„Co je mi do nich, já jsem Čechoslovák.“ Mistr světa Imrich Bugár kvůli Sovětům přišel o olympiádu

Když se podíváte na kariéru Imricha Bugára, vidíte ryzího československého sportovce, kterého znaly miliony lidí od Aše až po Čiernou nad Tisou. Jeho začátky ale byly úplně jiné. Narodil se 14. dubna 1955 v jihoslovenské obci Ohrady nedaleko Dunajské Stredy do maďarské rodiny.

Vyrůstal na Žitném ostrově v prostředí, kde doma i ve škole převládala maďarština. Rodina měla hospodářství s dobytkem a domácími zvířaty a Imrich od dětství pomáhal. Pásl krávy, kosil trávu pro vlastní dobytek i JZD a od sedmé třídy působil v kostele, kde někdy sám rozhoupával dva těžké zvony. Aniž o tom tušil, dostával tak jeden silový trénink za druhým.

O nějakém profesionálním sportu nebo velkých stadionech tehdy neměl kluk z vesnice ani ponětí. Se slovenštinou měl ve skutečnosti problém. Po základní škole odešel do Bratislavy na učiliště, kde se vyučil elektromontérem. Výuka probíhala slovensky a on i další maďarští spolužáci se jazyk museli doučovat za pochodu.

Sportovní zlom přitom přišel ještě dřív. Ve čtrnácti letech mu učitel tělocviku navrhl, aby zkusil okresní přebor v hodu koulí nebo diskem. Bugár si vybral disk, přestože ho do té doby prakticky neznal. Učitel mu v pátek ukázal základ a v neděli mladík sedl na kolo a odjel závodit do Dunajské Stredy.

Tam ostatní závodníky okukoval při rozcvičení, sám neriskoval otočku a házel z místa. Poslal disk do vzdálenosti 31,14 metru – a svůj úplně první závod vyhrál. Z těžkého kovového talíře se postupně stala vášeň na celý život.

Brzy bylo jasné, že talent z jihu Slovenska nezůstane jen u okresních závodů. Dostal se do dorostenecké reprezentace a v říjnu 1974, když mu bylo devatenáct, narukoval na vojnu do nejslavnějšího armádního sportovního klubu v zemi – Dukly Praha.

Pro mladíka vyrůstajícího v maďarském prostředí znamenala Praha další velkou změnu. Najednou se ocitl v českém prostředí a mezi špičkovými sportovci, které do té doby znal hlavně z výsledkových listin.

Dukla tehdy patřila k absolutní špičce československé atletiky. Jednou z jejích největších osobností byl olympijský vítěz v hodu diskem Ludvík Daněk, který se později stal také Bugárovým přítelem a přirozeným vzorem.

Místo řečí se Bugár zakousl do tréninku. V Dukle absolvoval dva roky vojenské služby, během nichž mohl prakticky nepřetržitě sportovat. Jeho výkonnost rostla natolik, že mu klub po vojně nabídl, aby zůstal. Z atletiky se stalo jeho povolání.

Pod vedením trenéra Miloslava Vlčka, který se stal jeho celoživotním koučem a přítelem, absolvoval během kariéry přes 450 závodů. Právě jejich dlouhodobá spolupráce z něj udělala jednoho z nejlepších diskařů světa.

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1978 vybojoval na mistrovství Evropy v Praze bronz. O dva roky později na olympijských hrách v Moskvě hodil 66,38 metru a získal stříbrnou medaili, jen 26 centimetrů za domácím Viktorem Raščupkinem.

Pak přišla jeho nejlepší léta. V roce 1982 se stal v Athénách mistrem Evropy. O rok později na historicky prvním mistrovství světa v Helsinkách vyhrál výkonem 67,72 metru a porazil celou světovou špičku.

Do sezony 1984 tak vstupoval jako úřadující mistr světa a Evropy a jeden z hlavních kandidátů na olympijskou medaili. V květnu odjel přímo do Spojených států, kde se připravoval na Los Angeles. Vyhrál tři ze čtyř závodů a věřil, že má medaili na dosah.

Píše se květen 1984. Do zahájení olympiády v Los Angeles zbývají necelé tři měsíce. Bugár se už nachází přímo v Americe, aklimatizuje se, závodí a připravuje na vrchol čtyřletého cyklu.

