Himmlerova žena nenáviděla Židy už před svatbou. Po válce tvrdila, že v NSDAP byla jen formálně

Margarete Bodenová se narodila 9. září 1893 v Goncarzewu poblíž Bromberka v tehdejším Západním Prusku. Byla dcerou statkáře Hanse Bodena a Elfriede Bodenové, rozené Poppové. Měla tři sestry, Elfriede, Lydii a Paulu, a jednoho bratra.

Od roku 1909 navštěvovala dívčí školu Höhere Töchterschule v Bromberku. Za první světové války pracovala jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici a na konci války krátce také v nemocnici Německého červeného kříže.

Její první manželství bylo krátké, bezdětné a skončilo rozvodem. Právě tato okolnost měla později vadit Himmlerově katolické rodině.

Díky finanční podpoře otce si Margarete otevřela soukromou ošetřovatelskou kliniku v Berlíně. Byla její spolumajitelkou spolu s gynekologem a chirurgem Bernhardem Hauschildtem, mužem židovského původu. Samostatně podnikající žena byla v tehdejším Německu stále spíše výjimkou než pravidlem.

Právě v souvislosti s berlínskou klinikou se jasně ukázal Margaretin vlastní antisemitismus.

V dopise Heinrichu Himmlerovi z 22. června 1928 si na Hauschildta stěžovala slovy: „Ten Hauschildt! Žid zůstane Židem!“ Nešlo o pozdější formulaci z doby, kdy už byl její muž u moci. Dopis vznikl ještě před svatbou a dlouho před holokaustem.

Tato věta je důležitá, protože ukazuje, že Margarete nebyla pouze pasivní ženou, která by později bez přemýšlení převzala manželovu ideologii. Antisemitismus měla vlastní a otevřeně ho vyslovovala.

To samozřejmě neznamená, že nesla stejnou míru odpovědnosti jako Heinrich Himmler, jeden z hlavních organizátorů genocidy evropských Židů. Znamená to ale, že ji nelze bez výhrad popisovat jako politicky nevinnou manželku, která jen žila po boku mocného muže.

Heinrich Himmler se s Margarete seznámil v roce 1927. Byla o sedm let starší, rozvedená, protestantka, samostatně podnikající a finančně mnohem jistější než on.

Po seznámení si intenzivně dopisovali. V jednom z dochovaných dopisů ho Margarete označila za „žoldnéře s tvrdým srdcem“. Himmler se proti tomu ohradil a ujišťoval ji, že jeho srdce není ani tvrdé, ani drsné.

Blonďatá, modrooká zdravotní sestra odpovídala jeho představě ideální ženy. Sdíleli zájem o bylinnou medicínu a homeopatii, sklon k pořádku, přesnosti a přísně vedené domácnosti. Himmlerovi imponovala i její schopnost fungovat samostatně, i když později očekával, že se plně přizpůsobí jeho životu a kariéře.

Himmler se zpočátku zdráhal vztah přiznat rodičům. Vadilo jim, že Margarete byla rozvedená, protestantka a navíc starší než jejich syn.

Civilní sňatek se uskutečnil 3. července 1928 v Berlin-Schönebergu, církevní obřad následoval v Zepernicku v Braniborsku. Z Himmlerovy rodiny se svatby nezúčastnil nikdo. Svědky ženicha byli místo toho otec a bratr nevěsty.

Himmlerovi rodiče nakonec manželství přijali, vztah Margarete k jeho rodině však zůstal chladný. Himmlerův bratr Gebhard ji později popsal jako tvrdou, nervózní a málo vřelou ženu, zároveň ale uznával, že byla pečlivá hospodyně a svému muži zůstávala oddaná.

Po svatbě Margarete prodala svůj podíl na berlínské klinice. Peníze použila na koupi pozemku ve Waldtruderingu u Mnichova, kde si manželé postavili montovaný dům a pokoušeli se hospodařit.

Byla to Margarete, kdo finančně umožnil jejich nový společný začátek. Himmler tehdy ještě nebyl všemocným velitelem SS ani mužem, který měl k dispozici celý aparát nacistického státu. Jeho politická kariéra sice rostla, finanční jistotu ale Margarete přinesla do vztahu dřív než on.

Dne 1. srpna 1928 vstoupila do NSDAP. Nebyla tedy členkou strany až z donucení po Hitlerově nástupu k moci, ale už v době, kdy byla nacistická strana stále na cestě k masovému vlivu.

