Článek
Eva Hlaváčková (rodným jménem Věchtová, po druhém manželovi Hlaváčková), rodačka z roku 1931, patřila k nejzářivějším postavám československé gymnastiky. Díky talentu a dřině se stala olympijskou vítězkou a trojnásobnou mistryní světa.
Proslula ladností i odvahou – jako první žena předvedla na mistrovství světa salto vzad v prostných (Moskva 1958) a získala za něj rekordní známku 9,9. V roce 1960 v Římě získala zlato na kladině a narušila tím do té doby absolutní nadvládu sovětských gymnastek.
Už od mládí se ale projevovala jako nespoutaný živel. Nebála se porušovat konvence a šokovat okolí. Krátce po návratu z Helsinské olympiády 1952 se dostala do problémů kvůli lásce: na internátě přespal její snoubenec (atlet Vladislav „Hasan“ Bosák) a závistivé kolegyně ji udaly.
V příliš prudérní atmosféře počátku 50. let následoval tvrdý trest – vyhazov z ubytovny a půlroční zákaz tréninku. Dvaadvacetiletá Eva se však nevzdala: přestěhovala se do provizorní komůrky v elektrické rozvodně na Strahovském stadionu a tajně trénovala dál. Její vzdor nakonec slavil úspěch – zákaz byl zrušen a Bosáková se mohla vrátit na závodní plochu.
Nábor StB: „Buď budeš spolupracovat, nebo všechno vyjde najevo“
Roku 1954, v pouhých 22 letech, se mladá gymnastka provdala za lékaře Vladislava Bosáka. Záhy se však ocitla v hledáčku Státní bezpečnosti. Bosáková vedla bouřlivý osobní život a tajná policie toho využila. Od roku 1954 byla evidována jako potenciální spolupracovnice StB s krycím jménem „Doktor“.
Při náboru na ni důstojníci použili typický nátlak: shromáždili kompromitující informace o jejích milostných aférách – měla intimní styky se svým trenérem Lubošem Ogounem, s hokejovým reprezentantem Vladimírem Zábrodským a dokonce navazovala známosti s cizinci během zájezdů do zahraničí. V jejím svazku zaznělo jasné ultimátum: „Buď budeš spolupracovat, nebo všechno vyjde najevo.“
Eva, tehdy čtyřiadvacetiletá, se obávala skandálu, nechtěla ohrozit své manželství ani slibně rozjetou kariéru – a tlaku podlehla. V červnu 1956 s ní StB oficiálně navázala spolupráci výměnou za slib, že kompromitující materiály zůstanou utajeny. Podle záznamu z archivu StB sama souhlasila s podmínkou, že informace o jejích avantýrách nebudou zveřejněny – tím si ji tajná policie zavázala.
Tak začala dvojí tvář Evy Bosákové. Na závodním pódiu zářila, ale v pozadí donášela StB na své okolí. Jejím úkolem bylo podávat hlášení zejména o sportovcích a umělcích na zahraničních cestách. StB od ní chtěla informace, které by usvědčovaly kolegy z „nekalých praktik“ – například kontakty s emigranty či pokusy o útěk na Západ.
Bosáková v letech 1956 až 1973 předala celkem 85 zpráv týkajících se sportovců a kulturních pracovníků, zejména zaměřených na jejich pobyty v cizině. Mezi těmi, na něž donášela, byli např. lukostřelec František Hadaš, hokejová legenda Vladimír Zábrodský, gymnastka Vlasta Janebová, stolní tenista Ladislav Štípek či mistryně sportu Věra Vančurová. Později se ukázalo, že předmětem jejího hlášení byla i mladičká gymnastka Věra Čáslavská, která Bosákovou zpočátku obdivovala jako svůj vzor.
První velkou prověrkou agentky „Doktor“ byla olympiáda v Melbourne 1956, kam Bosáková odcestovala s československou výpravou. Z pohledu StB ovšem neobstála – chovala se neukázněně, nespolupracovala podle představ. Ve vůbec první hodnotící zprávě na ni stojí: „DOKTOR byla nejneukázněnější a nejchamtivější člen čs. olympijské výpravy.“
Nedodržovala instrukce a nepředala ani jednu konkrétní informaci. Místo toho se věnovala hlavně vlastním zájmům – během návratu z Melbourne dokonce celá loď čekala, protože Eva byla k nenalezení, zdržela se nákupy látek a suvenýrů. Její řídící důstojník musel Bosákové výslovně zakázat další nákupy.
Interní zprávy ji líčí velmi kriticky: podle nich šlo o „ženu primitivní, neschopnou vyplňovat hlášení“, která navazuje styky s cizinci a emigranty hlavně ze zištných důvodů. Jeden záznam ji dokonce charakterizuje jako „ženu nadprůměrně sexuálně založenou, nemorální, která své styky s muži hodnotí podle toho, kolik od nich dostane darů“. Takto drsně ji hodnotili samotní příslušníci StB, kteří využívali jejích slabostí, ale zároveň jí pohrdali.
