Článek
Srpen 1957, tábor Rovnost v Jáchymově. Vězeňští lékaři otevírají hrudník zemřelého spoluvězně a nevěří vlastním očím. „V životě neviděli tak hrozný infarkt. Srdce puklo, jako kdyby ho někdo rozřízl skalpelem,“ vzpomínal po letech jeden z dozorců na pitvu jedenačtyřicetiletého Josefa Brykse. Tak zemřel válečný letec, který přežil mučení gestapa i roky v nacistických lágrech – ale doma ho za to zavřeli znova.
Bryks strávil v zajetí a věznicích většinu dospělého života. Za druhé světové války bojoval jako stíhač RAF proti nacistům a vysloužil si respekt díky odvážným útěkům ze zajateckých táborů. Po únoru 1948 se však ocitl za mřížemi znovu, tentokrát v komunistickém žaláři. Z válečného hrdiny se stal vězeň vlastního státu a symbol tragického osudu letců, které nový režim označil za nepřátele.
Pět útěků z německého zajetí
Josef Bryks se narodil v březnu 1916 na statku v Lašťanech u Olomouce jako sedmé z osmi dětí. V mládí ho přitahovala vojenská uniforma a nadšení pro létání. Po absolvování leteckého výcviku se ještě před válkou stal pilotem československého letectva.
Když v březnu 1939 okupovala zemi nacistická armáda, Bryks pomáhal organizovat útěky důstojníků do zahraničí. Sám z protektorátu uprchl počátkem roku 1940 tzv. balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii a Blízký východ až do Francie. Na konci června 1940 se evakuační lodí dostal do Velké Británie.
V srpnu 1940 vstoupil Bryks do britského Královského letectva (RAF) v hodnosti poručíka. Nejprve sloužil u slavné 310. československé stíhací perutě. Na jaře 1941 ho díky výborné angličtině přeřadili k 242. stíhací peruti RAF, se kterou se brzy zapojil do ofenzivních letů nad okupovanou Evropou. Koncem května 1941 se v Anglii seznámil s mladou Angličankou Trudie, která sloužila u ženských pomocných sborů WAAF. Jejich známost přerušila válečná událost – 17. června 1941 byl Bryks sestřelen nad Francií.
Při náletu poblíž Lille zasáhl Bryksův stroj německý stíhací expert Adolf Galland. Český pilot se stačil katapultovat z hořícího Hurricane, ale na zemi ho zajalo gestapo. Před okupanty zatajil svou pravou identitu a vydával se za britského seržanta „Josepha Rickse“, aby ochránil příbuzné v protektorátu před represí. Němci ho internovali v zajateckém táboře a Bryks okamžitě začal plánovat útěk.
Poprvé se odhodlal už v dubnu 1942: s pěticí spoluvězňů krumpáči a lžícemi měsíc tajně hloubili tunel z tábora Oflag VI-B Warburg. Útěk se podařil a Bryks s českým kolegou Otakarem Černým prchali pěšky přes Německo na jih směrem ke Švýcarsku. Putovali v noci, živili se řeřichou z polí a vyhýbali se obydleným místům.
Po osmi dnech se vyčerpaní uprchlíci přiblížili k jedné vesnici. Rozhodli se riskantně projít přímo skrz, což se ukázalo osudné. Německá hlídka Otakara Černého zadržela, zatímco Bryksovi se podařilo utéct. Pokračoval sám, odcizil jízdní kolo a pokračoval směrem na Stuttgart.
Jenže vyhladovělý a zesláblý nakonec ztratil síly – v devátý den útěku ho polomrtvého srážela úplavice. V lesích poblíž Eberbachu usnul vyčerpáním a našel ho místní člen Hitlerjugend. Bryks byl dopaden a po výslechu gestapem v Darmstadtu navrácen do tábora.
Už po prvním pokusu o útěk byl považován za mimořádně nebezpečného vězně. Stráže ho zavřely na samotku, ale Bryks se nevzdal ani tam. Ještě v létě 1942 dokázal z cely znovu vykopat únikovou chodbu a 17. srpna 1942 utekl podruhé.
Bez bot, jídla či mapy přešel pěšky hřebeny pohoří až ke Kasselu a dál podél dálnice došel k Rýnu u Karlsruhe. Několikrát jen těsně unikl polapení – jednou ho při krádeži ovoce málem chytila civilní policie, jindy ho i se psy pronásledovala hlídka na letišti ve Frankfurtu, když se pokoušel proklouznout do kokpitu zaparkovaného Messerschmittu.