V roce 1929 se manželům narodila dcera Gudrun. Byla jejich jediným biologickým dítětem. Později se starali také o Gerharda von der Ahé, syna příslušníka SS, který zemřel před válkou; šlo spíše o pěstounský vztah než o formální adopci.

Po nástupu nacistů k moci se rodina stěhovala. Nejprve žila v Mnichově, v roce 1934 koupila dům v Gmündu u Tegernsee. Himmler později získal také velký dům v berlínském Dahlemu, který sloužil jako jeho oficiální rezidence a Margarete v něm zpočátku část času pobývala.

Himmlerova kariéra v následujících letech vystřelila vzhůru. Jako Reichsführer-SS vybudoval SS v jeden z hlavních nástrojů nacistické diktatury. Řídil policii, koncentrační táborový systém, rasovou politiku režimu i rozsáhlou část mechanismu holokaustu.

S rostoucí mocí vídal manželku čím dál méně. Margarete se věnovala domácnosti, stranickým povinnostem a činnostem kolem Červeného kříže. Himmler trávil většinu času budováním a řízením systému teroru.

S dcerou Gudrun zůstával v pravidelném kontaktu. Telefonoval jí, psal dopisy a bral ji na veřejné akce. Gudrun vyrůstala jako dcera jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše; na některých nacistických slavnostech dostávala dárky i od Adolfa Hitlera.

Vztah mezi manžely se však postupně měnil v chladné, formální soužití. Nebyl to rozvod, ale ani blízké partnerství.

Margarete si od roku 1937 vedla deník. Zápisky z let 1937 až 1945 jsou dnes uloženy ve sbírkách United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu.

Deník zachycuje rodinný život, společenské události i její prohitlerovské názory. Dne 13. března 1938 si poznamenala, že poslouchala v rádiu zprávy o anšlusu Rakouska, zatímco Heinrich byl služebně ve Vídni.

V červenci 1941 navštívila dvanáctiletá Gudrun koncentrační tábor Dachau. Její deníkový zápis popisuje návštěvu překvapivě bezstarostně: zahradnické práce, hrušňové stromy, obrazy namalované vězni a nakonec dobré jídlo.

Návštěvu s ní podle dostupných popisů absolvovala především Margarete, další ženské příbuzné a kamarádka. Samotný zápis je ale mrazivý. Dítě vidělo přísně kontrolovanou, propagandisticky upravenou část tábora a vnímalo ji jako příjemný výlet. Nevidělo realitu věznění, teroru a smrti, na nichž systém koncentračních táborů stál.

Gudrun později celý život hájila otcův odkaz a odmítala jeho odpovědnost za holokaust.

V roce 1936 nastoupila do Himmlerových služeb osobní sekretářka Hedwig Potthastová. O dva roky později si oba přiznali vzájemný vztah a od roku 1940 byli milenci. Margarete se o vztahu dozvěděla nejpozději v únoru 1941. Prožila jej jako ponížení a zradu. Hedwiginým rodičům se mimomanželský vztah dcery rovněž nelíbil.

Himmler Hedwig familiárně oslovoval „Häschen“, tedy Zajíček, a její fotografii měl na pracovním stole. Potthastová opustila místo sekretářky v roce 1941, když čekala první dítě.

S Himmlerem měla syna Helgeho, narozeného 15. února 1942 v sanatoriu Hohenlychen, a dceru Nanette-Dorotheu, narozenou 20. července 1944 v Berchtesgadenu.

Himmler si v roce 1943 či 1944 půjčil 80 tisíc říšských marek od stranické kanceláře Martina Bormanna. Z těchto peněz nechal Hedwig poblíž Berchtesgadenu postavit dům Schneewinkellehen.

Podle svědectví z Himmlerova okolí zvažoval, zda se s Margarete nerozvede, aby si mohl vzít Hedwig. K rozvodu ale nikdy nedošlo.

Důvody nejsou úplně jasné. Mohla hrát roli Hedwigina neochota Margarete dál ponižovat. Mnohem pravděpodobněji šlo o Himmlerovu potřebu udržet navenek obraz spořádaného nacistického funkcionáře.

Himmler podobně odmítl umožnit rozvod svému pobočníkovi Karlu Wolffovi. Představitel SS měl podle něj působit jako vzor rodinné morálky, i když Himmlerův vlastní soukromý život byl od tohoto ideálu vzdálený.

