Článek
Při prvních letech mu bylo tak zle, že sotva dokázal létat. O pár let později Bob Hoover utekl z německého zajateckého tábora, našel na letišti stíhací Focke-Wulf a odletěl s ním na svobodu.
Létal jako stín Chucka Yeagera při prolomení zvukové bariéry, lil si za letu čaj do šálku během výkrutu a přežil havárii, kterou zavinil zřízenec natankováním nesprávného paliva. Výsledek? Bezpečnostní řešení, které v letectví zachraňuje životy dodnes.
Kdybyste si v hollywoodském scénáři přečetli životopis Roberta Andersona Hoovera, omlátili byste ho autorovi o hlavu pro naprostou nevěrohodnost. Žádný člověk přece nemůže mít tolik štěstí, tolik drzosti a tak ocelové nervy.
Jenže Bob Hoover nebyl filmová postava. Byl to jeden z nejlepších pilotů, jaký kdy vzal do ruky knipl – slavný Chuck Yeager o něm později prohlásil, že to byl nejlepší pilot, jakého kdy viděl.
Přitom to mělo skončit dřív, než to vůbec začalo.
Když se rodák z Nashvillu jako teenager začal učit létat na letišti Berry Field, jeho tělo řeklo jasné ne. Trpěl brutální kinetózou. Při létání mu bývalo tak zle, že musel doslova bojovat s vlastním žaludkem.
Hoover se ale kousnul způsobem, který definoval celý jeho život. Rozhodl se své tělo postupně přeučit.
Žádného zkušeného akrobatického instruktora tehdy v Nashvillu neměl. Začal proto akrobacii zkoušet sám. Nutil se do stále náročnějších poloh, pádů a vývrtek a postupoval krok za krokem tak dlouho, až dokázal kinetózu ovládnout. Z kluka, kterému bývalo v letadle zle, se stal mistr čisté pilotáže.
V osmnácti letech vstoupil do Tennessee National Guard a po vstupu Spojených států do války se dostal do vojenského pilotního výcviku. A tam to teprve začínalo.
Šestnáct měsíců za ostnatým drátem
Dne 9. února 1944 létal Hoover nad Středozemním mořem na slavném Spitfiru Mk V. Byla to jeho devětapadesátá bojová mise – a zároveň první skutečný souboj s německými stíhači.
U pobřeží jižní Francie se dostal do křížku s Focke-Wulfy Fw 190. Jeho Spitfire byl zasažen a Hoover skončil ve vodě. Po několika hodinách ho vytáhla německá loď a pro dvaadvacetiletého amerického pilota začala noční můra jménem Stalag Luft I – zajatecký tábor u Barthu na pobřeží Baltu, kam Němci zavírali sestřelené spojenecké letce.
Strávil tam přibližně šestnáct měsíců. Hubený, promrzlý a o hladu. Pokoušel se utéct a značnou část zajetí strávil na samotce. V dubnu 1945 se fronta hroutila a v táboře zavládl chaos. Rudá armáda se rychle blížila.
Při jedné velké potyčce mezi zajatci využil Hoover nepozornosti stráží, přelezl plot a utekl. Přidali se k němu další dva američtí zajatci. Tentokrát se za dráty už nevrátil.
Tři vyhladovělí uprchlíci se pohybovali německým územím a snažili se dostat na západ. Podle Hooverova vlastního vyprávění jim jedna německá žena na statku dala najíst a dokonce jim poskytla pistoli. Později narazili na letiště Luftwaffe plné poškozených letadel.
Hoover mezi nimi objevil Focke-Wulf Fw 190. Přesně ten typ stíhačky, který ho před šestnácti měsíci poslal do německého zajetí. Stroj byl poškozený, ale podle všeho stále schopný letu a měl palivo.
Trojici překvapil německý mechanik. Uprchlíci však tentokrát měli onu pistoli. Hoover na mechanika namířil zbraň a přinutil ho, aby mu pomohl motor Focke-Wulfu nastartovat.
Tady přichází moment čirého šílenství: Bob Hoover v životě neseděl v německé stíhačce. Všechny přístroje, popisky, páky a budíky byly v němčině.
