Článek
V lednu 1945 stály u zbrojní továrny v Brněnci zavřené dobytčí vagóny. Přijely ze Slezska, z pobočného tábora Auschwitz v Goleszówě, německy Goleschau. Uvnitř byli židovští vězni, které Němci hnali před postupující Rudou armádou.
Dveře byly přimrzlé. Když se je podařilo otevřít, vypadalo to uvnitř jako mrazivá jáma. Muži byli bez jídla a vody několik dní. Část z nich cestu nepřežila. Jejich těla zůstala mezi živými. Velitel tábora Josef Leipold nechtěl takové vězně přijmout. Byli zesláblí, omrzlí a podle něj neschopní práce. Chtěl je poslat dál. V řeči nacistické správy to znamenalo smrt.
Oskar Schindler tvrdil, že jde o dělníky potřebné pro továrnu. Jeho žena Emilie řekla, že se za několik týdnů dají postavit na nohy. Ze 107 mužů, kteří otevření vagónů přežili, zemřeli v Brněnci ještě tři. Ostatní zůstali naživu až do konce války. Žena, která je zachránila, se jmenovala Emilie Schindlerová. Většina světa si později pamatovala hlavně jejího muže.
Dívka z Maletína
Emilie Pelzl se narodila 22. října 1907 ve Starém Maletíně na Moravě. V německých pramenech se místo objevuje jako Alt Moletein. Tehdy šlo o část Rakouska-Uherska, po roce 1918 o Československo.
Její otec Josef Pelzl měl statek a podnikal v okolních vesnicích. Matka Maria se starala o domácnost. Emilie vyrůstala se starším bratrem Franzem. Na rodinný dům, zvířata a venkov později vzpomínala jako na pevný svět, který se zdál samozřejmý.
Bylo to dětství na statku, kde člověk znal práci kolem zvířat, zásob a lidí. Právě tyhle obyčejné dovednosti se jí za války hodily víc než společenské fráze. V Brněnci nebylo potřeba mluvit o hrdinství. Bylo potřeba sehnat mouku, brambory, léky, obvazy a uhlí.
Oskara Schindlera potkala na jaře 1928. Přijel na statek jejího otce jako mladý obchodník. Prodával elektromotory. Bylo mu devatenáct let, pocházel ze Svitav, tehdy německého Zwittau, a uměl působit sebevědoměji než většina lidí v jeho věku. Emilii zaujal rychle. Oskar byl vysoký, společenský a uměl mluvit s lidmi. Během několika týdnů ji požádal o ruku. Svatba byla 6. března 1928 v hostinci nedaleko Svitav. Emilie měla dvacet let. Oskar byl o rok mladší.
Manželství se brzy ukázalo jinak, než si představovala. Oskar pil, mizel z domu, utrácel peníze a pouštěl se do rizikových obchodů. Emilie dostala od otce značné věno. Část peněz Oskar rychle roztočil v podnikání a v životě, který neuměl žít střídmě.
Nebyl jí věrný. V roce 1933 měl s Aurelií Schlegel dvě děti. Emilie to věděla. Neodešla od něj. Vlastní děti spolu s Oskarem nikdy neměli.
Ve třicátých letech se Oskar Schindler přidal k sudetoněmeckému politickému prostředí. V roce 1935 vstoupil do Sudetoněmecké strany. O rok později pracoval pro německou vojenskou rozvědku Abwehr a sbíral informace o československé armádě.
V roce 1938 ho československé úřady zatkly. Po Mnichovu a záboru Sudet byl propuštěn. V roce 1939 vstoupil do NSDAP. Na podzim téhož roku byl v okupovaném Krakově. Němci zabrali Polsko a majetek židovských vlastníků přecházel do rukou německých podnikatelů. Schindler si vyhlédl továrnu na smaltované nádobí Rekord. Převzal ji a přejmenoval na Deutsche Emailwarenfabrik.
Nebyl tam jako zachránce. Přijel jako člověk, který chtěl vydělat. Měl kontakty, uměl uplácet, pohyboval se na černém trhu a zaměstnával židovské dělníky i proto, že byli levnou pracovní silou. Emilie za ním do Krakova jezdila a nějaký čas tam pobývala.
Továrna, která neměla zabíjet
V březnu 1943 Němci likvidovali krakovské ghetto. Lidé byli vražděni na místě nebo posíláni do táborů. Schindler viděl, co se děje. Jeho továrna se pro část židovských dělníků stala místem, kde mohli zůstat mimo přímé nebezpečí vyhlazovacího tábora.
Vedle továrny vznikl samostatný tábor pro jeho pracovníky. Život v něm nebyl svobodný ani pohodlný. Byla zima, nemoci, vši, hlad a strach. Pořád to ale bylo jiné než hlavní tábor pod dozorem Amona Götha.
Emilie sháněla jídlo a zásoby. Nešlo o jednu velkou akci, ale o opakovanou práci. Mouka, brambory, maso, léky, prádlo, obvazy. Něco se kupovalo na černém trhu, něco přes známé, něco přes úplatky. Stráže se musely nakrmit nebo podplatit stejně jako úředníci.
