Článek
René Laënnec stál v roce 1816 u lůžka mladé ženy v pařížské nemocnici Necker. Pacientka měla příznaky srdeční choroby a lékař ji potřeboval vyšetřit. Tehdy se to dělalo jednoduše. Lékař přiložil ucho přímo na hrudník pacienta a poslouchal. Říkalo se tomu přímá auskultace. U mužů to bylo nepohodlné. U žen to bylo navíc společensky choulostivé.
Laënnec měl před sebou mladou ženu a nechtěl položit hlavu přímo na její hrudník. Perkuse, tedy poklepávání prsty na hrudník, mu v tom případě nestačila.
Vzpomněl si na dětskou hru. Když se na jeden konec dlouhého kusu dřeva nebo trámku přiloží ucho a na druhém konci někdo škrábe špendlíkem, zvuk se přenese a zesílí. Vzal listy papíru, stočil je do pevného válce, jeden konec přiložil na hrudník pacientky a druhý k uchu.
Srdce slyšel lépe než předtím. Z věci, která vznikla u lůžka z rozpaků a rychlého nápadu, se stal jeden z nejznámějších lékařských nástrojů.
Mladý lékař
René Théophile Hyacinthe Laënnec se narodil 17. února 1781 v Quimperu v Bretani. Byla to doba krátce před Francouzskou revolucí. Jeho dětství nebylo klidné. Matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo pět let. Po její smrti se o něj starali příbuzní. Později se dostal do Nantes ke strýci Guillaume-Françoisovi Laënnecovi, který byl lékařem. Tam se začal přibližovat k medicíně.
Otec z něj chtěl mít spíš právníka, ale René se držel lékařské dráhy. V roce 1799 odešel do Paříže studovat medicínu. Bylo mu osmnáct a Paříž měla za sebou revoluci, popravy, války a politické převraty. Nemocnice ale zůstávaly plné lidí, na kterých se mladí lékaři učili.
Laënnec studoval mimo jiné u Jeana-Nicolase Corvisarta, osobního lékaře Napoleona. Corvisart pomáhal vrátit do medicíny metodu poklepu na hrudník. Lékař prsty klepal na tělo a podle zvuku se snažil poznat, co se děje uvnitř.
Na začátku 19. století neměl lékař rentgen, ultrazvuk, CT ani laboratorní výsledky v dnešním smyslu. Měl hlavně oči, ruce, sluch, zkušenost a někdy možnost podívat se po smrti dovnitř do těla.
Nemoci plic a srdce byly časté a špatně se rozlišovaly. Tuberkulóza zabíjela ve velkém. Lékař slyšel kašel, viděl hubnutí, dušnost, horečky, bolest na hrudi nebo krev ve sputu, ale přesně určit, co se v hrudníku děje, bylo těžké.
Auskultace, tedy poslech těla, existovala dávno před Laënnecem. Jenže přímé přikládání ucha na hrudník mělo praktické potíže. Někdy lékař slyšel špatně. Někdy vadila tělesná stavba pacienta. Někdy byla situace nepříjemná pro obě strany.
Laënnec v roce 1816 nastoupil jako lékař do nemocnice Necker. Právě tam přišel případ pacientky, u níž se mu přímé přiložení ucha nezdálo vhodné. Laënnec po prvním pokusu nezůstal u stočených novin nebo listů papíru. Začal zkoušet pevnější nástroj.
Měl rád práci se dřevem a uměl si vyrábět dřevěné flétny. To se mu hodilo. Papírovou trubici nahradil dutým dřevěným válcem. První modely byly jednoduché, rovné a poslouchaly se jedním uchem.
Nešlo o dnešní fonendoskop se dvěma olivami v uších a gumovou hadicí. Laënnecův přístroj připomínal spíš hladký dřevěný válec. Byl dlouhý asi 25 centimetrů, měl průměr kolem 2,5 centimetru a otvor uprostřed. Na jednom konci bylo místo pro ucho, druhý konec se přikládal na tělo.
Později vznikly i rozebíratelné modely s trychtýřovitým koncem a vložkou, kterou šlo použít pro poslech srdce. Bez ní mohl lékař poslouchat plíce. Laënnec tomu způsobu říkal zprostředkovaná auskultace.
