Článek
V červnu 2022 stál před pražským kostelem sv. Anežky České drobný tříkolový veterán Velorex ozdobený smutečním věncem. Cedulka na věnci nesla jméno Dalibor Vrána – odkaz na nezapomenutelnou postavu falešného číšníka z filmu Vrchní, prchni!. Uvnitř zaplněného kostela se v ten den konalo poslední rozloučení s Josefem Abrhámem.
Na čelním černobílém portrétu vedle rakve byl herec zachycen po boku své životní partnerky Libuše Šafránkové, s níž se veřejnost na stejném místě loučila téměř přesně před rokem. Byla to nenápadná, ale symbolická připomínka hereckého fenoménu, který dokázal naplnit sály smíchem a zároveň zůstat v soukromí neokázalým, plachým elegánem.
Z Kunovic na pražská jeviště
Josef Abrhám se narodil 14. prosince 1939 ve Zlíně, vyrůstal však v rodině s podnikatelskou tradicí v moravských Kunovicích. Jeho dědeček i otec vedli prosperující cihelnu, kterou jim po roce 1948 zabavil komunistický režim. Rodinný původ poznamenal i mladého Josefa: po maturitě mu bylo znemožněno dva roky studovat, a než mohl na vysokou školu, živil se jako nádeník na stavbách.
Teprve když se oficiálně zřekl nálepky „syn živnostníka“ a označil se za dělníka, směl v roce 1959 nastoupit na bratislavskou VŠMU. Herectví pak dokončil na pražské DAMU, kde absolvoval v roce 1962. Krátce nato získal první angažmá v Divadle na Vinohradech. Už v polovině 60. let ale přešel do nově vzniklého pražského Činoherního klubu, který se stal jeho uměleckým domovem na dlouhá desetiletí.
Patřil ke generaci mladých herců a režisérů (Jan Kačer, Evald Schorm, Jiří Menzel ad.), která v šedesátých letech posouvala hranice českého divadla. Abrhám vynikal civilním projevem a schopností jemné ironie – přesně těmi rysy, na nichž stála nová vlna herectví té doby. V Činoherním klubu se brzy prosadil v moderním repertoáru: hrál v inscenacích ostrých současných her i nekonvenčně pojatých klasik.
V roce 1968 zazářil ve filmové adaptaci jednoaktovky Pension pro svobodné pány. V situační komedii plné záměn vytvořil postavu lehkomyslného svůdce, který se snaží utajit milenku v pánském penzionu – a právě touto rolí poprvé výrazněji upoutal filmovou kritiku i publikum. Koncem 60. let měl Abrhám pověst talentovaného elegantního herce, který zvládá humor i vážnější polohy, přestože široké publikum ho teprve mělo objevit.
Primář Blažej
Na přelomu 70. a 80. let už jméno Josefa Abrháma znala většina populace. V roce 1978 Československá televize odvysílala seriál Nemocnice na kraji města, ve kterém Abrhám ztvárnil pohledného chirurga MUDr. Arnošta Blažeje. Z nenápadného divadelního herce se rázem stal celonárodně známý „pan primář“. Seriál o lékařích a jejich osudech se stal fenoménem: sledovaly ho miliony diváků a postavy začaly žít vlastním životem.
Abrhámův primář Blažej byl charismatický profesionál, ale také sukničkář s komplikovaným soukromím. Diváci mu však leccos odpustili – doktor Blažej se stal jednou z nejoblíbenějších televizních postav té dekády. Z Abrháma udělal seriál doslova idol žen, ankety popularity ho řadily mezi nejoblíbenější české herce a jeho tvář se objevovala na titulních stránkách.
On sám si náhlou popularitu držel od těla. Rozhovorům se vyhýbal a soukromí si pečlivě střežil. „Patřil k nejmlčenlivějším hercům – o herectví se bavit vůbec nechtěl,“ psala o něm MF DNES v roce 2001. Zatímco televizní publikum hltalo každý díl Nemocnice, Abrhám dál po večerech stál na prknech Činoherního klubu.
Mezi natáčením televizního seriálu a večerním představením dokázal přepínat z role do role bez okázalých gest – civilní herecký styl ho neopouštěl ani v televizní melodramatické zápletce. Postava primáře Blažeje Abrháma provázela i v dalších letech: po úspěchu první série následovalo v roce 1981 pokračování seriálu a po dvacetileté pauze dokonce porevoluční volné navázání příběhů.