Margarete byla bezpochyby manželkou, kterou Himmler ponižoval nevěrou a dlouhodobým citovým odstupem. Z toho ale nelze udělat celý její příběh. Byla členkou NSDAP z vlastního rozhodnutí. Dochovala se její antisemitská korespondence. Její deník obsahuje prohitlerovské postoje. Žila z privilegií, která jí poskytovalo manželovo postavení: rezidence, společenský vliv, bezpečí a ekonomické výhody.

V dubnu 1945 se Himmler pokusil bez Hitlerova souhlasu vyjednávat se západními spojenci. Hitler jej poté zbavil funkcí a vydal příkaz k jeho zatčení.

Po Hitlerově sebevraždě se Himmler pokusil uprchnout pod falešnou identitou. Oholil si knír, nasadil pásku přes oko a vydával se za příslušníka polního četnictva jménem Heinrich Hitzinger.

Dne 20. května 1945 jej spojenci zadrželi u Bremervörde. O tři dny později, 23. května, během prohlídky v britské vazbě rozkousl kyanidovou kapsli ukrytou v ústech a zemřel.

Margarete a Gudrun mezitím uprchly z Gmündu. V severní Itálii je zadržely americké jednotky. Během internace v Římě Gudrun držela hladovku. Při výslechu ve Florencii jí britský důstojník kladl otázky o koncentračních táborech a obětech jejího otce; Gudrun odmítala odpovídat.

Margarete byla 26. září 1945 vyslýchána v Norimberku. Vyšetřovatelé se ptali na Himmlerovo nošení kyanidových kapslí i na to, co věděla o koncentračních táborech.

Ve své výpovědi mluvila hlavně o manželových žaludečních potížích, vytížení, jeho cestách za Hitlerem a o jedu, který měl podle ní nosit stále u sebe. Působila, jako by nevěděla nic o jeho služebních tajemstvích. Vyšetřovatelé ji popsali jako ženu s „maloměstskou mentalitou“.

Margarete i Gudrun byly z internace propuštěny až v listopadu 1946. Útočiště našly v zařízení Bethel v Bielefeldu. V roce 1948 byla Margarete v Bielefeldu zařazena do kategorie III, tedy mezi takzvané menší viníky. Bránila se tvrzením, že její členství v NSDAP bylo pouze formální a že funkce v Červeném kříži vyplývala z její služby od roku 1914.

Komise její argumentaci nepřijala. Uvedla, že pravděpodobně podporovala cíle NSDAP a schvalovala jednání manžela. Po odvolání byla 19. března 1951 překlasifikována do mírnější kategorie IV, tedy mezi Mitläufer, česky přibližně spolupachatele, přisluhovače či „spolupoputníky“. Rozhodnutí uznalo, že nemá být přímo odpovědná za konkrétní zločiny Heinricha Himmlera, zároveň ale konstatovalo, že se od jeho politiky nedistancovala a z jeho vzestupu profitovala.

Tím ale její denacifikační příběh neskončil. V dalším řízení v Mnichově byla v roce 1953 kvůli majetkovým otázkám kolem domu v Gmündu zařazena do kategorie II jako osoba zatížená nacistickým režimem a jeho výhodami. Dostala třicet dní zvláštních prací, přišla o volební právo i nárok na penzi.

V roce 1955 se Margarete přestěhovala ke své sestře Lydii do Heepenu. Zemřela 25. srpna 1967 v Mnichově ve věku třiašedesáti let.

Její dcera Gudrun zůstala až do smrti neochvějnou obhájkyní otcova odkazu. Pohybovala se v krajně pravicových kruzích, podporovala organizaci Stille Hilfe, která pomáhala bývalým příslušníkům SS a odsouzeným nacistickým pachatelům, a byla spojována i s poválečnou Wiking-Jugend, organizací inspirovanou Hitlerjugend.

Gudrun Burwitzová zemřela 24. května 2018 ve věku osmaosmdesáti let. Nikdy se od otcova jména neodstřihla a v pozdějších letech zpochybňovala i okolnosti jeho smrti.

Zdroje:

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/artifact/marga-himmlers-diary-entry-march-13-1938

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/heinrich-himmler

https://www.deutsche-biographie.de/pnd143416847.html

https://www.welt.de/geschichte/himmler/article124182171/Heinrich-Himmler-s-missing-letters-surface.html

https://www.theguardian.com/world/2014/jan/26/himmler-hoard-letters-diaries-israel-nazi-leader

https://www.archives.gov/research/holocaust/finding-aid/military/rg-260-2.html

https://collection.nam.ac.uk/detail.php?acc=2005-10-21-24