Byla tak vyhladovělá, že ji v Leningradu dali mezi mrtvé. Putinova matka pak přišla o oba syny

Když v létě 1941 Hitlerova vojska zahájila operaci Barbarossa a napadla Sovětský svaz, německá Armádní skupina Sever začala postupovat směrem k Leningradu. Dne 8. září 1941 bylo město odříznuto od hlavních pozemních zásobovacích tras. Začalo jedno z nejdelších a nejkrutějších obléhání moderních dějin, které trvalo 872 dní.

Leningrad se svými barokními paláci, chrámy se zlatými kopulemi a kanály vznikl z vize cara Petra Velikého. Ten ho v roce 1703 založil v bažinaté krajině jako ruské „okno do Evropy“. O více než dvě století později se nádherné město změnilo v obrovskou hladovou past.

Mezi statisíci lidí, kteří v obleženém Leningradu bojovali o přežití, byli také rodiče budoucího ruského prezidenta – Vladimir Spiridonovič Putin a jeho manželka Marija Ivanovna, rozená Šelomovová.

Vladimir Spiridonovič Putin se narodil v roce 1911 v Petrohradě do dělnické rodiny. Marija Ivanovna přišla na svět stejného roku v Tverské oblasti a pocházela z chudých rolnických poměrů. Seznámili se v Tveru a vzali se velmi mladí. Podle pozdějšího rodinného vyprávění jim bylo pouhých sedmnáct let.

Marija získala jen základní vzdělání a během života vykonávala nejrůznější fyzicky náročná zaměstnání. Pracovala například jako dělnice, uklízečka nebo hlídačka. Nebyla ženou zvyklou na pohodlí. Celý život znala jen práci, pocit nedostatku a starost o rodinu.

Ještě před narozením Vladimira Putina měli manželé dva syny. Ani jeden se nedožil dospělosti. První syn se jmenoval Albert. Zemřel v kojeneckém věku ještě před druhou světovou válkou. O okolnostech jeho smrti se mnoho neví.

Druhý syn Viktor se narodil v roce 1940. Když začalo obléhání Leningradu, byl ještě batoletem. Právě jeho osud se stal jednou z nejbolestnějších kapitol rodinné historie Putinových.

Okolnosti Viktorova odloučení od matky nejsou zcela jasné. Podle jedné verze jej Marija svěřila dětskému zařízení, protože věřila, že tam dostane větší příděly jídla a bude mít vyšší šanci přežít. Podle jiného Putinova vyprávění jí dítě úřady odebraly proti její vůli. Vycházely z přesvědčení, že organizovaná péče v dětském domově může malého chlapce zachránit před hladem.

Záměr byl stejný: dostat dítě z prostředí, kde každý den umírali lidé hlady. Výsledek byl tragický. Viktor v dětském zařízení onemocněl záškrtem a zemřel. Byly mu přibližně dva roky. Jeho matka podle rodinného vyprávění dlouho nevěděla, kde přesně byl pohřben. V rodině zůstala pouze informace, že jeho tělo skončilo v jednom z hromadných hrobů na Piskarevském hřbitově.

Vladimir Putin o bratrovi, kterého nikdy nemohl potkat, mluvil veřejně jen několikrát. Při návštěvě Piskarevského památníku řekl: „Můj bratr, kterého jsem nikdy neviděl a neznal, je pohřben tady. Ani nevím přesně kde.“

Piskarevský památníkový hřbitov je největším pietním místem obětí blokády. V hromadných hrobech zde leží více než 420 tisíc civilistů a desítky tisíc vojáků, kteří zemřeli při obraně města. Jména většiny z nich se nikdy nepodařilo určit.

Po začátku války se Vladimir Spiridonovič zapojil do obrany země. Nejprve sloužil v destrukčním praporu spojeném s NKVD a později se dostal k pravidelné armádě. Bojoval mimo jiné v oblasti takzvaného Něvského pětníku, malého předmostí na řece Něvě, o které Rudá armáda a německé jednotky sváděly mimořádně krvavé boje.

