Článek
Na ulici po nich plivali cizí lidé. Když mladý bělošský muž a černošská žena v polovině 60. let procházeli newyorskou čtvrtí, setkávali se i s takto hrubým chováním. Ani tím ale série ústrků nekončila.
Jednou, když společně sháněli hotel, odmítl je recepční ubytovat se slovy, že „prostitutky neubytovává“. Mladý pár – on americký Žid ukrajinského původu, ona Afroameričanka s kořeny na Bahamách – v té době narážel na otevřený rasismus, přestože byli v liberálním velkoměstě.
Tím párem byli Sy Kravitz a Roxie Rokerová. Seznámili se v budově televize NBC v New Yorku, kde on pracoval jako producent zpráv a ona jako výkonná sekretářka a příležitostná herečka. Pro Seye Kravitze, veterána z druhé světové války vyrůstajícího v tradiční židovské rodině, bylo manželství s černošskou ženou odvážným rozhodnutím.
Roxie Rokerová byla první z rodiny, kdo vystudoval vysokou školu (Howard University ve Washingtonu), a v New Yorku se snažila prorazit na divadle. Svatbu měli v polovině 60. let, v době, kdy sňatky napříč rasami stále budily kontroverze – teprve v roce 1967 například americký Nejvyšší soud zrušil zbývající zákazy mezirasových sňatků ve státě Virginie. Kravitzovi tak byli ještě před tím odkázáni především na vlastní odvahu a podporu nejbližších.
Podpora však nebyla samozřejmostí ani v rodině. Rodiče Seye Kravitze se nedokázali smířit s tím, že si jejich syn nevybral židovskou nevěstu – a navíc ženu jiné barvy pleti. Na svatbu mu proto nepřišli.
Když se ale v květnu 1964 manželům Kravitzovým narodil syn Leonard, zvědavost prarodičů nakonec zvítězila. Přijeli se na vnuka podívat hned v porodnici. Malý Lenny je očaroval.
Mezi Manhattanem a Brooklynem
Leonard Albert „Lenny“ Kravitz, narozený v roce 1964 v newyorské nemocnici na Manhattanu, vyrůstal doslova mezi dvěma světy. Přes týden jej rodiče nechávali u prarodičů Rokerových v domě v brooklynské čtvrti Bedford-Stuyvesant. Šlo o převážně černošskou čtvrť tehdy ještě vzdálenou od lesku, jaký New York ukazoval turistům.
Malý Lenny tam zažil tradiční sousedskou pospolitost a také místní kostelní zpěv. V neděli večer se vracel do úplně jiného prostředí: rodiče s ním bydleli v malém bytě na Upper East Side, v dobře situované části Manhattanu. Díky otcovým kontaktům a maminčiným divadelním známým se u Kravitzových doma scházeli lidé ze světa umění a jazzu.
Podle pozdějších vzpomínek tu malý Lenny jednou seděl na klíně legendárnímu pianistovi Dukeovi Ellingtonovi a v kuchyni si pochutnával na zbytcích dortu z večírku, kterého se účastnil i tehdy začínající režisér Woody Allen.
Pro malého chlapce byly všechny ty rozdíly přirozené. „Vůbec nic zvláštního jsem na tom neviděl. Lidi vypadají různě, mají různé zvyky – a takový je život,“ vzpomínal Kravitz na své rané dětství. Rodiče mu poskytli láskyplné prostředí, v němž se na odlišnosti neupozorňovalo.
O to víc ho překvapilo, když nastoupil jako šestiletý do první třídy na veřejné škole číslo 6 na Manhattanu a poprvé narazil na otevřený předsudek. Hned první den k němu před školou přiběhl neznámý spolužák, ukázal na jeho rodiče a křičel: „Tvoje máma je černá a tvůj táta bílý!“ Tehdy Lenny poprvé pocítil, že pro okolní svět není samozřejmé to, co on sám považoval za normální.
„Asi moji rodiče byli jediní, kdo k sobě barevně neladil,“ poznamenal po letech s nadhledem o oné scéně před školou. V knižních pamětech později napsal, že se cítí být „dvojí duší – černoch i běloch, žid i křesťan, Brooklyn i Manhattan. Už jako dítě jsem tu blíženeckou rozdvojenost přijal za svou. Dokonce jsem ji miloval.“
Z Brodwaye do Hollywoodu
Roxie Rokerová se jako herečka postupně začala prosazovat. V roce 1974 účinkovala na Broadwayi ve hře The River Niger a při jednom představení v publiku seděl televizní producent Norman Lear. Ten právě připravoval nový komediální seriál The Jeffersons jako spin-off slavného All in the Family.
