Článek
Na odlehlé pláži u městečka Mallacoota na jihovýchodě Austrálie našli v červenci 2022 vyplavené tělo velryby. Místní úřady tehdy okamžitě zpozorněly: šlo totiž o vzácný případ zcela bílého keporkaka. Zpráva se rychle rozšířila a objevily se obavy, že by mohlo jít o proslulého samce přezdívaného Migaloo.
Právě on byl dlouhé roky považován za jediného bílého keporkaka v australských vodách – a jednoho z nejznámějších mořských savců na světě. Nález uhynulé bílé velryby tak vyvolal otázku, zda nejde o tragický konec příběhu legendárního Migaloo. Po prověrce odborníků se naštěstí ukázalo, že mrtvé zvíře není Migaloo.
Záhada tím však úplně nezmizela: skutečný Migaloo totiž v té době nebyl spatřen už bezmála dva roky. Milovníci přírody i vědci zůstali v nejistotě, kde se slavný bílý keporkak nachází – a jestli vůbec ještě brázdí oceán.
Setkání s bílou velrybou
Dlouho předtím, než se stal globálním fenoménem, si Migaloo poprvé získal pozornost koncem června 1991 u australského pobřeží. 28. června 1991 spatřili pozorovatelé velryb poblíž mysu Byron Bay neobvykle zbarveného keporkaka.
Celé tělo tohoto jedince bylo jasně bílé – což u keporkaků nikdo do té doby nezaznamenal. Australská východní populace keporkaků tehdy začínala obnovovat své počty po dekádách komerčního lovu, takže už samotný výskyt velryb u pobřeží poutal pozornost. Když se mezi nimi objevil bílý samec, okamžitě vzbudil senzaci mezi biology i médii.
Záhy dostal přezdívku Migaloo, což v jednom z domorodých queenslandských jazyků trefně znamená „bílý chlapík“. V době objevu šlo s velkou pravděpodobností o mladého keporkaka ve věku kolem pěti let. Díky nezvyklému zbarvení byl odlišitelný na první pohled, a stal se tak nejspíš prvním zdokumentovaným čistě bílým keporkakem na světě.
Zpráva o „bílé velrybě od Byron Bay“ se brzy rozšířila po celé Austrálii. Migaloo začal být pravidelně vídán během sezonních migrací keporkaků – při jejich každoroční pouti z chladných antarktických lovišť do teplých vod na severu Austrálie a zase zpět. V 90. letech a na počátku nového tisíciletí tak desítky pozorovatelů vyhlížely Migaloo při každé migraci podél východoaustralského pobřeží.
Tehdy to byl pravděpodobně jediný bílý keporkak na planetě, takže každý jeho výskyt byl jedinečnou událostí. Záběry a fotografie bílého samce se dostávaly do zpravodajství a přinesly mu popularitu i za hranicemi Austrálie. Migaloo se stal symbolem určité naděje – živoucím důkazem, že populace velryb se dokázala vzpamatovat z téměř úplného vyhubení a může v sobě skrývat ještě nečekaná překvapení.
500 metrů od Migaloo
Z Migaloo se postupně stala celebrita australské přírody. Zájem veřejnosti však s sebou nesl i odvrácenou stránku – množství nadšených pozorovatelů na lodích se chtělo ke slavnému samci dostat co nejblíže. Už v 90. letech platila v Austrálii obecná pravidla pro pozorování velryb, která zakazovala přibližovat se k nim na méně než stovky metrů.
V případě Migaloo ale úřady záhy zjistily, že běžné předpisy nemusí stačit. Bílá velryba byla natolik výjimečná podívaná, že hrozilo vyrušování její přirozené migrace: lodě a dokonce i malá letadla se opakovaně pokoušely přiblížit příliš blízko.
V roce 2003 došlo dokonce k incidentu, kdy čluny s turisty pronásledovaly keporkaka podezřele světlé barvy u pobřeží Queenslandu – nakonec se ukázalo, že šlo o jiného jedince, ale varovný signál to byl jasný. Federální i místní úřady si uvědomily, že je třeba jednat dříve, než nastane situace ohrožující velrybu nebo neukázněné pozorovatele.
