Článek
Woodstock v Illinois, jaro 1992. Natáčení komedie Na Hromnice o den více (Groundhog Day) je v plném proudu a hlavní hvězda Bill Murray všechny zaskočil. Na plac začal docházet s novou osobní asistentkou – mladou ženou, která byla zcela neslyšící a komunikovala pouze americkou znakovou řečí.
Murray, který sám znakový jazyk neovládal, prohlásil, že se ho kvůli tomu začne učit. Po pár týdnech tenhle pokus vzdal. Byl to jen drobný epizodický výstřelek, ale dokonale ilustroval atmosféru, jaká při práci na filmu panovala.
Mezi Murraym a režisérem snímku Haroldem Ramisem narůstalo napětí a vzájemné nepochopení. Dva dlouholetí přátelé, kteří spolu vytvořili jedny z nejúspěšnějších filmových komedií, na place najednou sotva prohodili slovo.
Krotitelé duchů
Ještě o pár let dříve by si nikdo něco takového nedokázal představit. Bill Murray a Harold Ramis byli sehraná dvojice, kterou svedla dohromady komedie. Poprvé se potkali na konci 60. let v Chicagu.
Ramis tehdy vystupoval v improvizační skupině Second City po boku Murrayova staršího bratra a mladý Bill se kolem divadla brzy začal pohybovat také. Oba milovali humor a rychle se spřátelili.
V 70. letech se jejich cesty profesně na čas rozdělily – Ramis byl hlavním scenáristou a zároveň účinkujícím v televizní show SCTV a Murray zamířil do New Yorku do slavného Saturday Night Live.
Na konci dekády si ale znovu podali ruce v rámci filmu Meatballs (1979) a hlavně při bláznivé sportovní komedii Caddyshack (1980), kterou Ramis režíroval a Murray v ní ztvárnil nezapomenutelnou epizodní roli podivínského zahradníka.
Úspěch spolupráce je povzbudil. Následovala vojenská taškařice Stripes (1981), kde už Murray a Ramis jako dva protagonisté stáli před kamerou společně. Jejich největší úspěch ale teprve přišel: v roce 1984 vtrhli do kin Krotitelé duchů (Ghostbusters), na kterých se Ramis podílel jako spoluscenárista a herec.
Z Murrayho se díky roli svůdného cynika Petera Venkmana stala hollywoodská hvězda první velikosti a film vydělal miliony dolarů. Nešlo však jen o tržby – z Krotitelů duchů se stal popkulturní fenomén a symbol komedií 80. let.
Murray a Ramis vypadali jako ideální tandem scenáristy, režiséra a herce, kteří společně dokonale rozumí komediálnímu rytmu i jeden druhému.
Koncem 80. let oba přátelé užívali nabyté prestiže. Když se v roce 1989 chystalo pokračování Krotitelé duchů II (Ghostbusters II), Murray se vrátil s původním týmem. Pokračování už takovou díru do světa neudělalo, ale posílilo dojem, že tahle herecko-scenáristická dvojice k sobě patří.
Počátkem 90. let proto působil plán na další společný film jako sázka na jistotu. Scénář komedie o samolibém moderátorovi počasí, který uvízne v časové smyčce, se líbil studiu i oběma hlavním aktérům. Ramis chtěl Murrayho pro hlavní roli Phila Connorse okamžitě a Murray kývl.
Na Hromnice o den více měly navázat na předchozí úspěchy – vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že právě tenhle projekt jejich dlouholeté partnerství přetrhá.
Film, který rozdělil přátele
Už první týdny natáčení Na Hromnice o den více ale odhalily, že tentokrát není všechno jako dřív. Místo sehrané dvojice režiséra a jeho oblíbence panovala na place nervózní atmosféra. Jedna z příčin vyplula na povrch záhy: Murray a Ramis měli odlišnou představu o tom, jaký film vlastně dělají.