Hoover se ale v letadlech orientoval prakticky instinktivně. Rozjel Focke-Wulf přes letiště a odlepil se od země. V kradeném nepřátelském letadle s německými kříži na křídlech.
Letěl nízko směrem k západu a dobře věděl, co riskuje: pro jakéhokoli spojeneckého stíhače nebo obsluhu protiletadlového děla představoval německý Fw 190 naprosto legitimní terč. Nakonec se dostal až nad osvobozené Nizozemsko.
Tam s německou stíhačkou přistál – podle některých popisů spíš havaroval – na poli. A ani tehdy ještě neměl vyhráno.
K letadlu se rozběhli místní Nizozemci, kteří viděli německé označení a rozhodně nevypadali, že chtějí pilotovi pogratulovat k přistání. Hoover je musel přesvědčit, že není Němec, ale uprchlý americký válečný zajatec.
Teprve poté se dostal k britským vojákům. Po šestnácti měsících byl konečně zase svobodný.
Čajový dýchánek
Po válce se z Hoovera stal armádní zkušební pilot na základně Wright Field a později působil také na slavné Muroc, dnešní Edwards AFB. Testoval ukořistěná německá a japonská letadla i nejnovější americké stroje. A právě tam se pevně propojil jeho osud s Chuckem Yeagerem.
Když americké letectvo vybíralo piloty pro historický program raketového letounu Bell X-1, Hoover patřil k absolutní špičce.
Ze skupiny více než stovky zvažovaných zkušebních pilotů skončil těsně za Yeagerem. Yeager byl vybrán jako hlavní pilot. Hoover se stal jeho náhradníkem.
Dne 14. října 1947 seděl Hoover v proudovém Lockheedu FP-80 Shooting Star vysoko nad kalifornskou pouští a sledoval Yeagerův X-1.
Yeager toho dne jako první člověk v řízeném letu překonal rychlost zvuku. Hoover letěl jako vysoký doprovod a podařilo se mu pořídit jedinou fotografii X-1 během historického letu.
Až o měsíc později se Hooverovi stala nehoda, která jeho vlastní naději na pilotování X-1 definitivně pohřbila. Při zkoušce proudového F-84 Thunderjet musel vyskočit z hořícího letadla. Při katapultáži narazil do ocasních ploch stroje a zlomil si obě nohy.
Sen o vlastním letu v X-1 tím skončil. Z armády nakonec odešel do civilního sektoru a v roce 1950 nastoupil k North American Aviation. Testoval F-86 Sabre, F-100 Super Sabre, námořní Fury i další nové stroje.
Celosvětovou ikonou se však stal především na leteckých dnech. Létal elegantně – často v bílé košili, kravatě a svém charakteristickém slaměném klobouku.
Jeho parádním číslem byl let ve dvoumotorovém pístovém letounu Shrike Commander. Hoover s tímto manažerským letadlem předváděl věci, které divákům připadaly jako popření fyziky: výkruty, přemety a nakonec celou sérii manévrů s oběma vypnutými a zapraporovanými motory.
Potom bez motorů přistál. Nejdřív na jedno hlavní kolo, potom na druhé, a pokud měl dostatečně vhodnou plochu, dokázal se setrvačností dovalit až před publikum, aniž motory znovu nastartoval.
A pak tu byl slavný čaj. Na palubě si postavil sklenici a při pomalém sudovém výkrutu do ní z konvice naléval ledový čaj.
Letadlo se během manévru otočilo i na záda.
Čaj přesto tekl do sklenice. Nešlo o porušení gravitace. Hoover dokázal letět celý výkrut tak čistě a koordinovaně, že udržoval přibližně přetížení vůči letadlu. Pro diváky to vypadalo jako optický klam.
Osudová chyba
Pilot, který přežil německé stíhačky, zajatecký tábor i nebezpečné testování prototypů, málem našel smrt při banální chybě na zemi. Bylo to 25. května 1978 po leteckém dni na Brown Field u San Diega.
Hoover potřeboval do svého pístového Shrike Commanderu natankovat šedesát galonů leteckého benzínu 100LL. Mladý pracovník letiště však udělal katastrofální chybu. Do letadla natankoval Jet A – kerosin určený pro turbínové motory.