Zoufale plánoval odletět ukradeným letounem, ale k tomu už nedostal příležitost. V září 1942, tři týdny po útěku, Brykse zadrželi vojáci protiletecké obrany během náletu na Karlsruhe. Jako „notorického útěkáře“ ho Němci poslali do přísně střeženého tábora Oflag XXIB Szubin v Polsku.
Ani tam nepřestal spřádat plány na svobodu. Třetí útěk uskutečnil v březnu 1943. Tentokrát se ukryl v dřevěné kádi na močůvku, kterou z tábora vyvážel najatý polský sedlák. Dostal se ven a o kus dál se znovu setkal s poručíkem Černým, jenž ze Szubinu utekl vykopaným tunelem.
Oba letci pak společně pěšky došli až do Varšavy. V okupovaném městě našli úkryt a kontakt na ilegální odbojovou organizaci Armija Krajowa, která byla věrná exilové vládě v Londýně. Bryks se nějaký čas skrýval pod falešnou identitou a živil se jako kominík. Do partyzánských akcí v Polsku se zapojil jen krátce – než stihl přes odboj zorganizovat cestu zpět ke spojencům, dopadlo ho gestapo.
Podle záznamů ho nacisté po zajetí brutálně vyslýchali a odsoudili k trestu smrti za opakované útěky a službu v cizím vojsku. Popravě ale unikl. Blížil se konec války a v chaotické situaci nebyl rozsudek vykonán. Místo toho putoval do dalšího zajateckého tábora.
Střídal káznice a lágry, a přesto znovu zkoušel prchat. V roce 1944 byl přemístěn do vyhlášeného tábora Stalag Luft III Sagan. Tehdy Bryks spoluorganizoval útěk vězňů dlouhým tunelem – v noci z 24. na 25. března 1944. Z tábora uniklo 76 mužů, další na svůj postup teprve čekali v podzemí. Než došla řada na Brykse, stráže tunel objevily a akci přerušily. Tím mu paradoxně zachránily život. Nacisté později na Hitlerův příkaz popravili padesát znovuzajatých letců, ale Bryks zůstal mezi živými vězni.
Svobody se dočkal až na konci války. V dubnu 1945 osvobodila jeho tábor americká armáda. Bryks vážil po letech hladovění pouhých 40 kilogramů a trpěl následky zranění i nemocí. Přesto se dožil návratu do Evropy, za kterou bojoval. Ihned po válce podal hlášení československým úřadům v Londýně a už v červenci 1945 se v Británii oženil se svou snoubenkou Trudie Tellerovou. Na podzim 1945 pak společně odpluli do osvobozeného Československa.
Návrat s britskou manželkou
Po příjezdu do vlasti lidé oslavovali Josefa Brykse jako hrdinu. V Anglii byl vyznamenán Řádem britského impéria (MBE) a doma ho armáda povýšila do hodnosti majora letectva. S cizí manželkou po boku budil pozornost – sympatická Trudie Bryksová se stala jednou z tváří poválečného Olomouce. Roku 1946 se manželům narodila dcera Sonia.
Zdálo se, že válečné útrapy jsou konečně minulostí. Bryks nastoupil jako učitel létání a angličtiny na Letecké učiliště v Olomouci a aktivně se zapojil do veřejného života. Vstoupil do národně socialistické strany (tehdy jedné z demokratických sil) a vedl místní pobočku Britsko-československé společnosti, která utužovala poválečné vazby se spojenci.
Jenže politická atmosféra se brzy změnila. Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 začali noví vládci pohlížet na západní veterány jako na potenciální nepřátele. Bryks patřil do skupiny „nespolehlivých“ důstojníků už kvůli svému působení u RAF, kontaktům na Brity a členství v nekomunistické straně.
Krátce po komunistickém puči přišel o místo u letectva: koncem února 1948 ho nadřízení přeložili z Olomouce na periferní základnu v Havlíčkově Brodě a počátkem března ho prohlásili za politicky nespolehlivého. Oficiálně byl poslán na dovolenou, fakticky však odvelen mimo službu. Bryks situaci nepodcenil. Tušil, že se stahuje smyčka, a pro jistotu poslal manželku s malou Soniou do bezpečí v Anglii. Sám zůstal v Československu s vírou, že se brzy připojí k nim.