Jenže 8. května Sovětský svaz oznámil, že do Los Angeles své sportovce nevyšle. Oficiálně mluvil o nedostatečných bezpečnostních zárukách a „protisovětské hysterii“. Rozhodnutí se všeobecně chápalo především jako odveta za bojkot moskevských her v roce 1980 po sovětské invazi do Afghánistánu. Moskva zároveň tlačila na své spojence, aby ji následovali.

Československé vedení nezaváhalo dlouho. Dne 11. května se v Moskvě uskutečnilo koordinační jednání představitelů socialistických zemí. Za Československo se ho účastnili stranický funkcionář Lubomír Procházka a šéf československého sportu Antonín Himl. Ve stejný den dostal Československý olympijský výbor stranický úkol zajistit, aby naši sportovci do Los Angeles neodjeli.

Pak přišla osudná sobota 12. května 1984. Plénum Československého olympijského výboru jednomyslně schválilo rozhodnutí, že československá výprava na hry nepojede. Oficiální prohlášení mluvilo o ochraně bezpečnosti sportovců a olympijských ideálů.

Bugár tu zprávu neslyšel na soustředění v Nymburce. Byl v té době přímo ve Spojených státech. Když se ho Američané ptali, co říká na sovětské odstoupení, reagoval po svém: „Co je mi do nich, já jsem Čechoslovák.“ Jenže o několik dnů později mu oznámili, že olympiádu odmítlo také Československo.

Byl to brutální zásah do kariéry celé generace sportovců. Někteří měli za čtyři roky dostat další šanci, jiní už nikdy. Český olympijský výbor se jim za toto rozhodnutí v roce 2014 oficiálně omluvil.

Komunistickému režimu navíc nestačilo, že sportovci prostě neodjedou. Státní média potřebovala vysvětlovat, proč je bojkot údajně správný, a snažila se získat souhlasná vyjádření známých reprezentantů.

Právě Bugár se do problémů dostal už v Americe. Českoslovenští novináři po něm chtěli, aby říkal, že s bojkotem souhlasí. Jenže on se v Los Angeles několik týdnů připravoval, Američané se o československé sportovce starali a žádné údajné ohrožení na vlastní oči neviděl.

Bugár tedy odmítl lhát. „Nevím, proč bych s tím měl souhlasit, když tady nic špatného nevidíme,“ vzpomínal později. Po návratu do Československa si ho kvůli jeho výrokům pozvali funkcionáři na kobereček.

Tehdejšímu šéfovi československého sportu Antonínu Himlovi Bugár řekl, že nesouhlasí s tím, jak státní média Ameriku vykreslují. S nadsázkou dodal, že jedinou výrazně sovětskou věcí, kterou tam viděl, byla obrovská reklama na ruskou vodku. Himl mu podle Bugárových vzpomínek odpověděl, že podobné věci nemá veřejně říkat.

Aby sportovci zemí, které olympiádu bojkotovaly, nepřišli úplně o mezinárodní sezonu, uspořádaly socialistické státy sérii soutěží známých jako Družba 84 neboli Friendship Games. Jednotlivé disciplíny se konaly v různých zemích, mužský disk připadl Moskvě.

Pro Bugára to rozhodně nebyla radostná náhrada olympiády. Do Moskvy podle vlastních vzpomínek vůbec jet nechtěl a závod ho po ztrátě Los Angeles příliš nezajímal.

Navíc mu organizátoři změnili harmonogram. Po příjezdu se dozvěděl, že místo plánované soboty bude házet už v pátek. Nemohl tak dodržet svůj obvyklý předsoutěžní režim. Dne 17. srpna hodil pouze 65,38 metru a skončil čtvrtý.

Olympijské finále v Los Angeles se přitom uskutečnilo už o týden dříve. Západoněmecký Rolf Danneberg ho vyhrál výkonem 66,60 metru, Američan Mac Wilkins získal stříbro za 66,30 a John Powell bronz za 65,46.

Bugár tedy na Družbě 84 olympijského vítěze nepřehodil – naopak jeho moskevský výkon byl o 1,22 metru kratší než Dannebergův vítězný hod. To ovšem vůbec neznamená, že v Los Angeles neměl na zlato. Už 30. června 1984 hodil ve Formii 68,50 metru a jen několik dní po Družbě, 24. srpna v Bruselu, poslal disk dokonce na 69,94 metru. Oba výkony byly výrazně za vítězným výsledkem olympiády.