Hoover o tom nevěděl. Nastartoval oba pístové motory, s dvěma cestujícími na palubě vyroloval na dráhu a normálně odstartoval. Přibližně ve výšce 300 stop začaly oba motory ztrácet výkon.
V palivových vedeních totiž při pojíždění a počátku vzletu zůstával benzín. Jakmile se k motorům dostal Jet A, jejich výkon se zhroutil. Každý letec ví, že ztráta obou motorů v tak malé výšce je téměř rozsudek smrti.
Hoover nezpanikařil. Neměl dost výšky na návrat na letiště. Před ním byly hluboké rokle.
Zamířil do jedné z nich, držel klouzavou rychlost a těsně před nárazem vytáhl příď tak, aby co nejvíce snížil dopřednou rychlost. Shrike narazil do svahu a následně do kamenů.
Letadlo bylo zdemolované. Hoover ani jeho dva pasažéři však neutrpěli vážné zranění.
Hoover téměř okamžitě tušil, co se stalo. Zkontroloval palivo. Jet A. Každý jiný by mladého pracovníka letiště nejspíš seřval do bezvědomí. Bob Hoover udělal něco jiného.
Když se vrátil na letiště, vyhledal zdrceného mladíka, který dobře věděl, že svou chybou málem zabil tři lidi. Hoover ho neponížil. Dal mu najevo, že je přesvědčený, že stejnou chybu už v životě neudělá – a chtěl, aby mu příště obsloužil jeho P-51 Mustang.
Havárie měla ještě jeden daleko důležitější následek. Hoover se stal hlasitým zastáncem technického řešení, které mělo znemožnit, aby někdo omylem nalil Jet A do letadla určeného pro benzín.
Vznikl systém známý jako Hoover Nozzle a Hoover Ring. Tankovací hubice pro proudové palivo dostala široký, zploštělý tvar a u ohrožených pístových letadel se začaly používat zúžené otvory nádrží. Správná hubice s Jet A se tak do hrdla benzínové nádrže fyzicky nevejde. Hoover pomáhal toto řešení intenzivně propagovat a postupně se stalo standardním bezpečnostním opatřením amerického letectví.
Poslední přistání
Bob Hoover létal až do vysokého věku. Na počátku devadesátých let však narazil na protivníka, kterého nebylo možné přelétat ani přechytračit v kokpitu.
Americký úřad FAA. Po jeho vystoupení v Oklahoma City v roce 1992 dva inspektoři zpochybnili jeho zdravotní způsobilost. Následoval spor o jeho zdravotní osvědčení a FAA mu fakticky znemožnila samostatné létání.
Úřad tvrdil, že existují neurologické důvody k pochybnostem o jeho způsobilosti. Hoover naopak bojoval proti rozhodnutí a podstoupil další vyšetření.
Australské úřady mu mezitím po lékařských testech umožnily létat a případ se stal v americké letecké komunitě obrovským tématem.
V roce 1995 mu FAA vydala omezené zdravotní osvědčení a Hoover se vrátil na americké letecké dny. Postupně však začal svou exhibiční kariéru uzavírat.
Jeho poslední léta už patřila především vyprávění, předávání zkušeností a nekonečným setkáním s mladými piloty, pro které byl živoucí spojnicí s pionýrskou érou letectví.
Bob Hoover zemřel 25. října 2016 ve věku 94 let v Kalifornii.
Zdroje:
https://airandspace.si.edu/stories/editorial/remembering-robert-bob-hoover
https://nationalaviation.org/enshrinee/robert-bob-hoover/
https://www.eaa.org/eaa/news-and-publications/eaa-news-and-aviation-news/news/10-25-2016-bob-hoover-legendary-pilot-dies-at-age-94
https://nbaa.org/about/nbaa-history/remembering-bob-hoover/
https://www.airandspaceforces.com/bob-hoover-1922-2016/
https://www.nasa.gov/aeronautics/first-generation-x-1/
https://chuckyeager.com/american-hero/through-the-eyes-of-his-peers
https://airandspace.si.edu/collection-objects/north-american-rockwell-shrike-commander-500s-robert-bob-hoover/nasm_A20000796000
