Článek
Hala Auditorio Nacional v Mexico City hučí v pátek 25. října 1968 jako rozběsněný úl plný emocí. Diváci na zaplněných tribunách vstávají ze svých sedadel, divoce mávají mexickými i československými vlajkami a sborově skandují jediné jméno: „Ve-ra! Ve-ra!“
Šestadvacetiletá gymnastická královna Věra Čáslavská stojí na nejvyšším stupínku vítězů s čerstvou zlatou medailí na krku. Právě předvedla dokonalá, dechberoucí prostná na melodii tradičního mexického tance Jarabe Tapatío. Vedle ní na nejvyšším stupínku stojí sovětská závodnice Larisa Petriková, se kterou se po konečném součtu známek o zlato podělila. Obě získaly shodných 19,675 bodu.
Ze stadionových reproduktorů se začínají ozývat první monumentální a dunivé tóny státní hymny Svazu sovětských socialistických republik. V té vteřině se na stožár zvedá rudá vlajka se srpem a kladivem. Věra Čáslavská nezvedá hlavu k poctě. Naopak: sklopí zrak k zemi a odvrátí hlavu od sovětské vlajky.
Mexické publikum její gesto okamžitě pochopí. Čáslavská v té chvíli nemluví, nepláče ani teatrálně negestikuluje. Její tichý, hrdý a nekompromisní protest obletí celý svět. Šestadvacetiletá dívka z Prahy právě zasadila okupantům své vlasti symbolický políček, za který v následujících letech zaplatí zákazy činnosti, výslechy a systematickým ponižováním.
Trénink na větvích stromů
Když v noci na 21. srpna 1968 vtrhla do Československa okupační vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, ocitla se gymnastická šampionka jako jedna ze známých signatářek manifestu Dva tisíce slov v nebezpečné situaci.
Čáslavská totiž v červnu roku 1968 podepsala slavný proreformní manifest Dva tisíce slov spisovatele Ludvíka Vaculíka.
Po příjezdu okupačních vojsk dostala varování, že by jako známá signatářka mohla mít vážné problémy. Ze soustředění v Šumperku ji proto náčelník Horské služby Zdeněk Zerzáň odvezl do úkrytu.
Místo poklidné závěrečné přípravy musela slavná sportovkyně opustit Šumperk a ukrýt se na chatě ve Vřesové studánce v Jeseníkách.
Zatímco její největší sovětské soupeřky v čele s Natalijí Kučinskou trénovaly v tělocvičnách s veškerým gymnastickým nářadím, Čáslavská improvizovala v drsném horském terénu.
Na mechu si vytvořila náhradu gymnastického koberce, na lesní cestě trénovala rozběhy, větve stromů jí posloužily ke shybům a poražený kmen jako kladina.
A aby neztratila sílu a mozoly na rukou, házela lopatou uhlí či koks. Právě na tuto bizarní součást olympijské přípravy později sama opakovaně vzpomínala. Až do poslední chvíle se obávala, zda vůbec dostane povolení k odletu na olympijské hry do Mexika.
Tři zlaté medaile z Tokia
Než dorazila do Mexika, byla už Věra Čáslavská celosvětovou sportovní ikonou. Narodila se 3. května 1942 v Praze do rodiny vedoucího obchodu s lahůdkami a od útlého dětství se věnovala baletu a později také krasobruslení.
Teprve ve čtrnácti letech objevila gymnastiku pod vedením legendární olympijské vítězky z Londýna 1948 Evy Bosákové.
Čáslavská disponovala nevídanou kombinací ladnosti, elegance, výbušné dynamiky a železné vůle. Její hvězdná hodina přišla na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964.
Japonské publikum si ji okamžitě zamilovalo. V Tokiu vybojovala tři zlaté medaile, včetně té nejcennější ve víceboji jednotlivkyň, a porazila dosud neotřesitelnou sovětskou gymnastickou školu v čele s Larisou Latyninovou. Japonci ji později přijali téměř jako vlastní sportovní hrdinku a císař Hirohito ji osobně přijal.
Když o čtyři roky později přijela do Mexika, byla na vrcholu sil. V Mexiku předvedla neuvěřitelný výkon: získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.
Se sedmi zlatými a čtyřmi stříbrnými olympijskými medailemi se stala nejúspěšnější československou olympioničkou a jednou z nejúspěšnějších gymnastek celé olympijské historie.
V Mexiku se navíc přímo během her provdala za československého běžce na patnáct set metrů Josefa Odložila. Jejich svatba v metropolitní katedrále v Mexico City přilákala podle dobových vzpomínek kolem sta tisíc lidí a stala se mimořádnou společenskou událostí.
