Článek
Bělehrad, červen 2011. Amy Winehouseová přichází na festivalové pódium s téměř hodinovým zpožděním a sotva stojí na nohou. Když začne nesrozumitelně mumlat první slova písně, dvacetitisícový dav nechápavě ztichne – pak se sálem ozve pískot.
Jeden z nejočekávanějších koncertů evropského turné se mění ve fiasko: Winehouseová zapomíná texty, občas zmizí v zákulisí a kapela musí hrát bez ní. Srbská média nazítří píší o „nejhorším vystoupení, jaké kdy Bělehrad zažil“. Z plánovaného návratu na koncertní scénu je ostuda a management zpěvačky urychleně ruší zbytek turné.
O necelý měsíc později, 23. července 2011, je Amy Winehouseová nalezena mrtvá ve svém londýnském bytě. Pitva ukáže otravu alkoholem. Konec, který mnohé šokoval, ale pro pozorné publikum nebyl zcela překvapivý – mladá hvězda už delší dobu sváděla marný boj se svou závislostí. O pět let dříve přitom Amy Winehouseová teprve stoupala vzhůru a její největší problémy zůstávaly skryté za zavřenými dveřmi.
Hit z odmítnuté léčby
V létě 2006 za ní přijel manažer Nick Shymansky s jasným plánem: přesvědčit ji, že potřebuje odbornou pomoc. Vzal dvaadvacetiletou zpěvačku na projížďku daleko za Londýn, zastavil u krajnice a prohlásil, že nepojedou dál, dokud si Amy nepřizná svůj problém. Winehouseová se nejprve bránila, ale nakonec se rozplakala a souhlasila, že zkusí odvykací léčbu. Manažer ji okamžitě odvezl k otci – věřil, že rodina bude její rozhodnutí podporovat.
Mitch Winehouse však zareagoval úplně opačně. „Podívejte se na ni. Žádnou odvykačku nepotřebuje, jen má zlomené srdce,“ odbyl manažera. Amy se v ten den do léčebny neodjela. Místo toho ještě téhož roku napsala píseň, v níž celou scénu odvyprávěla po svém. Singl Rehab vyšel na podzim 2006 a okamžitě se z něj stal hit.
Chytlavý refrén „They tried to make me go to rehab – I said no, no, no“ zněl z rádií po celém světě. Winehouseová v něm rozehrála drzou, ironickou postavu, která odmítá nastoupit odvykací kúru. V té době šlo z její strany o provokativní nadsázku – osobní problémy skrývala, veřejně vystupovala energicky a bez známek selhání.
Nikdo netušil, že humorně podaný text o útěku z léčebny byl ve skutečnosti inspirován nedávnou realitou. Od chvíle, kdy Amy poprvé řekla rezolutní „no“ léčbě, jí zbývalo do konce života pouhých pět let.
Back to Black
V roce 2006 už měla Winehouseová za sebou debutové album Frank, na němž představila svůj talent pro směs jazzu a soulového popu. Teprve druhá deska Back to Black ji ale vystřelila mezi hvězdy světové hudby. Album vyšlo v říjnu 2006 a nabídlo neobvykle autentický zvuk inspirovaný starým rhythm’n’blues a dívčími kapelami šedesátých let.
Amy Winehouseová zpívala s výrazným retro nádechem: hlubokým soulovým hlasem plným vibrata a zastřených tónů, jaké připomínaly éru Billie Holidayové, Sarah Vaughan či Dinah Washingtonové.
Sama vyrůstala na deskách jazzových legend a Back to Black znělo, jako by se v moderním studiovém nahrávání zjevil duch z poloviny minulého století. Zpěvačka ten dojem ještě umocnila svou image – začala nosit vysoký „včelí úl“ z černých vlasů a silnou oční linku ve stylu Kleopatry.
