Článek
Pavel Řezníček se narodil 11. října 1966 v Brně. Vyrůstal v Husovicích a na Lesné, vystudoval gymnázium a dlouho to nevypadalo, že by jeho život měl patřit divadlu.
Mnohem víc ho bavil sport. Závodně hrál fotbal, působil v dorostu brněnské Zbrojovky a jako kluk si představoval kariéru v Barceloně, Realu Madrid nebo Arsenalu. Fotbal byl jeho první velká posedlost. Až později si uvědomil, že na vrcholovou kariéru to nebude a že ho neláká pokračovat mnoho dalších let v nižších soutěžích.
Sám později vzpomínal, že do toho přišla puberta, zájem o holky a postupné zjištění, že život nemůže být jen fotbalová šatna a hřiště. Sport ale zůstal jeho důležitou součástí. Dodnes mluví o tenisu jako o koníčku, který ho baví a zároveň mu pomáhá udržet se v kondici. Má také o deset let mladší sestru Moniku, která vystudovala loutkoherectví. K umění tedy nakonec směřovaly obě děti, jen každé jinudy.
Náhoda v Divadle na provázku
K divadlu se Řezníček dostal poměrně pozdě. Když mu bylo kolem devatenácti, zašel v Brně do tehdejšího Divadla na provázku, dnešní Husy na provázku, na inscenaci Staré ženy aneb Tacet inspirovanou poezií Františka Halase.
Byl to pro něj zásah. Najednou se před ním otevřel svět, který do té doby neznal. Nezačal jako herec, ale odspodu: pracoval v divadle jako uvaděč. Po gymnáziu pak absolvoval základní vojenskou službu, kde s kamarádem Ervínem Rosenkrantzem založil divadelní soubor a nastudoval Mrożkovy Emigranty. V roce 1989 s inscenací vyhráli armádní divadelní soutěž.
Po návratu do civilu pracoval jako kulisák v Divadle bratří Mrštíků, dnešním Městském divadle Brno. Teprve potom se přihlásil na DAMU. Přijat byl napoprvé, ve čtyřiadvaceti letech, tedy později než řada jeho spolužáků.
Studium herectví dokončil v roce 1999. Vedle toho se věnoval také divadelní režii. Výrazně ho ovlivnil pedagog Jan Kačer, který studentům připomínal, že herec musí být stále připravený, protože jeden telefon může změnit celý život.
Ještě během studia hostoval v Národním divadle v Shakespearově Zimní pohádce. Hrál také v Dejvickém divadle, včetně inscenace Revizor. Na začátku kariéry se pohyboval mezi divadlem, kamerou i prací v televizním zákulisí: několik let působil na Primě jako produkční zpravodajství.
Pauza od divadla, která se protáhla
Řezníček dnes patří hlavně k televizním hercům, ale jeho vztah k divadlu je složitější, než by se mohlo zdát. V rozhovoru v roce 2019 popsal, že divadlo opustil přibližně dvacet let předtím s představou, že si dá jen pauzu. Ta pauza se protáhla.
„Divadlo jsem opustil před dvaceti lety s tím, že si dám pauzu, a až mi bude extrémně chybět, vrátím se,“ řekl. „Vzhledem k tomu, že ta pauza trvá dodnes, asi mi tolik nechybí.“
Zásadní roli v jeho rozhodnutí sehrála zkušenost se zkoušením Revizora v Dejvickém divadle. Nevyhovoval mu styl práce tehdejšího ruského režiséra ani způsob, jakým s herci zacházel. Nešlo jen o jednu nepovedenou inscenaci. Řezníček si postupně uvědomil, že mu nevyhovuje představa stálého angažmá, pravidelného režimu a závazku vůči jednomu souboru.
K divadlu se přitom nestaví odmítavě. Kdyby přišla nabídka na silný text, například Čechova, zájem by podle svých slov měl. Do klasického angažmá se však vracet nechce. „Připravilo by mě o pocit svobody,“ vysvětlil.
Naopak natáčení mu vyhovuje. Láká ho proměnlivost práce, možnost střídat prostředí, kolegy i postavy. Sám mluvil i o dlouhém čekání na place, které by někomu vadilo, ale jemu připadá jako přirozená součást hereckého života.
Jeho filmografie obsahuje desítky televizních i filmových titulů. Hrál například v seriálech Letiště, Velmi křehké vztahy, Cirkus Bukowsky, Přístav, Labyrint, Krejzovi, Profesor T., Odznak Vysočina, Zlatá labuť nebo Policie Hvar. V roce 2013 se objevil také v soutěži StarDance.
