Článek
Třešť u Jihlavy, 28. dubna 1925. Po hrbolaté cestě do města drkotá koňský povoz a na něm sedí žena, kterou právě přepadly porodní bolesti. Do nemocnice je daleko a natřásání na voze všechno jen urychluje. Rodička v panice křičí na kočího, ať zastaví u nejbližšího lékárníka.
A tak podle tradované historky přichází na svět Otto Šimánek: ne v porodnici, ne doma v posteli, ale přímo na pultě malé venkovské lékárny, mezi kelímky mastí a lahvičkami s tinkturami. Kdyby si scenárista vymýšlel začátek života muže, který jednou bude hrát kouzelníka, nevymyslel by lepší. Chlapec, který se narodil mezi zázračnými lektvary, bude jednou plnit přání poklepáním na buřinku.
Elektromechanik
Pohádkově ale jeho dětství nevypadalo ani trochu. Rodiče, syn kováře a dcera hajného, přišli o svého prvního syna krátce po porodu a druhý, Ottův starší bratr Jaroslav, se narodil předčasně a o život musel bojovat. Rodina žila nejdřív ve Stajištích u Jihlavy, pak se přestěhovala do pražského Karlína, kde otec dělal vrátného v továrně a matka posluhovala v domácnostech.
Na herecká studia nebylo ani pomyšlení. Za války se Otto vyučil elektromechanikem, řemeslu, které pak kupodivu nikdy nevykonával, i když zručnost mu zůstala do smrti a nábytek do bytu si vyráběl sám.
Divadlo si ho ale našlo samo. Hrál ochotnicky v Dělnické besedě, po válce spoluzakládal Divadlo mladých pionýrů a odtud se dostal do Divadla 5. května. Tam potkal muže, který mu změnil život: Jindřicha Plachtu, velkou hereckou osobnost, jež v samoukovi bez jediné hodiny herecké školy rozpoznala mimořádný talent.
Šimánek pak s Plachtou kočoval po štacích jeho Divadla pod Plachtou a učil se řemeslu rovnou na prknech. Žádná DAMU, žádná konzervatoř. Jen talent a dřina. Právě tam se rozhodlo o jeho osudu. Zatímco jiní herci stavěli kariéru na hlase, Šimánek objevil kouzlo mlčení. V ostravském angažmá zazářil jako klaun Debureau v Největším z pierotů a pantomima se stala jeho parádní disciplínou.
Později ji sám vyučoval na pražské konzervatoři i na DAMU, kde mezi jeho žáky patřil třeba Petr Čepek. Po sedmi letech ve zlínském divadle a roce v Ostravě zakotvil v roce 1958 v Městských divadlech pražských, kde odehrál dvaatřicet sezon, až do roku 1990.
Nemluvil, a děti mu věřily
V roce 1966 vznikl první pilotní film s postavou, na kterou čekal celý život, aniž to tušil. Vysoký štíhlý elegán v černém obleku, s karafiátem v klopě a buřinkou, na kterou stačí poklepat a přejet prstem po krempě, aby se stal zázrak. Pan Tau.
Postava jako stvořená pro herce, který uměl všechno říct beze slov, protože Pan Tau v seriálových příbězích nepromluvil jediné slovo. Šimánek se nemusel učit texty. Musel umět něco mnohem těžšího: zahrát laskavost, údiv, smutek i radost jen očima, rukama a náklonem hlavy.
Výsledek předčil všechno. Seriál, natáčený v koprodukci se západním Německem, se stal fenoménem po celé Evropě a z pražského mima udělal hvězdu, kterou poznávaly děti od Aše po Hamburk. Nejkrásnější důkaz jeho herectví se ale odehrával přímo na place: malé děti při natáčení skálopevně věřily, že pán s buřinkou opravdu kouzlí, a odmítaly pochopit, že je to jen herec.
Šimánek se do postavy vžil tak dokonale, že hranice mezi ním a Panem Tau se stírala i dospělým. A on sám, na rozdíl od mnoha kolegů uvězněných v jedné roli, na svou škatulku nikdy nenadával. Naopak. Říkal, že mu Pan Tau pomáhá překonávat těžké chvíle.
A těch měl v životě víc, než tušil kdokoli z dětských diváků. S postavou se rozloučil deset let po natočení posledních dílů, v posmutnělé celovečerní komedii Pan Tau z roku 1988, kde kouzelný elegán symbolicky předává buřinku dál. Bylo mu třiašedesát a jako by tušil, že se loučí nejen postava.
Vedle buřinky toho přitom stihl pozoruhodně mnoho. Diváci ho znali ze seriálů Tři chlapi v chalupě, Hříšní lidé města pražského, Arabela nebo Návštěvníci, z komedie Zralé víno i z desítek televizních inscenací. A jeho kultivovaný hlas, který v nejslavnější roli nesměl zaznít, si našel cestu k divákům oklikou: v dabingu. Když v Třech oříšcích pro Popelku mluví král, je to Šimánkův hlas propůjčený německému herci Rolfu Hoppemu.
Smutek za úsměvem
Soukromí mu osud odměřoval mnohem skoupěji než slávu. S první ženou Hermínou měl dceru Alexandru a rodina prošla zkouškami, které by složily leckoho: Šimánek prodělal tuberkulózu, po níž mu zůstaly nadosmrti poškozené plíce, a angažmá v Ostravě znamenalo roky manželství na dálku, protože Hermína nechtěla stěhovat malou dceru do hornického města.
