Článek
Horský masiv Trois-Évêchés ve francouzských Alpách, místo, kde let Germanwings 9525 narazil do skal. Ráno 24. března 2015 panuje v horách nehybné ticho. Ostré štíty pokrývá sníh a obloha je křišťálově jasná. Zdánlivý klid však klame – vysoko nad údolím se právě odehrávají poslední okamžiky tragédie, která navždy změní životy stovek rodin.
V 10:41 dopoledne se ozve dunivý náraz, který na zlomek vteřiny protrhne alpský klid. A pak už zase nic. Jen padající kamení a šum větru kroužícího nad roklinou plnou roztříštěných trosek letadla.
O několik minut dříve se přitom vše zdálo být v pořádku. Airbus A320 společnosti Germanwings, let 9525 z Barcelony do Düsseldorfu, letěl klidně na cestovní hladině 11 600 metrů. Kapitán Patrick Sondenheimer, zkušený pilot, na chvíli opustil kokpit, aby si odskočil na toaletu.
V tu chvíli předal řízení mladšímu prvnímu důstojníkovi – Andreasu Lubitzovi, sedmadvacetiletému německému pilotovi s pouhými 630 nalétanými hodinami. Proč by mu nevěřil? Byl to přece „velice zodpovědný a ctižádostivý mladík“, jak ho pamatují kolegové. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít jakákoli komplikace. Jenže jakmile za kapitánem zapadly dveře, tento běžný rutinní let se začal neodvratně měnit v noční můru.
Zamčené dveře
Pouhých třicet vteřin poté, co kapitán opustil kabinu, Lubitz nepozorovaně změnil nastavení autopilota z cestovní výšky 38 000 stop na pouhých 100 stop (cca 30 metrů). Letoun okamžitě přešel do strmého klesání. Dispečeři ve středisku řízení letového provozu Marseille si všimli, že Airbus prudce ztrácí výšku, a opakovaně se pokoušeli posádku kontaktovat – marně.
V 10:38 vyslala francouzská armáda stíhačku Mirage, aby zkontrolovala, co se děje. Z paluby letu 9525 však nezněla žádná odpověď, jen v pravidelných intervalech klidný dech druhého pilota.
Kapitán Sondenheimer se mezitím vrátil ke kokpitu – a s hrůzou zjistil, že dveře jsou zamčené. Znovu a znovu vyťukal bezpečnostní kód zámku, ale systém nereagoval. Lubitz uvnitř dveře zablokoval, takže ani nouzový kód teď nefungoval. Nejdřív to zkoušela letuška, pak kapitán – ťukání přešlo v bouchání, bouchání ve zběsilé kopance. Andreas Lubitz mlčel.
Kapitán se nevzdával. Z interkomu žádná odpověď, tak popadl těžkou služební sekeru a začal bušit do zámku plnou silou. Po 11. září 2001 ale všechna dopravní letadla dostala zesílené dveře, odolné proti násilnému vniknutí teroristů. Nyní stejná bezpečnostní opatření znemožnila zachránit let 9525.
Dveře odolávaly úderům sekery, zatímco dole pod nimi se začaly rýsovat zubaté vrcholky Alp. V 10 000 stopách (asi 3 000 metrů) nad zemí zahlásila v kabině varovná siréna blízkosti terénu.
V 10:41:05 místního času Airbus narazil rychlostí 700 km/h do skalního masivu Trois-Évêchés v jižní Francii. Na radaru zůstal jen mizící bod. Tělo letadla se v mžiku rozpadlo na desetitisíce úlomků. Bejvětší z nich byl velký asi jako osobní auto. Uvnitř sutin v téže vteřině vyhaslo 150 lidských životů – 144 pasažérů a 6 členů posádky. Nikdo neměl šanci přežít.
Sen, který se rozpadl
Když se zpráva o neštěstí rozšířila, mnoho lidí v první chvíli nechápalo, co selhalo. Technická závada? Teroristický útok? Ještě ten večer však nález černé skříňky – mimojiné fungující i jako záznamník hlasů v kokpitu – odhalil šokující pravdu. Nahrávka z pilotní kabiny přinesla hrůzné svědectví o bouchání na dveře, zoufalých prosbách kapitána a naprostém mlčení druhého pilota až do okamžiku nárazu.