Výraznou televizní rolí se pro něj stal profesor kriminalistiky Jáchym Tauber v seriálu Profesor T.. Širší publikum ho zná také jako Václava Macha ze Zlaté labutě a především jako MUDr. Martina Brabce z Ordinace v růžové zahradě 2.
Brabec přišel do seriálu v roce 2019 jako gynekolog, spolužák Čestmíra Mázla a muž s komplikovanou minulostí. Televize Nova ho tehdy představila jako postavu, která se po rozvodu a vyhazovu z předchozí nemocnice snaží začít znovu.
Zároveň naznačila, že pod sympatickým dojmem bude skrývat něco temnějšího: Brabec rád ohýbal pravdu, měl slabost pro ženy a rozhodně nebyl jen kladným lékařem v bílém plášti.
Svůdník na obrazovce, v soukromí tichá voda
Právě Martin Brabec vytvořil pro Řezníčka obraz televizního svůdníka. Herec ale opakovaně upozorňoval, že podobné role nemají být návodem k výkladu jeho soukromí.
Veřejně není známé, že by byl ženatý, a herec sám v rozhovorech uvedl, že nemá manželku ani děti. Řezníček si soukromí chrání a konkrétní partnerky veřejně prakticky nekomentuje.
O sociálních sítích a zvědavosti kolem celebrit mluvil poměrně jasně. „To jsem zaspal dobu,“ řekl v rozhovoru pro Expres. Dodal, že ani u svých hereckých idolů, jako byli Paul Newman nebo Robert Redford, nikdy nepotřeboval vědět, co snídají. Herci podle něj sluší určitá míra tajemství a divák by ho měl vnímat především skrze role.
O životě bez rodiny ale Řezníček mluvil otevřeněji než o konkrétních vztazích. V citovaných vyjádřeních se označil za člověka, který je pro partnerský a rodinný život příliš zaměřený na sebe i na práci.
„Jsem příliš sobecký, příliš do sebe zahleděný,“ uvedl. Přiznal, že si neumí představit, že by dokázal dobře rozdělit čas mezi partnerku a svou profesi.
Herectví pro něj není jen zaměstnání. Mluví o něm jako o něčem, bez čeho by nedokázal být. Má rád přípravu, studium postav i drobný pocit profesního růstu. „Do práce jsem zahleděný. Na té mi záleží nejvíc,“ vysvětloval.
Herec spojoval svou potřebu samoty také s otcem. Ten byl podle jeho vzpomínek člověk, který společnost zvládal výborně, na oslavách bavil okolí a dokázal vyprávět historky. Uvnitř byl ale samotář.
Jeho velkým snem prý bylo žít ve srubu na Aljašce a číst Jacka Londona. Řezníček v tom poznává něco vlastního: schopnost být mezi lidmi, fungovat v kolektivu, vystupovat před kamerou i na veřejnosti, a přitom mít silnou potřebu vracet se do klidu a být sám.
To je možná i jeden z důvodů, proč mu vyhovuje práce herce bez stálého divadelního angažmá. Může se ponořit do role, být součástí štábu a natáčení, ale po skončení projektu se zase vrátit k vlastnímu rytmu.
Řezníček přitom nemluví o samotě jako o životě, který by mu byl vnucený. Naznačil, že v minulosti potkal několik žen, s nimiž si uměl představit vážnější vztah. Podle jeho pozdějšího vyjádření ale tyto možnosti nechal odejít. V některých rozhovorech to shrnul drsněji: „Všechny pravé ženy jsem prošvihl.“
V jeho případě by bylo laciné tvrdit, že je nešťastný samotář, stejně jako by bylo nepřesné líčit ho jako bezstarostného svůdníka z televizního seriálu. Sám o sobě mluví mnohem střízlivěji: jako o člověku, který se soustředil na práci, dlouho se vyhýbal závazkům a nese odpovědnost za to, že některé vztahy neskončily společným životem.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/pavel-reznicek-tydenik-5plus2-divadlo-film-cena-za-stesti-serialy.A190118_113955_lidicky_zar
https://tv.nova.cz/osobnosti/16872-pavel-reznicek
https://tv.nova.cz/porad/ordinace-v-ruzove-zahrade-2/clanek/64072-nova-posila-gynekologickeho-oddeleni-v-ordinaci-martin-brabec-je-pekny-suknickar
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/herec-pavel-reznicek-proc-prcha-ze-salu-a-proc-dal-vale-divadlu-64112
https://magazin.osobnosti.cz/herec-pavel-reznicek-rodina-samota-prace-sobectvi/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/34113-pavel-reznicek
