Článek
Nemocniční pokoj je naplněný pachem dezinfekce a květin. Šestadvacetiletá zpěvačka Miluška Voborníková se pomalu probírá po těžké automobilové nehodě. Z posledního týdne před havárií si nebude pamatovat vůbec nic.
Má prasklou lebku, zranění hlavy a po dlouhých dnech bezvědomí ji čeká rehabilitace, při níž se bude znovu učit chodit a udržovat rovnováhu. Na pravé ucho už nikdy neuslyší.
Její tvář už v té době zná celá republika a právě pozornost okolí je v nemocnici další nepříjemnou zkouškou. Nechce, aby ji lidé viděli v takovém stavu. Sestřičky proto mladou hvězdu schovají do místnosti, kde stojí zdravotnické přístroje a odkládají se květiny přinesené pacientům.
Voborníková po letech s typickým humorem vzpomínala, že tam mezi kyticemi ležela „jako na katafalku“. Ještě netuší, že těžká nehoda její kariéru sice brutálně přeruší, ale nedokáže ji ukončit.
Konkurz, který jí obrátil život naruby
Narodila se 25. prosince 1949 v Mladé Boleslavi, rodina však žila v Krpech u Mělníka a když byl Milušce rok, přestěhovala se do Prahy. Od útlého dětství projevovala mimořádné pohybové nadání a půvab. Chodila do baletu i na gymnastiku a tajně snila o velkém světě divadelních prken.
Původně chtěla být baletkou, nakonec však nastoupila na střední zdravotnickou školu. Brzy zjistila, že právě zdravotnictví pro ni nebude. Děsily ji injekce, odběry krve i představa, že by vlastní chybou mohla někomu ublížit.
Na škole vydržela dva roky. Neodmaturovala tedy jako zdravotní sestra ani nezačala pracovat v nemocnici. Její osud se definitivně zlomil na jaře roku 1968. Bylo jí osmnáct let, když spolužačky objevily inzerát na pěvecký konkurz do legendárního Divadla Semafor.
Semafor byl v té době absolutním epicentrem československé kultury, symbolem svobody, neotřelého humoru a inteligentní hudby. Konkurz vyhlašovali Miloslav Šimek a Jiří Grossmann pro připravovaný Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků. Potřebovali mladou zpěvačku, která by doplnila jejich program.
Miluška za sebou už nějaké pěvecké zkušenosti měla. Od šestnácti let vystupovala na odpoledních čajích a zpívala také s beatovou skupinou Nothing. Přesto byl Semafor úplně jiný svět.
Konkurzem prošla. Osmnáctiletá studentka zdravotní školy tak opustila učebny plné injekčních stříkaček a ze dne na den vstoupila do magického světa šoubyznysu. Sama později s oblibou říkala, že Šimek s Grossmannem zachránili české zdravotnictví před špatnou zdravotní sestrou.
Angažmá v Semaforu odstartovalo kariéru z říše snů, která nabírala na obrátkách s každým dalším měsícem. Největší prostor dostala zpočátku právě ve Večeru pro otrlé aneb Pět Pupáků. Brzy ale začala vystupovat s oběma slavnými semaforskými dvojicemi.
Zažila Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra i Miloslava Šimka s Jiřím Grossmannem. Se Šlitrem účinkovala v Ďáblu z Vinohrad a následně také v Poslední štaci. Právě Voborníková navíc nazpívala jednu z úplně posledních Šlitrových skladeb Líbej mne víc.
Její krása, dívčí nevinnost a naprostá bezprostřednost učarovaly publiku. Netrvalo dlouho a stala se také výraznou pěveckou partnerkou Jiřího Grossmanna.
Grossmann v té době tvořil nerozlučnou dvojici s Miloslavem Šimkem a Voborníková se stala jednou z důležitých zpěvaček jejich programů. Jejich nejslavnější společnou nahrávkou se stalo Gimi det ding, do které Grossmann při televizním natáčení spontánně přidal své glosy. Vystupovala také v jeho Jako kotě si příst a zpívala s ním například Pupákovu píseň lásky.
Zároveň úzce spolupracovala s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem a brzy začala nahrávat i sólové hity. Písně jako Svatba, Líbej mne víc, Laura, Baletka Lenka, V Čibu je bál nebo Pod modrou oblohou zněly z rozhlasových přijímačů po celé republice.
Její portréty se objevovaly v časopisech a popularita prudce rostla. V roce 1972 dosáhla svého nejlepšího výsledku v anketě Zlatý slavík, kde skončila pátá. Ve stejném roce získala cenu novinářů na mezinárodním festivalu v Sopotech. Patřila mezi nejvýraznější mladé zpěvačky své generace.
Náraz a deset dní ticha
Všechno se zhroutilo v jediném zlomku vteřiny v roce 1976. Voborníková už v té době několik let vystupovala s Petrem Spáleným a Apollobeatem a měla za sebou dvě sólová alba.