Queensland proto jako první zavedl pro Migaloo speciální ochranný režim. V červnu 2007 vyhlásila tamní ministryně životního prostředí Migaloo za „velrybu zvláštního významu“, což v praxi stanovilo přísnější odstupové vzdálenosti a vyšší pokuty. Žádné plavidlo ani vodní skútr se od té chvíle k bílému keporkakovi nesměly přiblížit na vzdálenost menší než 500 metrů, letadla pak pod 600 metrů (2000 stop) výšky.
Kdo by zákaz porušil, riskoval vysokou sankci – zpočátku až 12 000 australských dolarů. Toto nařízení, platné v queenslandských vodách, bylo vůbec prvním zákonným opatřením svého druhu přijatým kvůli konkrétní velrybě. V dalších letech bylo opakovaně prodlužováno a rozšířeno i na případné další bílé velryby, pokud by se v populaci objevily.
Postupně byla zpřísněna i maximální pokuta – kolem roku 2010 vzrostla až na 16 500 AUD. Podobná pravidla začala uplatňovat také australská federální vláda v rámci celostátní ochrany kytovců. Migaloo tak de facto získal statut chráněné celebrity: úřady každoročně před migrační sezónou upozorňovaly veřejnost, že přiblížit se k „bílému drahokamu“ oceánu na méně než půl kilometru je nezákonné a nebezpečné.
DNA a bílý potomek
Sláva bílého keporkaka motivovala také vědce, aby o něm zjistili co nejvíce. Dlouho panovaly dohady, zda je jeho bílé zbarvení důsledkem vzácné albinismu, nebo jen částečné ztráty pigmentu (leucismu). Bylo také otázkou, zda nejde o unikát genetický – tedy zda by mohl mít bílé příbuzné. Ukázalo se, že odpovědi může dát až analýza DNA.
V říjnu 2004 se výzkumníkům z australské Southern Cross University naskytla příležitost: během jedné z Migalooových cest se jim podařilo sebrat z hladiny drobné kousky kůže, které z velryby odpadly po jednom z typických skoků nad hladinu. Laboratorní analýza potvrdila, že Migaloo je skutečně samec.
Ze vzorku také vědci odhadli jeho přibližný rok narození na 1986, což zpětně sedělo s odhady věku při prvním pozorování v roce 1991. Migaloo tak byl v roce 2004 dospělý samec kolem 18 let věku – v nejlepších letech, kdy keporkaci bývají na vrcholu síly.
Důležitějším zjištěním bylo, že získaný vzorek umožnil vytvořit genetický „otisk prstu“ Migaloo pro budoucí srovnání. To znamenalo, že pokud by se kdykoliv později podařilo odebrat DNA jiného bílého jedince (například mláděte), bylo by možné určit, zda jde o Migalooova potomka či příbuzného.
Tato možnost nebyla jen teoretická. V roce 2011 totiž pozorovatelé u australského pobřeží poprvé zdokumentovali téměř úplně bílé mládě keporkaka po boku normálně zbarvené samice. Zpráva o „Migaloo Juniorovi“ – jak mládě překřtil bulvár – vyvolala senzaci a okamžité dohady, zda slavný bílý samec není jeho otcem. Byl by to logický závěr: gen pro albinismus je vzácný, ale přenositelný, takže potomek bílého samce by mohl bílou barvu zdědit.
Bez genetického testu však nebylo možné příbuznost potvrdit. K žádnému vzorku od mláděte se tehdy výzkumníci nedostali a pozorování v dalších letech nepotvrdila, že by se z onoho mláděte stal nový čistě bílý jedinec. Dnes převládá názor, že šlo spíše o výjimečný případ leucistického mláděte – částečně zbarveného jedince, který postupně získal pigment. Migaloo tak nadále zůstává jediným známým dospělým albínem mezi keporkaky v této oblasti.
Bílí kytovci obecně zůstávají krajně neobvyklým jevem. Čas od času jsou sice hlášena pozorování jiných nápadně světlých velryb, ale většinou se ukáže, že nejde o pravé albíny. Sám Migaloo byl ostatně svého druhu prvním takovým případem na světě a po mnoho let také jediným.
Ani po analýze DNA však není znám žádný přímý „příbuzný“ Migaloo. Pokud měl potomky, jsou zřejmě zcela běžně zbarvení, případně zůstávají neodhaleni.