Šlo o několik kilometrů půdy, přes kterou se Sověti opakovaně pokoušeli prolomit německé sevření. Útoky často končily obrovskými ztrátami a prakticky nulovým územním ziskem. Vladimir Spiridonovič byl těžce zraněn střepinou do levého bérce a chodidla. Z bojiště se dostal do vojenské nemocnice a následky zranění si nesl i v dalších letech.

První zima blokády byla katastrofální. Teploty klesaly hluboko pod nulu, vodovody zamrzaly, elektřina vypadávala a zásoby paliva i potravin rychle mizely. Nejnižší příděl chleba činil pouhých 125 gramů denně. Dostávaly ho především děti, nemohoucí osoby a lidé, kteří nebyli zařazeni mezi těžce pracující.

Ani tento chléb už často nepřipomínal normální pečivo. Mouka se doplňovala celulózou, pokrutinami, plevami a dalšími nouzovými příměsemi. Nebyly to dřevěné piliny, jak se někdy tvrdí, ale výživová hodnota výsledného chleba byla zoufale nízká.

Lidé jedli klih, kožené řemeny, tapetové lepidlo i krmivo pro zvířata. Vařili vše, co se dalo rozmělnit, rozpustit nebo alespoň na chvíli oklamat žaludek. Ulicemi procházeli vyčerpaní obyvatelé, kteří na saních táhli těla příbuzných. Někteří byli tak slabí, že mrtvé nedokázali pohřbít a nechávali je u sběrných míst.

Přeživší později vzpomínali, jak neuvěřitelně lehká byla těla lidí, kteří po měsících hladovění prakticky ztratili veškerý tuk a svaly. Zmrzlá půda se jen obtížně kopala. Hromadné hroby proto vznikaly s pomocí mechanizace a do vyhloubených jam se ukládaly stovky až tisíce těl.

Smrt se stala každodenní součástí města. Lidé kolem mrtvých chodili stejně samozřejmě, jako před válkou míjeli tramvajové zastávky nebo stánky s novinami.

Přesný počet obětí blokády není znám. Konzervativnější odhady mluví přibližně o 800 tisících mrtvých civilistech, jiné přesahují jeden milion. Většina nezemřela při bombardování. Zabila je kombinace hladu, zimy, nemocí a naprostého vyčerpání.

Životně důležitou spojnicí města s okolím bylo Ladožské jezero. V zimě přes jeho zamrzlou hladinu vedla takzvaná Cesta života. V létě se zásoby převážely loděmi a omezená pomoc přicházela také vzduchem. Po prolomení části blokády v lednu 1943 vznikl úzký pozemní koridor a železniční spojení. Úplně skončilo obléhání až 27. ledna 1944.

Před válkou žilo v Leningradu přes dva a půl milionu lidí. Na konci blokády jich ve městě zůstávalo přibližně šest set tisíc. Statisíce zemřely, další byly evakuovány, odvedeny do armády nebo město opustily ještě před úplným uzavřením obklíčení. Právě uprostřed tohoto pekla vznikl příběh, který Vladimir Putin později vyprávěl Hillary Clintonové.

Rodinná legenda o Mariji Putinové existuje ve dvou odlišných podobách. Starší verze pochází z autorizované knihy rozhovorů First Person, která vyšla v roce 2000. Podle ní byla Marija během blokády hladem natolik vyčerpaná, že ztratila vědomí.

Lidé ji považovali za mrtvou a položili mezi těla čekající na odvoz. Ještě před pohřbením se však probrala a začala sténat. Díky tomu si okolí uvědomilo, že stále žije. V této verzi byl její manžel na frontě a nemohl jí pomáhat. Mariju měl zachránit také příbuzný, pravděpodobně strýc, který se s ní dělil o své příděly.

Druhá verze se objevila v pamětech Hillary Clintonové Hard Choices z roku 2014. Putin jí příběh vyprávěl při osobním setkání. Podle Clintonové se Vladimir Spiridonovič vracel domů z vojenské služby, když na ulici uviděl těla připravená k odvozu. Z hromady vyčnívaly ženské nohy. Poznal boty své manželky.

Požadoval, aby muži s odvozem počkali, Mariju vytáhl a zjistil, že ještě dýchá. Odnesl ji domů a pomohl jí zotavit se.