Leara zaujalo Rokino herectví natolik, že jí nabídl roli Helen Willisové – elegantní a sebevědomé manželky bělocha ve smíšeném manželství. Rokerová neváhala a životní šanci přijala, přestože to znamenalo stěhování celé rodiny z New Yorku do Los Angeles. Někteří její kolegové jí odchod k televiznímu sitcomu rozmlouvali: Rokerová byla do té doby především divadelní herečkou a báli se, že „zaprodá talent komerci“.
Ona ale viděla dál – televize jí mohla přinést finanční jistotu a širší popularitu. V sedmdesátých letech navíc šlo o průlomovou roli: Helen Willisová a její manžel Tom byli vůbec prvním mezirasovým párem, který se v americké sitcomové tvorbě objevil v hlavních úlohách.
The Jeffersons odstartovali v roce 1975 a Rokerová v nich nakonec strávila plných 11 sezón. Rodina Kravitzových se mezitím zabydlela v Los Angeles. Pro Lennyho, kterému bylo jedenáct let, to byl kulturní skok: z rušných a různorodých ulic New Yorku do prosluněného sousedství hollywoodských studií. Rodiče se ho snažili udržet při zemi.
Roxie Rokerová, ač se stala známou televizní herečkou, dál trvala na skromném rodinném režimu – například odmítala mít služebnou, a tak Lenny vídával vlastní mámu, jak i v době své největší slávy běžně klečí na podlaze a drhne koupelnu. Zároveň mu ale v Los Angeles otevřela nové obzory. Přihlásila ho do renomovaného chlapeckého pěveckého sboru California Boys Choir. Mladý Kravitz tam získal komplexní průpravu od hudební teorie až po hlasový trénink.
Vystupoval na prestižních akcích, zpíval v různých světových jazycích a dokonce hostoval v dětských rolích v operních inscenacích. „Byla to tvrdá škola disciplíny, ale dal mi skvělý základ do kariéry,“ zhodnotil Kravitz později tuto kapitolu. Kromě klasického zpěvu ho ve stejné době začala bavit i populární hudba: propadl tehdejšímu funkovému a novovlnnému stylu a spolužáci na střední škole v Beverly Hills ho znali podle výstředního oblékání à la Prince nebo David Bowie.
Romeo Blue na vlastní pěst
Přestože navenek rodina v Kalifornii prospívala, vztah mezi Lennym a jeho otcem Syem se zhoršoval. Sy Kravitz byl veskrze konzervativní muž, navyklý na vojenský pořádek a pečlivé plánování, zatímco dospívající Lenny se vzhlížel v bohémských hudebnících, kouřil potají marihuanu a po nocích se plížil do klubu. Konflikty v domácnosti narůstaly.
V roce 1980, kdy bylo Lennymu šestnáct, situace vyvrcholila – otec mu pohrozil vyhozením z domu, pokud okamžitě nezanechá „nezodpovědného chování“. Mladík se místo poslušnosti sbalil a odešel. Několik týdnů až měsíců pak přežíval jako bezdomovec: přespával ve starém automobilu a toulal se po Los Angeles s kytarou a hlavou plnou hudebních nápadů.
Právě v té době si Lenny zvolil svou první uměleckou přezdívku – říkal si Romeo Blue. Začal také nahrávat vlastní demosnímky a zkoušel štěstí u hudebních vydavatelství. Jeho styl se však vymykal kategoriím: kombinoval rock, soul, funk i gospelové vokály s retro zvukem připomínajícím éru Jimiho Hendrixe či The Beatles.
Výsledkem bylo, že ho v hudební branži nikdo neuměl zařadit. „Není to dost černé, ale není to ani dost bílé,“ slýchal od nahrávacích společností, které nad jeho prvním materiálem váhaly. Kravitz proto zatnul zuby a rozhodl se prorazit sám. Navázal spolupráci s mladým zvukovým inženýrem Henrym Hirschem, kterého potkal při nahrávání dema v New Jersey. Oba nadchlo klasické analogové vybavení a živé nástroje. Shodli se, že se obejdou bez syntetizátorů tehdy módní popové produkce.
