Článek
Faye Dunaway se narodila 14. ledna 1941 v Bascomu na Floridě jako dcera profesionálního vojáka a hospodyňky. Rodina se kvůli otcově kariéře často stěhovala, což jí paradoxně přineslo množství zkušeností, které později využila v herectví. Studovala nejprve na Florida State University a na Floridské univerzitě, nakonec však v roce 1962 absolvovala divadelní obor na Bostonské univerzitě. Poté pokračovala ve výcviku v American National Theater and Academy.
Na Broadwayi debutovala krátce po škole ve hře Muž pro všechny časy, kde hrála dceru sira Thomase Morea. Byla to disciplinovaná, vojensky vychovaná rodina, kde se od dětí očekávala odpovědnost a pracovitost. Tyto hodnoty Dunaway později přenesla do mimořádně perfekcionistického přístupu k herectví. Tentýž perfekcionismus, který ji dovedl k oscarovým nominacím, se však postupem let stal i zdrojem pověsti náročné spolupracovnice.
Bonnie, která ji katapultovala mezi hvězdy
Filmový debut přišel v roce 1967 snímkem The Happening, skutečný zlom ale nastal téhož roku. Režisér Arthur Penn ji obsadil do role bankovní lupičky Bonnie Parkerové ve filmu Bonnie a Clyde. Warren Beatty, producent a představitel Clydea Barrowa, byl vůči tehdy méně známé herečce zprvu zdrženlivý, Penn ho však nakonec přesvědčil.
Byla to sázka, která se vyplatila. Film získal deset oscarových nominací a Dunaway obdržela svou první nominaci za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.
„Bonnie a Clyde mě zařadili mezi herečky, které budou dělat práci považovanou za umění. Byla jsem tehdy zlatá holka. Jedna z těch žen, které budou rok co rok nominovány na Oscara a aspoň jednou vyhrají,“ vzpomínala později. Film ji proměnil ve hvězdu prakticky přes noc.
Následovala série filmů, které z ní udělaly jednu z nejžádanějších hereček sedmdesátých let. Po boku Steva McQueena zazářila v Aféře Thomase Crowna z roku 1968, objevila se v revizionistickém westernu Malý velký muž z roku 1970 a později také ve dvoudílné adaptaci Tří mušketýrů.
V roce 1974 přišla role, která patří k jejím nejikoničtějším: záhadná a zraněná Evelyn Mulwrayová v Polanského neo-noirové klasice Čínská čtvrť. Přinesla jí druhou oscarovou nominaci. Vrchol přišel s filmem Network Sidneyho Lumeta z roku 1976, ve kterém ztvárnila bezcitnou, na úspěch posedlou televizní producentku Dianu Christensenovou. Za tuto roli získala v roce 1977 Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Film samotný proměnil čtyři z deseti nominací ve vítězství.
Slavnou fotografii Dunaway u bazénu hotelu Beverly Hills ráno po oscarovém triumfu pořídil fotograf Terry O'Neill, který se později stal jejím manželem. Během kariéry spolupracovala s režiséry, jako byli Elia Kazan, Sidney Lumet, Arthur Penn, Roman Polanski nebo Sydney Pollack. V roce 1998 zařadil Americký filmový institut Bonnie a Clyda, Čínskou čtvrť i Network mezi sto nejlepších amerických filmů všech dob.
Byla to žena na absolutním vrcholu profese: talentovaná, žádaná, oscarová. A právě v tomto bodě přišla nabídka, která měla její kariéru posunout ještě dál. Místo toho se stala bodem zlomu.
Role, která měla být triumfem
V roce 1981 přijala Dunaway roli Joan Crawfordové ve filmu Drahá maminko, natočeném podle bestselleru Crawfordové adoptivní dcery Christiny. Kniha obsahovala Christinino svědectví o údajném tyranském a násilném chování slavné matky v soukromí. Některá její tvrzení však později zpochybňovali lidé z Crawfordové okolí i část rodiny.
Dunaway v roli viděla velkou příležitost: „okno do zmučené duše“, jak ji sama později popsala. Šla do ní s naprostým nasazením. Hodiny trávila v maskérně, kde jí upravovali obličej tak, aby se podobala Crawfordové, a studovala její hlas, chůzi i intenzitu ženy posedlé dokonalostí.
Natáčení bylo mimořádně náročné. V jedné z klíčových emocionálně vypjatých scén Dunaway podle svědectví omdlela přímo ve skříni a dočasně ztratila hlas z křiku. Musela navštívit specialistu, kterého jí doporučil Frank Sinatra. Sama později napsala, že právě den, kdy ztratila hlas, znamenal i ztrátu vášně pro celý film.
Existuje i zvláštní ironie v tom, jak moc si byly Dunaway a Crawfordová v očích okolí podobné. Joan Crawfordová o Dunaway dlouho před vznikem filmu prohlásila: „Ze všech hereček má jen Faye Dunaway ten talent, tu třídu a tu odvahu, která je potřeba k tomu, aby se stala skutečnou hvězdou.“
Podle některých svědectví se hranice mezi herečkou a postavou, kterou hrála, na place postupně rozostřovala. Dunaway se s Crawfordovou silně identifikovala, a právě to se později stalo součástí legendy o vzniku filmu.