Bylo jasné, co se stalo: Andreas Lubitz využil nepřítomnosti kapitána, zabarikádoval se a úmyslně navedl letadlo k zemi. Svět se poprvé dozvěděl jméno muže, který se rozhodl spáchat rozšířenou sebevraždu za kniplem dopravního letadla.
Kdo byl Andreas Lubitz? Zpočátku to znělo nepochopitelně. Mladý pilot bez výraznějších zkušeností – a najednou masový vrah. Narodil se 18. prosince 1987 a vyrostl v poklidném malém městečku Montabaur v Porýní-Falci. Od dětství měl jasný cíl: stát se pilotem. Létání ho okouzlovalo.
Už ve 14 letech vstoupil do místního aeroklubu Luftsportclub Westerwald, kde se naučil plachtit na větroních. Když poprvé sám seděl v kabině kluzáku a stoupavý proud ho vynesl k oblakům, cítil prý absolutní svobodu a radost. „Létání pro něj znamenalo úplně všechno,“ vzpomínali na něj.
Byl pečlivý, spolehlivý, velmi ambiciózní. Po maturitě jej bez potíží přijali do prestižního výcvikového programu Lufthansy. V září 2008 nastoupil do pilotní školy v Bremenu a začal si plnit svůj sen.
Jenže sny někdy narážejí na realitu. V listopadu 2008 – pouhé dva měsíce po zahájení výcviku – musel Lubitz studium náhle přerušit kvůli vážným psychickým potížím. Podle vyšetřovací zprávy později přiznal, že trpěl těžkou depresivní epizodou a dokonce zvažoval sebevraždu.
Bylo mu pouhých 20 let a jeho vysněná kariéra visela na vlásku. Andreas tehdy vyhledal odbornou pomoc – byl hospitalizován na psychiatrii a léčil se několik měsíců léky i terapií. Mladý muž, který do té doby působil vyrovnaně, se poprvé propadl do temnot úzkosti a beznaděje.
Na jaře 2009 usoudili lékaři, že se Lubitzův stav zlepšil natolik, aby se mohl vrátit k létání. Podstoupil posudek u leteckého psychologa – prošel. V červenci 2009 získal Andreas zpět zdravotní osvědčení pilota, ovšem s podmínkou: pokud by se deprese vrátila, certifikace ihned pozbývá platnosti. Lufthansa mu dala druhou šanci.
Lubitz se do výcviku vrhl s ještě větším odhodláním – a snad i s obavou, aby na něm už nikdo nepoznal sebemenší slabost. Vrátil se do lavic, dokončil teoretickou průpravu a v listopadu 2010 odcestoval na praktický výcvik do USA. V Lufthanse bylo běžné poslat kadety na část pilotní školy do Arizony.
Lubitz tam úspěšně absolvoval kolem 100 letových hodin na malých letounech. V červnu 2011, po návratu do Německa, pokračoval v tréninku a zároveň si přivydělával – paradoxně – jako palubní steward u Lufthansy. Proč jako letuška? Možná se tak cítil blíž letadlům, zatímco čekal na dokončení licence. Nikdy se nevzdal svého cíle sedět v pilotním křesle.
Roku 2013 konečně dosáhl svého: získal komerční pilotní licenci a stal se kvalifikovaným druhým pilotem. V září 2013 nastoupil k dceřiné společnosti Germanwings a od června 2014 začal létat jako první důstojník na linkových Airbusech A320. Vše nasvědčovalo tomu, že někdejší potíže nechal za sebou.
Lubitz od létání nejevil žádný strach; naopak. Jako každý nováček zpočátku létal jen krátké evropské trasy, pečlivě dodržoval předpisy a v simulátorech prokazoval nadstandardní dovednosti. Jeho školitelé ho hodnotili velmi dobře – byl „nadstandardně profesionální“, uvádí zpráva francouzských vyšetřovatelů.
Nikdo z instruktorů ani kolegů si nevšiml ničeho znepokojivého, co by naznačovalo psychickou nestabilitu. Uzavřený, slušný, nenápadný – tak působil Andreas Lubitz na své okolí. Když v roce 2014 oslavil své 27. narozeniny, zdálo se, že ho čeká zářná budoucnost.
Střet s temnotou
Na začátku roku 2015 Andreas Lubitz skutečně neměl důvod k nespokojenosti – aspoň na první pohled. Měl dobrou práci, byt v Düsseldorfu a dokonce lásku: se svojí snoubenkou (učitelkou z gymnázia) se právě nastěhoval do nového, krásného bytu ve městě.