Murray v příběhu o opakujícím se dni viděl filozofickou metaforu a chtěl snímku vtisknout hloubavější, možná až existenciální tón. Naopak pragmatičtější Ramis se soustředil především na komediální stránku věci – věřil osvědčenému receptu, že diváci přišli hlavně pro zábavu.
Tyto rozdílné přístupy vedly ke sporům nad scénářem i během samotného natáčení. Murray například prosazoval vyškrtnutí některých vysvětlujících dialogů a přál si, aby film nechal víc nedořečeného a tajemného, zatímco Ramis trval na srozumitelnosti a odlehčení.
„Rozcházeli jsme se v názoru na střih i na samotný scénář,“ vzpomínal později Murray.
Osobní vztah obou spolupracovníků se pod vlivem těchto třecích ploch rychle zhoršoval. Situaci nepomáhalo, že Murray v té době prožíval obtížné období i v soukromí – rozpadalo se mu první manželství. Podle svědků přicházel na plac rozladěný a uzavřený.
„Bill byl tehdy opravdu iracionálně nepříjemný a mimo dosah,“ řekl o Murrayho tehdejším chování později sám Ramis magazínu The New Yorker. Spory mezi hercem a režisérem se stupňovaly do té míry, že spolu často komunikovali jen minimálně.
Murray se se svým někdejším přítelem přel téměř o vše a jejich dřívější tvůrčí důvěra se rozpadla. Ramis přímo na natáčení vtipkoval, že místo Murrayho by snad některé scény zahrál raději sám, jen aby měl klid.
Nakonec spolu oba muži přestali mimo kamery mluvit téměř úplně. Poslední den natáčení si podali ruce už jen z povinnosti. Film Na Hromnice o den více měl sice premiéru v únoru 1993 a stal se z něj obrovský úspěch u kritiků i diváků – dodnes je označován za moderní klasiku komediálního žánru.
To pozitivní, co znamenal pro kariéru obou tvůrců, však bylo vykoupeno nenápadnou osobní katastrofou. Murray a Ramis spolu po dokončení snímku přestali zcela komunikovat.
Dlouhé roky bez jediného slova
Následující léta působila, jako by se propast mezi někdejší nerozlučnou dvojicí už nikdy neměla zmenšit. Harold Ramis se dál věnoval filmové režii a produkci. V následující dekádě natočil několik dalších komedií, mimo jiné Přeber si to v roce 1999 nebo Přeber si to znovu v roce 2002, ale na plátně se s Murraym pochopitelně nesetkal.
Bill Murray po rozchodu s Ramisem překvapivě zpomalil tempo herecké práce a stáhl se trochu do ústraní. Odmítal rutinní nabídky a v Hollywoodu byl známý tím, že nemá agenta ani manažera – kdo ho chtěl obsadit, musel se složitě snažit získat přímý kontakt.
Murray si budoval pověst excentrika, který si pečlivě vybírá, kdy a pro co se nadchne. Nabídky na třetí pokračování Krotitelů duchů odmítal nebo ignoroval, a projekt tak uvízl na mrtvém bodě.
Místo velkých studiových komedií se Murray postupně přiklonil k menším, nezávislejším filmům a spolupráci s mladší generací režisérů. V roce 1998 zaujal rolí posmutnělého průmyslníka ve filmu Rushmore, kde začala jeho dodnes plodná spolupráce s režisérem Wesem Andersonem.
Publikum i kritici v Murrayho projevu objevili nový rozměr: střídmější a civilnější herectví, za nímž probleskoval tragikomický podtón. Tato poloha byla úplně jiná než bouřlivé komediální figurky z 80. let – a Murray v ní exceloval.
Vrchol přišel na začátku roku 2004 během cenové sezóny: za ztvárnění stárnoucího herce potácejícího se životem v melancholickém snímku Ztraceno v překladu (2003, režie Sofia Coppola) byl Bill Murray poprvé v kariéře nominován na Oscara.