Sy Kravitz, třebaže synův odchod z domova nesl těžce, nakonec tiše podpořil jeho hudební sen: zaplatil studiu pár hodin nahrávání. Během roku 1987 tak Lenny s Hirschovou pomocí natočil sadu autorských písní, v nichž shrnul všechno, co v mládí nasbíral – energii rocku, duši gospelu i smysl pro chytlavou melodii.
V té době do jeho života vstoupila rovněž láska. Seznámil se s herečkou Lisou Bonetovou, známou díky roli v populárním sitcomu The Cosby Show, a brzy se z nich stal partnerský i tvůrčí tandem. Bonetová svým kontaktem i tvůrčím instinktem pomohla Kravitzovi dokončit rozpracované album. Koncem roku 1988 měl Lenny hotovo: vznikla kolekce jedenácti písní, kterou nazval Let Love Rule („Ať vládne láska“).
Název desky výstižně vyjadřoval jeho životní pocit – možná i jako protiklad ke všem konfliktům a předsudkům, které kolem sebe od dětství vnímal. Když se s hotovým albem v ruce obrátil znovu na vydavatele, situace se rázem změnila. O originální nahrávku projevil zájem nejeden label: během několika týdnů o Kravitzovy písně soupeřilo pět velkých společností. Vítězně z toho vyšlo hudební vydavatelství Virgin Records, které s ním v lednu 1989 podepsalo smlouvu a dalo mu tvůrčí volnost.
Ať vládne láska
Debutové album Let Love Rule vyšlo v září 1989 a okamžitě představilo Lennyho Kravitze jako výrazný nový talent na rockové scéně. Tehdy pětadvacetiletý muzikant se na něm uvedl nejen jako zpěvák, ale i multiinstrumentalista a producent – většinu nástrojů i aranží si obstaral sám, aby udržel jednotnou vizi.
Deska zněla jako poselství z jiné doby: mísila prvky klasického rocku 60. let se soulovou emotivností a texty vyzývala k toleranci a lásce. Kritikové vyzdvihovali její upřímnost a žánrovou pestrost, publikum zaujala mladistvou energií. Singl Let Love Rule se stal hymnou alternativního rocku na přelomu 80. a 90. let a Kravitzovi otevřel cestu ke hvězdné kariéře.
Během následujících let dokázal, že nejde o žádnou náhodu nebo jednohitový úspěch: vydal další alba plná hitů (Mama Said, Are You Gonna Go My Way) a postupně se zařadil mezi nejpopulárnější rockové umělce své generace. V devadesátých letech posbíral čtyři ceny Grammy za nejlepší mužský rockový výkon v řadě za sebou – dodnes rekordní sérii.
Přes veškerou slávu si ale uchoval pověst člověka, který boří hranice a odmítá nálepky. V hudbě spolupracoval se všemi od Madonny až po Aerosmith a sám říká, že se nikdy necítil být součástí jedné „škatulky“: vyrostl přece mezi žánry i mezi světy, a přesně tam je mu dodnes nejlépe.
S matkou Roxie měl po celý život silné pouto. Dožila se toho, že z jejího syna vyrostla celosvětová hudební hvězda: v roce 1993 ho dokonce osobně doprovodila na udílení cen MTV, kde tehdy Lenny získal své první velké ocenění. Krátce poté Roxie Rokerová onemocněla rakovinou a v roce 1995 zemřela. Její syn na ni ale dál veřejně vzpomíná.
Když v roce 2024 přebíral na předávání Video Music Awards cenu za nejlepší rockový výkon, věnoval ji právě své zesnulé matce. Připomněl přitom, že přesně před 31 lety na téže akci stála Roxie po jeho boku – a že to byla právě ona, kdo ho naučil žít beze strachu z odlišnosti a s úctou ke všem lidem.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Lenny_Kravitz
https://freshairarchive.org/guests/lenny-kravitz
https://www.cbsnews.com/news/lenny-kravitz-on-finding-his-voice-let-love-rule/
https://www.oprahdaily.com/entertainment/books/a34112385/lenny-kravitz-memoir-interview/
https://people.com/music/all-about-lenny-kravitz-parents/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1995-12-08-mn-11738-story.html
https://grammy.com/news/struttin-with-lenny-kravitz
https://www.britannica.com/biography/Lenny-Kravitz
https://people.com/lenny-kravitz-honors-late-mom-roxie-roker-as-he-accepts-2024-mtv-vmas-win-8710746
