Článek
Adrien Brody se narodil 14. dubna 1973 v newyorské čtvrti Woodhaven v Queensu jako jediné dítě otce Elliota, penzionovaného profesora historie a malíře polsko-židovského původu, a matky Sylvie Plachyové, maďarsko-americké fotografky. Sylvia Plachyová uprchla s rodinou z Maďarska po povstání v roce 1956, když jí bylo třináct let.
Vyrůstal v kulturně bohaté domácnosti prodchnuté uměním, historií a vzpomínkami na Evropu, kterou jeho rodiče a prarodiče opustili. Právě rodinné kořeny a vědomí, že část příbuzných zahynula během holokaustu, mu později pomohly pochopit citlivost role, která změnila celý jeho život.
Zájem o vystupování se u něj projevil už v dětství. Bral hodiny herectví a jako malý chlapec předváděl kouzelnická čísla na dětských oslavách pod jménem „Úžasný Adrien“.
Navštěvoval umělecky zaměřenou střední školu Fiorello H. LaGuardia High School of Music & Art and Performing Arts. Ještě před nástupem na ni hrál v experimentálních a off-broadwayských divadelních představeních. Později studoval také na American Academy of Dramatic Arts.
Malé role, které budovaly kariéru
Filmový debut zaznamenal už v roce 1989 v antologickém snímku Woodyho Allena New York Stories. Kariéru ale budoval postupně přes menší a vedlejší role po celá devadesátá léta: King of the Hill z roku 1993, Angels in the Outfield, Six Ways to Sunday, Tenká červená linie nebo Summer of Sam.
Nešlo o rychlý vzestup ke slávě. Brody byl spíš charakterním hercem, kterého režiséři oceňovali pro jeho nezvyklý vzhled, jemnou energii a schopnost zahrát člověka na hraně. Jen pořád nepřicházela role, která by ho definitivně vynesla mezi hollywoodskou špičku. Ta přišla až na začátku nového tisíciletí.
Tou rolí se stal polský hudebník Władysław Szpilman ve válečném dramatu Pianista režiséra Romana Polanského z roku 2002. Film vypráví skutečný příběh židovského pianisty, který přežil likvidaci varšavského ghetta a dlouhé měsíce se skrýval v troskách zničeného města.
Brody se do postavy ponořil s mimořádnou intenzitou. Vzdal se bytu v New Yorku, prodal auto, zrušil telefon a osobní věci uložil do skladu. Chtěl se co nejvíc přiblížit pocitu člověka, který během několika let přijde o domov, rodinu, jistotu i obyčejný kontakt s okolním světem.
Později vysvětloval, že nechtěl jen zahrát hlad a osamění. Chtěl se odříznout od pohodlí, aby aspoň vzdáleně pochopil, co znamená ztratit všechno, co člověk považuje za samozřejmé.
Hladovění kvůli umění
Součástí přípravy byla drastická fyzická proměna. Brody držel dietu téměř na hranici hladovění, shodil přibližně třináct a půl kilogramu a vážil kolem 129 liber, tedy necelých 59 kilogramů. K tomu několik hodin denně cvičil hru na klavír, aby při scénách se Szpilmanovou hudbou nepůsobil jen jako herec, který předstírá pohyb prstů po klaviatuře.
Natáčení navíc probíhalo v obráceném pořadí, aby se Brody mohl nejdřív dostat do nejvyčerpanější podoby postavy. V době, kdy měl ztvárnit Szpilmana na úplném dně, byl už fyzicky i psychicky vyčerpaný.
Později vzpomínal, že tehdy sotva dokázal normálně pít vodu. Navenek šlo o hereckou proměnu, uvnitř ale o zkušenost, která se mu zapsala mnohem hlouběji, než čekal.
Výkon mu vynesl Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 2003, ve věku devětadvaceti let, se stal nejmladším vítězem Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli v historii. Tento rekord platí dodnes.
Za Pianistu získal také francouzskou Césarovu cenu pro nejlepšího herce. Na předávání Oscarů se ovšem nezapomnělo ani kvůli jinému okamžiku. Když mu cenu předávala Halle Berryová, Brody ji v návalu emocí bez varování políbil. Moment, který tehdy mnoho lidí vnímalo jako spontánní výbuch radosti, dnes působí podstatně rozpačitěji.
V děkovné řeči už tehdy naznačil, že vítězství nebylo bez stínu. „Kdyby nebylo nespavosti a náhlých panických atak, byla by to naprosto úžasná cesta,“ řekl před sálem plným největších hvězd filmového světa.
Skutečný rozsah následků Brody veřejně popsal až o více než dvacet let později, v rozhovoru pro magazín Vulture na konci roku 2024. Přiznal, že po natáčení Pianisty trpěl nejméně rok poruchou příjmu potravy. Mluvil také o nespavosti, panických atakách, depresi a posttraumatické stresové poruše.
O fyzické proměně řekl, že byla nezbytná pro vyprávění příběhu, ale zároveň ho otevřela hloubce prázdnoty a hladu, jakou předtím nikdy nepoznal. „Rozhodně jsem měl nejméně rok poruchu příjmu potravy,“ přiznal.
Paradoxem Brodyho kariéry je, že ani Oscar, který z něj v devětadvaceti letech udělal historicky nejmladšího vítěze v dané kategorii, mu automaticky neotevřel dveře k dalším podobně velkým rolím.
Po Pianistovi následovaly filmy jako Vesnice, King Kong, Hollywoodland, Cadillac Records nebo spolupráce s Wesem Andersonem ve snímcích Darjeeling s ručením omezeným, Fantastický pan Lišák a Grandhotel Budapešť. Hrál dál, pracoval hodně, ale dlouho se zdálo, že žádná role nebude mít sílu té Szpilmanovy. Sám později připustil, že po Oscaru přišlo období nejistoty.
Muž, který jde do extrémů pro roli
Pianista nebyl jedinou příležitostí, kdy Brody při přípravě zašel do krajností. Pro thriller The Jacket z roku 2005, v němž hraje válečného veterána zavřeného v psychiatrické léčebně, chtěl na vlastní kůži zažít sevření svěrací kazajky i klaustrofobii zásuvky v márnici.
Pro thriller Oxygen z roku 1999 zase odmítl používat falešná rovnátka. Nechal si nasadit skutečná kovová, protože chtěl, aby postava působila věrohodně. Při jejich sundávání pak zjistil, jak bolestivá může být snaha o autentičnost.
Brody patří k hercům, kteří se před rolí nespokojí jen s učením textu. Chce postavu cítit tělem. Někdy mu to přineslo výjimečné výkony. Jindy ho to stálo víc, než mohl při podpisu smlouvy tušit.
Po dvaadvaceti letech se Brody vrátil na vrchol rolí, která měla s Pianistou silnou podobnost. Ve filmu Brutalista z roku 2024 ztvárnil fiktivního maďarsko-židovského architekta Lászla Tótha, přeživšího holokaustu, který po válce odjíždí do Spojených států a pokouší se vybudovat nový život.
Za tuto roli získal v roce 2025 druhého Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Stal se jedenáctým mužem v historii, který tuto cenu vyhrál více než jednou.
Zdroje:
https://www.vulture.com/article/the-brutalist-movie-adrien-brody-actor-oscar-career-legacy.html
https://www.gq.com/story/adrien-brody-profile
https://variety.com/2024/film/news/adrien-brody-ptsd-pianist-weight-loss-starvation-diet-1236257762/
https://www.britannica.com/biography/Adrien-Brody
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/2003
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/2025
https://awardsdatabase.oscars.org/Help/Statistics?file=Act-OldestYoungest.pdf
