Ivan Lendl byl pro režim zrádce a raději emigroval do USA. Wimbledon ani po 14 pokusech nedobyl

V červenci 1983 nastoupil Ivan Lendl k sérii exhibičních zápasů v jihoafrickém letovisku Sun City. Turnaj pořádaný v tehdejší Bophuthatswaně byl po sportovní stránce atraktivní – vedle Lendla pozvání přijaly i hvězdy světového tenisu včetně Američana Jimmyho Connorse.

Pro komunistické Československo to ale byla politicky výbušná akce. Jihoafrický režim apartheidu byl východními státy bojkotován a účast československého tenisty na komerční show za zavřenými hranicemi byla naprosté tabu.

Lendl se údajně na poslední chvíli pokusil svou účast zrušit, pořadatelé však pohrozili sankcemi a turnaj nakonec odehrál. Po návratu se hájil, že hrál před převážně černošským publikem, to ale neobměkčilo oficiální reakci.

Následoval tvrdý postih. Československý svaz tělesné výchovy označil tehdy třiadvacetiletého Lendla za „zrádce, který podporuje rasistický režim“ a udělil mu pokutu 150 tisíc dolarů. Trest měl i sportovní rozměr: Lendl byl vyloučen z daviscupové reprezentace. Pro muže, kterého ještě pár let předtím domácí publikum oslavovalo jako národního hrdinu, to byl náhlý pád z milosti.

Ostravský rodák Lendl přitom už od mládí směřoval k výjimečné kariéře. Narodil se roku 1960 do rodiny bývalých špičkových tenistů a na kurtech strávil celé dětství – sám později říkal, že „vlastně žádné normální dětství neměl“.

V pouhých dvaceti letech dotáhl v roce 1980 československý tým k premiérovému triumfu v Davis Cupu a rychle se zařadil mezi světovou elitu. O to větší paradox představovala situace, kdy domácí funkcionáři jeho další působení začali omezovat.

Po aféře Sun City se obě strany snažily najít kompromis. Lendl se chtěl dál věnovat profesionální kariéře v zahraničí a československé úřady zase toužily udržet si hvězdu v národním týmu. Funkcionáři nabídli Lendlovi novou dohodu: pokud se zaváže pravidelně reprezentovat v Davis Cupu, povolí mu volně cestovat za turnaji po celém světě.

Existovaly ovšem výjimky – nadále nesměl startovat v zemích, které komunistický blok bojkotoval (kromě JAR také například v Chile, Izraeli či na Tchaj-wanu). Lendl na podmínky přistoupil, ale vznesl zásadní požadavek: žádal vystěhovalecký pas, který by mu umožnil žít trvale v USA. Chtěl zůstat československým občanem, avšak natrvalo se usadit za oceánem, kde již vlastnil nemovitosti a tréninkové zázemí.

Dohoda se nakonec nenaplnila. Lendl sice ještě v roce 1985 nastoupil za Československo k několika utkáním, jenže slíbený pas stále nepřicházel. Po listopadu 1985 odehrál svůj poslední zápas v československých barvách a další nominace už ignoroval.

V roce 1986 definitivně odcestoval do Ameriky a s režimem přerušil vazby. Později přiznal, že jinou možnost ani neměl: odešel za lepšími podmínkami – a také proto, že na vlastní kůži poznal, co obnáší život v komunismu. V nové vlasti mezitím zažádal o občanství.

Odchodem do zámoří se Lendl ocitl mezi dvěma světy. Oficiálně dál vystupoval jako Čechoslovák a při vítězstvích hráli pořadatelé československou hymnu. Doma však jeho existenci komunistický režim postupně vymazával. V novinách platil nepřímý zákaz zmiňovat Lendla jinde než v povinném servisu výsledků. Jeho fotografie či jméno v titulcích se staly nežádoucími.

Když sportovní rubriky referovaly o výkonech „našich“ tenistů na okruhu, Lendl už mezi ně oficiálně nepatřil. Úplné tabu ale představovat nemohl – byl světovou jedničkou a jedním z nejlepších sportovců planety, což nešlo před veřejností zatajit.

Na konci osmdesátých let tak existovala zvláštní dvojí realita. Ivan Lendl vládl světovému tenisu, vyhrával velké turnaje a dlouhodobě trůnil na prvním místě žebříčku, zároveň však ve své rodné zemi upadal v zapomnění.

Mezitím Lendl naplnil většinu svých sportovních cílů. Na okruhu ATP vyhrál celkem 94 turnajů ve dvouhře a zahrál si ve finále devatenácti grandslamů. První titul z turnaje velké čtyřky získal v Paříži 1984 a do roku 1990 přidal dalších sedm trofejí – triumfoval třikrát na French Open, třikrát na US Open a dvakrát na Australian Open. V žebříčku ATP se poprvé vyhoupl na čelo v roce 1983 a celkově strávil na postu světové jedničky rekordních 270 týdnů.