Rebelka v nemilosti
Navzdory neochotné spolupráci zůstávala Bosáková pro režim cenná jako sportovní hvězda. Nicméně její svéhlavost a nezávislost jí opakovaně přivodily problémy. Roku 1962 obdržela nabídku od mladé režisérky Věry Chytilové zahrát si samu sebe – vrcholovou gymnastku – ve filmu O něčem jiném. Eva zpočátku odmítla, chtěla se plně soustředit na přípravu na olympiádu v Tokiu 1964.
To však sportovní funkcionáři nehodlali respektovat. Při následném zájezdu gymnastek do Francie v roce 1962 Bosáková a pár kolegyň jednou v noci přetáhly stanovenou večerku a vzdálily se od výpravy. Funkcionáři ČSTV využili tuto záminku ke „zkrocení“ neposlušné šampionky – oznámili jí, že buď přistoupí na natáčení filmu, nebo bude vyloučena z reprezentace.
Eva nakonec pod nátlakem souhlasila s účastí ve filmu, ale přesto přišla tvrdá odveta: musela oficiálně požádat o roční uvolnění z reprezentace a fakticky ukončit amatérskou závodní kariéru.
Film O něčem jiném (1963) s Bosákovou v hlavní roli slavil ve světě úspěchy, ale pro samotnou Evu znamenal hořký konec jejího vrcholového sportování. Když se po roce chtěla vrátit k tréninku na olympiádu, vedení tělovýchovného svazu ji ignorovalo a dalo najevo, že „amatérští sportovci přece filmy netočí“. Dokonce jí zakázali vstup do tělocvičny k reprezentačnímu družstvu. Bosáková se nevzdala bez boje – tajně cvičila a doufala v milost.
Marně. Když její prosby nikam nevedly, rozhodla se zveřejnit svůj příběh: poskytla rozhovor týdeníku Kulturní tvorba, v němž si postěžovala na jednání funkcionářů. Cenzura KSČ však článek zakázala a nevyšel. Reakce oficiálních míst byla paradoxní – místo návratu k závodění nabídli slavné gymnastce podřadné trenérské místo, což ona hrdě odmítla.
Místo toho odešla do světa showbyznysu: nejprve v Pražské lední revui trénovala krasobruslaře a sama vystupovala na kladině, poté v letech 1965–1966 vystupovala v USA v programu slavné skupiny Harlem Globetrotters. Československé úřady jí překvapivě vycestování povolily – zřejmě i proto, aby problémová „rebelka“ na čas zmizela z očí veřejnosti.
Trenérka s tajemstvím
Po návratu do vlasti na konci 60. let se Bosáková usadila v Praze. Její první manželství s Vladislavem Bosákem se rozpadlo (rozvod v roce 1967), a Eva se podruhé provdala. V roce 1972 si vzala vlivného sportovního funkcionáře Miroslava Hlaváčka, místopředsedu ÚV ČSTV a poslance České národní rady.
Tímto sňatkem se provázala s komunistickou elitou – a v době nastupující normalizace jí to nepochybně poskytlo určité zázemí a ochranu. Nadále působila ve sportu, avšak už jen jako trenérka mládeže: koncem 70. let vedla tréninkové středisko gymnastické mládeže a pořádala populární kurzy ženské kondiční gymnastiky.
V tomto období se přízrak její někdejší spolupráce s StB znovu ozval – tentokrát v souvislosti s největší hvězdou československé gymnastiky, Věrou Čáslavskou. Po sovětské okupaci a nástupu „normalizace“ se režim snažil Čáslavskou zlomit za její projev vzdoru (mj. podpis manifestu Dva tisíce slov a demonstrativní odvrácení se od sovětské vlajky na OH 1968).
Věra byla postavena mimo veřejný život a ocitla se pod dohledem StB. Právě v té době – na začátku 70. let – byla Eva Bosáková znovu nasazena Státní bezpečností, tentokrát na svou bývalou svěřenkyni a kamarádku Čáslavskou. Jako někdo, komu Věra důvěřovala, měla Eva nenápadně zjišťovat informace a přesvědčovat ji ke „správnému“ chování.
Pod záminkou přátelských rad nabádala Čáslavskou, aby odvolala své dřívější postoje – slibovala, že pak bude mít klid, možnost trénovat mládež a cestovat. Čáslavská později vzpomínala, že za ní byli posíláni blízcí lidé, kteří ji přemlouvali k ústupkům – a naznačila, že jednou z nich byla právě Eva Bosáková, její první trenérka.
Bosáková se v té době podle archivů stala mnohem poslušnější agentkou než dříve. Na adresu své někdejší přítelkyně údajně udávala věci, které Věře „téměř zničily život“. StB si vedla o Čáslavské svazek s krycím názvem „Gymnastka“ a Bosáková do něj až do počátku 70. let přispívala zprávami. Nakonec však i tuto etapu její spolupráce ukončily osobní okolnosti.
