Článek
Virgil Ivan Grissom, kterému nikdo neřekl jinak než Gus, se narodil v roce 1926 v Mitchellu, městečku v Indianě se třemi tisíci obyvatel. Jako stíhací pilot nalétal v Koreji za půl roku sto bojových misí a pak žádal o dalších pětadvacet. Nedovolili mu to. V roce 1959 ho NASA vybrala mezi prvních sedm amerických astronautů. Do vesmíru letěl jako druhý Američan, 21. července 1961 v kabině Liberty Bell 7. Let trval patnáct minut a proběhl bez potíží. Ty začaly až na hladině oceánu. Zatímco Grissom čekal na vrtulník, poklop s výbušnými šrouby s tupou ránou odletěl.
Do kabiny se začala valit voda. Grissom vyskočil do moře. Vrtulník se snažil kabinu vytáhnout, ale byla plná vody a příliš těžká. Liberty Bell 7 klesla ke dnu. Grissomovi mezitím nabíral vodu skafandr a začal se topit. „Prošel jsi celým letem, a teď se utopíš tady, přede všemi těmi lidmi,“ honilo se mu prý hlavou. Vytáhl ho až další vrtulník. Horší ale teprve přišlo. Část lidí v NASA i v novinách podezírala Grissoma, že poklop odpálil sám, protože zpanikařil.
Tvrdil, že nic neudělal, a důkaz proti němu se nikdy nenašel. K odpálení bylo potřeba udeřit do spouště takovou silou, že ostatní astronauti z ní měli pohmožděné ruce. Grissom prý žádnou modřinu neměl. Pověst mu to ale pošramotilo na roky. V roce 1965 se jako první Američan podíval do vesmíru podruhé. Svou loď Gemini 3 pojmenoval Molly Brown, podle broadwayského muzikálu o nepotopitelné Molly. Byl to vtip na vlastní účet. Tentokrát se nic nepokazilo.
Muž, který nechtěl zpátky
Ed White se narodil v roce 1930 v San Antoniu v Texasu jako syn vojenského letce. Stejně jako otec vystudoval prestižní vojenskou akademii West Point a stal se pilotem. Svět ho poznal 3. června 1965. Při letu Gemini 4 vystoupil jako první Američan do volného prostoru. Na laně se vznášel nad Zemí třiadvacet minut, dvakrát déle než před ním sovětský kosmonaut Alexej Leonov. Když se blížil soumrak, řídicí středisko mu nařídilo vrátit se do lodi. White se vracel neochotně. „To je nejsmutnější chvíle mého života,“ řekl.
Byl to vášnivý sportovec. Doma s dětmi soutěžil na hrazdě. „Táta se nebál ničeho. Vůbec ničeho,“ vzpomíná jeho syn Ed. V Apollu měl sedět uprostřed, mezi Grissomem a Chaffeem. V případě nouze měl na starosti poklop. S astronautem Davem Scottem trénovali, jak ho zvednout nad hlavu a otevřít. I za ideálních podmínek to trvalo kolem minuty a půl.
Roger Chaffee se narodil v roce 1935 v Grand Rapids v Michiganu. Jeho otec býval letecký akrobat a poprvé ho vzal do letadla, když bylo Rogerovi sedm. Vystudoval letecké inženýrství a jako pilot námořnictva nalétal v letech 1960 až 1962 nad Kubou 82 tajných průzkumných misí. Fotil ostrov i v době karibské krize, kdy svět stál na pokraji jaderné války. V roce 1963 ho vybrali mezi astronauty. Do vesmíru se ale nedostal. Místo toho seděl v řídicím středisku jako capcom, jediný, kdo smí mluvit s posádkou na oběžné dráze.
Při letu Gemini 3 mluvil s Grissomem, při Gemini 4 s Whitem, když se vznášel venku z lodi. Oba muže, se kterými měl letět, provázel do vesmíru svým hlasem. Do Grissomovy posádky se dostal místo Donna Eisela, který si při výcviku dvakrát vykloubil rameno. Stal se nejmladším Američanem, kterého do té doby vybrali na vesmíráný let. Doma na něj čekala žena Martha, osmiletá Sheryl a pětiletý Stephen. Riziko znal. „Je místo jen na jednu chybu. Umřít můžeš jen jednou,“ řekl kdysi. V Apollu měl sedět vpravo a starat se o spojení.