Dne 3. května 1948 Josefa Brykse v Olomouci zatkli agenti státní bezpečnosti. Bylo to preventivní opatření režimu – právě vrcholilo vyšetřování údajného pokusu o útěk generála Karla Janouška (bývalého velitele československých letců). Bryks měl být podle vyšetřovatelů do Janouškova plánu zapojen, a přestože se žádný konkrétní důkaz neprokázal, jeho jméno se ocitlo na seznamu obžalovaných. Ze dne na den se tak válečný hrdina stal obviněným z vlastizrady.
V polovině června 1948 proběhl v Praze veřejný proces před Vrchním vojenským soudem. Generál Janoušek odešel s osmnáctiletým trestem za údajnou velezradu. Major Bryks, souzený v téže kauze, byl naopak soudci zproštěn obžaloby – uznali, že se žádného zločinu nedopustil. Jenže svobodu mu to nepřineslo. Komunistický prokurátor se odvolal a nechal případ převést k novému jednání před Státní soud.
Nový soudní proces se konal v únoru 1949. Bryks nyní čelil obvinění ze „zběhnutí do ciziny“ – režim mu kladl za vinu, že se chystal uprchnout za rodinou do Anglie a tím „zradit republiku“. Dne 9. února 1949 ho pražský Státní soud uznal vinným a vyměřil mu deset let těžkého žaláře.
Trest dostal i Janoušek, jemuž soud ještě přitvrdil na devatenáct let. Bryks byl zbaven hodnosti a odvlečen za mříže věznice Bory u Plzně. Jeho vyhlídky na shledání s rodinou se rozplynuly – čekalo ho dlouhé věznění jako politický mukl.
Ani v káznici ale nepřestal myslet na útěk. Jeho pověst „útěkáře“ ho předcházela a brzy se mu stala osudnou. Na jaře 1950 odhalila vězeňská stráž pokus o hromadný únik odsouzených důstojníků z borského vězení. Vyšetřovatelé označili Brykse za jednoho z organizátorů této údajné „vězeňské vzpoury“, ačkoli okolnosti dodnes nejsou jasné.
Výsledkem však byl další proces: v květnu 1950 stanul Bryks znovu před soudem v Plzni. Rozsudek zněl neúprosně – dalších dvacet let žaláře navíc. Dohromady měl ve vězení strávit 30 let a oficiální datum propuštění by vycházelo až na rok 1978. Ve svých čtyřiatřiceti letech tak fakticky dostal doživotí.
Vězeň číslo 868
Po přídavku dvaceti let se pro komunisty stal „nepolepšitelným rebelem“. Vězňové Bryksova formátu byli neustále přemisťováni po různých trestnicích, aby nemohli navázat pevnější kontakty. V letech 1950–1952 ho úřady postupně transportovaly z Borské věznice přes Pankrác, Mladou Boleslav a Opavu, až nakonec skončil v nejtvrdší káznici v Leopoldově na Slovensku.
Tam dostal nové identifikační číslo 868 a mizivou naději, že by mu někdo trest zmírnil. Přesto se Bryks odmítal podrobit. Podle svědectví spoluvězňů stále vyčníval vzdorem a nezlomným chováním. „Josef Bryks byl hrozně tvrdý sám k sobě. Bylo v něm cosi nezlomného,“ vzpomínal později jeho kolega a spoluvězeň Josef Šišpera.
V Leopoldově Bryks opakovaně protestoval proti ponižování ze strany dozorců, dožadoval se zlepšení podmínek a dokonce i přeřazení do jiné věznice. Několikrát držel hladovku a končil v korekci na samotce, ale nepřestal vzdorovat. Dozorci ho považovali za nepřizpůsobivého a snažili se ho zlomit tvrdými tresty. Vězeň Bryks nicméně dál věřil, že se svého propuštění dočká, pokud vydrží.
