program dárcovství stavebnic umělcům a nastavili mnohem přísnější pravidla. Firma přijala interní politiku, že již nebude poskytovat své produkty k projektům s politickým, kontroverzním či „nevhodným“ obsahem. Chtěla se tak pojistit, aby se už nikdy neopakoval „Liberův incident“. Na nějaký čas se Lego stáhlo do defenzivy a vyhýbalo se jakýmkoli kontroverzím.
Zbigniew Libera mezitím čelil přívalu kritiky a nepochopení. Musel obhajovat nejen své dílo, ale i své jméno – objevily se názory, že jen cynicky těžil z provokace na tématu holokaustu. Umělec však vždy zdůrazňoval, že jeho úmysly byly jiné: „Vytvořil jsem to dílo, abych vyvolal diskusi, ne abych ji potlačil,“ prohlásil rozhodně v jednom rozhovoru.
Mrzelo ho, že byl okamžitě označen za padoucha. Připomínal, že sám pochází z polské společnosti druhé poválečné generace, která se s traumaty války vyrovnávala po svém – a že jeho Lego Concentration Camp je právě takovým vyrovnáváním. „Zajímalo mě, co děti vlastně učíme, když si hrají s ideálními stavebnicemi. Pokud všechny naše hračky zobrazují jen hezký svět, nemáme tendenci zapomínat na ten skutečný, i když ošklivý?“ – tak lze shrnout Liberovu obranu.
Po odeznění prvotního skandálu se Liberův lego koncentrák postupně dočkal také uznání jako významné umělecké dílo. Paradoxně i díky tomu, jak bouřlivou debatu vyvolal. V roce 2002 zařadilo newyorské Židovské muzeum Liberovu práci do odvážné výstavy Mirroring Evil: Nazi Imagery/Recent Art (Zrcadlení zla: Nacistická imagologie/současné umění).
Kurátor Norman Kleeblatt chtěl ukázat, jak nastupující generace umělců zpracovává téma nacismu a holokaustu jinak než generace přeživších. Výstava se setkala s protesty – před budovou demonstrovaly zástupy holokaustových veteránů a jejich rodin a někteří židovští představitelé vyzývali k bojkotu muzea. Přesto expozice proběhla.
Časem „Lego koncentrák“ zakotvil v historii moderního umění jako jeden z nejdůležitějších polských uměleckých počinů své doby. Byl opakovaně vystavován v galeriích po celém světě a stal se sběratelskou raritou. V roce 2012 pak putoval zpět do vlasti – varšavské Muzeum moderního umění ho odkoupilo od norského sběratele (norský sběratel Truls Blaasmo dílo získal koncem devadesátých let na mezinárodním trhu poté, co v Polsku čelilo cenzuře a autor pro něj hledal bezpečné útočiště v zahraničních galeriích) za 55 000 €, tehdy asi 1,4 milionu korun.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Zbigniew_Libera
https://www.theguardian.com/artanddesign/2016/apr/28/lego-sell-bricks-chinese-artist-ai-weiwei-mistake
https://www.thejc.com/news/world/lego-concentration-camp-sold-to-polish-museum-ksxvd3gk
https://www.latimes.com/archives/blogs/culture-monster-blog/story/2012-01-03/warsaw-art-museum-buys-zbigniew-liberas-lego-concentration-camp
https://culture.pl/en/work/lego-concentration-camp-zbigniew-libera
https://www.washingtonpost.com/archive/opinions/2002/02/24/art-or-insult-a-dialogue-shaped-by-the-holocaust/5c7c1d17-3fca-474c-ab69-888c9f2d5825/