Proslul nesmírnou tréninkovou dřinou a precizní fyzickou přípravou, jakou do té doby tenis příliš neznal. Na kurtu působil chladně a soustředěně – od médií si vysloužil přezdívky jako „Ivan Hrozný“ nebo „Kamenná tvář“ – a zápasy rozhodoval tvrdým stylem, založeným na rychlém forhendu a pečlivé taktice.

Jeho profesionální přístup inspiroval celou generaci následovníků. „Ivan posunul tenis nesmírně kupředu,“ prohlásil později Švýcar Roger Federer s tím, že Lendlova absolutní oddanost tréninku ho coby mladého hráče výrazně ovlivnila.

Jediný velký titul, který Ivanu Lendlovi odolal, byl Wimbledon. Nejslavnější turnaj světa a symbol tenisové prestiže se stal jeho nesplněným snem. Ačkoli na ostatních površích vládl, na trávě v Londýně neuspěl ani při čtrnácti startech.

Dvakrát se probojoval do finále – v roce 1986 podlehl Borisi Beckerovi a v roce 1987 Patu Cashovi. V dalších ročnících patřil k favoritům, ale pokaždé narazil. Sám přiznal, že tráva pro něj byla nejtěžším povrchem: míče skákaly nízko a Lendl, zvyklý diktovat hru od základní čáry, musel měnit styl. Přesto udělal maximum. V roce 1989 měl vítězství blízko – v semifinále vedl nad Beckerem 2:1 na sety a mířil do svého třetího finále, zápas však ztratil.

Následující rok zkusil přípravě na Wimbledon podřídit vše: vynechal dokonce i milovaný French Open a pět týdnů trénoval výhradně na trávě, mimo jiné v Austrálii. Přípravné turnaje v Queens Clubu a Birminghamu vyhrál, ale přímo ve Wimbledonu narazil v semifinále na výtečně hrajícího Stefana Edberga. Ten Lendla vyřadil a sen znovu odsunul.

„Bylo pro mě hodně těžké smířit se s tím, že jsem Wimbledon nikdy nevyhrál. Prostě se to stalo a už s tím nic neudělám,“ konstatoval Lendl po skončení kariéry.

V té době už měl na kontě osm grandslamových vavřínů, a i bez wimbledonské trofeje se řadil mezi absolutní legendy svého sportu. Jeho aktivní dráhu ukončily zdravotní potíže: dlouhodobé bolesti zad a vyhřezlé ploténky ho přinutily v prosinci 1994, ve 34 letech, definitivně odejít z profesionálního tenisu.

Tou dobou už byl také oficiálně Američanem – 7. července 1992 získal ve věku 32 let americké státní občanství. Jeho vysněný start za „novou vlast“ na olympiádě 1988 v Soulu se sice neuskutečnil, ale o pár let později to už Lendlovi příliš nevadilo. Sportovní úspěchy, kvůli nimž kdysi opustil rodnou zemi, dokázal naplnit i bez olympijské účasti.

Po odchodu z vrcholového sportu se Ivan Lendl na dlouho stáhl z tenisového prostředí. Usadil se s manželkou Samanthou na Floridě, vychovával pět dcer a věnoval se svým koníčkům – jedním z nich byl golf, ve kterém dokonce zkusil menší turnaje. K tenisu se vrátil až po téměř dvaceti letech, v nové roli.

V roce 2012 souhlasil, že se stane trenérem britské hvězdy Andyho Murrayho, který marně usiloval o svůj první grandslamový titul. Pod Lendlovým vedením se Murray výrazně zlepšil a brzy přišly výsledky: ještě tentýž rok vyhrál US Open a také olympijské zlato.

Následující léto 2013 pak Murray dokázal ve Wimbledonu získat titul, na který Británie čekala 77 let. V hledišti při tom nechyběl jeho kamenně klidný kouč Lendl. Ten se tak dočkal wimbledonského triumfu alespoň zprostředkovaně – jako trenér.

V rodném Česku po letech také znovu získal uznání. Při exhibičních zápasech, k nimž se občas vrací, ho čeští diváci vítají s nadšením. I jako šedesátník si udržuje svůj typický rytmus: brzy ráno vstane, jde sportovat – a večer se z práce vrací domů, když už je tma.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Lendl

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-tenis-cech-ktery-zmenil-tenis-lendl-slavi-65-let-jak-to-bylo-s-rozchodem-s-cssr-271335

https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-lendl-byl-v-ceskoslovensku-pasovan-na-zradce-ktery-podporuje-rasisticky-rezim.A160427_181725_lide_ELE

https://sportweb.pravda.sk/tenis/clanok/544844-kvoli-komunistom-emigroval-jeho-rekord-prekonal-az-federer-legendarny-lendl-jubiluje/

https://www.idnes.cz/sport/tenis/lendl-kral-wimbledonskych-smolaru-i-ja-jsem-mohl-na-travu-vic-trenovat.A100620_194332_tenis_par

https://www.idnes.cz/sport/tenis/ivan-lendl-us-open-rozhovor.A150904_215831_tenis_ten