Pozvání do kabiny
Loď, ve které měli letět, nebyla v dobrém stavu. Vyrobila ji firma North American Aviation a na Floridu dorazila se 113 nedokončenými technickými změnami. Potom jich přibylo dalších 623. Problémy chodily podle Grissoma „po hromadách“. Posádce vadily hlavně nylonové sítě a suchý zip v kabině, které snadno hořely. V srpnu 1966 si to vyříkali s Joem Sheaem, šéfem programu lodi Apollo. Shea nařídil materiály odstranit, ale na práci osobně nedohlížel. Posádka mu pak věnovala fotku, na které se všichni tři se sklopenými hlavami modlí nad modelem lodi.
Večer před zkouškou proběhla na rampě jiná, podobná zkouška. Velitel záložní posádky Wally Schirra potom Grissoma varoval. „Při sebemenší závadě odtamtud vypadni. Nelíbí se mi to.“ V pátek odpoledne přešla posádka po lávce k raketě. Sekretářka Lola Morrow, která projektu Apollo přezdívala „Project Appalling“, tedy Projekt Děsivý, si všimla, že jsou všichni tři neobvykle zamlklí. Už dřív udělal Grissom ještě jednu věc. Pozval Joea Sheae, ať si s nimi do kabiny sedne a zažije zkoušku na vlastní kůži. Shea odmítl.
Do kabiny vlezli kolem jedné. Skoro hned přišla první potíž. Grissom ucítil v kyslíku, který proudil do skafandru, zápach. Prý jako zkyslé podmáslí. Odpočet se na hodinu a dvacet minut zastavil, technici odebírali vzorky. Pak se za nimi zavřel poklop. Ve skutečnosti tři poklopy, jeden přes druhý. Kabinu naplnili čistým kyslíkem s tlakem o něco vyšším, než byl venku. V takovém prostředí hoří i věci, které by na vzduchu sotva doutnaly. Cigareta by v něm podle jednoho z Grissomových životopisců shořela na popel za pár sekund.
Odpoledne se odpočet zastavoval znovu a znovu. Zasekl se jeden z mikrofonů, spojení mezi kabinou, bunkrem a dalšími budovami vypadávalo. Vedoucí zkoušky Skip Chauvin astronauty podle svých slov sotva slyšel. V 17:40 přišlo další přerušení. Technici hledali závadu, posádka čekala. V bunkru u rampy seděl i šéf astronautů Deke Slayton. Po půl sedmé se odpočet pořád nehýbal z deseti minut před simulovaným startem. Ve 18:30:55 zaznamenaly přístroje krátký výpadek proudu. Nikdo ho nebral vážně. Vypadal jako jedna z mnoha drobností toho dlouhého dne.
Sedmnáct sekund
O devět sekund později někdo v kabině, nejspíš Grissom, vykřikl „Hej!“. Za další dvě sekundy se ozval Chaffee, muž, který měl na starosti spojení. „Hoří nám kokpit.“ Oheň vznikl pod Grissomovým sedadlem. V kyslíkové atmosféře se během okamžiků rozšířil po celé kabině. Chytaly nylonové sítě, suchý zip i pěnové vycpávky. Pak bylo sedm sekund ticho. Následoval poslední, zkreslený přenos. „Máme tu velký požár… vylezeme ven… hoříme!“ Trval pět sekund a skončil výkřikem.
Technik Gary Propst sledoval kabinu na monitoru. Viděl, jak White zvedá ruce nad hlavu k poklopu a ráčnou povoluje šrouby. Přesně jak to trénoval. Jenže vnitřní poklop se otvíral dovnitř. Jak tlak v kabině rostl, tlačil ho pevně do rámu. Nejdřív by bylo potřeba tlak vypustit ventilem, který ale byl za plameny. Propst nechápal, proč poklop prostě neodpálí. Odpálit nešel. Výbušný poklop NASA pro Apollo odmítla, mimo jiné kvůli tomu, co se v roce 1961 stalo Grissomovi.
V 18:31:19 tlak v kabině vzrostl skoro na dvojnásobek atmosférického a roztrhl její stěnu. Plameny a horké plyny vyrazily ven. Od prvního výkřiku do chvíle, kdy z kabiny přestala přicházet jakákoli data, uběhlo sedmnáct sekund. Slayton v bunkru slyšel Chaffeeho volání. Na plošině kolem lodi vyskočil vedoucí rampy Don Babbitt a nařídil technikovi Jimu Greavesovi, ať astronauty dostane ven. Stěna ohně je ale odhodila dozadu.