Kdo byl nemocný, potřeboval víc než misku řídké polévky. Emilie pomáhala v ošetřovně, nosila jídlo slabým a sháněla léky tam, kde oficiálně žádné být neměly. Její práce lišila od Oskarovy. On mluvil s úředníky, důstojníky a lidmi, kteří měli razítko. Ona řešila, jestli bude mít nemocný člověk co sníst a čím se mu převáže rána.
Na podzim 1944 se továrna zavírala. Schindler chtěl přesunout své dělníky do Brněnce na Moravě, blízko kraje, odkud sám pocházel. Továrna měla oficiálně vyrábět munici. Seznam pracovníků měl ukázat, kdo je pro výrobu nutný.
O tomto seznamu se později natočil slavný film. Muži dorazili do Brněnce na podzim 1944. Ženy měly jet za nimi, ale transport skončil v Osvětimi. Byly tam několik týdnů. Schindler musel vyjednávat, uplácet a nakonec se mu povedlo dostat je ven. Když přijely do Brněnce, byly vyčerpané a ostříhané dohola. Emilie se do Brněnce přesunula s Oskarem. Bylo jí šestatřicet let.
Brněnecká továrna měla vyrábět dělostřelecké granáty. V praxi se z ní stalo zejména místo, kde se Schindlerovi snažili za každou cenu udržet asi dvanáct set lidí do konce války. Výroba nefungovala tak, jak si představovalo německé ministerstvo zbrojení. Granáty nebyly použitelné. Schindler dokupoval munici jinde, aby zakryl, že továrna neplní smysl, kvůli němuž měla existovat. Peníze mizely rychle.
V Brněnci se muselo každý den jíst. Vězňům nestačilo přežít na papíře jako „potřebná pracovní síla“. Potřebovali vydatnější stravu. Emilie nakupovala potraviny na černém trhu. Sháněla léky. Dokonce nosila jídlo lidem, kteří už nedošli k výdeji.
Válka v Brněnci skončila v květnu 1945. Oskar shromáždil dělníky a řekl jim, že jsou svobodní. Pro něj a Emilii tím začalo jiné nebezpečí. Byl členem nacistické strany, pracoval v německém válečném hospodářství a mohl skončit jako člověk, který nedokáže vysvětlit, co opravdu dělal.
Oskar a Emilie odjeli z Brněnce v noci. Za sebou nechali továrnu, kterou několik měsíců drželi jako úkryt pro dvanáct set lidí. Po válce ale nepřišel klid. Nepřišel ani nový začátek, jaký by odpovídal filmu. Schindlerovi žili nejdřív v Německu, potom odešli do Argentiny.
Do Argentiny se přestěhovali v roce 1949. Zkoušeli farmařit. Chovali nutrie, slepice, pouštěli se do obchodů s půdou a dalšími podniky. Oskar znovu přišel o peníze. Neúspěchy se vršily.
Manželství už bylo dlouho nefunkční. Oskar pil, navazoval další vztahy se ženami a mizel z domu stejně jako před válkou. V roce 1957 odešel do Německa sám. Do Argentiny se už nevrátil. A Emilii už nikdy neviděl.
Oskar zemřel v roce 1974 v Hildesheimu a byl pohřben v Jeruzalémě. Emilie zůstala na malé farmě v San Vicente v provincii Buenos Aires. Žila skromně, často až v chudobě. Pomáhaly jí některé židovské organizace a lidé, kteří přežili i díky Brněnci.
Člověk by čekal, že žena, která krmila vyhladovělé muže z Goleszówa a sháněla jídlo pro Schindlerovy dělníky, bude po válce známá. Nebyla. Ve vzpomínkách, knihách a vyprávěních byl hlavní hvězdou většinou Oskar.
V roce 1993 přišel film Schindlerův seznam. Steven Spielberg z Oskara Schindlera udělal jméno, které znaly miliony lidí. Film získal ceny, vrátil příběh do světové pozornosti a ukázal záchranu židovských dělníků publiku, které o Brněnci nikdy neslyšelo.
Emilie ve filmu byla, ale ne tak, jak si sama pamatovala. Vadilo jí, že její role zůstala malá. Ve stejném roce ji Yad Vashem uznal spolu s Oskarem jako Spravedlivou mezi národy. Oskar byl už dávno mrtvý. Emilie si uznání převzala osobně. Přišlo téměř padesát let po válce.
Emilie Schindlerová zůstala v Argentině většinu života. Na stará kolena chtěla zpět do Německa. V létě 2001 odjela kvůli lékařské péči. Bylo jí třiadevadesát let. Zemřela 5. října 2001 v nemocnici ve Strausbergu u Berlína. Do čtyřiadevadesátých narozenin jí chybělo několik týdnů.
Zdroje:
https://www.yadvashem.org/righteous/stories/schindler.html
https://collections.yadvashem.org/en/righteous/4017377
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/oskar-schindler
https://www.jewishvirtuallibrary.org/emilie-schindler
https://www.gedenkstaette-stille-helden.de/en/silent-heroes/biographies/biographie/detail-480
https://www.iwm.org.uk/collections/item/object/80007219
https://english.radio.cz/schindlers-factory-holocaust-memorial-museum-survivors-officially-opens-brnenec-8850859