Největší rány ale teprve čekaly. Dcera Alexandra v šestnácti letech otěhotněla, přes otcovo zoufalé naléhání nechala školu a odešla s partnerem z Prahy. Pro Šimánka, který dceru miloval, to znamenalo léta odcizení.
A do toho přišla nemoc jeho ženy. Hermína onemocněla rakovinou a její dlouhé odcházení patřilo k nejtěžším obdobím hercova života. Kolegové vzpomínali, že právě tehdy utíkal do světa svého němého mužíka s kouzelnou buřinkou. Na place mohl být aspoň na pár hodin někým, komu se dají všechny trable vyřešit poklepáním na klobouk. Melancholie, která z jeho rolí dýchá i v těch nejkomičtějších polohách, nebyla herecká póza. Byla to jeho osobní zkušenost.
Štěstí ho znova potkalo v roce 1972, kdy se oženil s kostýmní výtvarnicí a scénografkou Ludmilou Muchovou. Ta s ním zůstala až do konce. A byla s ním během dlouhého, marného boje o jeho zdraví.
Ti, kdo ho znali zblízka, se přitom shodovali, že Šimánek byl v civilu překvapivě plachý a tichý člověk, vlastně mnohem podobnější svému Panu Tau, než diváci tušili. Pozorný, zdvořilý pán, který raději naslouchal, než mluvil, a kterému stydlivost v mládí podle pamětníků zkomplikovala nejednu lásku. Snad i proto mu role mlčícího kouzelníka padla jako ulitá: nemusel v ní nic předstírat.
Dvakrát přelstil smrt
Šimánek totiž ke svému tělu přistupoval s bezstarostností, která jeho okolí děsila. Po prodělání tuberkulózy neměl v pořádku plíce, a přesto zůstal vášnivým kuřákem. Když mu žena kouření zakázala a hlídala ho, hrál před ní další ze svých němých etud: předstíral nekuřáka a chodil si tajně zapálit k sousedům.
K lékařům se vypravil, jen když už opravdu nebylo zbytí. Na chalupě, kde kopal vodovodní řad, ho podle vzpomínek blízkých skolil těžký oboustranný infarkt, příhoda, kterou mnoho lidí nepřežije. Šimánek se z ní dostal bez následků a srdce ho už nikdy nezlobilo. Po čase přišla druhá rána, mozková mrtvice, po níž zůstávají lidé ochrnutí nebo bez řeči.
Zotavil se znovu, opět prakticky bez následků. Lékaři kroutili hlavami, rodina mluvila o zázraku a sám herec si ze svých návratů od hřbitovní brány dělal legraci. Dvě vážné nemoci, dvě úplná uzdravení.
Potřetí už ho kouzla nezachránila. Někdy na počátku devadesátých let se v jeho těle usadila rakovina střev a Šimánek, věrný svému zvyku, šel k lékařům pozdě. Z ordinace putoval rovnou na operační sál a prognózy byly zlé. A právě tehdy se podle vzpomínek jeho ženy stalo něco, co dodává jeho konci rozměr antické tragédie.
Ozval se mu velký ctitel z Německa, kde byl Pan Tau nesmírně populární, a nabídl pomoc: domluvil špičkové lékaře, perfektní ošetření a operaci, a vzkázal, že si pro herce osobně přijede autem z Mnichova do Prahy. Ludmila měla jediný úkol, zařídit u českých lékařů souhlas s převozem.
V den, kdy ho šla vyřídit, upadl Otto Šimánek do kómatu. Už se neprobral. Se smrtí, kterou dvakrát přelstil, bojoval ještě sedm dní, a 8. května 1992 zemřel. Bylo mu sedmašedesát let. Jeho žena se do konce života nezbavila trýznivé myšlenky, kterou vyslovila i před kamerami: stačilo přijít o jediný den dřív a manžel mohl žít.
Pan Tau ale zemřít nemohl, protože pohádkové postavy neumírají. Seriál se vysílá pořád dál a nová generace dětí přichází na chuť tichému elegánovi. V Německu patří Pan Tau dodnes k nejmilovanějším postavám dětství celých generací a dočkal se tam po letech i nového seriálového zpracování. Originál ovšem zůstává jen jeden.
A v Třešti, pár kroků od místa, kde stávala lékárna s osudným pultem, stojí od roku 2011 v parku socha vyřezaná z jasanového dřeva. Štíhlý pán v buřince, ruka zdvižená v tom nejslavnějším gestu, prsty na krempě klobouku.
Zdroje:
https://www.nakladatelstvicas.cz/ukazky/otto-simanek-pan-tau-a-nejen-on.pdf
https://www.ceskatelevize.cz/lide/otto-simanek/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/otto-simanek-byl-ve-skutecnosti-nemy-andel-pan-tau-272973
https://www.ceskatelevize.cz/tv-program/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bhy%20slavn%C3%BDch%20-%20Otto%20%C5%A0im%C3%A1nek/?radit=vzestupne
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/35353/otto-simanek
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397600/pan-tau
https://nfa.cz/cs/26464-pan-tau
https://www.kinobox.cz/osobnosti/22042-otto-simanek