Dnes už možná ani nikdo neví, která verze je správná. Jisté je pouze to, že Marija během blokády skutečně trpěla hladem a byla na pokraji smrti. Hillary Clintonová přiznala, že příběh nedokázala ověřit. Zaujal ji však tím, jak osobně Putin mluvil. Podle jejích vzpomínek ho předtím neznal ani tehdejší americký velvyslanec v Moskvě Michael McFaul.

Vladimir Putin později několikrát mluvil také o tom, že jeho rodiče navzdory prožitému utrpení nechovali nenávist ke všem Němcům. Rozlišovali mezi nacistickým režimem, vojáky a celým německým národem. Po zkušenosti, která je připravila o dítě a málem zabila i Mariju, to byl pozoruhodný postoj.

Budoucí prezident navštěvoval školu s rozšířenou výukou německého jazyka a později ho potřeboval také při práci pro sovětskou tajnou službu KGB. V letech 1985 až 1990 působil v Drážďanech ve východním Německu.

Po smrti Alberta a Viktora zůstali Vladimir a Marija Putinovi bez přeživšího dítěte. Teprve 7. října 1952, sedm let po skončení války, se jim narodil třetí syn – Vladimir Vladimirovič Putin. Mariji bylo jednačtyřicet let, což byl na tehdejší poměry poměrně pozdní věk pro porod.

Budoucí prezident se stal jejich jediným přeživším dítětem a vyrůstal v prostředí, které bylo silně poznamenané válkou. Rodina žila skromně v leningradském komunálním bytě. Kuchyň, koupelnu a chodbu sdílela s dalšími rodinami. Dům byl starý, bez velkého pohodlí a podle Putinových pozdějších vzpomínek plný krys.

Marija pracovala v různých zaměstnáních a snažila se směny přizpůsobovat tak, aby mohla být co nejvíce se synem. Na začátku sedmdesátých let vyhrála v loterii automobil Záporožec 966. Pro sovětskou rodinu to byla mimořádná výhra.

Auto mohla prodat a získat peníze, které by domácnosti citelně pomohly. Místo toho ho věnovala synovi, tehdy studentovi Leningradské státní univerzity. Mladý Putin se tak stal jedním z mála studentů, kteří měli vlastní automobil. Přinášelo mu to pozornost a společenskou prestiž.

Marija Ivanovna zemřela v roce 1998. Vladimir Spiridonovič ji následoval 2. srpna 1999. Jejich syn se v té době rychle dostával na vrchol ruské politiky. Devátého srpna 1999 se stal premiérem. Když Boris Jelcin 31. prosince 1999 rezignoval, převzal Putin funkci úřadujícího prezidenta. Ve volbách 26. března 2000 pak zvítězil a stal se zvoleným prezidentem Ruské federace.

Ani jeden z rodičů se tedy nedožil okamžiku, kdy jejich dlouho očekávaný syn převzal nejvyšší úřad v zemi. Oba jsou pohřbeni na Serafimovském hřbitově v Petrohradě.

Blokáda Leningradu zůstává jedním z určujících momentů ruské historické paměti. Putin se k ní opakovaně vrací při pietních akcích, projevech i výkladu druhé světové války.

Současně se jeho rodinný příběh stal součástí obrazu, který Putin buduje kolem sebe – obrazu člověka, jehož život je spojen s utrpením, vítězstvím ve válce a povinností chránit Rusko před vnějšími nepřáteli. Někteří historici a politologové upozorňují, že Kreml proměnil vítězství ve druhé světové válce v téměř posvátný základ současné ruské identity. Putinova rodinná historie do toho obrazu ideálně zapadá.

Zdroje:

https://archive.org/details/firstpersonaston00puti

https://books.google.com/books/about/Hard_Choices.html?id=8gzFAgAAQBAJ

https://en.kremlin.ru/events/president/news/63527

https://en.kremlin.ru/events/president/transcripts/22950

https://en.kremlin.ru/events/president/news/56665

https://www.britannica.com/event/Siege-of-Leningrad

https://apnews.com/article/b1fba0a2b90eb280e9e6055fa11a5b8c

https://en.wikipedia.org/wiki/Family_of_Vladimir_Putin