Okouzlující komik z Krotitelů duchů dosáhl velkého uznání v překvapivě vážné a zadumané roli – přesně takového druhu, jaký si prý kdysi přál vtisknout Na Hromnice o den více.
Zatímco Harold Ramis pokračoval v natáčení odlehčených komedií, Murray se stal symbolem nezávislé kinematografie a svou hereckou dráhu stočil nečekaným směrem. Osobní vztah obou někdejších kolegů ale zůstával zmrazený.
V soukromí Ramise dlouhé roky mrzelo, že se jejich přátelství rozpadlo. Opakovaně se nechal slyšet, že se mu o Billovi dokonce zdává – v těch snech prý byli zase zadobře, jako dřív. Murray na veřejnosti o konfliktu nemluvil vůbec.
Dvacet let nebyl ochoten s Ramisem navázat sebemenší kontakt, ačkoli ten se mu prý několikrát pokusil ozvat například přes společné známé. Přátelé a rodina obou mužů postupně přijali, že někdejší nerozlučná dvojice už zřejmě natrvalo zůstane odcizená.
Krabice koblih v sedm ráno
V roce 2010 však zasáhly okolnosti, s nimiž nikdo nepočítal. Harold Ramis vážně onemocněl – lékaři mu diagnostikovali autoimunitní vaskulitidu, vzácné zánětlivé onemocnění, které ho nejprve připravilo o pohyblivost a později zkomplikovalo i jeho schopnost mluvit. Když se Bill Murray o vážném stavu někdejšího přítele dozvěděl, rozhodl se po dlouhém tichu zaklepat na dveře. K tomuto setkání došlo až na začátku roku 2014, krátce před Ramisovou smrtí.
Bylo brzy ráno, údajně okolo sedmé hodiny, když se neohlášeně objevil u Ramisova domu v illinoiském Glencoe. Přivezl s sebou krabici čerstvých koblih. Harold Ramis na tom byl v tu chvíli už zdravotně velmi špatně a komunikace mu dělala potíže. Murray zůstal několik hodin.
Seděli spolu, povídali si, občas se zasmáli – možná ne nadarmo právě vzpomínkám na staré časy. Po téměř dvaceti letech.
Harold Ramis zhruba měsíc po této nečekané návštěvě, 24. února 2014, své těžké nemoci podlehl. Zemřel ve věku 69 let, necelé čtyři roky od chvíle, kdy mu lékaři zákeřnou diagnózu sdělili. Bill Murray po zprávě o úmrtí vydal veřejné prohlášení, v němž kolegu vyzdvihl jako výjimečného filmaře a člověka, který „si svůj pobyt na téhle planetě poctivě odpracoval“.
Ještě dojemnější poctu přidal o několik dní později zcela spontánně při předávání Oscarů. Při vyhlašování jedné z kategorií Murray náhle od mikrofonu pronesl směrem k zaplněnému sálu: „A nezapomeňme na Harolda Ramise za Caddyshack, Krotitele duchů a Na Hromnice o den více.“
Zdroje:
https://chicago.suntimes.com/2014/11/14/18431167/bill-murray-talks-about-mending-fences-with-harold-ramis-on-grantland-podcast
https://www.slashfilm.com/639738/why-groundhog-day-left-harold-ramis-and-bill-murrays-friendship-in-shambles/
https://www.top10films.co.uk/89360-a-doughnut-box-reunion-how-harold-ramis-and-bill-murray-finally-found-their-way-back-to-each-other/
https://grantland.com/hollywood-prospectus/grantland-special-podcast-john-walsh-and-bill-murray/
https://www.vulture.com/2018/06/how-harold-ramis-and-bill-murray-ended-their-feud.html
https://people.com/movies/groundhog-day-producer-recalls-tense-shoot-due-to-conflict-between-bill-murray-and-harold-ramis/
https://www.newyorker.com/magazine/2004/04/19/comedy-first
https://time.com/9564/bill-murray-remembers-harold-ramis-he-earned-his-keep-on-this-planet/