Plošinu naplnil hustý šedý dým. „Kouř byl extrémně hustý,“ vzpomínal Babbitt. Technici neviděli na krok a šrouby poklopu hledali po hmatu. Plynové masky, které měli po ruce, byly určené na výpary z paliva, kyslík nedodávaly. A tak se střídali. Zadrželi dech, vběhli do dýmu, chvíli pracovali, vyběhli ven a nahradil je další. Několik jich omdlelo. Nad nimi trčela záchranná raketová věž s pevným palivem, která mohla v žáru kdykoli vzplanout. Někteří odešli. Jiní zůstali a pomáhali zraněným.
Asi pět minut po prvním výkřiku se posledním z nich podařilo odstranit všechny tři vrstvy a poklop otevřít. Světlo baterky ukázalo spálenou kabeláž a ohořelý interiér. Uvnitř bylo ticho. Podle hasiče Jima Burche právě ten klid všem řekl, že je pozdě. Babbitt zvedl telefon a volal Slaytonovi. Popsat, co viděl, prý nedokázal. Kvůli kouři ošetřovali sedmadvacet techniků. Těla astronautů vynesli z kabiny až v noci, asi sedm a půl hodiny po začátku požáru. Skafandry se v žáru spekly s roztavenými materiály kabiny. Pitva ukázala, že astronauty nezabil oheň, ale otrava oxidem uhelnatým. Většinu popálenin utrpěli až po smrti.
Vyšetřovací komise došla k tomu, že jiskru nejspíš způsobila odřená kabeláž u netěsného potrubí s chladicí kapalinou. Zbytek obstaraly kyslík, hořlavé materiály a poklop. Protože zkouška platila za bezpečnou, nebyli u rampy připravení hasiči ani lékaři. Joe Shea, kterého Grissom zval do kabiny, se z toho nevzpamatoval. Podle všeho se uchýlil k práškům na spaní a alkoholu, přeřadili ho a z NASA brzy odešel.
Pak tu byl Thomas Baron. Pracoval jako inspektor kvality u North American na Mysu a měsíce upozorňoval na nepořádek a porušování bezpečnostních pravidel. Svou kritickou zprávu dal novinářům a firma ho vyhodila. Po požáru sepsal další zprávu, měla 275 stran. Jednadvacátého dubna 1967 ji předal vyšetřovatelům Kongresu. Předseda kongresového výboru o něm řekl, že přispěl cenně, ale byl „příliš horlivý“. O šest dní později srazil vlak u městečka Mims jeho auto. Baron zahynul i s manželkou a nevlastní dcerou. Dodnes se o tom spekuluje. Důkaz, že šlo o něco jiného než nehodu, se nikdy nenašel.
Tvrdí a schopní
Letový ředitel Gene Kranz si po nehodě svolal své lidi v řídicím středisku. „Od tohoto dne bude řízení letů známé dvěma slovy: tvrdí a schopní,“ řekl jim. Lety s posádkou se na dvacet měsíců zastavily a loď prošla přestavbou. Nový poklop se otvíral ven a šel otevřít během několika sekund. Kyslík, látky ve skafandrech, materiály v kabině, kabeláž, změnilo se skoro všechno, co posádku zabilo. V říjnu 1968 vzlétla s novým Apollem jako první právě trojice Wallyho Schirry.
V červenci 1969 přistál na Měsíci lunární modul Apolla 11. Neil Armstrong a Buzz Aldrin se prošli po povrchu a než odletěli, nechali tam několik předmětů. Mezi nimi byla nášivka Apolla 1.
Zdroje:
https://www.nasa.gov/mission/apollo-1/
https://www.nasa.gov/missions/apollo/apollo-1/report-of-the-apollo-204-review-board/
https://www.nasa.gov/history/55-years-ago-the-apollo-1-fire-and-its-aftermath/
https://www.americaspace.com/2024/01/27/lets-get-out-remembering-the-fire-otd-in-1967/
https://www.space.com/17338-apollo-1.html
https://time.com/4651553/apollo-1-tragedy-50-years-history/
https://www.thespacereview.com/article/4005/1
https://abc17news.com/news/national-world/cnn-national/2021/07/16/generation-apollo-coming-of-age-inside-americas-space-race/