Stetoskop
Sám Laënnec zpočátku mluvil prostě o válci. Kolegové ale potřebovali název. Nakonec se ujal výraz stetoskop. Slovo vzniklo z řeckého stethos, tedy hrudník, a skopein, dívat se nebo zkoumat. Stetoskop tedy nebyl doslova nástroj na poslouchání, ale na zkoumání hrudníku.
To dobře sedělo k tomu, co s ním Laënnec dělal. Neposlouchal jen proto, aby slyšel tep. Začal přiřazovat konkrétní zvuky ke konkrétním nálezům v těle. U pacienta slyšel chrůpky, šelesty, změněné dýchání nebo zvláštní přenos hlasu. Po smrti pak při pitvě hledal, co bylo v plicích, srdci nebo pohrudnici. Tak mohl spojovat zvuk s nemocí.
Zavedl a popsal výrazy, které v medicíně zůstaly dlouho: chrůpky, bronchofonie, egofonie a další poslechové nálezy. Zabýval se tuberkulózou, zápaly plic, zánětem pohrudnice, srdcem i chorobami jater. Popsal i cirhózu, která se dlouho spojovala s jeho jménem.
V roce 1819 vydal knihu De l’auscultation médiate. Název vysvětloval, že jde o diagnostiku nemocí plic a srdce založenou hlavně na novém způsobu vyšetření. Kniha měla dva svazky. Laënnec v ní popsal nejen nástroj, ale i to, co s ním slyšel. Nepsal jen „přiložte válec na hrudník“. Snažil se vytvořit celý systém poslechových nálezů a spojit je s nemocemi.
Dřevěný stetoskop se dal koupit spolu s knihou. Jeden muzejní přehled uvádí cenu dvou franků. Novinka ale nebyla přijata okamžitě. Některým lékařům připadala směšná.
První stetoskopy byly monaurální. Lékař poslouchal jedním uchem. Postupně se tvar měnil. V roce 1828 ho upravil Pierre Adolphe Piorry. Jeho model byl menší a připomínal tenčí trubici s rozšířeným koncem. Později přišla pružná provedení. V polovině 19. století se objevily stetoskopy pro obě uši. Irský lékař Arthur Leared představil binaurální model v roce 1851 a americký lékař George Cammann ho v roce 1852 upravil do podoby, která se dala vyrábět a používat šířeji.
Dřevěný válec v muzeu
Laënnec se později stal profesorem na Collège de France a působil také v pařížské nemocnici Charité. Jeho práce se soustředila hlavně na nemoci hrudníku. Tuberkulóza pro něj byla součást běžného života. Viděl ji denně u pacientů a v pitevně. Pak se jí nakazil i on sám.
Sám začal chřadnout. Dlouho měl zdravotní potíže. V roce 1826 vyšlo druhé vydání jeho knihy o poslechu hrudníku. Ve stejném roce zemřel. Bylo mu pětačtyřicet let. Zemřel 13. srpna 1826. Příčinou byla tuberkulóza, nemoc, kterou roky vyšetřoval, popisoval a poslouchal přes vlastní vynález.
Dochované Laënnecovy stetoskopy dnes vypadají spíš jako předměty ze staré dílny než jako symbol moderní medicíny. Hladké dřevo, jednoduchý otvor, žádná hadice, žádná kovová membrána, žádné dvě koncovky do uší.
Jeden z raných exemplářů uchovává Science Museum v Londýně. Na štítku se uvádí, že jde o jeden z původních Laënnecových stetoskopů, který měl darovat francouzskému armádnímu chirurgovi Béginovi.
Zdroje:
https://emsmuseum.org/collections/archives/stethoscopes/stethoscopes/
https://collection.sciencemuseumgroup.org.uk/objects/co90986/laennecs-stethoscope
https://bcmj.org/beyond-medicine/commemorating-2-centuries-death-inventor-stethoscope
https://www.lung.org/blog/stethoscopes-history
https://www.pastmedicalhistory.co.uk/the-story-of-rene-laennec-and-the-first-stethoscope/
https://heritageblog.rcpsg.ac.uk/2016/05/26/what-led-laennec-to-invent-the-wooden-stethoscope/
https://www.pbs.org/newshour/health/a-curious-inspiration-for-the-first-stethoscope
https://sap.org.ar/storage/app/media/docs/publicaciones/archivosarg/2020/v118n5a12e.pdf
https://wellcomecollection.org/works/m8×jdehw