Poslední rozloučení
Od prvního zahlédnutí Migaloo uplynulo více než třicet let a bílý keporkak se za tu dobu stal pevnou součástí moderního folkloru australského pobřeží. Každou zimní migraci netrpělivě čekali turisté, fotografové i vědci, kde a kdy se ikonická bílá silueta znovu objeví. Migaloo během let urazil tisíce kilometrů podél břehů Queenslandu a Nového Jižního Walesu.
Opakovaně byl hlášen nejen z oblasti Byron Bay, odkud jej známe od roku 1991, ale doplul i mnohem dál: například až k tropickým ostrovům Whitsunday u Velkého bariérového útesu na severu či na opačnou stranu k chladnějším vodám u mysu Cape Schanck ve státě Victoria.
Záběry a fotografie Migaloo zaplnily během let nesčetné stránky časopisů a webů. V červenci 2016 se podařilo pořídit unikátní snímek bílého keporkaka při mohutném vynoření z vody u Byronova zálivu – fotografii, která později získala mezinárodní ocenění a obletěla celý svět. Bílý keporkak se zkrátka stal globálně známým symbolem; pro mnohé lidi představoval stejně význačnou ikonu australské fauny jako třeba koala nebo klokan.
Po roce 2019 však přišel znepokojivý zlom. V červnu 2020 byl Migaloo spatřen při svém tahu kolem města Port Macquarie v Novém Jižním Walesu – a od té doby jako by zmizel. V sezóně 2021 nepřišly žádné věrohodné zprávy o bílém keporkaku, stejně tak ani v roce 2022.
Migaloo, který dříve dokázal mezi desítkami šedých a černě skvrnitých jedinců vždy „zamávat“ svým bílým hřbetem, jako by se vytratil v nepřeberné ploše oceánu. Tak dlouhá pauza v pozorování přitom nemá obdoby – za předchozích třicet let nechyběl bíle zbarvený samec na záznamech nepřetržitě více než jednu či dvě sezóny po sobě.
V roce 2022 proto poprvé vyvstala reálná možnost, že Migaloo uhynul stářím nebo při nehodě někde daleko od pobřeží, kde jeho tělo zůstalo lidským očím skryto. Tato varianta získala na váze zvlášť ve chvíli, kdy se v červenci 2022 našla ona mrtvá bílá velryba u Mallacooty – tehdy se nabízel závěr, že slavný keporkak možná skončil právě zde.
Jednou z nadějí bylo, že se unikátní velrybí samec vydal jinou trasou, než bylo obvyklé. Východoaustralská populace keporkaků se obvykle drží při migraci u pobřeží kontinentu, menší část však může zabloudit dál do Pacifiku. A skutečně – na jaře 2025 přišlo hlášení z Nového Zélandu, které vzbudilo značný ohlas. U tamního pobřeží poblíž města Kaikōura spatřili pozorovatelé bílého keporkaka, kterého nedokázali identifikovat.
Objevily se spekulace, že by to mohl být Migaloo mimo svůj obvyklý životní prostor. Definitivní potvrzení ale chybí, protože zvíře zmizelo dříve, než se jej podařilo zdokumentovat zblízka. Naděje ovšem zůstává: pokud byl oním novozélandským návštěvníkem skutečně Migaloo, znamenalo by to, že je ve velmi dobré kondici a zřejmě jen změnil migrační zvyk.
Ostatně průměrná délka života keporkaků se odhaduje kolem 50 let a někteří jedinci se dožijí i 80–90 let. Migaloo by měl mít kolem 40 let, takže by mohl oceány křižovat ještě řadu sezón, pokud se vyhne lodím a jiným nástrahám.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Migaloo
https://www.migaloo.com.au/
https://spiritwhalewatching.com.au/migaloo-the-white-whale/
https://www.queensland.com/au/en/places-to-see/experiences/nature-and-wildlife/whales/migaloo-white-whale-queensland
https://news.sky.com/story/rare-albino-whale-found-washed-up-on-australia-beach-is-not-world-famous-humpback-migaloo-12653548
https://www.9news.com.au/national/nsw-rare-white-humpback-whale-spotted-off-aussie-coast-not-migaloo/8593a482-60e1-4e88-a4a8-2ebb2e4d0814
https://www.abc.net.au/news/2017-10-19/photographer-wins-international-recognition-for-migaloo-photo/9062470
