Článek
Ráno 18. května 1927 šly děti v městečku Bath v Michiganu do školy jako obvykle. Byla středa, vyučování začínalo kolem půl deváté a v budově Bath Consolidated School seděly děti z okolních farem.
Škola byla pro obec důležitá. Nebyla to stará jednotřídka s kamny v rohu, ale moderní konsolidovaná škola, otevřená v roce 1922. Do jedné budovy svedla děti z menších venkovských škol v okolí. Místní na ni byli hrdí, jenže její stavba znamenala vyšší daně. A ty se staly posedlostí muže jménem Andrew Kehoe.
Kehoe nebyl přistěhovalec, který by do Bathu přišel těsně před útokem. Byl součástí obce. Měl farmu, seděl ve školní radě, dělal pokladníka a lidé ho znali jako zručného člověka, který rozumí elektřině. Když bylo potřeba něco opravit, dokázal pomoct.
Vedle toho měl pověst člověka, s nímž se špatně vycházelo. Byl tvrdý, výbušný a posedlý penězi. Sousedé později popisovali, že zastřelil psa, který mu vběhl na pozemek, a že dokázal být krutý i k vlastním zvířatům. O jeho farmě se neříkalo, že by prosperovala. Spíš naopak.
Kehoe se narodil v roce 1872 v Michiganu. Nějaký čas studoval na Michigan State College a pracoval jako elektrikář. V roce 1912 se oženil s Nellie Priceovou. Po několika letech koupili farmu u Bathu.
Jejich manželství ale nebyl poklidný venkovský život. Nellie trpěla tuberkulózou a často pobývala v nemocnici. Kehoe měl dluhy, přestal platit hypotéku a pojištění a hrozila mu exekuce farmy. Místo aby hledal vlastní chyby, stále víc mluvil o školních daních.
V roce 1924 byl zvolen do školní rady. Jako pokladník opakovaně bojoval proti výdajům, hádal se se školním superintendentem Emorym Huyckem a obviňoval vedení školy ze špatného hospodaření. V roce 1925 se krátce dostal i do funkce městského úředníka, ale v dalších volbách v dubnu 1926 prohrál. Pro Kehoea to nebyla jen běžná politická porážka. Bral ji osobně.
V té době už se jeho život rozpadal. Farma šla ke dnu, manželka byla nemocná, dluhy rostly a sousedé si všimli, že přestává pracovat. Stromy a révu na svém pozemku poškodil tak, aby už nepřinášely užitek. Přestal platit závazky. Jako by s farmou ani se sebou už nepočítal. Jenže Kehoe mezitím dělal něco jiného.
Měsíce kupoval dynamit a pyrotol, výbušninu z doby první světové války, kterou farmáři používali při pracích na pozemcích. V tehdejší době to samo o sobě nebylo podezřelé. Výbušniny se na venkově používaly k odstraňování pařezů nebo úpravě terénu. Kehoe je ale nenosil na pole. Nosil je do školy.
Protože rozuměl elektřině a ve škole pomáhal s opravami, měl přístup do budovy. Pod podlahy a do sklepa postupně ukryl stovky kilogramů výbušnin. Připravil vedení, časovací zařízení a nálože ve dvou částech školy. Děti nad nimi celé měsíce seděly ve třídách.
Ráno 18. května začal masakr na jeho farmě. Kehoe zavraždil svou ženu Nellie. Její tělo bylo později nalezeno v zadní části hospodářství, těžce ohořelé.
Andrew Kehoe
Potom Kehoe odpálil nastražené zápalné a výbušné nálože ve vlastním domě a hospodářských budovách. Sousedé uviděli kouř a rozběhli se pomáhat. Tak to v malé obci fungovalo. Když někomu hořela farma, lidé šli hasit. Kehoe odjížděl pryč ve svém nákladním voze.
Podle svědectví se u sousedů zastavil a řekl jim, že by měli raději jet ke škole. Ve škole mezitím začal normální den. Děti seděly ve třídách, učitelé vyučovali, v budově bylo několik desítek minut po začátku výuky plno. Krátce před devátou se severní křídlo školy nadzvedlo a zřítilo.
Výbuch rozmetal část budovy. Stěny, trámy, lavice, knihy a těla dětí dopadly do sutin. Učitelka Bernice Sterlingová později řekla, že jí výbuch připadal jako zemětřesení. Vzduchem létaly děti, školní lavice i učebnice.
Rodiče z okolí přibíhali pěšky, přijížděli na vozech i v autech. Před školou se mísil prach, křik a zmatek. Přes sto mužů se postupně zapojilo do odklízení trosek. Záchranáři se snažili dostat k dětem uvězněným pod částí střechy. A v tu chvíli se u školy objevil Kehoe.