Po svatbě s Hlaváčkem v roce 1972 se Eva od StB odpoutala – jednak už Čáslavská byla vyřazena z veřejného života, jednak si to nový manžel nepřál. V jedné ze zpráv StB z roku 1973 se konstatuje: „Její manžel si nepřeje a přímo jí zakazuje takové styky s StB“, čímž byla spolupráce definitivně uzavřena.
Bosáková tak prošla normalizací zdánlivě bez úhony – žila v pohodlí zajištěném vlivem manžela, působila jako cvičitelka a veřejnost ji nadále vnímala jako váženou sportovní legendu. Nikdo z okolí tehdy netušil, jaké tajemství si s sebou nese.
Poslední roky
Miroslav Hlaváček zemřel v roce 1984 na rakovinu a Eva ovdověla. Ke konci 80. let se stáhla do soukromí. Po sametové revoluci 1989 Bosáková ožila novou energií a nápady. Ve svých 58 letech se nadchla pro podnikání – plánovala založit takzvaný Dům ženské krásy, moderní centrum pro cvičení, relaxaci a péči o ženy. V euforii porevolučních možností opět ukázala svou ctižádost a elán.
Dne 11. ledna 1991 odpoledne si dala schůzku se svým právníkem ve vyhlášené pražské vinárně U Fausta, aby probrali realizaci projektu. Ten den ještě nic nejedla, objednala si jen toasty a sklenku bílého vína. Uprostřed hovoru však náhle zmlkla a zhroutila se. Přivolaní lékaři už jí nedokázali pomoci.
Eva Bosáková zemřela ve věku 59 let přímo u stolu ve vinárně. Příčinou bylo prasknutí krční tepny v místě výdutě (aneuryzmatu) – vrozené, skryté vady, o níž neměla tušení. Pitva navíc ukázala, že v minulosti prodělala dva menší infarkty, aniž by o tom věděla. Její život tak skončil nečekaně a dříve, než stihla plně využít svobody nových poměrů – a dříve, než mohla být konfrontována s otázkami o své minulosti.
Až několik let po její smrti vyšly najevo archivní dokumenty, které odhalily spolupráci Evy Bosákové s StB. Když se po otevření svazků tajné policie objevilo její jméno, mnozí tomu zpočátku odmítali uvěřit. Pro sportovní veřejnost i její bývalé kolegy to byl šok – nikdo netušil, proč to dělala.
Bosáková za života o této kapitole nikdy nemluvila a tajemství si odnesla do hrobu. Rozpoutala se tedy dodatečná veřejná debata o motivech a morálním rozměru jejího činu. Historici a novináři začali zkoumat svazky a rekonstruovat celý příběh. Vyšlo najevo, že StB vedla o Bosákové obsáhlý spis „Doktor“ včetně jejích vlastnoručních zpráv.
V 90. letech byla její spolupráce zmíněna na tzv. Cibulkových seznamech agentů StB. Později se tématu věnovaly i populární články a dokumenty – například seriál rozhlasu Pohnuté osudy či vzpomínky pamětníků. Po úmrtí Věry Čáslavské v roce 2016 média připomněla roli, jakou Bosáková sehrála v její perzekuci, včetně dosud nepublikovaných detailů ze svazku StB. Tyto nové informace vrhly na Bosákovou stín, který komplikuje obraz jinak slavné olympioničky.
Dnes je tak odkaz Evy Bosákové rozporuplný. Na jedné straně zůstává v paměti jako fenomenální gymnastka, průkopnice moderní sportovní sestavy a ikona, která inspirovala generace (i samotnou Čáslavskou).
Na straně druhé vyšlo najevo, že ve stínu totality podlehla tlaku a stala se součástí represivního aparátu, který ubližoval nevinným lidem včetně jejích přátel. Její životní příběh tak nese tragický rozměr – vynikající sportovkyně byla polapena do osidel komunistické tajné policie, která zneužila její slabosti a strach.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Bos%C3%A1kov%C3%A1
https://plus.rozhlas.cz/politika-a-sport-evu-bosakovou-cekal-za-uspech-zakaz-proc-po-konci-kariery-9229000
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/416800/odtajneny-archiv-stb-zenu-ktera-donasela-na-caslavskou-fizlove-oznacili-za-primitiva.html
https://www.nastartu.cz/vera-caslavska-gymnastku-bosakovou-obdivovala-ta-na-ni-na-oplatku-donasela-stb
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/komunisticka-normalizace-udavacske-site-stb-kolem-caslavske/r~ce988aa2756a11e9b5e8ac1f6b220ee8/?lp=1
https://www.reflex.cz/clanek/causy/74011/eva-bosakova.html
https://www.vlasta.cz/celebrity/eva-bosakova-olympiada-gymnastika-smrt-stb/