Nápadný vzhled odkazující na dívčí popové trio The Ronettes z roku 1963 se stal její poznávací značkou. Deska Back to Black získala nadšené recenze a během několika měsíců ovládla hitparády. Z Winehouseové se stala nejprve britská senzace a záhy i mezinárodní fenomén. Album plné upřímných zpovědí o lásce a sebezklamání, inspirovaných jejím bouřlivým vztahem s přítelem (později manželem) Blakem Fielderem-Civilem, dokázalo oslovit publikum napříč žánry.
Písně jako You Know I’m No Good nebo titulní balada Back to Black zněly současně drsně i zranitelně. Největší úspěch slavil právě energický singl Rehab, který svým vzdorovitým humorem výstižně kontrastoval s tematikou závislosti. Na jaře 2007 se Rehab dostal do Top 10 britské i americké hitparády a vynesl Winehouseové prestižní Ivor Novello Award za nejlepší píseň roku.
Album samotné vystoupalo na první příčku britského žebříčku a nečekaně zabodovalo i v USA – v hitparádě Billboard debutovalo na 7. místě, což byl na tu dobu historicky nejvyšší nástup britské sólové zpěvačky. Ještě v roce 2007 posbírala Amy Winehouseová řadu ocenění a začala koncertovat na vyprodaných stadionech. Z malých jazzových klubů v Camdenu se během pár let přesunula na hlavní pódia festivalů.
V únoru 2008 přišlo symbolické stvrzení globální slávy: na cenách Grammy v Los Angeles získala pět trofejí včetně nahrávky a písně roku za Rehab. Tehdy čtyřiadvacetiletá Britka překvapila Ameriku. Kvůli potížím s americkým vízem se sice nemohla ceremoniálu osobně účastnit, přesto živě vystoupila prostřednictvím satelitního přenosu z Londýna.
Sláva a závislosti
Během několika minut na dálku předvedla sebejistý výkon a dojatě děkovala za ocenění. Na vrcholu kariéry působila jako nezničitelná hvězda, která přes svůj vintage styl udává tón moderní popové scéně. Jen zasvěcení v zákulisí tušili, jak křehká ve skutečnosti je. Prudký vzestup kariéry totiž provázel stejně prudký propad v osobním životě.
Ještě než Back to Black vyneslo Amy Winehouseovou na světová pódia, začali ji pronásledovat démoni závislosti – a bulvární tisk u toho byl od samého počátku. V roce 2005 se zpěvačka seznámila s Blakem Fielderem-Civilem a později sama přiznala, že právě s ním poprvé okusila tvrdé drogy. Jejich vztah byl intenzivní, chaotický a plný excesů.
V květnu 2007 se Amy a Blake spontánně vzali během zájezdu do Miami. Manželství však mladou hvězdu ještě víc stáhlo do víru alkoholu a narkotik. Na podzim 2007 už novináři pravidelně publikovali znepokojivé fotografie: Winehouseová na nich byla vyhublá na kost, s kruhy pod očima, potlučená po nočních výstupech. Začala rušit koncerty kvůli „vyčerpání“ a několikrát se na pódium dostavila v evidentně podnapilém stavu.
V srpnu 2007 byla dokonce hospitalizována poté, co zkolabovala po kombinaci alkoholu a drog – lékaři jí museli akutně zavádět sondu do žaludku. Zpěvačka sice před médii omlouvala incident únavou, ale její blízcí věděli své. Na veřejnosti se začal odvíjet smutný příběh sebezničující ikony, která navzdory obrovskému talentu postupně přestává zvládat sama sebe. Koncem roku 2007 se situace ještě zhoršila.
Fielder-Civil byl v listopadu zatčen a uvězněn za napadení a narušování vyšetřování, což Winehouseovou psychicky zlomilo. Přišla o svého druha v neřesti právě ve chvíli, kdy jej nejvíc potřebovala – a veřejně to přiznala. „Nemůžu dát do zpěvu všechno, když tu můj Blake není,“ vzkázala fanouškům, když rušila zbylé koncerty plánované na rok 2007. Pod lékařským dohledem odřekla celé turné.
