Článek
Byla to obyčejná pařížská zpráva v obyčejných novinách, ale pro Hegerovou znamenala všechno. Přečetla si o plánu invaze a okamžitě se rozhodla vrátit domů. Neváhala, nezvažovala kariéru, nezvažovala Coquatrixovu nabídku, která před ní ležela na stole - měla strach o rodiče a o syna Matúše, kterému bylo tehdy třináct let, a kterého by v případě sovětského zásahu nechala samotného, tisíce kilometrů daleko.
V tu chvíli se všechny plány na další francouzské koncerty, na roční angažmá v chrámu evropského šansonu, na jméno vedle Piaf a Aznavoura, scvrkly na jedinou, prostou otázku - stihne se vrátit dřív, než hranice zavřou?
Dívka z Bratislavy, která se naučila francouzsky
Narodila se jako Carmen Mária Štefánia Farkašová, dvacátého října 1931 v Bratislavě, dcera bankovního ředitele Jana Farkaše a Margity Čelkové. Jméno jí prý vybírala babička, milovnice opery - Hanou Hegerovou se stala až o desítky let později, při prvním angažmá v žilinském divadle, kde si umělecké jméno zvolila napůl náhodou, napůl z praktické potřeby odlišit se od civilní identity.
Prošla baletní školou při bratislavském Národním divadle, gymnáziem v Komárně, po kterém se ale nedostala na vysokou školu a musela pracovat jako úřednice ve Škodových závodech a jako učitelka na učňovské škole - roky manuální, nenápadné práce, jaké by člověk u pozdější mezinárodní hvězdy jen stěží čekal.
Teprve pak absolvovala divadelní kurz při konzervatoři. Nejdřív hrála - ve filmu Frona pod jménem Hana Čelková, v Žilině, později v Praze v divadlech Rokoko a Semafor, kde ji objevil sám Jan Werich a nabídl jí angažmá v divadle ABC. Odmítla, s jistotou, jaká ji provázela po celý zbytek kariéry. Zpívat začala až později, v bratislavské Tatra Revue, ale právě zpěv z ní udělal fenomén, jaký přesahoval hranice malé středoevropské země.
Ovládala francouzštinu i němčinu. V Semaforu, kde působila od roku 1961 do roku 1966, ztvárnila roli Edity v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů a tam také poznala svou životní lásku, režiséra Jána Roháče. Velký úspěch zaznamenala v semaforském recitálu s Miroslavem Horníčkem - právě tohle vystoupení nakonec zaujalo majitele pařížské Olympie natolik, že jí nabídl angažmá v tomhle takzvaném chrámu šansonu.
V šedesátých letech se stala uměleckým vývozním artiklem tehdejšího Československa - zpívala na Světové výstavě v Montrealu, nahrávala desky pro Decca a Philips, natočila čtyři LP v Německu a hostovala v Kolíně nad Rýnem i v Mnichově.
Chrám šansonu
V roce 1967 prodal Pragokoncert do Francie program výměnou za Coquatrixovu vlastní show s Juliette Gréco, která rok předtím vystoupila v pražské Lucerně. Hegerová byla hlavní hvězdou tohoto zájezdu, doprovázená členy Státního souboru písní a tanců, skupinou historického šermu a Černým divadlem Jiřího Srnce - Coquatrix si přitom vymínil, že její vystoupení musí končit kolem půlnoci, aby stihla zabalit celý program. Zaujala ho natolik, že jí nabídl sólový recitál a roční angažmá, nabídku, jaké se žádné jiné československé zpěvačce té doby nedostalo.
Vysloužila si přezdívku Piaf z Prahy. Stála na stejném pódiu, kde předtím zpívali Edith Piaf, Jacques Brel, Charles Aznavour, i Aretha Franklinová - jméno, které se objevovalo na plakátech vedle nejvýznamnějších jmen světové hudby dvacátého století. Poznala Gilberta Bécauda, se kterým později v Olympii i vystupovala, zpívala na koncertě na počest básníka Jacquesa Préverta, o čem se ale v následně znormalizovaném Československu už nikdy veřejně nemluvilo.
Publicista Jiří Černý o ní později napsal, že kdyby měla víc štěstí a narodila se do jiné politické doby, udělala by světovou kariéru.
O rok později, v létě 1968, se vrátila do Paříže. Coquatrix pro ni chystal další sezónu, další koncerty, další krok k mezinárodní kariéře, o jaké si jiné československé umělkyně mohly nechat jen zdát. Byla na vrcholu - Piaf z Prahy, hvězda pařížské Olympie, žena se dvěma jazyky a publikem na dvou kontinentech, jejíž jméno se v pařížských novinách objevovalo vedle jmen skutečných legend francouzského šansonu. Pak přišel Le Monde s informací o invazi.
Nebyla to snadná volba, ale pro ni to vůbec volbou nebylo. Rodiče byli staří. Syn byl sám, ve třinácti letech, doma bez matky, protože ho už dřív kvůli nabitému programu nechávala převážně u babičky a jezdila za ním jen o víkendech - a i to se často nepovedlo. Sbalila kufry a vrátila se do Československa, přesně v okamžiku, kdy se nad zemí stahovala tma, jakou tušila jen z novinových řádků, aniž by tušila, jak dlouho bude ta tma trvat a co všechno jí ještě vezme.