Po triumfálním návratu z Mexika do okupované vlasti čekalo na Věru Čáslavskou období systematického politického nátlaku. Komunistický aparát pod vedením Gustáva Husáka zahájil normalizační čistky ve všech oblastech společnosti.
Režim potřeboval jednu z nejslavnějších československých sportovkyň přimět, aby svůj veřejný postoj zmírnila. Funkcionáři i Státní bezpečnost na Čáslavskou opakovaně tlačili, aby odvolala svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov.
Když zjistili, že přímý nátlak nefunguje, zkusili kompromis. Měla poskytnout rozhovor Rudému právu, v němž by alespoň velmi opatrně naznačila přijetí oficiálního výkladu okupace jako „bratrské pomoci“.
Rozhovor skutečně vznikl, ale ani v něm Čáslavská svůj postoj fakticky neodvolala. Výsledek proto vedení listu odmítlo a text nevyšel. Čáslavská přes veškerý tlak svůj podpis pod Dva tisíce slov nikdy nevzala zpět.
Trest totalitní moci byl tvrdý.
V roce 1971 byla vyloučena z Československého svazu tělesné výchovy a sportu, přišla o běžné možnosti práce ve sportu a zahraniční cesty jí zůstaly uzavřené. Její jméno prakticky zmizelo z médií.
Režim z ní udělal nežádoucí osobu. Nemohla veřejně vystupovat jako slavná olympionička a čekaly ji také výslechy Státní bezpečnosti.
Hadr v ruce a boj o normální život
Následující normalizační léta znamenala pro sedminásobnou olympijskou vítězku každodenní boj o možnost normálně pracovat.
Její manžel Josef Odložil ukončil sportovní kariéru a z politických důvodů musel opustit armádu. Rodinná situace nebyla jednoduchá a Čáslavská nemohla najít odpovídající zaměstnání.
Komunistické úřady a stranické kádry se postaraly o to, aby Věra Čáslavská dlouhou dobu nedostala kvalifikované zaměstnání odpovídající jejím zkušenostem a mezinárodnímu renomé.
Žena, které ještě před několika lety tleskaly hlavy států, královské rodiny a plné stadiony po celém světě, tak začala uklízet činžovní domy.
Vyfasovala tři domy v Nuslích a na Pankráci a pravidelně tam myla schody a společné prostory. Aby ji lidé nepoznávali, uvazovala si při práci přes čelo šátek.
Současně pokračovala ve studiu Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a pracovala na své knize Cesta na Olymp, která v roce 1972 vyšla v silně cenzurované podobě.
V roce 1974 dokončila FTVS a koncem téhož roku jí bylo dovoleno začít trénovat gymnastky pražské Sparty. Ani tehdy však nesměla být její práce výrazně veřejně propagována.
Režim se ji pokusil ekonomicky a lidsky zlomit, ale ona si za všech okolností zachovala svou vnitřní hrdost, čistotu a lidskou důstojnost.
Výměna za černé uhlí
Teprve na sklonku sedmdesátých let došlo k nečekanému a kurióznímu mezinárodnímu obratu, který Čáslavské umožnil alespoň částečný návrat k milovanému sportovnímu řemeslu.
V Mexiku byla její popularita a prestiž stále obrovská a na svou olympijskou hrdinku z roku 1968 tam nikdy nezapomněli. V roce 1979 dostala nabídku odcestovat s rodinou do Mexika a věnovat se tam mladým gymnastkám.
Skutečné politické pozadí této cesty se podle jejího pozdějšího vyprávění týkalo mnohem větší mezistátní dohody. Sovětský svaz se s Mexikem domluvil, že Mexiko bude místo něj dodávat uhlí na Kubu. Mexická strana na oplátku žádala odborníky ze socialistických zemí a mezi nimi výslovně Věru Čáslavskou.
Moskva s jejím odjezdem souhlasila a československý režim jí nakonec cestu povolil. Právě odtud pochází její pozdější hořce ironická věta: „Rusáci mě prodali za uhlí.“
V letech 1979 až 1981 působila v Mexico City jako trenérka mladých gymnastek. Společně s ní odjel také Josef Odložil, který pracoval s místními atlety. Místní lidé ji znovu nosili na rukou a v mexické televizi měla populární pořad Cvičíme s Věrou.
Po návratu do Prahy zůstávala opět mimo zájem médií. Skutečný návrat slavné Věry Čáslavské do společenského života mohl přijít až po pádu komunistického režimu.
