Článek
Gustáv Valach se narodil 16. března 1921 v obci Hontianske Nemce na středním Slovensku, kde prožil dětství. Dospívání strávil v Banské Štiavnici na Gymnáziu Andreja Kmeťa. Právě tam ho uchvátilo ochotnické divadlo.
Po maturitě v roce 1940 se rozhodoval mezi různými směry studia. Nakonec začal studovat právo a souběžně navštěvoval bratislavskou Státní konzervatoř. Spolupracoval také s rozhlasem. Paragrafy se ale jeho životním posláním nestaly. Zvítězilo herectví.
Po válce se stal členem Slovenského národního divadla v Bratislavě. Vynikal v rázovitých, psychologicky složitých postavách, které v sobě nesly životní zkušenost, vnitřní napětí a často i dávku tvrdohlavosti. V tomhle směru byl Valach přirozený. Nejen jako herec, ale i jako člověk.
Víra, za kterou zaplatil prací ve fabrice
Ani v éře komunistického režimu se Valach netajil tím, že je oddaným katolíkem. Postoj, který mu u tehdejších mocipánů přinesl velké potíže. V roce 1959 ho kvůli víře propustili ze Slovenského národního divadla. Odmítal se vzdát svého přesvědčení jen proto, aby se někomu zalíbil. „Odmítal se vzdát své víry jenom proto, aby se někomu zalíbil,“ potvrdil později jeho syn Gustáv.
Komunisté ho poslali pracovat do fabriky. Dělal mimo jiné v tiskárně a jako dělník. Jeho první výplata činila jen 453 korun, částku, z níž se s početnou rodinou nedalo normálně vyžít. Pro herce, který byl zvyklý stát na jevišti Slovenského národního divadla, to musel být tvrdý pád.
Teprve v roce 1962 se mohl vrátit k herecké profesi. Ani potom ale spory s režimem neskončily. Valach například odmítl ztvárnit papeže Pia XII. v kontroverzní hře Rolfa Hochhutha Zástupce. Drama obviňovalo papeže z pasivity vůči nacistickému vyvražďování Židů a vyvolalo po Evropě prudké debaty. Pro hluboce věřícího Valacha byla role nepřijatelná. Odmítl. A znovu za to zaplatil omezením pracovních možností.
Právě angažmá ve Slovenském národním divadle mu nakonec zabránilo i v roli, která mohla jeho kariéru nasměrovat úplně jinam.
Gustáv Valach měl původně ztvárnit potulného mnicha Bernarda ve filmu Františka Vláčila Markéta Lazarová, natočeném podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury. Film se později stal jedním z nejvýznamnějších děl československé kinematografie a mnich Bernard patří k jeho nezapomenutelným postavám.
Jenže vedení činohry Slovenského národního divadla Valacha pro film neuvolnilo. Vedoucí výroby Josef Ouzký proto 2. února 1965 oslovil Vladimíra Menšíka. Ten roli přijal a první klapka padla už na konci března.
Menšík se v Markétě Lazarové objevil v sutaně, kterou štáb podle známé historky potřel beraním spermatem, aby se ho ovce držela během natáčení. Výsledek se zapsal do filmové historie. Gustávu Valachovi tak unikla jedna nejslavnějších rolí českého filmu.
Hajný Straka, kterého musel Gajer vybojovat
O více než deset let později se ale osud rozhodl Valachovi dát jinou šanci. Roli, díky níž si ho zamilovali čeští i slovenští diváci. V roce 1978 vznikl film Pod jezevčí skálou, první díl volné trilogie o pražském klukovi Vaškovi a jeho dědečkovi, hajném Václavu Strakovi, žijícím na šumavské samotě.
I tahle role ale visela na vlásku. Valach se po roce 1968 znovu ocitl na černé listině kvůli svým problémům s režimem. Režisér Václav Gajer proto musel jeho obsazení tvrdě prosazovat a přesvědčovat dramaturgy i funkcionáře.
Nakonec uspěl. A diváci dostali svérázného, přísného, ale spravedlivého hajného Straku. Muže, který se s lidmi nemaže, ale který má jasně dané zásady a nedokáže nechat bez pomoci nikoho, kdo ji skutečně potřebuje. Byla to role, která Valachovi sedla dokonale. Tvrdohlavost, zásadovost i vnitřní lidskost hajného Straky jako by kopírovaly osud herce, který ho ztvárnil.
Trilogii doplnily snímky Na pytlácké stezce z roku 1979 a Za trnkovým keřem z roku 1980. Ve všech třech filmech hrál po Valachově boku Tomáš Holý jako jeho vnuk Vašek. Jejich vztah na plátně fungoval právě proto, že mezi nimi nevznikla jen filmová chemie. Valach si s malým Tomášem dobře rozuměl a nechával mu prostor. Tomáš přitom často improvizoval, protože režisér Gajer ho nenutil učit se každou větu přesně. Stačilo, aby věděl, co má ve scéně říct.
Natáčelo se mimo jiné u Klostermannovy chalupy ve Srní na Šumavě. Dům dodnes existuje a fanoušci filmů ho poznají téměř okamžitě. Ve filmu působil jako samota hluboko v lesích, ve skutečnosti ale stojí nedaleko silnice.
Rakovina mu vzala tři děti
Soukromý život zkoušel Valacha podobně nemilosrdně jako komunistický režim. Se svou ženou Vierkou, kterou poznal ještě během studií, měl čtyři děti: syny Gustáva a Petra a dcery Janku a Veroniku. Rodinu pak zasáhla série tragédií, které by zlomily téměř každého.
Rakovina postupně vzala tři z jejich dětí. Janka, lékařka, zemřela ve dvaačtyřiceti letech. Veronika, architektka, se dožila čtyřiapadesáti let. Peter, rovněž architekt, zemřel ve věku sedmdesáti let. Rodiče nakonec přežil jen syn Gustáv mladší, který se stal patologem.
Gustáv Valach zemřel 27. dubna 2002 v Bratislavě ve věku jedenaosmdesáti let na následky infarktu a krvácení do mozku. Jeho žena Vierka ho přežila o čtrnáct let. Zemřela v roce 2016, rovněž po krvácení do mozku, ve věku dvaadevadesáti let.
Nakonec se ale navždy zapsal do paměti diváků jako hajný Václav Straka. Přísný, zásadový, někdy bručounský, ale ve skutečnosti laskavý muž ze šumavských lesů. Role, o kterou musel jeho režisér bojovat, se stala tou, kterou mu už nikdo vzít nemohl.
Zdroje:
https://snd.sk/profil/2460/gustav-valach
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/10715/gustav-valach
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396753/marketa-lazarova
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397203/pod-jezevci-skalou
https://www.nedelnik.sk/clanok/syn-herca-gustava-valacha-81-augustin-valach-spomina-na-prisneho-no-spravodliveho-otca-tri-razy-chlieb-styri-razy-bitka/398/
https://www.topky.sk/cl/1001053/2301863/Osudna-rakovina-v-rodine-slovenskeho-herca–Zabila-mu-tri-deti-
https://www.super.cz/clanek/celebrity-hajny-straka-prezil-sveho-filmoveho-vnuka-tomase-holeho-tri-jeho-potomci-podlehli-rakovine-627746
