Článek
Glenrowan, kolonie Victoria, úsvit 28. června 1880. Policisté obléhající hospodu, ve které se zabarikádoval nejhledanější muž Austrálie, náhle slyší za svými zády kroky a kovové řinčení. Otočí se a v mlze mezi stromy stojí přízrak: mohutná silueta s hranatou plechovou hlavou bez tváře, jen s úzkým průzorem místo očí.
Postava zvedá revolver a jde přímo proti nim. Střílejí. Slyší, jak kulky zvoní o kov a padají do trávy, a přízrak se jen zakymácí a pokračuje. Kdosi vykřikne, že je to ďábel, jiný, že strašidlo z buše. Trvá skoro půl hodiny, než jednoho z policistů napadne to jediné, co brnění nekryje.
Střelí postavu do nohou. Kolos se zhroutí do kapradí a když z něj strhnou helmu ze železného pluhu, dívá se na ně zakrvácená tvář Neda Kellyho. Dostal desítky zásahů do brnění a několik ran do nechráněných končetin. A žije.
Syn trestance
Aby člověk pochopil, jak se z venkovského kluka stal muž ve zbroji, musí začít u jeho otce. John „Red“ Kelly byl irský chudák z hrabství Tipperary, kterého Britové za krádež dvou prasat deportovali na druhý konec světa, do trestanecké kolonie na Tasmánii.
Po odpykání trestu se usadil ve Victorii, oženil se s Ellen Quinnovou z rodiny irských přistěhovalců a v prosinci 1854 se jim narodil syn Edward, kterému nikdo neřekl jinak než Ned. Otec zemřel, když bylo chlapci dvanáct, uštvaný dřinou a vězením za stažení kůže z cizího telete. Ned se stal živitelem rodiny, která se přestěhovala do chudého kraje na severovýchodě Victorie.
Tam fungoval systém, kterému místní říkali jednoduše: zákon bohatých. Velcí pastevci, squatteři, drželi nejlepší půdu a policie, často zkorumpovaná a povýšená, hleděla na irské rodiny drobných farmářů předem jako na zloděje dobytka.
Kellyho klan měl u úřadů černý puntík dřív, než Ned stačil cokoli spáchat. V patnácti byl poprvé zatčen, v šestnácti dostal tři roky nucených prací kvůli klisně, kterou podle svých slov nevzal. Z vězení vyšel jako vyhlášený rváč a boxer se seznamem křivd, který se už jen prodlužoval.
Četník Fitzpatrick
Osudový zlom nepřišel kvůli Nedovi, ale kvůli jeho matce. V dubnu 1878 dorazil na farmu Kellyových podnapilý strážmistr Alexander Fitzpatrick zatknout Nedova bratra Dana. Co se v kuchyni stalo, se už nikdy nezjistí. Podle policisty ho Ned střelil do zápěstí.
Podle rodiny se Fitzpatrick dotíral na Nedovu sestru Kate a v následné mele si zranění způsobil sám, zatímco Ned byl stovky kilometrů daleko. Soud uvěřil opilému četníkovi.
Ellen Kellyová, matka dvanácti dětí, putovala s kojencem v náručí na tři roky do vězení a na Neda s Danem byla vypsána odměna. Bratři zmizeli v buši a s nimi dva kamarádi, Joe Byrne a Steve Hart. Kellyho gang byl na světě.
V říjnu 1878 je u potoka Stringybark Creek vystopovala čtveřice policistů vyslaná zatknout Kellyovy. Přestřelku nepřežili tři z nich. Ned tvrdil, že střílel v sebeobraně na muže, kteří ho přijeli zabít; pro úřady to byla trojnásobná vražda strážců zákona.
Parlament kolonie schválil Felons’ Apprehension Act, zákon, který z členů gangu udělal psance postavené mimo zákon: zastřelit je směl kdokoli a kdykoli, bez soudu. Odměna postupně vyšplhala na 8000 liber, největší sumu, jaká kdy byla v britském impériu vypsána na lidskou hlavu.
Zbojník, který pálil dlužní úpisy
A tady se rodí ta část legendy, kvůli které se Kellymu dodnes říká australský Robin Hood. Gang v prosinci 1878 obsadil městečko Euroa a vybral tamní banku, aniž vystřelil jedinou ránu. O dva měsíce později provedl ještě drzejší kousek: v Jerilderie zajali v neděli oba místní policisty, převlékli se do jejich uniforem a dva dny „hlídkovali“ po městě, než vybrali banku i tam.