Když šel film do kin, stalo se něco, co tvůrci nečekali. Část diváků se u scén, které měly být děsivé a dramatické, smála. Slavná věta „Žádné drátěné věšáky – nikdy!“, kterou Crawfordová v podání Dunaway křičí na svou dceru, se stala kultovní hláškou, ne momentem hrůzy. Paramount rychle upravil původní vážnou reklamní kampaň a začal zdůrazňovat campový, groteskní charakter filmu. Objevily se billboardy s citátem o drátěných věšácích a sloganem „The biggest mother of them all“ – „Největší matka ze všech.“
Producent Frank Yablans byl tímto obratem pobouřen a na Paramount podal žalobu. Tvrdil, že reklama zesměšňuje film, který měl být vážným dramatem o zneužívání a destruktivní moci.
Zlatá malina místo Oscara
Zatímco část kritiků ocenila Dunawayin výkon jako odvážný a intenzivní, veřejné vnímání šlo opačným směrem. Organizátoři Zlatých malin jí udělili anticenu za nejhorší ženský herecký výkon roku. O cenu se tehdy dělila s Bo Derek za film Tarzan.
Z filmu, od něhož si slibovala další velký triumf, se rázem stal symbol jejího pádu. Dunaway se rozhodla o Drahá maminko dlouhá léta prakticky nemluvit a nechala celou věc, jak sama později přiznala, „hnisat“.
Historky o jejím chování na place, včetně dřívějších pověstí, že byla „obtížná“, najednou začaly převažovat nad jejími hereckými úspěchy. Herečka Bette Davis po společném natáčení televizního filmu The Disappearance of Aimee o Dunaway mimo jiné řekla, že patřila k nejtěžším lidem, s nimiž kdy pracovala.
Producenti byli vůči jejímu angažování opatrnější. Dunaway později deníku People řekla: „Myslím, že to nasměrovalo mou kariéru způsobem, kdy si lidé o mně navždy udělali špatný dojem. Je hrozně těžké něco takového překonat. Měla jsem to vědět líp, ale člověk je občas zranitelný a neuvědomí si, do čeho jde.“
Ironií osudu je, že se Drahá maminko s odstupem let proměnil v kultovní klasiku, oblíbený titul queer publika i stálice drag show. Režisér John Waters, sám výrazná osobnost campové kinematografie, se opakovaně stavěl na obranu filmu a tvrdil, že jde o „velmi vážný film“, který však u velké části publika selhal ve svém zamýšleném dopadu.
Herečka Sharon Stone se v pozdějším dokumentu ptala přímo: jak jinak měla Dunaway ztvárnit tak teatrální osobnost, jakou Crawfordová byla? Podle Stone neleží selhání na Dunaway, ale na režisérovi Franku Perrym, který podle ní nevěděl, jak svou hvězdu správně nasměrovat.
Christina Crawfordová se s filmem sama nikdy zcela neztotožnila. Dunaway osobně nepotkala a film později označila za groteskní a nerealistický. Paramount od ní v roce 1978 koupil filmová práva za 300 000 dolarů a byla najata i na práci na scénáři.
Je to zvláštní paradox celého případu: film vycházel z vážných obvinění a bolestného rodinného vyprávění, přesto jej velká část publika vnímala jako grotesku. Dunaway pak nesla podstatnou část důsledků, ačkoli neměla pod kontrolou ani scénář, ani marketingovou kampaň studia.
Roky po pádu
Dunaway v hereckém řemesle pokračovala i po Drahé mamince, byť už nikdy nedosáhla stejného postavení hlavní hvězdy jako v sedmdesátých letech. Výraznou roli si zahrála ve filmu Barfly z roku 1987, za niž získala nominaci na Zlatý glóbus. V roce 1995 se ve filmu Don Juan DeMarco po boku Johnnyho Deppa a Marlona Branda znovu setkala s komerčním úspěchem.
Téhož roku vydala memoáry Looking for Gatsby, které sklidily příznivou kritiku. Novinář Mark Harris z Entertainment Weekly ocenil, jak otevřeně v nich popisuje herecké řemeslo na příkladu svých oscarových rolí v Bonnie a Clyde, Čínské čtvrti a Networku.
Zvláštní symbolickou tečku za jejím vztahem k Hollywoodu představuje moment z roku 2017, kdy se s Warrenem Beattym, spoluhráčem z Bonnie a Clyda, setkala na 89. udílení Oscarů u příležitosti padesátého výročí filmu. Měli předat cenu za nejlepší film, dostali však chybnou obálku. Beatty váhal, Dunaway pak omylem ohlásila jako vítěze La La Land místo skutečného vítěze, filmu Moonlight.
Okamžik se stal celosvětovou senzací. Dunaway jej později označila za „jeden z nejhorších momentů“ svého života a přiznala, že se cítila „hrozně provinile“.
Faye Dunaway zůstává mimořádně komplikovanou postavou hollywoodských dějin. Její talent nikdo vážně nezpochybňuje, její jméno je však dodnes nerozlučně spjaté s jednou zakřičenou scénou o drátěných věšácích, možná víc než s Oscarem, kterého skutečně vyhrála.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Faye_Dunaway
https://www.people.com/movies/faye-dunaway-opens-up-about-movies-men-and-mommie-dearest/
https://people.com/faye-dunaway-life-in-photos-8676627
https://en.wikipedia.org/wiki/Mommie_Dearest_(film)
https://www.afi.com/afis-100-years-100-heroes-villians/
https://www.hbomax.com/movies/faye/2d9330c0-d7fd-4f11-abd1-f1847fd192cc
https://variety.com/2024/tv/features/faye-dunaway-documentary-hbo-difficult-reputation-i-wanted-people-to-know-this-wasnt-a-vanity-piece-1236066529/
https://www.vanityfair.com/hollywood/2017/02/oscars-2017-moonlight-best-picture-la-la-land-wrong-envelope