Místo aplausu v hale teď Amy postávala před soudní síní v Snaresbrooku, kde probíhaly manželovy potyčky se zákonem. A bulvár měl žně: zveřejňoval každé zaváhání zpěvačky, od drobného přestupku po sebemenší rodinné drama. V říjnu 2007 byla Winehouseová zadržena norskou policií za držení marihuany – vedle jejích závažnějších problémů šlo jen o epizodku, kterou by jindy média snad přešla.
U Amy však nic takového neplatilo. Stala se středem nelichotivé pozornosti a sama tomu nedokázala uniknout. Definitivním zlomem byl leden 2008. Britský deník The Sun získal a zveřejnil video, na němž Amy Winehouseová kouří crackovou dýmku u sebe doma v Londýně. Ty záběry se rozšířily internetem a obletěly svět.
To už nešlo svádět na únavu ani na mladickou nerozvážnost. Záběry potvrdily nejhorší obavy: jedna z nejtalentovanějších zpěvaček své generace se utápí v tvrdých drogách, a navíc před očima veřejnosti. Winehouseová poprvé vážně narazila. Krátce po vypuknutí skandálu – 24. ledna 2008 – oznámil její mluvčí, že Amy nastupuje do léčebného zařízení.
Triumf a rozpad
Paradoxně až poté, co v hitu Rehab s lehkostí zpívala „ne, ne, ne“, se skutečně podrobila odvykací kúře. Vydržela v ní ale jen necelé dva týdny a brzy se vrátila domů. Ze snahy zbavit se závislostí ji předčasně vytrhl jeden z vrcholů kariéry: předávání cen Grammy v únoru 2008. Winehouseová byla nominovaná v šesti kategoriích a přípravy na vystoupení a ceremonii se pro ni staly rozptýlením i motivací.
Když skutečně získala pět cen, zdálo se, že možná přece jen přichází obrat k lepšímu. Amy v přímém přenosu vystoupila se skladbami You Know I’m No Good a Rehab – a ve formě, která diváky nadchla. Po měsících skandálů to byl vítaný pohled: Winehouseová opět jen zpívala a její hudba zastínila bulvár. Euforie však měla jepičí život.
Hudební triumf nezastřel fakt, že zpěvačka má stále vážné problémy. Její manžel seděl ve vězení, drogová závislost nebyla zdaleka pod kontrolou a navzdory krátkému pobytu v léčebně se Amy brzy vrátila k sebedestruktivním návykům. Následující rok 2009 byl ve znamení dalších výkyvů. Winehouseová se pokoušela očistit a na čas zmizela z koncertních pódií.
Útočiště hledala mimo dosah londýnské smetánky – část roku strávila v karibském letovisku na ostrově Svatá Lucie, kde se zotavovala a zkoušela skládat nové písně. V osobním životě udělala radikální řez: v létě 2009 se s Blakem Fielderem-Civilem rozvedla. Média spekulovala, jestli právě odloučení od problematického partnera Winehouseovou nezachrání. Sama Amy tehdy působila, že je odhodlaná začít znovu.
Na veřejnosti se objevovaly optimističtější fotografie – zpěvačka přibrala na váze, nechala si opravit přední zub (který si poškodila při jedné z opileckých nehod) a v rozhovorech tvrdila, že pracuje na třetím albu. Krátce udržovala vztah s režisérem Regem Travissem a vypadalo to, že by vedle něj mohla vést poklidnější život. Jenže hudební nahrávky nepřicházely a staré démony se jí zcela setřást nepodařilo.
V témže období se opakovaně léčila ze závislosti – přesně na rozdíl od textu svého hitu odvykací kúry podstupovala, byť z nich záhy utíkala zpět do víru londýnských nocí. Na jaře 2011 se zdálo, že by se Amy Winehouseová mohla ještě jednou vrátit v plné síle. Po dlouhé tvůrčí pauze oznámila koncertní turné a slíbila fanouškům novou hudbu.