Osudná cesta vedla mezi Ostravou a Opavou. Zpěvačka seděla v autě a spala. Podle její vlastní pozdější vzpomínky do jejich vozu narazil automobil řízený tehdejším ředitelem opavských autoopraven, který měl být pod vlivem alkoholu. Náraz přišel bez varování.
Spící Voborníková byla prudce odmrštěna na stranu a hlavou narazila do tvrdé části interiéru. Praskla jí lebka.
Následující dny si sama nepamatovala. Přibližně deset dní zůstala v bezvědomí. Z paměti jí navíc zmizel celý týden před nehodou.
Když se probrala, nejhorší sice přežila, ale následky byly vážné. Musela se znovu učit chodit a především udržovat rovnováhu. Poškození způsobené úrazem mělo také trvalý následek: na pravé ucho od té doby neslyší.
Nehoda zasáhla nejen její zdraví, ale také skvěle rozjetou kariéru. Mladá zpěvačka, která ještě krátce předtím koncertovala, natáčela a patřila k nejznámějším tvářím československé populární hudby, byla náhle odkázána na dlouhou rekonvalescenci.
První období po návratu vědomí představovalo pro Milušku těžkou zkoušku. Po vážném poranění hlavy musela nejprve zvládnout úplně obyčejné věci, které před havárií považovala za samozřejmost.
Velkou psychickou zátěží pro ni byla také vlastní popularita. Už byla natolik známá, že se zpráva o jejím zranění rychle rozšířila a ona nechtěla, aby ji lidé v nemocnici v takovém stavu viděli.
Sestřičky proto našly neobvyklé řešení. Přestěhovaly ji do místnosti, kde byly zdravotnické přístroje a zároveň se tam odkládaly kytice, které návštěvy nosily pacientům.
Voborníková tak ležela obklopená technikou a záplavou květin. Sama později tuto bizarní situaci popsala s černým humorem: připadala si tam jako na katafalku.
Nehoda jí zanechala jizvy na hlavě a tváři. Právě dlouhé vlasy, které byly její poznávací značkou už před havárií, jí je později pomáhaly skrývat.
Zpěvačka ale postupně získávala sílu. Učila se znovu pohybovat, vyrovnávala se s trvalou ztrátou sluchu na jedno ucho a pomalu se vracela k práci.
Návrat tam, kde její kariéra začala
Nehoda v roce 1976 způsobila v její kariéře delší pauzu a rekonvalescence vyžadovala čas.
Hudby se však nevzdala. Petr Spálený později vzpomínal, že během jejího zotavování se ji jeho bratr Jan snažil znovu zapojit do práce a povzbudit ji hudbou.
Postupně začala znovu zpívat a v roce 1979 se vrátila také do Divadla Semafor.
Bylo to místo, kde před jedenácti lety jako nesmělá studentka zdravotní školy začala svou profesionální kariéru. Teď se tam vracela jako žena, která přežila těžkou havárii, dlouhé bezvědomí a měsíce rehabilitace.
Petr Spálený však do jejího života nevstoupil až po nehodě. Jejich profesní příběh začal už v roce 1972, kdy za Voborníkovou přišel Spáleného bratr a kapelník Jan Spálený s nabídkou společného duetu.
Spojení Voborníkové s hlubokým, klidným hlasem Petra Spáleného zafungovalo. Začala s Apollobeatem koncertovat, byť se podle vlastních vzpomínek několikrát vracela mezi kapelou a Semaforem, protože se se svým původním divadelním domovem loučila velmi těžce.
Jejich čistě pracovní a kolegiální vztah postupem času přerostl v hluboký osobní cit a celoživotní partnerství. Voborníková a Spálený spolu vytvořili jednu z nejstálejších dvojic české populární hudby. V roce 1980 se vzali a o rok později se jim narodila dcera Barbora.
Jejich repertoár se postupně přikláněl k melodickému popu s prvky country. Společně koncertovali po celé republice a nazpívali řadu duetů, z nichž k nejznámějším patří například Mně se zdá.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/89093/miluse-vobornikova
https://www.supraphonline.cz/album/285937-miluska-vobornikova
https://www.supraphonline.cz/album/857428-singly-1969-1974/flac
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-karieru-zpevacky-milusky-vobornikove-rozdelila-na-cas-tezka-autonehoda-286092
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-k-image-zpevacky-milusky-vobornikove-patrily-dlouhe-vlasy-minisukne-a-krasne-nohy-319126
https://zeny.iprima.cz/vobornikova-patrila-k-nejkrasnejsim-zpevackam-petra-spaleneho-se-bala-na-co-ji-sbalil-420958
https://zeny.iprima.cz/bydleni-zpevaka-petra-spaleneho-46915