Okolí ho vnímalo jako úspěšného mladého muže, kterému se daří plnit všechny osobní i profesní cíle. Jenže uvnitř Andrease se znovu ozývaly známé stíny. Nikomu o tom neřekl. Nechtěl o svou těžce vydobytou kariéru znovu přijít.
Už v prosinci 2014, asi půl roku po poslední lékařské prohlídce, se u Lubitze začaly projevovat příznaky psychického onemocnění. Byly tu opět deprese a úzkosti, tentokrát ještě horší než dřív. Mladý pilot to však tajil.
K odborníkům sice zašel – během ledna až března 2015 vyhledal podle vyšetřovatelů nejméně sedm lékařů, z toho tři psychiatry – ale před kolegy i zaměstnavatelem se tvářil, že je vše v pořádku. „Dokázal dobře skrývat, co se v něm doopravdy dělo,“ potvrdila později jeho bývalá přítelkyně. Lubitz střídal ordinace v naději, že najde pomoc nebo alespoň odpověď na to, co se s ním děje.
Stěžoval si lékařům na nespavost, na záblesky a poruchy vidění – byl přesvědčený, že přichází o zrak. A to pro pilota znamená jediné: konec létání. Jenže oční vyšetření neodhalila žádnou vadu ani neurologický problém. Podle všeho šlo o psychosomatické potíže, zrak mu zhoršovala úzkost.
Lubitz se však té myšlenky nemohl zbavit. Na internetu posedle hledal informace o očních onemocněních a pročítal si nejčernější diagnózy, které by ho mohly potkat. Čím víc četl, tím víc se děsil. Zároveň bojoval s návratem deprese: cítil přílivy beznaděje, strachu, často se v noci budil celý vyděšený.
Navzdory všemu dál létal. Ani v únoru 2015, kdy už docházel na psychiatrii, nepřerušil službu. Někteří z lékařů, které navštívil, přitom došli k závěru, že je psychicky nestabilní a neměl by pilotovat letadlo. Jeden neurolog mu 10. března 2015 vystavil doporučení k urgentnímu léčení na psychiatrické klinice – diagnóza zněla možná psychotická deprese.
Jiný specialista mu předepsal silná antidepresiva a sedativa na spaní. Andreas Lubitz bral léky, ale dál se choval, jako by nic. Nikomu z nadřízených nic neoznámil. Kdyby to udělal, okamžitě by ztratil způsobilost k létání. A tak mlčel.
Mezi dokumenty, které policie po nehodě našla v Lubitzově düsseldorfském bytě, však bylo několik roztrhaných neschopenek. Ukázalo se, že Andreas své obtíže tajil i tak, že ničil lékařská potvrzení, jež ho oficiálně uvolňovala ze služby. Jedna z těchto neschopenek byla vystavena právě na 24. března 2015 – tedy den, kdy usedl do kokpitu naposledy.
Příbuzní obětí pozdějí kritizovali, že Lufthansa podcenila Lubitzovy dřívější deprese z dob výcviku a dožadovali se změn. A změny skutečně přišly. Už pár dnů po nehodě mnoho aerolinek zavedlo, že v pilotní kabině nesmí nikdy zůstat jen jeden člověk – když si pilot odskočí, jde místo něj někdo z palubního personálu. Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA doporučila tuto praxi jako nový standard .
Lufthansa, ač právně nezodpovědná, přijala za tragédii odpovědnost. Společnost vyplatila odškodné ve výši 75 000 € za každou oběť a dalších 10 000 € pro každého nejbližšího pozůstalého jako náhradu nemajetkové újmy. Žádné peníze však nedokážou vrátit život ani zahojit rány.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Germanwings_Flight_9525
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/piloti-by-meli-casteji-chodit-na-lekarske-kontroly-rika-zaverecna-zprava-o-havarii-germanwings_201603131320_akottova
https://www.cbsnews.com/news/doctors-felt-germanwings-co-pilot-andreas-lubitz-unfit-to-fly-prosecutor-says/
https://www.theguardian.com/world/2015/jun/06/germanwings-crash-andreas-lubitz-contacted-dozens-of-doctors-says-prosecutor
https://www.reuters.com/article/world/germanwings-crash-families-call-for-apology-from-lufthansa-ceo-idUSKCN0PV1NJ/
https://www.theguardian.com/world/2017/mar/24/father-pilot-crashed-jet-killing-150-disputes-inquiry?CMP=gu_com
