Článek
Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburku. Jeho rodina žila divadlem. Otec byl živnostník, správce divadla a aktivní ochotník, matka měla hudební vzdělání. Malý Miroslav tak vyrůstal v prostředí, kde kulisy, zkoušky a ochotnické premiéry nebyly ničím výjimečným.
Přesto se nejprve vyučil strojním zámečníkem. Divadlo však nakonec převážilo. Za války vystupoval s přáteli v pražském sále Ve Smečkách a po osvobození v roce 1945 nastoupil na Státní konzervatoř.
Od začátku ho přitahovalo nejen herectví, ale i režie. Nechtěl jen stát na jevišti. Chtěl určovat rytmus inscenace, hledat význam pod textem a tlačit herce až na hranici jejich možností. Tato posedlost z něj postupně udělala jednu z nejvýraznějších, ale také nejnáročnějších postav českého divadla.
Po prvních angažmá v Pardubicích a Realistickém divadle se dostal do Českých Budějovic a později do Městských divadel pražských. Od roku 1959 byl spojen s Národním divadlem, kde působil jako režisér i herec prakticky až do konce života.
Roky pod tlakem
Šedesátá léta byla pro Macháčka mimořádně plodná. Kamera mu seděla stejně dobře jako divadelní jeviště. Dokázal vytvořit postavu tichého intelektuála, fanatika, cynika i člověka sevřeného strachem, aniž by sklouzl k jednoduché stylizaci.
Ve Vláčilově Ďáblově pasti z roku 1961 hrál kněze Prokuse. V Ikarii XB 1 ztvárnil astronauta Marcela Bernarda. Objevil se ve filmu Smrt si říká Engelchen, v Obžalovaném i v poetickém snímku Bloudění.
Jeho nejsilnější filmovou rolí té doby byl však docent Armin Braun v Brynychově dramatu …a pátý jezdec je Strach z roku 1965. Macháček tu ztvárnil židovského lékaře v okupované Praze, muže, který žije v neustálém napětí mezi povinností pomoci a instinktem přežít.
Zlom přišel po srpnu 1968. Macháček byl členem Komunistické strany Československa jedenáct let, ale v roce 1969 z ní vystoupil. V normalizační atmosféře to nebylo gesto bez následků.
Pro člověka v jeho postavení znamenalo vystoupení ze strany ztrátu důvěry režimních struktur, neustálé prověřování a omezený prostor pro práci. Macháček nebyl z Národního divadla okamžitě vymazán a dál zde režíroval, ale jeho postavení bylo složité a nejisté.
Není přesné říkat, že patnáct let nesměl vůbec před kameru. Ve filmu se objevoval i v sedmdesátých letech, byť výrazně méně než dřív. Mnohem přesnější je říci, že z někdejšího mimořádně žádaného filmového herce se stal umělec, který dostával příležitosti jen nepravidelně a musel bojovat o každou roli.
Tlak normalizace se spojil s jeho vlastní citlivostí, prudkou povahou a sklonem k depresím. V roce 1975 po konfliktu souvisejícím s inscenací Optimistická tragédie strávil 117 dní v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
Právě odsud pocházejí jeho deníkové zápisy, které dcera Kateřina Macháčková později vydala pod názvem Zápisky z blázince.
Režisér, kterého nezastavily ani konflikty
Ani v nejtěžších letech Macháček nepřestal režírovat. V Národním divadle vznikaly jeho inscenace navzdory konfliktům s vedením i částí souboru. Macháček byl pověstný tím, že netoleroval rutinu, pózu ani pohodlné herectví.
Někteří herci se ho báli. Jiní na něj vzpomínali jako na člověka, který z nich dokázal dostat výkon, jehož by bez něj nebyli schopní. Měl prudký jazyk a nesnesitelně vysoké nároky, ale stejně tvrdý byl i k sobě.
Výrazným úspěchem se stali Stroupežnického Naši furianti z roku 1979. Ještě silnější místo v dějinách českého divadla má jeho Hamlet, uvedený v roce 1982 ve Smetanově divadle.
Do titulní role obsadil Františka Němce. Inscenace nečetla Shakespearovu tragédii jako muzeální klasiku, ale jako drama člověka uvězněného v době, kdy rozum, pravda a politický čin přestávají dávat jednoduchý smysl.
Němcův Hamlet se stal jedním z nejvýraznějších českých ztvárnění této postavy. A Macháček ukázal, že i v normalizačních letech dokáže vytvořit inscenaci, která v sobě nese bolest, pochybnost i nepřímý komentář k době.
V roce 1985 natočil Jiří Svoboda podle románu Valji Stýblové film Skalpel, prosím. Miroslavu Macháčkovi bylo 63 let a v roli stárnoucího profesora neurologie našel materiál, který přesně odpovídal jeho hereckému naturelu.
Profesor je odborník s mimořádnou autoritou, ale současně unavený muž, kterého dohánějí vlastní rozhodnutí, rodinné vztahy i případ těžce nemocného malého chlapce. Film stojí na bilancování, nejistotě a odpovědnosti, tedy na tématech, která Macháček uměl zahrát s mimořádnou intenzitou.
Skalpel, prosím patří k jeho nejsilnějším pozdním výkonům a pro mnoho diváků se stal okamžikem, kdy Macháčka objevili znovu. Film spojil Macháčka s Janou Brejchovou, Radoslavem Brzobohatým, Barbarou Brylskou a Ondřejem Pavelkou. Z psychologického dramatu o nemocničním prostředí vznikl portrét člověka, který celý život rozhodoval o druhých, ale ve stáří musí čelit i sám sobě.
Svoboda, která přišla pozdě
Rok 1985 a následující léta přinesly Macháčkovi další výrazné role. Ve Vláčilově Stínu kapradiny vytvořil jednu z temných postav baladického příběhu o vině a trestu. Ve Vlčí boudě Věry Chytilové se objevil jako autoritativní vedoucí přezdívaný Táta.
Úplně jiná byla role profesora George v seriálu Chobotnice z II. patra. Seriál vznikl v roce 1986 jako mezinárodní koprodukce a později byl sestříhán do dvou celovečerních filmů.
Na začátku roku 1989 Macháček z Národního divadla odešel. Sametovou revoluci pak vítal jako člověk, který po dvaceti letech znovu získal možnost říkat otevřeně, co si myslí.
Objevil se i mezi osobnostmi, které vystupovaly na veřejných shromážděních. Konec režimu pro něj znamenal úlevu, ale času už mnoho nezbývalo.
Miroslav Macháček zemřel 17. února 1991 v Praze. Bylo mu 68 let. Poslední velkou divadelní roli, profesora Serebrjakova ve Strýčkovi Váňovi, nastudoval už vážně nemocný.
Zdroje:
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=815:machacek-miroslav&Itemid=112&lang=cs
https://program.rozhlas.cz/muz-ktery-se-nehodil-kladas-i-zaporak-miroslav-machacek-8729689
https://vltava.rozhlas.cz/reziser-herec-clovek-miroslav-machacek-zblizka-8739754
https://vltava.rozhlas.cz/miroslav-machacek-zapisky-z-blazince-z-terapeutickeho-deniku-charismatickeho-8557018
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397484/skalpel-prosim
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/emagazin/krejca-a-machacek-ve-fotografiich-78427134
https://www.ceskatelevize.cz/lide/machacek-miroslav/