Návrat, který se nekonal
V březnu 2011 dokonce nazpívala duet Body and Soul s legendárním jazzmanem Tonym Bennettem – splnila si tak sen spolupracovat s jedním ze svých idolů. Bennett si všiml, že Amy byla při nahrávání nervózní a nejistá, přesto ho ohromila svým citem pro starý jazzový styl. „Jazz může zpívat ledaskdo, ale ne každý v sobě má ten pravý duch. Amy se s ním narodila,“ prohlásil o ní později Bennett, když popisoval její jedinečný talent.
Duet s osmdesátiletým swingovým bardem vyšel na charitativním singlu – a pro Winehouseovou to bylo poslední studiové nahrávání v životě. V květnu 2011 se Amy znovu přihlásila na detoxikační kliniku. Podstoupila krátkou terapii, údajně aby byla připravená zvládnout nadcházející koncerty střízlivá. První vystoupení evropského turné bylo naplánované na 18. června do srbského Bělehradu.
Když se toho večera Winehouseová vynořila na pódiu, bylo bohužel jasné, že návrat v pořádku nebude. Zpěvačka byla očividně pod vlivem alkoholu nebo jiných látek a nebyla schopná souvisle zpívat. Zklamaní fanoušci reagovali posměšně a na internetu se okamžitě začala šířit videa zachycující její tristní výkon. Manažer koncert ukončil předčasně a omluvil se divákům.
Byl to smutný a bezprecedentní pád: před třemi lety zářila Winehouseová živě v televizním přenosu pro celé Spojené státy, teď nezvládla zazpívat ani pro publikum v jedné evropské aréně. Zbylé koncerty byly zrušeny a Amy se vrátila do Anglie. Dne 23. července 2011 odpoledne zašel její osobní strážce do ložnice v domě na londýnské adrese Camden Square 30, aby zkontroloval, proč zpěvačka ještě nevstává.
Našel ji ležet na posteli bez známek života. Pitva později stanovila jako příčinu úmrtí nadměrné požití alkoholu. V krvi Winehouseové kolovalo více než 4 ‰ alkoholu. Tělo drobné 27leté ženy takovou zátěž nevydrželo. Vyšetřování dospělo k závěru, že zpěvačka po období abstinence propadla jednorázovému excesu, který se jí stal osudným.
Policie na místě nenašla jakékoli drogy ani stopy cizího zavinění. Amy Winehouseová zemřela tragicky, ale vlastně ne překvapivě – jako by naplnila nejhorší obavy, které se kolem ní vlekly už roky. Hudební svět zůstal přesto v šoku. Ještě téhož roku vyšel posmrtný výběr rarit Lioness: Hidden Treasures a v Londýně vznikla nadace Amy Winehouse Foundation na podporu prevence závislostí u mladých.
Album Back to Black je dnes považováno za moderní klasiku: v roce 2025 ho americká Knihovna Kongresu zařadila do svého Národního registru nahrávek coby dílo zásadního kulturního významu.
Amy Winehouseová sice prožila krátký a bolestný život, ale svou tvorbou se nesmazatelně zapsala do dějin populární hudby.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Amy_Winehouse
https://www.independent.co.uk/voices/comment/amy-winehouse-said-no-when-i-asked-her-to-go-to-rehab-the-song-she-wrote-about-it-turned-her-into-a-star-but-five-years-later-she-was-dead-10361056.html
https://www.theguardian.com/music/2011/jun/20/amy-winehouse-jeered-in-belgrade
https://www.theguardian.com/music/2007/nov/27/2
https://www.britannica.com/biography/Amy-Winehouse
https://art.hn.cz/c1-52651680-ani-toxikologie-neodhalila-pricinu-smrti-amy-winehouse-drogy-to-ale-nebyly
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/685475/smutne-vyroci-amy-winehouseove-27-sokujici-posledni-snimky-potom-prisla-smrt.html
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrela-zpevacka-amy-winehouse-104874