Rukojmí propouštěli s omluvou, svědkům kupovali pití a hlavně: pálili dlužní úpisy, které banka držela na místní farmáře. Jedním škrtnutím sirky mazali dluhy celého okresu. Podle pozdější legendy a vzpomínek sympatizantů část lupu pomáhala místním chudým usedlíkům, a policie proto narážela na zeď mlčení. Gang se dlouhé měsíce pohyboval krajem, kde ho téměř nikdo neudal.
V Jerilderie nechal Ned i své nejpodivnější dědictví. Nadiktoval Joeu Byrneovi dopis o téměř osmi tisících slovech, vášnivou, syrovou obhajobu svého života a obžalobu policie a britské nadvlády nad chudými Iry.
Chtěl ho vytisknout jako pamflet. Bankéř, kterému text svěřil, ho místo toho předal úřadům. Dnes je Jerilderie Letter uložen ve Státní knihovně Victorie jako jeden z nejcennějších dokumentů australských dějin, výkřik člověka, který chtěl, aby ho budoucnost soudila podle jeho vlastních slov.
Brnění z pluhových odhrnovaček
Smyčka se stahovala. V červnu 1880 zastřelil Joe Byrne svého kamaráda Aarona Sherritta, který donášel policii, a gang věděl, že z Melbourne vyjede zvláštní vlak plný policistů. Ned pojal plán hodný jeho pověsti: nechal u Glenrowanu vytrhat koleje, aby vlak vykolejil, a v hospodě Ann Jonesové shromáždil desítky rukojmích.
Na poslední bitvu se gang vybavil způsobem, jaký svět neviděl. Z ukradených pluhových odhrnovaček si u polní výhně nechali vykovat čtyři zbroje, kyrys, zástěru a helmu. Ta Nedova vážila přes čtyřicet kilogramů.
Plán zhatil vesnický učitel Thomas Curnow, kterého Ned mezi rukojmími podcenil a pustil domů. Curnow v noci doběhl k trati a se svíčkou za rudou šálou zastavil vlak pár set metrů před vytrhanými kolejemi.
Místo vykolejené kupy železa dorazila k hospodě živá policejní přesila a začalo obléhání, při kterém zahynul i Joe Byrne a v hořící hospodě Dan Kelly se Stevem Hartem. Ned, už postřelený, mohl v noci zmizet do buše. Místo toho se za úsvitu vrátil z mlhy pro své kamarády. Do posledního boje šel sám proti třiceti puškám.
Soud v Melbourne byl rychlý. Soudce Redmond Barry, tentýž muž, který kdysi poslal do vězení jeho matku, vynesl trest smrti a připojil obvyklou formuli, ať se Bůh smiluje nad jeho duší. Ned mu z lavice obžalovaných odpověděl, že se uvidí tam, kam jdou všichni, a to brzy.
Petici za jeho omilostnění podepsalo přes třicet tisíc lidí, na tehdejší Melbourne ohromující číslo. Nepomohlo to. 11. listopadu 1880 byl pětadvacetiletý Ned Kelly oběšen ve věznici v Melbourne. Podle tradice pronesl pod oprátkou poslední slova, která zlidověla: „Such is life.“ Takový je život.
Soudce Barry zemřel dvanáct dní po něm. Austrálie se s Kellym případem nevyrovnala dodnes. Pro jedny vrah policistů, pro druhé vzbouřenec proti nespravedlivému systému, jehož příběhem se země zabývá víc než kterýmkoli jiným. Jeho ostatky, léta ztracené, identifikovali vědci pomocí DNA až v roce 2011 a rodina je pohřbila o dva roky později.
Lebka se nikdy nenašla celá. Plechová zbroj leží ve vitríně Státní knihovny Victorie a hranatá helma s průzorem se stala národním symbolem, který malovali Sidney Nolan i tvůrci zahajovacího ceremoniálu olympiády v Sydney. A když chce Australan říct, že má někdo odvahu za tři, řekne dodnes: „game as Ned Kelly.“ Statečný jako Ned Kelly.
Zdroje:
https://www.slv.vic.gov.au/ned-kelly
https://www.slv.vic.gov.au/search-discover/explore-collections-theme/australian-history/ned-kelly/ned-kelly-fact-sheet
https://www.slv.vic.gov.au/search-discover/explore-collections-theme/australian-history/ned-kelly/ned-kellys-armour
https://www.slv.vic.gov.au/search-discover/explore-collections-theme/australian-history/ned-kelly/jerilderie-letter
https://www.nma.gov.au/explore/collection/highlights/ned-kelly
https://digital-classroom.nma.gov.au/images/suit-armour-worn-ned-kelly
https://adb.anu.edu.au/biography/kelly-edward-ned-3933