Přijel asi půl hodiny po prvním výbuchu. Jeho vůz nebyl obyčejný náklaďák. Na zadním sedadle měl výbušniny a kovové úlomky, které měly při explozi fungovat jako střepiny. U školy zahlédl superintendenta Emoryho Huycka a zavolal ho k sobě. Svědci později vypověděli, že muži u vozu zápasili. Pak Kehoe odpálil nálož v autě.
Výbuch zabil jeho, Huycka, farmáře Nelsona McFarrena a osmiletou Cleo Claytonovou. První explozi ve škole přežila a dostala se ven. Druhý výbuch ji zasáhl před budovou. Smrtelně zraněn byl také poštmistr Glenn O. Smith. Kovový úlomek z auta mu amputoval nohu a následkům zranění podlehl.
Záchranné práce pokračovaly celý den a noc. Do Bathu přijížděli lékaři, policisté, hasiči i dobrovolníci z okolí. Přijížděli také zvědavci. Silnice se plnily auty a lidmi, kteří chtěli vidět místo, o kterém začaly psát noviny.
V troskách školy se našla další výbušnina. Pod jižním křídlem bylo zhruba 500 liber, tedy asi 230 kilogramů, dynamitu a pyrotolu, které nevybuchly. Kdyby se odpálily i tyto nálože, zřejmě by spadla mnohem větší část školy.
Celkový počet mrtvých dosáhl 45 včetně Kehoea a jeho ženy. Zahynulo 38 dětí. Dalších 58 lidí bylo zraněno. Útok v Bathu je dodnes uváděn jako nejhorší školní masakr v dějinách Spojených států.
Mezi mrtvými byly děti ze druhé až šesté třídy. Některým bylo sedm let. Vyšetřování rychle ukázalo, že Kehoe jednal sám. Koronerova porota se zabývala i tím, zda školní rada nebo zaměstnanci školy něco nezanedbali. Závěr byl, že ne. Kehoe své přípravy skrýval tak, že lidé kolem něj neměli důvod tušit, co se chystá.
Na jeho farmě se našla cedule s nápisem: „Criminals are made, not born.“ „Zločinci jsou vytvořeni, nerodí se.“ Jeho tělo si vyzvedla sestra a pohřbila ho do neoznačeného hrobu. Nellie byla pohřbena pod svým dívčím jménem Priceová.
Už 5. září 1927 začala škola znovu, jen ne ve stejné budově. Učilo se v obecní hale, městské hale a ve dvou obchodech. Většina přeživších dětí se do vyučování vrátila. Poškozená část školy byla zbourána a začala stavba nové. Senátor James Couzens poslal na obnovu osobní šek na 75 000 dolarů.
Nová budova, pojmenovaná James Couzens Agricultural School, byla otevřena v srpnu 1928. Během rekonstrukce se ve škole ještě několikrát našel dynamit. Kehoeova farma byla rozorána, aby se zjistilo, zda v zemi nezůstaly další výbušniny. Potom byla prodána v dražbě.
Na místě školy dnes stojí James Couzens Memorial Park. Zůstala tam kupole původní budovy, pamětní deska a jména mrtvých. Bath School Museum dodnes uchovává dokumenty a předměty spojené s útokem. Každý rok 18. května se v parku koná pietní shromáždění, při kterém se čtou jména obětí.
Jednou z posledních pamětníků na ten den byla Irene Dunhamová. V době útoku byla žačkou Bath Consolidated School, ale 18. května 1927 zůstala doma, protože ji bolelo v krku. Zemřela v roce 2022 ve věku 114 let.
Masakr v Bathu se přesto z americké paměti částečně vytratil. Pomohla tomu i náhoda načasování. Jen několik dní po útoku přeletěl Charles Lindbergh Atlantik a americké noviny dostaly nový velký příběh.
Zdroje:
https://bathschoolmuseum.org/
https://www.britannica.com/event/Bath-school-disaster-1927
https://time.com/4492872/kehoe-attack-history/
https://www.wkar.org/arts-culture/2021-04-07/true-crime-book-takes-on-maniac-behind-1927-bath-school-disaster
https://www.wkar.org/wkar-america-250/2026-05-15/99-years-after-bath-school-disaster-community-works-to-make-freestanding-museum-a-reality
https://www.clickondetroit.com/features/2023/05/16/96-years-later-michigans-bath-school-disaster-remains-deadliest-in-us-history/
https://www.wilx.com/2022/05/02/oldest-michigan-resident-survivor-bath-school-bombing-dies-114/
https://www.atlasobscura.com/places/bath-school-massacre-memorial
https://collection.folkartmuseum.org/objects/7240/in-memory-of-the-bath-school-tragedy