Po boku Václava Havla na Pražském hradě
Spravedlnost a plná morální satisfakce přišly až s pádem komunistické totality v listopadu 1989. Během Sametové revoluce stála Věra Čáslavská na balkóně pražského Melantrichu na Václavském náměstí vedle Václava Havla a statisíce lidí jí provolávaly slávu.
Po zvolení Václava Havla prezidentem se stala jeho poradkyní pro sociální otázky a sport, od července 1991 působila také jako prezidentova asistentka.
Na Pražském hradě se věnovala především sociálním a sportovním otázkám a práci s podněty občanů. V letech 1990 až 1996 působila jako předsedkyně Československého a posléze Českého olympijského výboru.
V roce 1995 byla zvolena členkou prestižního Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Byla na vrcholu společenského uznání a získala významná domácí i zahraniční vyznamenání. Zdálo se, že její život konečně dospěl k zaslouženému klidu a štěstí.
Osud si však pro statečnou šampionku připravil ještě jednu, zdaleka nejbolestivější a nejničivější ránu.
V srpnu 1993 došlo na diskotéce v Domašově, části obce Bělá pod Pradědem, k tragickému incidentu mezi jejím synem Martinem Odložilem a jeho otcem Josefem Odložilem, se kterým byla Čáslavská již několik let rozvedena.
Po potyčce a úderu Josef Odložil nešťastně upadl, utrpěl těžké zranění hlavy, upadl do kómatu a po několika týdnech v nemocnici zemřel.
Následoval mediální hon, soudní proces a odsouzení jejího syna za ublížení na zdraví s následkem smrti ke čtyřem letům vězení. Prezident Václav Havel mu v roce 1997 udělil milost. Čáslavská později zdůrazňovala, že o ni sama nežádala.
Rodinná tragédie a následná veřejná pozornost Čáslavskou psychicky zcela rozdrtily. Propadla hlubokým depresím a od poloviny devadesátých let se stále více stahovala do ústraní.
Léčila se také v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, potýkala se se závislostí na lécích na spaní a později žila v domě s pečovatelskou službou.
Přestala téměř úplně vystupovat na veřejnosti a s většinou lidí se nestýkala.
Přibližně deset let o sobě prakticky nedávala vědět. První velký rozhovor po dlouhém mlčení poskytla v roce 2007 a na konci roku 2009 už se výrazněji vracela do veřejného života, znovu podporovala sportovce a komentovala společenské dění.
V roce 2015 zasáhla Věru Čáslavskou další krutá zpráva: lékaři jí diagnostikovali zhoubnou rakovinu slinivky břišní.
Šampionka se však nevzdala a pustila se do svého posledního velkého boje se stejnou odvahou a houževnatostí, s jakou kdysi cvičila na bradlech a kladině.
V květnu 2015 podstoupila náročnou osmihodinovou operaci a následně chemoterapii.
O české olympioniky se zajímala až do posledního období života, zdravotní stav jí však nakonec nedovolil odcestovat na olympijské hry v Riu de Janeiru 2016.
V úterý 30. srpna 2016. Věra Čáslavská má v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny naplánovanou kontrolu, ale kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu už v nemocnici zůstává.
Večer ve 21:55 ve věku čtyřiasedmdesáti let umírá.
Zdroje:
https://www.olympijskytym.cz/article/ve-veku-74-let-zemrela-sedminasobna-olympijska-vitezka-vera-caslavska-2
https://dvojka.rozhlas.cz/bez-ohledu-na-uspech-chtela-vera-caslavska-po-oh-v-mexiku-ukoncit-karieru-7476149
https://plus.rozhlas.cz/sovetskou-hymnu-nesnesla-a-odvratila-tvar-7649646
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/74446/vera-caslavska-jak-me-breznev-pustil-do-mexika-mrtvol-jsem-se-nikdy-nebala.html
https://www.idnes.cz/sport/ostatni/vera-caslavska-vzpominka.A160831_213538_sporty_ten
https://www.vaclavhavel.cz/cs/index/novinky/921/zemrela-vera-caslavska
https://www.olympijskytym.cz/files/documents/fa1b_zprava-o-cinnost-cov-1992-1996.pdf
https://www.gymfed.cz/599-zemrela-vera-caslavska.html
https://muzeum3000.nm.cz/clanek/vera-caslavska-3-kvetna-1942-%E2%80%93-30-srpna-2016
https://www.olympic.sk/clanok/najslavnejsia-olympionicka-v-cs-historii-vera-caslavska-navstivila-sov-spolocnost-jej-robil