Abrhám v něm jako starší Blažej ještě jednou stanul před kamerou v roli, kterou mu dodnes mnozí pamětníci automaticky připomenou.
Severní vítr
Film, který Josefa Abrháma navždy zapsal do zlatého fondu českých komedií, vznikl v roce 1980 a do kin vstoupil na začátku 80. let. Snímek Vrchní, prchni! o drobném podvodníkovi, který se vydává za číšníka, napsala osvědčená autorská dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak přímo „na tělo“ Abrhámovi. V roli knihkupce Dalibora Vrány, jenž z nouze začne obcházet pražské restaurace v cizí číšnické uniformě a inkasovat cizí útraty, rozvinul Abrhám svůj mimořádný komediální talent. Jeho hrdina byl komický výchozí situací, nikoli vnějším pitvořením – a herec to pojal naprosto vážně. „Humor se musí hrát s vážnou tváří,“ vysvětloval později svůj přístup k filmové komedii.
„Právě proto jsem uspěl u Smoljaka a Svěráka – jejich situace a humor byly vnitřní. Můj nudný, protivný obličej se hodil do praštěných situací,“ popsal sebekriticky v jednom z posledních rozhovorů. Diváky si získal civilním projevem: absurdní podfukář Vrána v jeho podání působil uvěřitelně a svým způsobem sympaticky. Film Vrchní, prchni! zaznamenal obrovský úspěch v kinech a dodnes patří k nejoblíbenějším komediím 80. let.
Řada scén a hlášek zlidověla. Sám Abrhám v jedné nezapomenutelné scéně coby falešný vrchní na útěku zpívá po náročné noci v baru popěvek „Severní vítr je krutý…“, který od té doby zdomácněl jako hospodský evergreen. Přestože se v rozhovorech označoval za introverta, dokázal Abrhám v této roli rozdávat radost plnými hrstmi – a publikum mu to vrátilo masovou oblibou.
Komedii Vrchní, prchni! natočil v době, kdy stále účinkoval na prknech Činoherního klubu a střídal i další filmové žánry. V roce 1978 si zahrál seriózního advokáta v hořké komedii Kulový blesk a také dramatickou roli v kriminálním filmu Holka na zabití. Josef Abrhám tak v té době patřil k několika málo hercům, kteří měli u publika úspěch napříč médii – v televizi, ve filmu i na divadle.
Koncem osmdesátých let, v čase pozvolného konce komunistické éry, dostal Abrhám příležitost ztělesnit na plátně slavného českého spisovatele. Ve filmu Člověk proti zkáze (1989) hrál Karla Čapka v posledních měsících před Mnichovem – spisovatele, sužovaného smrtelnou nemocí a hrozbou blížící se nacistické okupace. Pro Abrháma, do té doby známého hlavně z komedií, to byla jedna z prvních možností naplno předvést svůj dramatický talent ve filmu.
Od té chvíle už nebyl vnímán jen jako „ten elegantní herec z komedií“, ale i jako seriózní dramatický protagonista. Po roce 1989 se navíc před ním otevřely nové možnosti. Roku 1992 přijal angažmá v činohře Národního divadla a sám sebe tak symbolicky usadil mezi hereckou elitu i oficiálně. V historické budově ND se objevil například v Shakespearově Zimní pohádce, kde na jevišti stanul společně se svou manželkou Libuší Šafránkovou.
Zlákalo ho však spíše filmové herectví a svoboda hostování. Už v roce 1993 se vrátil do mateřského Činoherního klubu a začal si pečlivě vybírat jen role, které ho přitahovaly. Brzy po revoluci slavil úspěch ve filmu Šakalí léta, retro komedii z roku 1993 – za svůj výkon získal Českého lva. V dalších letech se objevoval spíš sporadicky, ale vždy šlo o výrazné počiny.
V židovském rodinném dramatu Všichni moji blízcí (1999), spojeném s příběhem Nicholase Wintona, ztvárnil MUDr. Jakuba Silbersteina, otce rodiny ohrožené nacistickou perzekucí. Režisér Jiří Menzel obsadil Abrháma v roce 2006 do adaptace Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.