Vězení, které přišlo o dvanáct let později
Doma na ni čekaly zákazy. Ne přímé, formální - byla to pomalejší, plíživější forma trestu, jaká postihovala umělce, kteří odmítali spolupracovat s nastupující normalizací, aniž by proti nim bylo možné vznést konkrétní obvinění.
Plné sály a nadšené publikum, jaké si i doma po celá léta udržovala, byly trnem v oku vedení Pragokoncertu a takzvaným kapitánům kultury začínající normalizace. Odmítala dělat úlitby, odmítala vystupovat pro stranické delegace. Podle jejího dlouholetého spolupracovníka, skladatele Petra Maláska, to sice nevedlo k okamžitému zákazu vystupování, ale k čím dál míň příležitostem, až nakonec k úplnému útlumu umělecké činnosti.
Později odmítla i velmi lukrativní nabídku zůstat v západním Německu, kde už měla nahrané čtyři desky a vybudované publikum díky pravidelným koncertům v Kolíně nad Rýnem a Mnichově. Mohla znovu odejít, tentokrát nadobro, s jistotou zajištěné kariéry v zemi, jejíž jazyk perfektně ovládala.
Neudělala to. Zůstala doma, u syna a rodičů, kvůli kterým se rozhodla vrátit už jednou - a druhou podobnou příležitost si nedovolila přijmout, i když by jí bezpochyby zajistila mnohem klidnější a svobodnější profesní budoucnost, než jaká ji nakonec doma čekala.
V roce 1980 ji čekala ještě mnohem krutější rána. Banka jí omylem připsala na účet honorář, který ve skutečnosti patřil Karlu Gottovi. Nevšimla si toho, peníze utratila v domnění, že jsou její. Obvinili ji z krádeže - a nic nepotěšilo tehdejší mocenský aparát víc, než když mohl skřípnout mezinárodně uznávanou hvězdu, jaká se navíc léta stavěla proti normalizačním požadavkům.
Strávila šest měsíců v pankrácké věznici - přestože peníze později vrátila, trest si odseděla celý, zatímco venku pokračoval život, ze kterého ji na půl roku vytrhli kvůli chybě, kterou nezavinila.
Za mřížemi si zakázala myslet na hudbu. Přiznala později, že kdyby si připustila, že něco jako hudba vůbec existuje, bylo by to pro ni příliš těžké - jediný způsob, jak přežít měsíce odloučení od jeviště, jaké jí bylo od útlého mládí vším, byl v tom, na jeviště vůbec nemyslet. Po propuštění se na pódia nemohla vrátit hned - zpívala aspoň v hotelovém baru.
Nikdo nikdy nebude vědět, jak by vypadala kariéra Hany Hegerové, kdyby v létě 1968 nechala noviny ležet na stole a zůstala v Paříži. Coquatrix jí nabízel přesně to, po čem ostatní československé umělkyně marně toužily - trvalé angažmá v srdci francouzského šansonu, publikum, které jí rozumělo, svobodu tvořit bez schvalování Pragokoncertu a bez nutnosti vystupovat pro delegace, kterým na umění vůbec nezáleželo. Místo toho se vrátila k synovi a k rodičům.
Sama se k tomuhle rozhodnutí nikdy veřejně nevracela s lítostí. Zůstala v Československu, zpívala, dokud jí to systém dovolil, a když jí to nedovolil, čekala.
Trvalo víc než dvacet let, než se jí dostalo uznání, jaké by v Paříži možná přišlo mnohem dřív a mnohem snadněji - Diamantová deska Supraphonu za rok 2011, medaile Za zásluhy od Václava Havla v roce 2002, později Řád Tomáše Garrigua Masaryka od Miloše Zemana.
Ve Francii ji ocenili Řádem za zásluhy o umělecké vzdělávání už v roce 1974, ještě v době, kdy doma zůstávala z velké části umlčenou hvězdou. Zemřela 23. března 2021 v Praze, ve věku devadesáti let, jako první dáma československého šansonu.
Zdroje:
https://www.reflex.cz/clanek/causy/106281/hana-hegerova-jak-se-zpevacka-z-maleho-ceskoslovenska-probojovala-do-velkeho-sveta.html
https://radiozurnal.rozhlas.cz/rozhovor-se-zpevackou-hanou-hegerovou-6357615
https://dvojka.rozhlas.cz/diamant-v-hrdle-skromnost-v-srdci-osudove-zeny-hana-hegerova-8536247
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/kniha-carmen-slibuje-skutecny-zivot-hany-hegerove-prala-si-aby-vysla-az-po-jeji-smrti-rika-autor-27919
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-hana-hegerova-mnoho-lidi-opravdovou-velkou-lasku-nikdy-nepozna-58174
https://news.headliner.cz/novinky/dama-z-sansonu-pred-peti-lety-odesla-hana-hegerova