Na konci roku 1952 musel v rámci tzv. politické převýchovy vyplnit podrobný dotazník. Z nucené „sebekritiky“ se dochovalo několik výmluvných odpovědí, v nichž promlouvá jeho zklamání. Na otázku vyšetřovatelů, jaké „neúspěchy a zklamání“ zažil v životě, Bryks napsal: „Za dobro a obětavost pro člověka jsem nevinně už přes devět let v žaláři a zklamání jsem se dožil v přílišném přeceňování české duše.“
V hořké poznámce na Silvestra 1952 tak válečný hrdina přiznal, že přecenil charakter svého národa – věřil v jeho vděčnost a spravedlnost, a dočkal se místo toho zavržení a žaláře. V dotazníku Bryks také sebekriticky popsal své povahové rysy. Označil se za člověka velmi pracovitého a iniciativního, ale i zbrklého a prchlivého, za samotáře s přílišnou důvěřivostí, který lpí na svých zásadách. Byla to střízlivá charakteristika muže, jemuž pomalu docházely síly, nikoli však hrdost.
V roce 1955 byl vyčerpaný Bryks převezen z Leopoldova do pracovního lágru v Jáchymově. Uranové doly na Jáchymovsku patřily k nejtvrdším místům komunistických represí – vězni tam dřeli v podzemí za minimální stravu, bez ochrany před radioaktivním prachem a v krutých podmínkách. Bryksova pověst potížisty o něm dozorcům samozřejmě předem došla. Paradoxně právě v lágru Rovnost se jeho chování změnilo.
Rezignoval na další pokusy o útěk a rozhodl se přežít. Vrhl se do práce s takovou vervou, že často překračoval stanovené normy. Dřel dobrovolně nad plán, protože měl nový motiv: mohl za svou lopotu dostat pár korun, a z těch pomáhal živit nemocného otce doma a dceru v Anglii. Po letech marného vzdoru vsadil na spořádanost v naději, že tím rodině aspoň trochu ulehčí.
Jeho naděje ale vzaly za své. Úřady mu po čase zakázaly posílat z lágru jakékoli peníze do ciziny. Trest mu tak dopadal i na psychiku. K fyzickému strádání v dolech se přidala starost o blízké, které nemohl ani finančně podpořit.
11. srpna 1957 v noci Josef Bryks ve vězeňské nemocnici zemřel. Podle lékařské zprávy ho ranila masivní srdeční příhoda – infarkt byl tak rozsáhlý, že doslova došlo k prasknutí srdeční stěny. Spoluvězni, kteří asistovali doktorům při pitvě, hovořili o srdci puklém vedví.
V pouhých 41 letech se Bryksův život uzavřel za mřížemi. Komunistické úřady pak rodině odmítly vydat tělo. Jeho popel nechali pohřbít potají až o osm let později do neoznačeného hromadného hrobu politických vězňů na motolském hřbitově v Praze.
Ani to ale nestačilo – režim chtěl po hrdinovi zahladit všechny stopy. Bryksovo jméno se nesmělo nikde připomínat a normalizační propaganda vykreslovala letce RAF obecně jako zrádce či dobrodruhy. Teprve po desetiletích se jeho příběh vynořil z zapomnění.
Po pádu komunismu v roce 1989 se Josef Bryks stal symbolem křivd napáchaných na válečných veteránech. Československá armáda i stát ho plně rehabilitovaly. V roce 1991 byl Bryks povýšen in memoriam na plukovníka a o několik let později mu prezident republiky udělil nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.
Dočkal se také povýšení na generála. Jeho manželka Trudie, která po Bryksově zatčení žila ve Washingtonu, se dožila 91 let – až do roku 2011. Ještě před svou smrtí převzala v Praze Bryksovo vyznamenání a s ním i symbolické odškodnění za jeho věznění a smrt.
Skutečné zadostiučinění však přišlo i v méně okázalé podobě. V roce 2009 historikové vypátrali, kam komunisté uložili Bryksovy ostatky. Po 52 letech od jeho smrti mohla rodina konečně zjistit místo posledního odpočinku.
Bryksova urna byla vyzvednuta z anonymního hrobu a znovu pietně pohřbena do rodinné hrobky na Olomoucku.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Bryks
https://www.lidovky.cz/domov/naciste-ho-mucili-ale-zavrazdili-ho-az-komuniste-legendarnimu-pilotovi-bryksovi-puklo-srdce.A170630_011306_lide_gib/foto
https://www.vhu.cz/josef-bryks-18-3-1916-11-8-1957/
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/zivotopis-josefa-brykse-komuniste-druha-svetova-valka.A160318_2233432_olomouc-zpravy_stk
https://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2021/05/labyrint-1948-Bryks.pdf