Právě proto ho ztracená olympijská ztráta tolik bolela. Nikdo dnes nemůže poctivě tvrdit, že by v Los Angeles určitě vyhrál – olympijské finále je jediný závod a favorit může selhat. Čísla ale dokazují, že Bugár v roce 1984 výkonnost na olympijské zlato měl.

Ještě absurdnější dohru zažil po svém čtvrtém místě v Moskvě. Československý velvyslanec mu podle jeho vzpomínek vyčetl, že slabý výkon předvedl schválně a Družbu tím bojkotoval. Bugár se naštval a z recepce na ambasádě odešel. Nakonec z toho další vážný postih nebyl.

Ve vrcholovém sportu platí krutá pravda: čas nikdo nezastaví a životní forma nepřichází na povel. Když se v roce 1988 konala další olympiáda v jihokorejském Soulu, bylo Imrichu Bugárovi třiatřicet let a k absolutnímu vrcholu z let 1982 až 1985 už nepatřil. Přesto se na hry kvalifikoval a navíc nesl při zahajovacím i závěrečném ceremoniálu československou vlajku.

V Soulu postoupil do finále, kde výkonem 60,88 metru obsadil dvanácté místo. Zázrak se nekonal. Jeho nejsilnější olympijské období skutečně připadlo na roky kolem Los Angeles 1984.

Závodil ještě řadu let, startoval také na olympijských hrách v Barceloně 1992 a na mistrovstvích světa až do roku 1993. Osobní rekord 71,26 metru vytvořil 25. května 1985 a dlouhá desetiletí zůstával jedním z nejlepších diskařských výkonů československé historie. Po skončení závodní kariéry zůstal věrný Dukle jako trenér a později pracovník jejího zahraničního oddělení.

Imrich Bugár zůstal i dlouho po kariéře jednou z nejoblíbenějších postav českého a slovenského sportu. Jeho humor mohli diváci poznat například v roce 2013 ve StarDance, kde se téměř dvoumetrový bývalý diskař dokázal smát hlavně sám sobě.

Ani když vzpomínal na rok 1984, nepůsobil jako zatrpklý muž. O bojkotu mluvil otevřeně, ale s odstupem člověka, který už dobře věděl, že minulost změnit nemůže.

Největší sportovní zklamání však neskrýval. Sám označoval nemožnost startovat v Los Angeles za největší zklamání své kariéry. Byl mistrem světa, mistrem Evropy a olympijským medailistou – ale právě olympijské finále v období jeho nejlepší formy mu zůstalo navždy nedostupné.

Imrich Bugár zemřel 8. dubna 2026 ve věku 70 let, pouhých šest dní před svými jedenasedmdesátými narozeninami. Dukla Praha se s ním rozloučila jako s jednou ze svých největších legend a člověkem, který s klubem spojil prakticky celý profesní život.

Až zase někdy uvidíte přehlídku olympijských vítězů a budete obdivovat jejich zlaté medaile, vzpomeňte si na Imricha Bugára. Na kluka z maďarské vesnice na Žitném ostrově, který vzal ve čtrnácti letech poprvé pořádně do ruky disk a postupně se vypracoval až na mistra světa. A také na sportovce, kterému v době jeho největší formy stát zakázal vůbec nastoupit k závodu, na který čtyři roky čekal.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-imrich-bugar-mym-tanecnim-parketem-byl-diskarsky-kruh-212840

https://budejovice.rozhlas.cz/imrich-bugar-myslim-ze-muj-rekord-se-jen-tak-neprekona-musi-prijit-podobny-8903142

https://www.olympijskytym.cz/article/cov-se-omluvil-sportovcum-za-neucast-na-olympijskych-hrach-1984

https://www.mo.gov.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/cas/ar4_2026.pdf

https://www.idnes.cz/sport/atletika/imrich-bugar-diskar-rozhovor.A130901_131930_atletika_par

https://www.sport.cz/clanek/atletika-zemrel-imrich-bugar-5238312

https://www.irozhlas.cz/sport/atletika/imrich-bugar-diskar-olympiada-los-angeles-bojkot_2405091200_mim

https://www.teraz.sk/sport/imrich-bugar-legenda-ceskoslovenskej-at/518854-clanok.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Imrich_Bug%C3%A1r