Odcházení
Poslední velkou hereckou výzvu přijal Josef Abrhám ve svých jedenasedmdesáti letech. V roce 2011 ho oslovil přítel a někdejší prezident Václav Havel, který hledal představitele hlavní role do svého autorského filmu Odcházení. Havel napsal i režíroval tragikomický příběh kancléře, jenž po letech opouští vysokou politiku – v mnohém inspirovaný Havlovou vlastní zkušeností. Abrhám si na nabídku troufl, přestože v té době už několik let před filmovou kamerou nestál.
„Byla to pro mě pocta, ale zároveň velká obava, jestli pana prezidenta nezklamu,“ přiznal otevřeně při vzpomínce na tuto práci. Text Havlovy pozdní hry považoval za mimořádně náročný a sám o sobě pochyboval, zda je po letech filmové pauzy schopen takovou roli přijmout. Nakonec do toho šel naplno – a s Havlem našli společnou řeč.
Oba muže pojila zkušenost z divadelních 60. let: Havel jako mladý autor tehdy působil v zákulisí Činoherního klubu a Abrhám hrával menší role i v některých jeho jednoaktovkách. Když se ve filmu Odcházení po letech setkali, panovala na place vzácná důvěra. Abrhám později Havla chválil jako „dobrého psychologa“, který dokáže vést herce přesně a klidně. Film Odcházení s Abrhámem v hlavní úloze Riegra měl premiéru na jaře 2011.
Pro Václava Havla to bylo první a poslední filmové režijní dílo; pro Josefa Abrháma představovalo symbolické rozloučení s jednou etapou herectví. Po této roli už se objevoval jen výjimečně – například ve filmech Přijde letos Ježíšek? (2013), Korunní princ (2015), Jak básníci čekají na zázrak (2016) či v pohádce Anděl Páně 2 (2016), kde ztvárnil svatého Josefa. Jinak se stáhl do ústraní.
Ve stejném roce 2016 přijal s Libuší Šafránkovou společné ocenění za celoživotní umění na zlínském filmovém festivalu. Cenu Thálie 2020 za celoživotní mistrovství v činohře pak Abrhám získal v době, kdy se už na veřejnosti objevoval zřídka a bylo patrné, že ho opouští síly.
Mimo filmová plátna a divadelní rampy stál Josef Abrhám pevně nohama na zemi. Od konce 70. let žil po boku jedné z nejoblíbenějších českých hereček, Libuše Šafránkové. Potkali se jako mladí kolegové od filmu a v roce 1976 se vzali. Vychovali spolu syna Josefa a po celou kariéru dbali na udržení svého soukromí stranou bulvárních debat.
Společně si zahráli například v televizní komedii Svatební cesta do Jiljí (1983), na divadle v už zmíněné Zimní pohádce a v dalších televizních či filmových projektech. Abrhám byl znám svou noblesou, spolehlivostí a diskrétností, Šafránková zase působila étericky a spontánně – dohromady se stali pro fanoušky zosobněním herecké elegance a harmonie.
V roce 2021 však tuto populární dvojici dostihla krutá realita: Libuše Šafránková po dlouhé nemoci zemřela v červnu, dva dny po svých 68. narozeninách. Josef Abrhám při smutečním obřadu seděl v kostelní lavici v ústraní a viditelně zdrcený. Ztráta životní partnerky se na jeho stavu výrazně podepsala. Už dříve trpěl zdravotními obtížemi, po manželčině smrti ale jeho okolí pozorovalo, že pohasíná. Dne 16. května 2022 Josef Abrhám zemřel – pouhých jedenáct měsíců po své milované „Popelce“. Bylo mu 82 let.
Zdroje:
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/aktuality/zemrel-josef-abrham
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/josef-abrham-rozlouceni-pohreb.A220606_091630_filmvideo_ts
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/abrham-bojuji-o-cihelnu-a-nelze-to-vzdat.A011025_101600_lidicky_pet
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/josef-abrham-rozhovor-zemrel-herec-umrti_2205171225_ako
https://kultura.sme.sk/c/5940110/herec-josef-abrham-havel-ma-pochvalil-po-dvadsiatich-rokoch.html
https://www.lidovky.cz/kultura/josef-abrham.A100723_163843_ln_kultura_spa
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jiri-abrham-pohreb-sporilov-praha-celebrity-herci_2206061350_har
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Abrh%C3%A1m
